OSN



Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

Historie


Název Spojené národy navrhl americký prezident Franklin D. Roosevelt a poprvé byl použit za druhé světové války v Deklaraci Spojených národů z 1. ledna 1942, v níž se zástupci 26 států jménem svých vlád zavázali pokračovat ve společném boji proti mocnostem Osy.

Československá delegace na konferenci v San Francisku 1945. Ministr zahraničí Jan Masaryk připojuje podpis pod Chartu OSN. Foto: OSN/DPI

Státy původně zakládaly mezinárodní organizace určené ke spolupráci v konkrétních oblastech. Mezinárodní telekomunikační unie byla založena v roce 1865 pod názvem Mezinárodní telegrafická unie, Všeobecná poštovní unie vznikla roku 1874. Obě unie jsou dnes specializovanými organizacemi systému OSN.

V roce 1899 se v Haagu konala první mezinárodní mírová konference, jejímž cílem bylo vypracovat nástroje k mírovému řešení krizí, k prevenci válek a kodifikaci pravidel boje. Konference schválila Úmluvu o mírovém řešení mezinárodních konfliktů a ustavila Stálý arbitrážní soud, který zahájil činnost v roce 1902.

Předchůdkyní OSN byla Společnost národů – organizace koncipovaná v podobných podmínkách v průběhu první světové války a ustavená v roce 1919 v rámci Versailleské smlouvy „na podporu mezinárodní spolupráce a dosažení míru a bezpečnosti“.

V rámci Versailleské smlouvy vznikla i Mezinárodní organizace práce jako přidružená organizace Společnosti národů. Společnost národů ukončila činnost poté, co se jí nepodařilo zabránit vypuknutí druhé světové války.

V roce 1945 se v San Francisku sešli zástupci 50 zemí na Konferenci Spojených národů o mezinárodním uspořádání a vypracovali Chartu OSN. Delegáti tehdy rokovali o návrzích vypracovaných zástupci Číny, Sovětského svazu, Spojených států amerických a Velké Británie během srpna až září 1944 v americkém Dumbarton Oaks. Chartu podepsalo 26. června 1945 celkem 50 zemí. Polsko sice nebylo na konferenci zastoupeno a svůj podpis připojilo později, je ale považováno za jednu z 51 zakládajících členských zemí OSN.

Organizace spojených národů oficiálně vznikla 24. října 1945, kdy byla Charta ratifikována Čínou, Francií, Sovětským svazem, USA, Velkou Británií a většinou ostatních signatářských zemí OSN. Každoročně se proto 24. říjen slaví jako Den Spojených národů.

 

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

Historické milníky OSN


Připomeňme si ve zkratce historické milníky, které v první polovině 40. let minulého století předznamenaly vznik Organizace spojených národů.

1941 – Deklarace podepsaná v paláci St. James v Londýně
Deklarace odsuzující zločiny páchané nacisty na okupovaných územích. 12. června 1941 ji v Londýně podepsali ji představitelé Velké Británie, Kanady, Austrálie, Nového Zélandu, Jihoafrické unie a exilových vlád Belgie, Československa, Řecka, Lucemburska, Nizozemska, Norska, Polska, Jugoslávie a francouzský generál de Gaulle.

1941 – Atlantická charta
Dalším krokem na cestě k založení světové organizace byla Atlantická charta. 14. srpna 1941 byla podepsána prezidentem Rooseveltem a premiérem Churchillem po dramatickém jednání na palubě lodi. Foto: OSN

atlantic charter

Jednání o Atlantické chartě, 14. srpna 1941. Zprava sedící premiér Churchill, prezident Roosevelt. Foto: OSN

 

1942 – Deklarace Spojených národů
26 států (mezi nimi i Československo) se rozhodlo podpořit Atlantickou chartu podpisem Deklarace Spojených národů. Repro: OSN

Final Phase Digital

 

1943 – Moskevská a Teheránská konference
V říjnu 1943 vyzvaly Sovětský svaz, Velká Británie a Spojené státy společně s Čínou k vytvoření mezinárodní organizace, která bude pověřena zajišťováním mezinárodního míru a bezpečnosti. Společný cíl byl potvrzen o dva měsíce později v Teheránu.

Tehran_Conference_,_1943

Velká trojka v Teheránu. Zleva Stalin, Roosevelt, Churchill. Foto: Archiv OSN

 

1944-1945 – Konference v Dumbarton Oaks a Jaltská konference
V letovisku poblíž Washingtonu v srpnu 1944 se sešli nejvyšší představitelé Číny, USA a Velké Británie a dohodli se na cílech a zásadách činnosti budoucích Spojených národů. Po konferenci na Jaltě deklarovali představitelé USA, Velké Británie a Sovětského svazu Roosevelt, Churchill a Stalin rozhodnutí ustavit Organizaci spojených národů. Dohodli se také na systému hlasování v Radě bezpečnosti.  Foto: OSN

dumbarton oaks foto osn

Reprezentanti Sovětského svazu, Spojeného království a Spojených států amerických se schází na konferenci o Bezpečnostní organizaci pro mír v poválečném světě. Foto: Archiv OSN

 

1945 – Konference v San Francisku 
V roce 1945 se v San Francisku sešli zástupci 50 zemí na Konferenci Spojených národů o mezinárodním uspořádání a vypracovali Chartu OSN. Slavnostní akt podpisu proběhl 26. června. Mezi padesáti podpisy původně chyběl podpis Polska, které nebylo na konferenci zastoupeno. Podpis připojilo později, přesto je počítáno mezi 51 zakládajících členů OSN.

Dne 24. října Chartu podepsala a ratifikovala většina států včetně pěti stálých členů Rady bezpečnosti. Vznikla Organizace spojených národů a tento den se stal symbolicky Dnem Spojených národů.

czech delegation

Československou delegaci vedl ministr zahraničí Jan Masaryk, členy byli Ján Papánek (člen 14členného koordinačního výboru, který formuloval znění Charty OSN, od léta 1945 zastupoval ČSR v OSN), Ernest Šturc, Josef Hanč, Vladimír S. Hurban, Bohuš Beneš, Ivan Kerno, Antonín Obrdlík, Mikuláš Mára, Václav Beneš a Vladimír Vochoč. Foto: OSN

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

Více o historii OSN


Cíle organizace


Cíle Spojených národů, definované v Chartě, jsou následující:

  • udržovat mezinárodní mír a bezpečnost;
  • rozvíjet mezi národy přátelské vztahy založené na respektování zásad rovnoprávnosti a práva na sebeurčení národů;
  • spolupracovat při řešení mezinárodních ekonomických, sociálních, kulturních a humanitárních otázek a podpoře základních lidských práv a svobod;
  • být centrem pro koordinaci kroků, které národy podnikají v zájmu dosažení těchto společných cílů.

Činnost Organizace spojených národů vychází z následujících zásad:

  • všechny členské státy jsou suverénní a rovnoprávné;
  • zavazují se plnit své povinnosti vyplývající z Charty;
  • zavazují se řešit mezinárodní spory mírovými prostředky, bez ohrožování mezinárodního míru, bezpečnosti a spravedlnosti;
  • vystříhají se vyhrožování silou a používání síly proti jiným členským státům;
  • zavazují se poskytnout OSN veškerou pomoc při jakékoli akci, ke které Organizace na základě Charty přistoupí;
  • žádné ustanovení Charty neopravňuje Spojené národy k tomu, aby se vměšovaly do otázek, které jsou výlučně vnitřní záležitostí jakéhokoli státu.

Hlavní témata OSN

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

Charta OSN


Charta Spojených národů je ustavující dokument světové organizace, který stanovuje práva a povinnosti členských států a stanoví orgány a postupy fungování OSN. Jako mezinárodní smlouva kodifikuje Charta základní principy mezinárodních vztahů – od suverenity a rovnosti mezi státy až po zákaz užití síly při řešení mezinárodních sporů.

Předmluva Charty

Předmluva Charty OSN, tzv. preambule, vyjadřuje ideály a společné cíle všech států, jejichž vlády se spojily, aby vytvořily Organizaci spojených národů:

„MY, LID SPOJENÝCH NÁRODŮ, JSOUCE ODHODLÁNI uchránit budoucí pokolení od metly války, která dvakrát za našeho života přinesla lidstvu nevýslovné strasti, odhodláni deklarovat znovu svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti, v rovná práva mužů i žen a národů velkých i malých, odhodláni vytvořit poměry, za nichž mohou být zachovány spravedlnost a úcta k závazkům plynoucím ze smluv a jiných pramenů mezinárodního práva, a odhodláni podporovat sociální pokrok a zlepšovat životní úroveň ve větší svobodě, A K TOMU CÍLI pěstovat snášenlivost a navzájem žít v míru jako dobří sousedé, sjednotit své síly k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti, přijmout zásady a zavést metody zajišťující, aby ozbrojené síly nebylo užíváno jinak než ve společném zájmu, a používat mezinárodního ústrojí k podpoře hospodářského a sociálního povznesení všech národů,

ROZHODLI JSME SE SDRUŽIT SVÉ ÚSILÍ, ABYCHOM TĚCHTO CÍLŮ DOSÁHLI. Proto se naše vlády prostřednictvím svých zástupců, kteří se shromáždili ve městě San Francisco a předložili své plné moci, jež byly shledány v dobré a náležité formě, dohodly na této Chartě Spojených národů a zřizují tímto mezinárodní organizaci zvanou Spojené národy.“

Dodatky k Chartě

Chartu Organizace spojených národů lze pozměnit hlasováním Valného shromáždění, pokud se pro vysloví dvoutřetinová většina členů a změnu ratifikují dvě třetiny členských států OSN, včetně pěti stálých členů Rady bezpečnosti. Doposud byly pozměněny čtyři články Charty, jeden z nich dvakrát:

  • v roce 1965 byl zvýšen počet členů Rady bezpečnosti z 11 na 15 (článek 23) a počet hlasů nutných k přijetí rozhodnutí byl zvýšen ze sedmi na devět, včetně hlasů všech pěti stálých členů při rozhodování o všech podstatných otázkách (ne procedurálních) (článek 27);
  • v roce 1965 byl zvýšen počet členů Ekonomické a sociální rady z 18 na 27, v roce 1973 na 54 členů (článek 61);
  • v roce 1968 byl počet hlasů v Radě bezpečnosti potřebných ke svolání Všeobecné konference o revizi Charty zvýšen ze sedmi na devět (článek 109).

Další dokumenty OSN (česky)

Share on Facebook1Tweet about this on TwitterGoogle+0

Členské státy


Organizace spojených národů má 193 členů (států). Česká republika je členem od 19. ledna 1993 (jako nástupnický stát Československa, jednoho z 51 zakládajících členů OSN v roce 1945).

Do OSN může vstoupit každý stát, který přijme závazky a pravidla Charty OSN. O přijetí rozhoduje Valné shromáždění na základě doporučení Rady bezpečnosti. Některé státy nejsou členy OSN, ale vstoupily do některé ze specializovaných agentur. Mohou proto požádat o status stálého pozorovatele v OSN. Stálí pozorovatelé mají volný přístup na většinu zasedání. Patří mezi ně i některé mezinárodní organizace. Charta stanoví podmínky pro pozastavení členství nebo vyloučení států z důvodu porušení jejích zásad. K takovému kroku ale dosud nedošlo.

 

Seznam členských států v hlavních orgánech OSN:

 

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

Valné shromáždění


 

Členský stát

A B C Č D E F G H CH I J K L M N O P R Ř S Š T U V Z

Datum přijetí
1. Afghánistán 19.11.1946
2. Albánie 14.12.1955
3. Alžírsko 8.10.1962
4. Andorra 28.7.1993
5. Angola 1.12.1976
6. Antigua a Barbuda 11.11.1981
7. Argentina 24.10.1945
8. Arménie 2.3.1992
9. Austrálie 1.11.1945
10. Ázerbájdžán 2.3.1992
11. Bahamy 18.9.1973
12. Bahrajn 21.9.1971
13. Bangladéš 17.9.1974
14. Barbados 9.12.1966
15. Bělorusko A/ 24.10.1945
16. Belgie 27.12.1945
17. Belize 25.9.1981
18. Benin 20.9.1960
19. Bhútán 21.9.1971
20. Bolívie 14.11.1945
21. Bosna a Hercegovina B/ 22.5.1992
22. Botswana 17.10.1966
23. Brazílie 24.10.1945
24. Brunej 21.9.1984
25. Bulharsko 14.12.1955
26. Burkina Faso 20.9.1960
27. Burundi 18.9.1962
28. Bývalá jugoslávská republika Makedonie C/ 8.4.1993
29. Côte d’Ivoire 20.9.1960
30. Čad 20.9.1960
31. Černá Hora R/ 28.6.2006
32. Česká republika D/ 19.1.1993
33. Čína 24.10.1945
34. Dánsko 24.10.1945
35. Demokratická republika Kongo E/ 20.9.1960
36. Dominika 18.12.1978
37. Dominikánská republika 24.10.1945
38. Džibutsko 20.9.1977
39. Egypt F/ 24.10.1945
40. Ekvádor 21.12.1945
41. Eritrea 28.5.1993
42. Estonsko 17.9.1991
43. Etiopie 13.11.1945
44. Federativní státy Mikronésie 17.9.1991
45. Fidži 13.10.1970
46. Filipíny 24.10.1945
47. Finsko 14.12.1955
48. Francie 24.10.1945
49. Gabon 20.9.1960
50. Gambie 21.9.1965
51. Ghana 8.3.1957
52. Grenada 17.9.1974
53. Gruzie 31.7.1992
54. Guatemala 21.11.1945
55. Guinea 12.12.1958
56. Guinea-Bissau 17.9.1974
57. Guyana 20.9.1966
58. Haiti 24.10.1945
59. Honduras 17.12.1945
60. Chile 24.10.1945
61. Chorvatsko G/ 22.5.1992
62. Indie 30.10.1945
63. Indonésie H/ 28.9.1950
64. Irák 21.12.1945
65. Írán 24.10.1945
66. Irsko 14.12.1955
67. Island 19.11.1946
68. Itálie 14.12.1955
69. Izrael 11.5.1949
70. Jamajka 18.9.1962
71. Japonsko 18.12.1956
72. Jemen I/ 30.9.1947
73. Jihoafrická republika 7.11.1945
74. Jižní Súdán 14.7.2011
75. Jordánsko 14.12.1955
76. Kambodža 14.12.1955
77. Kamerun 20.9.1960
78. Kanada 9.11.1945
79. Kapverdy 16.9.1975
80. Katar 21.9.1971
81. Kazachstán 2.3.1992
82. Keňa 16.12.1963
83. Kiribati 14.9.1999
84. Kolumbie 5.11.1945
85. Komory 12.11.1975
86. Kongo 20.9.1960
87. Korejská lidově demokratická republika 17.9.1991
88. Korejská republika 17.9.1991
89. Kostarika 2.11.1945
90. Kuba 24.10.1945
91. Kuvajt 14.5.1963
92. Kypr 20.9.1960
93. Kyrgyzstán 2.3.1992
94. Laos 14.12.1955
95. Lesotho 17.10.1966
96. Libanon 24.10.1945
97. Libérie 2.11.1945
98. Libye 14.12.1955
99. Lichtenštejnsko 18.9.1990
100. Litva 17.9.1991
101. Lotyšsko 17.9.1991
102. Lucembursko 24.10.1945
103. Maďarsko 14.12.1955
104. Madagaskar 20.9.1960
105. Malajsie J/ 17.9.1957
106. Malawi 1.12.1964
107. Maledivy 21.9.1965
108. Mali 28.9.1960
109. Malta 1.12.1964
110. Maroko 12.11.1956
111. Marshallovy ostrovy 17.9.1991
112. Mauritánie 27.10.1961
113. Mauricius 24.4.1968
114. Mexiko 7.11.1945
115. Moldavsko 2.3.1992
116. Monako 28.5.1993
117. Mongolsko 27.10.1961
118. Mosambik 16.9.1975
119. Myanmar (Barma) 19.4.1948
120. Namibie 23.4.1990
121. Nauru 14.9.1999
122. Německo K/ 18.9.1973
123. Nepál 14.12.1955
124. Niger 20.9.1960
125. Nigérie 7.10.1960
126. Nikaragua 24.10.1945
127. Nizozemsko 10.12.1945
128. Norsko 27.11.1945
129. Nový Zéland 24.10.1945
130. Omán 7.10.1971
131. Pákistán 30.9.1947
132. Palau 15.12.1994
133. Panama 13.11.1945
134. Papua-Nová Guinea 10.10.1975
135. Paraguay 24.10.1945
136. Peru 31.10.1945
137. Polsko 24.10.1945
138. Portugalsko 14.12.1955
139. Rakousko 14.12.1955
140. Rovníková Guinea 12.11.1968
141. Rumunsko 14.12.1955
142. Ruská federace L/ 24.10.1945
143. Rwanda 18.9.1962
144. Řecko 25.10.1945
145. Salvador 24.10.1945
146. Samoa 15.12.1976
147. San Marino 2.3.1992
148. Saúdská Arábie 24.10.1945
149. Senegal 28.9.1960
150. Seychely 21.9.1976
151. Sierra Leone 27.9.1961
152. Singapur 21.9.1965
153. Slovensko M/ 19.1.1993
154. Slovinsko N/ 22.5.1992
155. Somálsko 20.9.1960
156. Spojené arabské emiráty 9.12.1971
157. Spojené státy americké 24.10.1945
158. Srbsko O/ 1.11.2000
159. Srí Lanka 14.12.1955
160. Středoafrická republika 20.9.1960
161. Súdán 12.11.1956
162. Surinam 4.12.1975
163. Svatá Lucie 18.9.1979
164. Svatý Kryštof a Nevis 23.9.1983
165. Svatý Tomáš a Princův ostrov 16.9.1975
166. Svatý Vincenc a Grenadiny 16.9.1980
166. Svazijsko 24.9.1967
168. Sýrie P/ 24.10.1945
169. Šalomounovy ostrovy 19.9.1978
170. Španělsko 14.12.1955
171. Švédsko 19.11.1946
172. Švýcarsko 10.9.2002
173. Tádžikistán 2.3.1992
174. Tanzanie Q/ 14.12.1961
175. Thajsko 16.12.1946
176. Togo 20.9.1960
177. Tonga 14.9.1999
178. Trinidad a Tobago 18.9.1962
179. Tunisko 12.11.1956
180. Turecko 24.10.1945
181. Turkmenistán 2.3.1992
182. Tuvalu 5.9.2000
183. Uganda 25.10.1962
184. Ukrajina 24.10.1945
185. Uruguay 18.12.1945
186. Uzbekistán 2.3.1992
187. Vanuatu 15.9.1981
188. Velká Británie 24.10.1945
189. Venezuela 15.11.1945
190. Vietnam 20.9.1977
191. Východní Timor (Timor Leste) 27. 9. 2002
192. Zambie 1.12.1964
193. Zimbabwe 25.8.1980

Vatikán není členem Organizace spojených národů, ale účastní se některých aktivit organizace.

A/ Dne 19. září 1991 informovalo Bělorusko OSN, že oficiální název v angličtině byl změněn z Belorussia na Belarus.
««

B/ Socialistická federativní republika Jugoslávie byla zakládajícím členem OSN. K Chartě OSN připojila podpis 26. června 1945 a ratifikovala ji v říjnu 1945. Členským státem pak byla až do svého rozpadu a následného přijetí nových států: Bosny a Hercegoviny, Chorvatské republiky, Slovinské republiky, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie a Svazové republiky Jugoslávie.
Bosna a Hercegovina byla za člena OSN přijata rezolucí Valného shromáždění A/RES/46/237 dne 22. května 1992.
««

C/ Socialistická federativní republika Jugoslávie byla zakládajícím členem OSN. K Chartě OSN připojila podpis 26. června 1945 a ratifikovala ji v říjnu 1945. Členským státem pak byla až do svého rozpadu a následného přijetí nových států: Bosny a Hercegoviny, Chorvatské republiky, Slovinské republiky, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie a Svazové republiky Jugoslávie.
Rezolucí A/RES/47/225 ze dne 8. dubna 1993 rozhodlo Valné shromáždění, že přijme za člena OSN stát, pro nějž má být pro všechny účely v OSN dočasně používán název „Bývalá jugoslávská republika Makedonie“, a to až do vyřešení sporu o jeho jméno.
««

D/ Československo bylo od 24. října 1945 jedním ze zakládajících členů OSN. Dopisem z 10. prosince 1992 informoval jeho stálý zástupce generálního tajemníka, že k 31. prosinci 1992 přestává existovat Česká a Slovenská federativní republika a že Česká republika a Slovenská republika, jako nástupnické státy, žádají o členství v OSN. Rada bezpečnosti pak 8. ledna 1993 doporučila Valnému shromáždění přijetí České republiky za člena OSN. Česká republika se stala členem OSN 19. ledna 1993.
««

E/ Zairská republika informovala OSN, že dnem 17. května 1997 změnila svůj název na Demokratická republika Kongo.
««

F/ Egypt a Sýrie byly od 24. října 1945 zakládajícími členskými státy OSN. Po plebiscitu dne 21. února 1958 byla spojením Egypta a Sýrie ustavena Sjednocená arabská republika a pokračovala v členství jako jeden člen. Dne 13. října 1961 obnovila Sýrie svůj status nezávislého státu a samostatné členství v OSN. Dne 2. září 1971 změnila Sjednocená arabská republika název na Egyptská arabská republika.
««

G/ Socialistická federativní republika Jugoslávie byla zakládajícím členem OSN. K Chartě OSN připojila podpis 26. června 1945 a ratifikovala ji v říjnu 1945. Členským státem pak byla až do svého rozpadu a následného přijetí nových států: Bosny a Hercegoviny, Chorvatské republiky, Slovinské republiky, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie a Svazové republiky Jugoslávie.
Chorvatsko bylo za člena OSN přijato rezolucí Valného shromáždění A/RES/46/238 dne 22. května 1992.
««

H/ Dopisem z 20. ledna 1965 oznámila Indonésie své rozhodnutí zrušit „v tomto stadiu a za stávajících okolností“ své členství v OSN. Dne 19. září 1966 oznámila telegraficky, že „obnovuje plnou spolupráci s OSN a účast na jejích činnostech“. Valné shromáždění vzalo toto rozhodnutí na vědomí 28. září 1966 a jeho předseda vyzval indonéské představitele, aby zaujali svá místa ve shromáždění.
««

I/ Jemen byl přijat za člena OSN 30. září 1947 a Demokratický Jemen 14. prosince 1967. Od 22. května 1990, kdy došlo ke spojení obou zemí, jsou v OSN zastoupeny jako jeden člen pod názvem „Jemen“.
««

J/ Malajská federace vstoupila do OSN 17. září 1957. Dne 16. září 1963 změnila po přijetí do nové federace Singapuru, Sabahu a Sarawaku své jméno na Malajsie. Singapur se stal 9. srpna 1965 nezávislým státem a 21. září 1965 členem OSN.
««

K/ Německá spolková republika a Německá demokratická republika byly přijaty za členy OSN 18. září 1973. Připojením Německé demokratické republiky ke Spolkové republice Německo dne 3. října 1990 došlo ke sjednocení obou států do jednoho suverénního celku.
««

L/ Svaz sovětských socialistických republik byl od 24. října 1945 jedním ze zakládajících členských států OSN. V dopise z 24. prosince 1991 informoval prezident Ruské federace Boris Jelcin generálního tajemníka OSN, že Ruská federace pokračuje v členství v Radě bezpečnosti a všech dalších orgánech OSN a to s podporou všech 11 členských zemí Společenství nezávislých států.
««

M/ Československo bylo od 24. října 1945 jedním ze zakládajících členů OSN. Dopisem z 10. prosince 1992 informoval jeho stálý zástupce generálního tajemníka, že k 31. prosinci 1992 přestává existovat Česká a Slovenská federativní republika a že Česká republika a Slovenská republika, jako nástupnické státy, žádají o členství v OSN. Rada bezpečnosti pak 8. ledna 1993 doporučila Valnému shromáždění přijetí Slovenské republiky za člena OSN. Slovenská republika se stala členem OSN 19. ledna 1993.
««

N/ Socialistická federativní republika Jugoslávie byla zakládajícím členem OSN. K Chartě OSN připojila podpis 26. června 1945 a ratifikovala ji v říjnu 1945. Členským státem pak byla až do svého rozpadu a následného přijetí nových států: Bosny a Hercegoviny, Chorvatské republiky, Slovinské republiky, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie a Svazové republiky Jugoslávie.
Slovinsko bylo za člena OSN přijato rezolucí Valného shromáždění A/RES/46/236 dne 22. května 1992.
««

O/ Socialistická federativní republika Jugoslávie byla zakládajícím členem OSN. K Chartě OSN připojila podpis 26. června 1945 a ratifikovala ji v říjnu 1945. Členským státem pak byla až do svého rozpadu a následného přijetí nových států: Bosny a Hercegoviny, Chorvatské republiky, Slovinské republiky, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie a Svazové republiky Jugoslávie.
Svazová republika Jugoslávie byla za člena OSN přijata rezolucí Valného shromáždění A/RES/55/12 dne 1. listopadu 2000.
Dne 4. února 2003 přijalo ústavodárné Shromáždění Svazové republiky Jugoslávie Ústavu Srbska a Černé Hory. Název státu „Svazová republika Jugoslávie“ byl podle ní změněn na Srbsko a Černá Hora.
Dopisem ze dne 3. června 2006 informoval prezident Srbské republiky generálního tajemníka OSN, že po vyhlášení nezávislosti Černé Hory přejímá členství v OSN Srbská republika.
««

P/ Sýrie a Egypt byly od 24. října 1945 zakládajícími členskými státy OSN. Po plebiscitu 21. února 1958 byla spojením Egypta a Sýrie ustavena Sjednocená arabská republika a pokračovala v členství jako jeden člen. Dne 13. října 1961 obnovila Sýrie svůj status nezávislého státu a oddělené členství v OSN.
««

Q/ Tanganjika byla členem OSN od 14. prosince 1961 a Zanzibar od 16. prosince 1963. Dne 26. dubna 1964 ratifikovaly úmluvu o vytvoření svazu Tanganjiky a Zanzibaru a jako Sjednocená republika Tanganjiky a Zanzibaru pokračovaly v členství jako jeden člen. 1. listopadu 1964 změnila Sjednocená republika Tanganjiky a Zanzibaru jméno na Sjednocená republika Tanzanie.
««

R/ Socialistická federativní republika Jugoslávie byla zakládajícím členem OSN. K Chartě OSN připojila podpis 26. června 1945 a ratifikovala ji v říjnu 1945. Členským státem pak byla až do svého rozpadu a následného přijetí nových států: Bosny a Hercegoviny, Chorvatské republiky, Slovinské republiky, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie a Svazové republiky Jugoslávie.
Svazová republika Jugoslávie byla za člena OSN přijata rezolucí Valného shromáždění A/RES/55/12 dne 1. listopadu 2000.
Dne 4. února 2003 přijalo ústavodárné Shromáždění Svazové republiky Jugoslávie Ústavu Srbska a Černé Hory. Název státu „Svazová republika Jugoslávie“ byl podle ní změněn na Srbsko a Černá Hora.
Dopisem ze dne 3. června 2006 informoval prezident Srbské republiky generálního tajemníka OSN, že po vyhlášení nezávislosti Černé Hory přejímá členství v OSN Srbská republika.
V Černé Hoře bylo dne 21. května 2006 uspořádáno referendum a na základě jeho výsledků byla 3. června deklarována nezávislost na Srbsku.
Za člena OSN byla Černá Hora přijata rezolucí Valného shromáždění A/RES/60/264 dne 28. června 2006.
««

 

 

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

Rada bezpečnosti


Rada bezpečnosti (RB) má 15 členů.

Charta OSN určuje 5 z nich jako stálé, Valné shromáždění volí 10 dalších za členy nestálé na dvouleté období. Údaj v závorce za jmény států znamená rok, ve kterém ke dni 31. prosince vyprší jejich mandát.

Stálí členové:
Čína, Francie, Ruská federace, Spojené státy americké a Velká Británie.

10 nestálých členů v roce 2016:
Angola (2016), Egypt (2017), Japonsko (2017), Malajsie (2016), Nový Zéland (2016), Senegal (2017), Španělsko (2016), Ukrajina (2017), Uruguay (2017), Venezuela (2016).

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

Ekonomická a sociální rada


Ekonomická a sociální rada (ECOSOC) má 54 členů. Volí je na tříleté období Valné shromáždění.

Složení ECOSOC v roce 2016:
(Funkční období končí 31. prosince roku, který je uveden v závorce za jménem země)

Afghánistán (2018), Alžírsko (2018), Antiqua a Barbuda (2016), Argentina (2017), Austrálie (2018), Bangladéš (2016), Belgie (2018), Botswana (2016), Brazílie (2017), Burkina Faso (2017), Česká republika (2018), Čína (2016), Demokratická republika Kongo (2016), Estonsko (2017), Finsko (2016), Francie (2017), Ghana (2017), Gruzie (2016), Guatemala (2016), Guyana (2018), Honduras (2017), Chile (2018), Indie (2017), Irák (2018), Irsko (2017), Itálie (2018), Japonsko (2017), Jihoafrická republika (2018), Kazachstán (2016), Kongo (2016), Korejská republika (2016), Libanon (2018), Mauritánie (2017), Moldavsko (2018), Německo (2017), Nigérie (2018), Pákistán (2017), Panama (2016), Peru (2018), Portugalsko (2017), Rusko (2016), Rwanda (2018), Řecko (2017), Somálsko (2018), Spojené státy americké (2018), Srbsko (2016), Švédsko (2016), Švýcarsko (2016), Togo (2016), Trinidad a Tobago (2017), Uganda (2017), Velká Británie (2016), Vietnam (2018), Zimbabwe (2017).

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

Poručenská rada


Poručenská rada má 5 členů:

Čína, Francie, Rusko, Velká Británie a USA.

Poručenská rada formálně ukončila činnost 1. listopadu 1994, kdy se nezávislým státem a členem OSN stalo Palau, poslední území pod správou OSN. Rada se od té doby již neschází pravidelné, ale může zasednout v případě potřeby. O svolání může rozhodnout předseda nebo pokud si to vyžádá většina členů Poručenské rady, Valného shromáždění nebo Rady bezpečnosti.

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

Oficiální jazyky


Oficiálními jazyky OSN jsou angličtina, arabština, čínština, francouzština, ruština a španělština. Pracovními jazyky Sekretariátu OSN jsou angličtina a francouzština. Delegáti mohou v OSN mluvit kterýmkoliv z oficiálních jazyků, projevy jsou simultánně tlumočeny do ostatních. Většina dokumentů OSN je vydávána ve všech šesti oficiálních jazycích. Delegáti států mohou učinit prohlášení i v jiném jazyce. V takovém případě musí zabezpečit tlumočení svého projevu, nebo jej dát k dispozici písemně v jednom z oficiálních jazyků.

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

Financování


Řádný rozpočet OSN schvaluje Valné shromáždění vždy na dvouleté období. Rozpočet předkládá generální tajemník a posuzuje jej Poradní výbor pro administrativní a rozpočtové otázky tvořený šestnácti odborníky, kteří jsou navrhováni vládami svých zemí a voleni Valným shromážděním. Práci ve výboru však vykonávají sami za sebe na základě své odbornosti. Programová hlediska posuzuje Výbor pro program a koordinaci složený ze 34 odborníků, kteří jsou voleni Valným shromážděním a jednají v souladu se stanovisky svých vlád.

Více: Vše o OSN.

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

Organizační struktura


Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

6 základních orgánů OSN


Valné shromáždění

Všichni členové OSN (193) jsou zastoupeni ve Valném shromáždění. Každý stát bez rozdílu má jeden hlas. O důležitých otázkách, jako např. bezpečnost ve světě, přijímání nových členů nebo stanovování rozpočtu organizace, rozhoduje dvoutřetinová většina, o dalších prostá většina. Řádné výroční zasedání začíná vždy v září a pokračuje během celého roku. Na začátku probíhá Všeobecná rozprava, kde vystupují zpravidla nejvyšší představitelé států a vlád a prezentují názory svých zemí na důležitá mezinárodněpolitická témata. V jeho čele stojí předseda, který je volen na jeden rok. V letech 2002 a 2003 funkci šéfa Valného shromáždění zastával někdejší ministr zahraničních věcí a místopředseda Vlády České republiky Jan Kavan.

Funkce a pravomoci

  • Projednává a vydává doporučení týkající se široké škály témat, s výjimkou těch, která přísluší Radě bezpečnosti;
  • Zabývá se problematikou ozbrojených konfliktů a odzbrojení; usiluje o zlepšování situace dětí, mladých lidí, žen a dalších zranitelných skupin;
  • Debatuje o otázkách udržitelného rozvoje a lidských práv;
  • Rozhoduje o výši příspěvků členských států do rozpočtu OSN a o jejich využití.

Výbory

  • První výbor (Výbor pro odzbrojení a mezinárodní bezpečnost)
  • Druhý výbor (Hospodářský a finanční)
  • Třetí výbor (Sociální, humanitární a kulturní)
  • Čtvrtý výbor (Zvláštní výbor pro politické otázky a otázky dekolonizace)
  • Pátý výbor (Administrativní a rozpočtový)
  • Šestý výbor (Právní)

Seznam členů Valného shromáždění

Oficiální stránky the UN General Assembly

 

Rada bezpečnosti

Rada bezpečnosti má patnáct členů, z toho pět stálých (Čína, Francie, Rusko, USA a Velká Británie). Zbývajících deset volí Valné shromáždění na dvouleté období. Jejich výběr vychází z principu rovnoměrného geografického zastoupení. Zasedá nepravidelně, schůze jsou svolávány podle potřeby, i ve velmi krátkých lhůtách. Členové se střídají v předsednictví po měsíci (týká se to stálých i nestálých členů). K přijetí rezoluce musí 9 členů hlasovat pro. Pokud ale i jediný z pěti stálých členů hlasuje proti, rezoluce schválena není. Tento princip je znám jako „právo veta“ (více viz vpravo dole).

Funkce

  • Projednává situace, které by mohly vést ke vzniku mezinárodních konfliktů;
  • Navrhuje metody a podmínky smíru;
  • Doporučuje opatření proti hrozbám nebo aktu agrese;
  • Doporučuje Valnému shromáždění kandidáta na post generálního tajemníka OSN.

Seznam členů Rady bezpečnosti

Oficiální stránky the UN Security Council

 

Ekonomická a sociální rada (ECOSOC)

Fórum určené k projednávání otázek obchodu, dopravy, hospodářského rozvoje a sociálních otázek. Má 54 členů (států) volených na tříleté období. Při hlasování rozhoduje prostá většina. ECOSOC každoročně pořádá několik krátkých zasedání, na něž zve i zástupce občanské společnosti. Kromě toho se každý rok schází v červenci na velkém čtyřtýdenním zasedání, které se koná střídavě v New Yorku a Ženevě.

Funkce

  • Projednává mezinárodní ekonomické a sociální otázky;
  • Prosazuje lepší životní úroveň, plnou zaměstnanost a ekonomický a sociální rozvoj;
  • Podporuje řešení mezinárodních ekonomických, sociálních a zdravotnických otázek, zasazuje se o posilování mezinárodní spolupráce v kultuře a vzdělávání.

Přidružené orgány

K ECOSOC patří tyto přidružené orgány: Komise pro narkotika; sociální rozvoj; otázky populace a rozvoje; pro postavení žen; Statistická komise; Komise pro prevenci kriminality a trestní spravedlnost; pro trvale udržitelný rozvoj; pro vědu a techniku pro rozvoj a Fórum OSN pro lesnictví. ECOSOC řídí pět regionálních komisí: Ekonomickou komisi pro Afriku (ECA), Evropu (ECE), Latinskou Ameriku a Karibskou oblast (ECLAC), pro Asii a Tichomoří (ESCAP), a západní Asii (ESCWA).

Seznam členů Ekonomické a sociální rady 

Oficiální stránky the UN Economic and Social Council

 

Poručenská rada

V roce 1945 bylo na světě jedenáct území – převážně v Africe a Tichomoří – pod mezinárodním dohledem. Hlavním úkolem poručenského systému OSN byla podpora rozvoje svěřeneckých území a jejich postupný přechod k samosprávě nebo samostatnosti. Poručenská rada je složena ze stálých členů Rady bezpečnosti (Čína, Francie, Rusko, Spojené státy a Velká Británie). Každý člen má jeden hlas a při hlasování rozhoduje prostá většina. Poslední svěřenecké území, stát Palau (do té doby pod správou Spojených států), získalo v roce 1994 autonomii. Poručenská rada poté pozastavila svou činnost. Sejde se jen v případě potřeby.

Seznam členů Poručenské rady

Oficiální stránky the UN Trusteeship Council

 

Mezinárodní soudní dvůr

Byl založen v roce 1946 jako jeden z hlavních orgánů OSN. Se svými kauzami před něj mohou předstoupit pouze státy, nikoliv jednotlivci. Pokud stát souhlasí s tím, aby se soud zabýval případem, který se ho týká, musí se následně podrobit jeho rozhodnutí. S žádostí o právní posouzení situací se na soud mohou obrátit i jiné orgány či organizace systému OSN. Soud dosud rozhodl celkem 155 sporů mezi státy (1947–2013). Patří mezi ně například spory o hranice území, kauzy diplomatických vztahů, nevměšování se do vnitřních záležitostí země nebo braní rukojmí. Soud sídlí v Paláci míru v Haagu (Nizozemsko). Má patnáct soudců, které volí Valné shromáždění a Rada bezpečnosti. Každý soudce musí být z jiné země. Na přijetí rozhodnutí se musí shodnout devět soudců. Všechny rozsudky jsou konečné a neodvolatelné. Pokud se některý ze států, kterých se kauza týká, nepodrobí rozsudku, může protistrana s kauzou předstoupit před Radu bezpečnosti.

Oficiální stránky the International Court of Justice

Seznam soudců Mezinárodního soudního dvoru (AJ)

 

Sekretariát OSN

Úkoly, které plní, jsou stejně rozmanité, jako témata, jimž se OSN věnuje – správa mírových operací, urovnávání mezinárodních sporů, mapování sociálních a ekonomických trendů apod. Sekretariát zodpovídá za poskytování služeb ostatním orgánům OSN. Sídlo OSN slouží čtyřem hlavním skupinám: delegacím států (každoročně více než pět tisíc účastníků Valného shromáždění); zaměstnancům (v newyorském sídle OSN jich pracuje 5,5 tisíce); návštěvníkům z řad veřejnosti ročně až jeden milion); a novinářům (se stálou akreditací pracuje v sídle OSN asi dva tisíce novinářů, dalších pět tisíc přijíždí z celého světa během důležitých zasedání). Při OSN jsou akreditovány i více než tři tisíce nevládních organizací, mnohé se účastní některých jednání. Celkový roční příjem, který organizace přináší městu New York, se odhaduje na 3,3 miliardy dolarů.

Funkce

  • Zpracovává podkladové informace pro zástupce vlád;
  • Realizuje rozhodnutí členských států OSN;
  • Organizuje mezinárodní konference;
  • Poskytuje překladatelské a tlumočnické služby do oficiálních jazyků OSN.

Oficiální stránky the UN Secretariat

 

Více se můžete dozvědět v naší publikaci Vše o OSN.

Kompletní struktura OSN

Share on Facebook1Tweet about this on TwitterGoogle+0

Generální tajemník


Šéfem administrativy OSN je generální tajemník. K dispozici má personál mezinárodních úředníků. Ti jsou odpovědni generálnímu tajemníkovi, nikoli vládám států. Generální tajemník předkládá témata k projednání Valnému shromáždění nebo jinému orgánu OSN, upozorňuje Radu bezpečnosti na situace ohrožující mezinárodní bezpečnost, působí jako arbitr ve sporech mezi členskými státy a slouží jako mediátor mezinárodních vyjednávání. Generální tajemník nemůže jednat samostatně bez podpory a souhlasu členských států.

António Guterres

Devátý generální tajemník OSN António Guterres se ujal úřadu 1. ledna 2017.

Po zkušenostech s utrpením nejzranitelnějších lidí v uprchlických táborech a válečných oblastech je generální tajemník odhodlán soustředit své pracovní úsilí na otázky lidské důstojnosti a sloužit jako posel míru, stavitel mostů mezi lidmi a propagátor reforem a inovací.

Před zvolením do funkce generálního tajemníka působil António Guterres v letech 2005 – 2015 jako jako vysoký komisař OSN pro uprchlíky (UNHCR). V čele jedné z nejdůležitějších světových humanitárních organizací stál v čase nejvážnějších uprchlických krizí za celá desetiletí. Konflikty v Sýrii a Iráku a krize v Jižním Súdánu, Středoafrické republice a Jemenu vedly k obrovskému znásobení aktivit UNHCR, protože počet vysídlených lidí následkem konfliktů a pronásledování narostl z 38 milionů v roce 2005 na 60 milionů v roce 2015.

Předtím, než začal pracovat v UNHCR, působil António Guterres víc než 20 let ve vládních a státních službách. V letech 1995 až 2002 byl předsedou portugalské vlády a během tohoto období se také intenzivně podílel na mezinárodním úsilí při řešní krize ve Východním Timoru.

Jako předseda Evropské rady stál na začátku tisíciletí v čele procesu přijetí Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost, a spolupředsedal prvnímu summitu EU-Afrika. V letech 1991 až 2002 byl členem portugalské Státni rady.

V roce 1976 byl António Guterres zvolen do portugalského parlamentu a jeho členem byl 17 let. Během této doby předsedal Parlamentnímu ýboru pro hospodářství, finance a plánování, později Parlamentnímu výboru pro územní správu, samosprávu a životní prostředí. Byl také předsedou poslaneckého klubu své strany.

V letech 1981 až 1983 byl António Guterres členem Parlamentního shromáždění Rady Evropy, kde předsedal Výboru pro migraci, uprchlíky a demografii.

Řadu let se António Guterres angažoval v Socialistické internacionále, celosvětové organizaci sociálnědemokratických stran. V letech 1992 až 1999 byl jejím místopředsedou, spolupředsedal Africkému výboru a později Výboru pro rozvoj. Předsedou byl od roku 1999 do poloviny roku 2005. Kromě toho také založil Portugalský výbor pro uprchlíky a Portugalskou asociaci spotřebitelů (DECO) a na začátku 70. let byl předsedou organizace Centro de Acção Social Universitário, která se věnovala rozvojovým projektům v chudých částech Lisabonu.

Atónio Guterres je členem Madridského klubu sdružujícího bývalé demokratické prezidenty a premiéry z celého světa.

António Guterres se narodil v roce 1949 a získal inženýrský titul na Instituto Superior Técnico. Hovoří portugalsky, anglicky, francouzsky a španělsky. Jeho manželkou je Catarina de Almeida Vaz Pintoová, současná náměstkyně primátora Lisabonu pro kulturu. Má dvě děti, nevlastního syna a tři vnoučata.

Oficiální stránky the Secretary-General

 

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

Hlavní témata


Share on Facebook1Tweet about this on TwitterGoogle+0

#ZachraňteOceán!


Oceány mají vliv na každého člověka bez ohledu na to, kde žije nebo co dělá. Pro miliardy lidí jsou hlavním zdrojem výživy a stovkám milionů dávají práci a výdělek. Na zdravém oceánu přímo závisí významné ekonomické obory, jako jsou cestovní ruch nebo obchod. A oceán je i hlavním regulátorem globálního klimatu. Dodává nám polovinu kyslíku, který dýcháme a pohlcuje třetinu oxidu uhličitého, který vyprodukujeme.

Také my jako lidé ovlivňujeme oceány a můžeme významně přispět k jejich zdraví a udržitelnosti tím, že změníme některé zlozvyky. Například klimatická změna, která je způsobena lidskou činností, vede mimo jiné ke zvyšování hladiny moří a k častějším výskytům extrémního počasí. V oceánu za rok skončí asi osm milionů tun plastového odpadu. To je jako kdyby každou minutu vyklopilo nákladní auto do moře plný náklad plastů.

Konference o oceánu je historicky první tak rozsáhlou akcí OSN na toto téma a je příležitostí k přijetí konkrétních opatření proti poškozování oceánů a moří. Koná se v červnu v sídle Organizace spojených národů v New Yorku a sejdou se na ní všechny státy světa. Chránit a udržitelně využívat oceány, moře a mořské zdroje je rovněž jedním z Cílů udržitelného rozvoje.

 

Články k tématu:

#ZachraňteOceán. Proč? Fakta o stavu oceánů a moří

Proč potřebujeme konferenci o oceánu?

Oceán. Týká se každého z nás

 

Share on Facebook3Tweet about this on TwitterGoogle+0

Cíle udržitelného rozvoje (SDGs)


17 Cílů udržitelného rozvoje (SDGs) představují program rozvoje na následujících 15 let (2015 – 2030) a navazuje na úspěšnou agendu Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs). Cíle udržitelného rozvoje jsou výsledkem tříletého procesu vyjednávání, který začal na Konferenci OSN o udržitelném rozvoji v roce 2012 v Riu de Janeiro. Na formulaci SDGs se podílely všechny členské státy OSN, zástupci občanské společnosti, podnikatelské sféry, akademické obce i občané ze všech kontinentů. Agendu udržitelného rozvoje oficiálně schválil summit OSN 25. září 2015 v New Yorku v dokumentu Transforming our World: The 2030 Agenda for Sustainable Development (Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030), jehož součástí jsou i Cíle udržitelného rozvoje (SDGs).

cilecil_1cil_2 cil_3

cil_4 cil_5cil_6cil_7

cil_8cil_9cil_10 cil_11

cil_12cil_13cil_14 cil_15

cil_16cil_17Ke stažení:

Ikony SDGs

Publikace SVĚT, KTERÝ CHCEME

 

 

 

Share on Facebook27Tweet about this on TwitterGoogle+0

Lidská práva


Mezi nejdůležitější úspěchy Organizace spojených národů patří vytvoření uceleného souboru právních norem na ochranu lidských práv. Tento univerzální a mezinárodně uznávaný kodex mohou přijmout všechny národy a každý člověk se na něj může odvolávat. OSN definovala širokou škálu mezinárodně přijímaných práv, včetně práv ekonomických, sociálních a kulturních, občanských a politických, a zároveň vytvořila mechanismy zajišťující ochranu těchto práv a podporující vlády při jejich naplňování.

Základem souboru je Charta OSN a Všeobecná deklarace lidských práv, které přijalo Valné shromáždění v letech 1945 a 1948. V průběhu let byly tyto dokumenty rozšiřovány, takže dnes obsahují i ochranu žen, dětí, tělesně či duševně postižených, ochranu menšin, migrujících pracovníků a dalších ohrožených skupin. Tyto skupiny mají v současné době práva, která je chrání před nejrůznějšími formami diskriminace, jež byly po léta v mnoha společnostech považovány za běžné.

Práva byla rozšiřována díky přelomovým rozhodnutím Valného shromáždění, postupně byla prosazena jejich všeobecná platnost, nedělitelnost a soulad s rozvojem a demokratizací. Světová veřejnost byla prostřednictvím vzdělávacích kampaní vytrvale informována o svých nezcizitelných právech, školicí programy a technická pomoc OSN umožnily celé řadě států zlepšit soudní a trestní systémy. Systém monitorování dodržování lidských práv si získal značnou podporu a respekt ze strany členských států.

Vysoký komisař OSN pro lidská práva podporuje a koordinuje činnost OSN na ochranu a dodržování lidských práv po celém světě. Generální tajemník učinil z otázky lidských práv ústřední téma, které má spojovat práci organizace v klíčových oblastech míru a bezpečnosti, rozvoje, humanitární pomoci, ekonomické a sociální problematice. Téměř všechny orgány a specializované agentury OSN se dnes do určité míry podílí na ochraně lidských práv.

Share on Facebook20Tweet about this on TwitterGoogle+0

Humanitární otázky


Organizace spojených národů poprvé koordinovala humanitární operace ve zdevastované Evropě po druhé světové válce, během níž bylo vysídleno obrovské množství lidí. Od té doby OSN pomáhá ve všech případech, kdy následky přírodních nebo člověkem zaviněných neštěstí přesahují schopnost zasažených států účinně reagovat. V současné době je tak OSN hlavním poskytovatelem nouzové i dlouhodobé pomoci, je katalyzátorem činnosti vlád a humanitárních organizací a hájí zájmy postižených lidí.

Každý rok jsou lidé nuceni opustit své domovy v důsledku různých konfliktů a přírodních pohrom. Jen v roce 2002 měly přírodní katastrofy na svědomí vysídlení 5,8 milionu lidí a 14,8 milionu nových uprchlíků. V roce 2003 zapříčinily smrt zhruba padesáti tisíc lidí a způsobily škody přesahující 60 miliard dolarů. Podle UNDP mají 94 procent přírodních pohrom na svědomí cyklony, záplavy, zemětřesení a sucha. Nezanedbatelnou roli sehrály rovněž vlny horka a lesní požáry. Podle zprávy UNDP z února 2004 pochází naprostá většina obětí (98,2 procenta) z rozvojových zemí. To jasně dokazuje, jak chudoba, populační tlaky a poškozování životního prostředí prohlubují utrpení lidí a rozsah škod.

Dvě koncepce: okamžitá pomoc a preventivní opatření

Tváří v tvář obnoveným konfliktům a rostoucímu počtu obětí i finančních škod rozvíjí OSN dva základní přístupy. Na jedné straně se snaží poskytnout obětem okamžitou pomoc, a to především prostřednictvím operačních orgánů, na straně druhé usiluje o zlepšení preventivních strategií, které by umožnily těmto krizím předcházet.

Co nejdříve po katastrofě se OSN a její agentury snaží do oblasti dopravit humanitární pomoc. Jen za rok 2002 vypsal Úřad pro koordinaci humanitární pomoci 24 meziresortních sbírek, jejichž prostřednictvím se podařilo získat více než 4,2 miliardy dolarů, jež pomohly 35 milionům lidí v osmnácti zemích a oblastech světa. Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky ročně poskytuje pomoc více než dvaceti milionům lidí. Světový potravinový program OSN každý rok zajistí výživu pro 110 milionů lidí.

Cílem prevence katastrof je minimalizace zranitelnosti jednotlivých společenství a řešení příčin katastrof souvisejících s lidskou činností. Agentury OSN kladou velký důraz na zavedení systémů včasného varování, jakožto prostředku krátkodobé prevence. Organizace OSN pro výživu a zemědělství monitoruje hrozící hladomory, Světová meteorologická organizace vypracovává předpovědi výskytu tropických cyklonů a monitoruje nebezpečí sucha, Rozvojový program OSN pomáhá ohroženým zemím vypracovat krizové plány a další opatření zvyšující míru jejich připravenosti.

Prevence konfliktů zahrnuje strategie jako preventivní diplomacie, preventivní odzbrojení a prosazování lidských práv. Dlouhodobé preventivní strategie řeší hlubší příčiny konfliktů. Zaměřují se na posílení bezpečnosti, hospodářského růstu, dobrého vládnutí a respektování lidských práv. Tyto metody jsou i nadále nejefektivnější ochranou před různými katastrofami, jak přírodními, tak zaviněnými lidmi.

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

Mezinárodní právo


Mezi významné úspěchy OSN patří vytvoření mezinárodního právního řádu sestávajícího se z úmluv, smluv a standardů, které hrají klíčovou roli při podpoře světového míru a bezpečnosti i hospodářského a sociálního rozvoje. Mnohé ze smluv uzavřených z iniciativy OSN představují základ pro úpravu vztahů mezi státy. Přestože práce OSN v této oblasti denně ovlivňuje životy lidí na celém světě, není vždy náležitě doceňována.

Charta výslovně vyzývá OSN, aby pomohla při urovnávání mezinárodních sporů mírovými prostředky, včetně rozhodčího a soudního řízení (článek 33) a aby se zasazovala o rozvoj mezinárodního práva a jeho kodifikaci (článek 13). V průběhu uplynulých let OSN iniciovala přes 500 mnohostranných dohod, které se týkají širokého spektra společných zájmů více států a které jsou pro státy, jež je ratifikují, právně závazné.

V mnoha oblastech, které postupně nabývaly mezinárodních rozměrů, byla právní činnost OSN průkopnická. Mimo jiné stála v čele snah o zavedení právního rámce v oblastech, jako jsou ochrana životního prostředí, regulace pohybu migrujících pracovních sil, boj proti obchodu s drogami a potírání terorismu. Tato činnost pokračuje i nadále a mimo to získala organizace postupně ústřední roli v širším spektru témat, například v otázce lidských práv a mezinárodního humanitárního práva.

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

Ekonomický a sociální rozvoj


Organizace spojených národů je nejvíce spojována s otázkami míru a bezpečnosti, ve skutečnosti ale proudí valná většina zdrojů OSN na podporu sociálního a ekonomického rozvoje. Tento závazek je také zakotven v Chartě OSN. Solidní životní úroveň všech lidí je ostatně základním předpokladem trvalého míru a bezpečnosti. Činnost OSN na podporu rozvoje má zásadní vliv na život milionů lidí na celém světě.

Mnoho hospodářských a sociálních změn, které se odehrály v posledních 50 letech, bylo výrazně ovlivněno činností OSN. Světová organizace definuje priority a cíle mezinárodní spolupráce v zájmu rozvoje a vytváření příznivého ekonomického prostředí.

Série Mezinárodních dekád OSN pro rozvoj, vyhlašovaných postupně od začátku 60. let, vedla ke stanovení různých cílů a vyzdvihování různých problémů v oblasti rozvoje, jejich smysl však zůstával shodný: mezinárodní společenství musí dospět ke snížení rozdílů mezi průmyslově vyspělými a rozvojovými zeměmi.

Od 90. let minulého století uspořádala OSN řadu mezinárodních konferencí, které se staly základnou pro formulování a prosazování klíčových cílů rozvoje. Z nich vzešla potřeba zahrnout do rozvojových programů i otázky postavení žen, lidská práva, trvale udržitelný rozvoj či ochranu životního prostředí. Nyní je pozornost upřena na uplatňování závazků z těchto konferencí.

Rozvojové cíle desetiletí

Na Summitu tisíciletí v roce 2000 přijaly členské země tzv. Rozvojové cíle tisíciletí, rozsáhlý plán, v jehož rámci byly stanoveny dílčí cíle, jejichž dosažitelnost je měřitelná. Cíle jsou specificky zaměřeny na tyto oblasti: vymýcení extrémní chudoby a hladu, dosažení základního všeobecného vzdělání pro všechny, podpora rovnosti pohlaví a zlepšení postavení žen, snížení dětské úmrtnosti, zlepšení zdravotní péče o matky, potírání AIDS, malárie a jiných infekčních nemocí, dosažení trvale udržitelného rozvoje a vytvoření globálního partnerství pro rozvoj.

Mezinárodní diskuse o hospodářských a sociálních otázkách jasně ukazují, že bohaté i chudé země sdílejí zájem na řešení problémů přesahujících hranice jednotlivých států. Otázka postavení uprchlíků, organizovaný zločin, AIDS nebo pašování drog jsou považovány za globální problémy, které vyžadují koordinovaný postup. Dlouhodobá chudoba a nezaměstnanost v jednom regionu má rychlý dopad i v jiných oblastech. Podobně se projevují i důsledky ekonomické globalizace: finanční nestabilita v jedné zemi se téměř okamžitě projeví na trzích mnoha jiných zemí.

Mezi státy rovněž sílí shoda v tom, že demokracie, lidská práva, přímá účast na rozhodování a lepší postavení žen podporují hospodářský a sociální rozvoj.

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

Mír a bezpečnost


Udržování mezinárodního míru a bezpečnosti je jedním z hlavních úkolů Organizace spojených národů. OSN od svého vzniku již mnohokrát pomohla zabránit tomu, aby spory přerostly ve válečné konflikty, a přesvědčila znepřátelené strany, aby daly přednost jednacímu stolu před zbraněmi. Pokud již ozbrojený konflikt propukl, byla na místě, aby pomohla sjednat příměří a mír. Za šest desetiletí existence bylo s podporou OSN ukončeno množství konfliktů a válek, často prostřednictvím rozhodnutí Rady bezpečnosti, základního orgánu OSN pro otázky mezinárodního míru a bezpečnosti.

V průběhu 90. let minulého století, po skončení studené války, vznikla v oblasti globální bezpečnosti zcela nová situace: války mezi státy ustoupily a většina konfliktů vznikala uvnitř států. Počátkem 21. století se pak objevily nové globální hrozby. Útoky na Spojené státy z 11. září 2001 se staly zřetelnou demonstrací nástupu mezinárodního terorismu a následující události jen zvýšily obavy z šíření jaderných a dalších nekonvenčních zbraní.

Systém OSN okamžitě mobilizoval jednotlivé organizace, aby v příslušných oblastech své působnosti proti terorismu vystoupily. Rada bezpečnosti přijala 28. září 2001 v souladu s příslušnými články Charty OSN rezoluci proti financování terorismu, proti vytváření fondů za účelem podpory terorismu a požadující okamžité zmrazení mezinárodních finančních prostředků teroristických skupin. Zároveň zřídila protiteroristický výbor, který má na plnění rezoluce dohlížet.

Také OSN přizpůsobila a posílila své tradiční nástroje činnosti. Do mírových operací zapojila ve větší míře regionální organizace a větší pozornost věnuje obnově míru po skončení konfliktu. Občanské války nastolily složité otázky, jako například schopnost reakce mezinárodního společenství nebo problematiku ochrany civilního obyvatelstva.

V reakci na vnitrostátní konflikty iniciovala Rada bezpečnosti komplexní mírové operace. V Salvadoru, Guatemale, Kambodži či v Mosambiku sehrála OSN klíčovou roli při ukončení konfliktu a následném národním usmíření.

Jiné konflikty, například v Somálsku, Rwandě nebo v bývalé Jugoslávii, které se vyznačovaly etnickými spory a násilí, postavily mírovou činnost OSN do zcela nové situace. Rada bezpečnosti pak v letech 1995 až 1997 v důsledku problémů vyplývajících z těchto konfliktů neustavila žádnou novou mírovou operaci. Na konci 90. let se ale úloha OSN znovu ukázala jako velmi potřebná. Pokračující krize v Demokratické republice Kongo, Středoafrické republice, ve Východním Timoru, v Kosovu a v Sierra Leone vedly k ustavení pěti nových mírových operací OSN.

V roce 2000 byla dále ustavena Mise OSN v Etiopii a Eritrey (UNMEE) a Podpůrná mise OSN na Východním Timoru (UNMISET). V roce 2002 a v roce následujícím byla ustavena Mise OSN v Libérii (UNMIL).

Podmínky světového míru

Zkušenosti z posledních let přiměly OSN, aby se zaměřila především na budování míru, tedy na podporu struktur, které posilují mír. Ukázalo se, že trvalého míru je možné dosáhnout jedině podporou ekonomického rozvoje, sociální spravedlnosti, respektu vůči lidským právům, dobrých způsobů správy a vládnutí a podporou demokracie. Žádná jiná instituce nemá tolik zkušeností z oblasti multilaterálních vztahů, potřebnou kompetenci, koordinační schopnosti a netěší se takové nestrannosti jako OSN. Kromě Východního Timoru a Kosova, kde probíhala činnost na podporu budování míru v rámci širších misí, zřídila OSN podpůrné úřady pro udržování míru ve Středoafrické republice, Guiney-Bissau, v Libérii a Tádžikistánu.

V procesu posilování míru a bezpečnosti zastává důležitou úlohu nejen Rada bezpečnosti, ale také Valné shromáždění a generální tajemník. OSN se angažuje v oblasti prevence konfliktů, obnovy míru, udržování, vynucování a budování míru. Tyto činnosti se musí překrývat nebo probíhat současně, jinak jsou neúčinné.

Share on Facebook2Tweet about this on TwitterGoogle+0

Rozvojové cíle tisíciletí (MDGs)


V roce 2000 se v Miléniové deklaraci zavázalo tehdy všech 191 členských států Organizace spojených národů splnit do roku 2015 osm konkrétních cílů rozvoje. Celkově byla tato agenda velmi úspěšná (konkrétní výsledky). Na Rozvojové cíle tisíciletí naváže po roce 2015 17 Cílů udržitelného rozvoje (SDGs).

 

 

mdg-1

 

1. Vymýtit extrémní chudobu a hlad
– snížit na polovinu počet extrémně chudých lidí (žijících z prostředků, které se rovnají, nebo jsou nižší než jeden dolar na den);
– snížit na polovinu počet lidí trpících hladem.

 

 

 


 

mdg-2

 

 

2. Zpřístupnit základní vzdělání všem
– zajistit, aby všechny děti (chlapci i dívky) absolvovaly plné základní vzdělání

 

 

 


 

mdg-3-feature

 

 

3. Prosazovat rovnost pohlaví a posílit postavení žen
– do roku 2005 odstranit rozdíly v přístupu mužů a žen k základnímu a vyššímu vzdělání a do roku 2015 dosáhnout téhož na všech úrovních vzdělání

 

 

 


 

mdg-4

 

 

4. Snížit dětskou úmrtnost
– snížit o dvě třetiny míru úmrtnosti u dětí mladších 5 let

 

 

 


 

mdg-5

 

 

5. Zlepšit zdraví matek
– snížit o tři čtvrtiny míru úmrtnosti matek

 

 

 


 

mdg-6

 

 

6. Bojovat proti HIV/AIDS, malárii a dalším nemocem
– zastavit šíření HIV/AIDS a snižovat procento nově nakažených;
– zastavit šíření malárie a dalších závažných chorob a snížit míru jejich výskytu.

 

 

 


 

mdg-7

 

7. Zajistit trvalou udržitelnost životního prostředí
– začlenit principy trvale udržitelného rozvoje do národních politik a programů; zvrátit proces ubývání přírodních zdrojů;
– snížit na polovinu počet lidí, kteří nemají trvalý přístup k nezávadné pitné vodě;
– do roku 2020 dosáhnout výrazného zlepšení životních podmínek alespoň 100 milionů lidí přebývajících v chudinských čtvrtích na předměstí velkoměst (slumech).

 

 

 


 

mdg-8

8. Vytvořit globální partnerství pro rozvoj

– rozvíjet otevřený obchodní a finanční systém založený na pevných pravidlech, zajistit jeho předvídatelnost a nediskriminační charakter. To zahrnuje i dobré způsoby výkonu vlády a správy, rozvoj a snižování chudoby na úrovni států i na mezinárodní úrovni.
– zabývat se otázkou zvláštních potřeb nejméně rozvinutých zemí. To zahrnuje odstranění cel a kvót pro jejich export, rozsáhlé oddlužení vysoce zadlužených zemí a navýšení rozvojové pomoci zemím, které prokázaly svou odhodlanost řešit problém chudoby.
– zabývat se zvláštními potřebami vnitrozemských a malých ostrovních rozvojových zemí;
– prostřednictvím opatření na úrovni států i na mezinárodní úrovni komplexně přistupovat k problémům zadlužených zemí a vytvořit dlouhodobou perspektivu jejich řešení;
– ve spolupráci s rozvojovými zeměmi vytvořit solidní pracovní příležitosti pro mladé;
– ve spolupráci s farmaceutickými společnostmi zajistit dostupnost základních léků v rozvojových zemích ;
– ve spolupráci se soukromým sektorem zajistit, aby všichni lidé mohli využívat přínosů nových technologií, zejména technologií informačních a komunikačních.

 

 

 

 

Share on Facebook1Tweet about this on TwitterGoogle+0

Agentury OSN v ČR


Informační centrum OSN v Praze

United Nations Information Centre (UNIC)

OSN má celosvětovou síť informačních center v 61 zemích všech kontinentů. Jejich úkolem je informování o činnosti všech organizací systému OSN. Web osn.cz, profily na Facebooku a Twitteru, kanál na YouTube, knihovna s tisíci publikacemi a časopisy OSN, rešeršní služby, semináře a tematické diskuse, tiskové konference, vzdělávací programy, výstavy, publikace, informační kampaně … to je současné iCentrum OSN v Praze, zastupující kancelář Sekretariátu OSN v České republice.

www.osn.cz

Telefon: (+420) 255 711 645

 

Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v České republice

United Nations High Commissioner for Refugees (UNHCR)

Otevřen byl v roce 1992 v souvislosti s přistoupením České republiky k Úmluvě o právním postavení uprchlíků. Hlavním cílem UNHCR v ČR je podpora vybudování komplexního, udržitelného a samostatného azylového systému, který státu umožní posoudit žádosti o mezinárodní ochranu v souladu s uznávanými standardy a mezinárodním právem. Činí tak prostřednictvím vlastních programů v oblasti právního poradenství a osvětových aktivit i podporou programů nevládních organizací.

www.unhcr.cz

Telefon: (+420) 776 437 775

 

Kancelář Světové zdravotnické organizace v České republice

World Health Organization (WHO)

Zřízena byla v roce 1991. Hlavní činností je koordinace aktivit a projektů WHO v ČR, informování o iniciativách, dokumentech a akcích WHO, podpora spolupráce a účasti českých odborníků na činnosti organizace. Podílí se i na ovlivňování tvorby zdravotní politiky na národní i regionální úrovni v kontextu doporučení a strategií uplatňovaných v rámci politiky Světové zdravotnické organizace. Zastupuje zájmy WHO v Česku.

www.who.cz

Telefon: (+420) 224 267 050

 

Český výbor pro UNICEF

United Nations International Children´s Emergency Fund (UNICEF)

UNICEF (Dětský fond OSN) pomáhá ve více než 150 zemích světa dětem přežít a zlepšovat jejich životní podmínky zajišťováním zdravotní péče, výživy, pitné vody a hygieny, vzdělání a ochrany před riziky HIV/AIDS, násilím a jakýmkoliv zneužíváním. Největší část pomoci směřuje do těch částí světa, kde je situace dětí nejtíživější – do nejchudších zemí a do oblastí zasažených přírodní nebo válečnou katastrofou. Ve vyspělých zemích, jako je Česká republika, působí UNICEF prostřednictvím národních výborů, jejichž úlohou je podporovat naplňování práv dětí a získávat finanční prostředky pro programy pomoci. Práce UNICEF je financována výhradně z dobrovolných příspěvků a z prodeje blahopřání a dárkového zboží.

www.unicef.cz

Telefon: (+420) 257 320 244

Share on Facebook1Tweet about this on TwitterGoogle+0