Lidská práva
Nástroje na ochranu lidských práv - Další úmluvy

 


Všeobecná deklarace dala podnět ke vzniku zhruba 80 různých úmluv a deklarací. Dodržování sedmi z těchto úmluv je sledováno účastnickými státy. Ratifikací některé z těchto úmluv vyslovuje stát souhlas s tím, že legislativa v oblasti lidských práv a její dodržování budou podrobeny kontrole nezávislých odborných orgánů.

  • Úmluva o prevenci a trestání zločinu genocidy (1948) je přímou reakcí na krutosti druhé světové války. Úmluva definuje genocidu jako spáchání určitých činů s cílem vyhladit určitou národnostní, etnickou, rasovou či náboženskou skupinu a zavazuje státy, aby vydávaly osoby obviněné ze zločinů genocidy do rukou spravedlnosti. K úmluvě dosud přistoupilo 135 států.
  • Úmluva o právním postavení uprchlíků (1951) definuje práva uprchlíků, zejména právo nebýt nucen k návratu do zemí, kde jsou v ohrožení. Úmluva také ošetřuje nejrůznější aspekty každodenního života uprchlíků, včetně práva na práci, vzdělání, státní podporu a sociální zabezpečení a práva na cestovní doklady. Úmluvu ratifikovalo 142 států. Protokol týkající se právního postavení uprchlíků (1967) zajišťuje univerzální platnost úmluvy, která se původně vztahovala pouze na uprchlíky z druhé světové války. K protokolu přistoupilo 141 států. K alespoň jednomu z těchto nástrojů se přihlásilo celkem 145 států.
  • Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace (1966) již byla přijata 169 státy. V úvodu úmluvy se říká, že veškerá politika nadřazenosti založená na rasových odlišnostech je neospravedlnitelná, vědecky nesprávná a morálně a právně zavrženíhodná. Na tomto základě úmluva definuje rasovou diskriminaci a zavazuje smluvní státy, aby přijímaly legislativní i praktická opatření na odstranění rasové diskriminace. Úmluva ustavuje kontrolní orgán, Výbor pro odstranění rasové diskriminace, který posuzuje zprávy jednotlivých států i stížnosti jednotlivců na porušování úmluvy, pokud dotyčný stát ratifikoval tuto dobrovolnou proceduru úmluvy.
  • Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (1979) je v současnosti akceptována 175 státy. Zaručuje rovnoprávné postavení žen a mužů před zákonem a blíže určuje opatření na odstranění diskriminace žen z hlediska politického a veřejného života, národnosti, vzdělání, zaměstnání, zdraví, manželství a rodiny. Úmluva ustavila Výbor pro odstranění diskriminace žen coby orgán pověřený dohledem nad plněním úmluvy a posuzováním zpráv jednotlivých států. Opční protokol úmluvy (1999), k němuž se připojilo 59 států, umožňuje jednotlivcům předkládat výboru stížnosti na porušování úmluvy.
  • Úmluva o zákazu mučení a jiného nelidského a ponižujícího zacházení a trestání (1984), kterou ratifikovalo 134 států, označuje mučení za mezinárodně uznávaný zločin, ukládá státům povinnost předcházet podobným činům a trestat jejich pachatele. Dále říká, že mučení nemůže být ospravedlněno žádnými výjimečnými okolnostmi ani tím, že bylo vykonáváno na příkaz. Kontrolním orgánem úmluvy je Výbor proti mučení, který posuzuje zprávy států a stížnosti jednotlivců a je oprávněn zahájit vyšetřování států, které jsou podezřelé z mučení.
  • Úmluva o právech dítěte (1989) poukazuje na obzvláštní zranitelnost dětí a shrnuje do jediného kodexu výsady a zvláštní ochranu dětí z hlediska všech druhů lidských práv. Úmluva jednoznačně odsuzuje jakoukoli diskriminaci a zdůrazňuje, že veškerá činnost se musí podřizovat zájmům dětí. Zvláštní pozornost je věnována uprchlickým a postiženým dětem a dětem z menšinových skupin. Smluvní státy se zavazují chránit dětské životy a podporovat rozvoj dětí a jejich zařazení do společnosti. Úmluva o právech dítěte je dohodou s největším množstvím smluvních států – dosud k ní přistoupilo 192 zemí. Výbor pro práva dítěte, ustavený úmluvou, dohlíží na její plnění a posuzuje zprávy předkládané smluvními státy.
  • Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků (1990) určuje základní práva a zásady a specifikuje opatření na ochranu legálně i ilegálně migrujících pracovníků. Úmluva vstoupila v platnost 1. července 2003 a dosud se k ní připojilo 24 států. První schůze kontrolního orgánu, Výboru pro migrující pracovníky, se uskutečnila v březnu roku 2004.

Všeobecná deklarace a další právní dokumenty OSN daly podnět ke vzniku řady regionálních dohod, jakými jsou Evropská úmluva o lidských právech, Americká úmluva o lidských právech a Africká charta lidských práv a práv národů.