OSN je v Praze již 70 let!

20.12.2017

V polovině prosince 1947 se poprvé otevřely dveře kanceláře Organizace spojených národů v Praze – Informačního ústředí OSN (UNIC – United Nations Information Centre). V roce 1995 se název změnil na Informační centrum OSN, které je dnes součástí rozsáhlé komunikační sítě OSN ve více než 60 státech na všech kontinentech koordinované a financované Sekretariátem OSN v New Yorku.

Úkolem centra je především zprostředkovávat veřejnosti v Česku informace o globálních tématech a činnosti OSN, a to prostřednictvím vzdělávání, osvěty a advokační a mediální práce. UNIC zajišťuje i informační servis pro newyorské ústředí a pro ostatní organizace systému OSN. Plní i úlohu zastoupení Sekretariátu OSN v Česku. Udržuje úzké pracovní vztahy s institucemi státu, školami, nevládními organizacemi i soukromými firmami. Poskytuje informace českým médiím a logistickou a informační podporu představitelům OSN, kteří přijíždějí oficiálně na návštěvu České republiky.

Web www.osn.cz je nejrozsáhlejším zdrojem informací o Organizaci spojených národů v češtině. Pravidelně přináší zprávy o prioritních tématech globální politiky, aktivitách generálního tajemníka i všech agentur OSN, zpřístupňuje základní dokumenty organizace v češtině (včetně Charty a Všeobecné deklarace lidských práv) a umožňuje on-line přístup do katalogu knihovny. Nabízí i informace o pracovních příležitostech, stážích a dobrovolné práci pro OSN. V UNIC samotném již dvě desítky let získávají první praktické zkušenosti studenti českých vysokých škol na dobrovolných stážích.

Jan Masaryk (vlevo) a Trygve Lie (Praha, leden 1948). Foto: ČTK

Centrum OSN je aktivní na sociálních sítích (Facebook, Twitter, Google+), na YouTube nabízí širokou škálu filmů OSN v češtině (titulky i dabing), vydává tištěné publikace, organizuje konference a semináře, programy a besedy pro školy, pořádá výstavy a aktivně se účastní vzdělávacích a společenských akcí vždy s cílem propojovat globální témata s místním děním. Hlavními tématy jsou v současné době změna klimatu a transformace k udržitelnému rozvoji, migrace, lidská práva, humanitární otázky a v neposlední řadě i úloha mírových operací OSN.

O činnost kanceláře OSN v ČR se každoročně zajímají tisíce mladých lidí a studentů, expertů i běžných občanů a spolupracují s ní desítky významných českých i mezinárodních institucí včetně univerzit, velkých i malých nevládních organizací, firem, ministerstva i zastupitelské úřady akreditované v Česku.

Kousek historie

Jak je v Organizaci spojených národů zvykem, všechno začalo rezolucí. V dodatku rezoluce č. 13 (1946) vyzvalo Valné shromáždění OSN generálního tajemníka, aby umožnil vznik “ … poboček OSN, … které zajistí, že lidé ve všech částech světa budou mít přímý přístup k informacím o OSN.“ A Praha byla hned mezi prvními městy, ve kterých se tak stalo. Bylo to i zásluhou tehdejšího ministra zahraničí Jana Masaryka, který hrál při vzniku OSN významnou úlohu. 6. února 1948 píše tehdejšímu stálému zástupci Československa při OSN v New Yorku Jánu Papánkovi: „Jakmile se vrátí Trygve Lie (generální tajemník OSN, pozn.), ihned ho požádej o jmenování Olafa Ryttera přednostou informační kanceláře UNA v Praze.“

Olav Rytter. Foto: ČTK

Norský učitel, novinář a později diplomat Olav Rytter byl jmenován ředitelem již v únoru 1948 a s jeho příchodem byla činnost OSN v Československu plně etablována. Rytter nebyl v Praze žádným nováčkem, ve dvacátých letech minulého století zde studoval slavistiku a v období 1928-1935 v Praze a později ve Varšavě působil jako učitel norštiny. Po invazi Německa do Norska odešel společně s královskou rodinou a vládou do exilu a v Londýně začal pracovat pro BBC. V čele úřadu OSN v Praze stál do roku 1953, poté pomáhal založit kanceláře OSN v Jakartě, Teheránu a v Afghánistánu.

Komunistické snahy o kontrolu nezávislé instituce

Již před jeho odchodem začal komunistický režim v Československu usilovat o získání kontroly nad činností UNIC. Později se mu to dařilo především prostřednictvím přímého vlivu na jmenování ředitelů. Cílem bylo vytvořit silné osobní a politické vazby na vládnoucí moc a omezit nezávislý charakter kanceláře světové organizace.

V roce 1952 ministerstvo národní bezpečnosti v tajné zprávě pro ministerstvo zahraničních věcí uvádí, že “Během léta 1951 bylo zjištěno, že Informační ústředí OSN v Praze distribuovalo na různé čs. (československé, pozn.) instituce mimo jiné též tiskoviny obsahující nepravdy a urážky spojenců ČSR … distribuce závadného materiálu byla pak ihned zastavena. Při té příležitosti bylo s O. Rytterem dohodnuto, že se ve všech věcech bude obracet na MZV, jehož prostřednictvím bude napříště vyřizovat i styk s ostatními čs. úřady … OSN požívá na území každého svého člena výsad a svobod, jichž je třeba, aby plnila své cíle. Zástupci členů OSN a úředníci OSN požívají podobně výsad a svobod, jichž je třeba, aby vykonávali své úkoly související s OSN. Z těchto ustanovení je patrné, že ČSR nemůže generelně zamezit činnosti Informačního střediska OSN v Praze, ale může vždy na konkrétním případě ukázat, že závadná činnost je v rozporu s cíli a zásadami OSN.”

Zvláštní znepokojení československých úřadů pak vyvolaly necenzurované lidskoprávní dokumenty, které nebyly v souladu s tehdejší prosovětskou politikou vlády, např. materiály týkající se války v Koreji.

Zdroj nezávislých informací, spiknutí, velezrada

Přes dohled a cenzuru bylo centrum pod ochranou vlajky OSN významným zdrojem nezávislých informací a knihovnu navštěvovali kromě studentů a učitelů např. i disidenti. V roce 1968 se stalo informační spojkou pro československé občany, kteří chtěli prostřednictvím petic a protestních dopisů upozornit OSN a mezinárodní společenství na invazi vojsk Sovětského svazu a Varšavské smlouvy. Po celou dobu invaze i po ní centrum informovalo vedení organizace v New Yorku o aktuálním dění v zemi.

Komunistická vláda tehdejšího Československa zaujímala k OSN dvojaký postoj. Na jedné straně se hlasitě hlásila k ideálům světové organizace, k demokracii, míru, boji proti hladu, na straně druhé se snažila maximálně kontrolovat nezávislou činnost OSN na svém území. Sledovala zásilky, materiály, informační činnost i pracovníky centra. Jeden z nich, Alois Mudroch, byl v roce 1954 odsuzen k doživotnímu vězení za „spiknutí a velezradu“ .

Československo, Jugoslávie i NDR… 

Pražské centrum Spojených národů svou činností původně pokrývalo území Československa a Jugoslávie. Tento koncept byl ale brzy opuštěn a centrum až do roku 1973, kdy do jeho činnosti přibyly služby pro ú

zemí bývalé Německé demokratické republiky, plnilo úlohu pouze pro Československo. Po sjednocení Německa v roce 1990 se rozsah činnosti omezil na Českou a Slovenskou republiku a brzy po rozdělení federace jen na Českou republiku.

Vedení UNIC

Michal Broža. Foto: OSN/Kamilla Kharison

Po odchodu Olava Ryttera po celé období komunistické vlády stáli v čele centra světové organizace dosazení provládní úředníci, což nebylo v souladu s běžnou praxí OSN. Praktiky vlády v dosazování lidí do čela kanceláře OSN ukončila sametová revoluce.

V roce 1990 byl ředitelem jmenován zpravodaj německé tiskové agentury DPA a později pracovník informačního servisu OSN ve Vídni (UNIS) Andreas Nicklisch. V Praze působil až do roku 2004, kdy se stal zástupcem ředitele nově vzniklého Regionálního informačního centra OSN v Bruselu (UNRIC). Po jeho odchodu byl do čela kanceláře jmenován Michal Broža, vystudovaný informatik a politolog, který dříve působil jako výzkumný pracovník v soukromém sektoru a později jako konzultant Světové Banky nebo pracovník informačního servisu mírové operace OSN v Libérii (UNMIL).

OSN v České republice dnes

Na začátku devadesátých let minulého století začaly v Praze vedle UNIC působit zastoupení dalších organizací systému OSN: kancelář Světové zdravotnické organizace (WHO) a agentury OSN pro uprchlíky (UNHCR). Byl založen také národní výbor pro UNICEF, nevládní organizace reprezentující a podporující zájmy Dětského fondu OSN v Česku. Po přijetí Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) do systému OSN (2016) se rodina organizací Spojených národů v ČR rozrostla o další subjekt, který od roku 1998 v Česku působil samostatně.