Klimatická akce: volba, kterou můžeme a musíme uskutečnit

6.6.2019

António Guterres 

„Zachraňme Tuvalu, zachraňme svět.“ To bylo volání, které jsem zaslechl na Tuvalu při své nedávné cestě jižním Pacifikem, přední linii globální klimatické krize. Chtěl jsem vyjádřit solidaritu těm, kteří jsou vystaveni nejhorším dopadům klimatické změny, a přitáhnout pozornost k inovativním klimatickým snahám probíhajícím v tamějším regionu. 

Zvedání mořské hladiny je v tomto regionu na čtyřnásobku celosvětového průměru. Samotná existence několika pacifických ostrovních států je ohrožena. Oceány se potýkají se závažnými problémy. Od blednutí korálů a ztráty biodiverzity až po zamoření plasty. Extrémní projevy počasí jsou stále častější a ohrožují životy i živobytí.

Nikde jsem neviděl tak vážné dopady klimatické změny jako na Tuvalu, vzdáleném státu na korálovém ostrově, kde nejvyšší bod stoupá do výšky pouhých pěti metrů nad hladinu moře. Navštívil jsem rodinu, která žije ve stavu permanentních obav ze zaplavení neúprosně a krok po kroku se zvedajícím oceánem.

Nemohl jsem si nevšimnout vřelosti místních lidí a jejich oddanosti zemi, způsobu života a kultury. Tamní komunity ke klimatické změně nepřispěly téměř ničím. Přesto ale doslova bojují o přežití kvůli těm, kteří vypouštějí ohromné množství emisí. 

V Tuvalu jsem se setkal s dětmi, které se bojí o budoucnost a spoléhají se na mou generaci, aby ji zajistila. Jako generální tajemník OSN svádím mnoho bitev. Jako dědeček ale považuji boj proti klimatické změně za zápas svého života. 

Nenechme se zmást: nejde jen o Tuvalu, malé ostrovy nebo Pacifik. V sázce je celá planeta. To, co se děje tam, je jen příznakem toho, co se chystá na zbytek z nás. Lidé po celém světě začínají pociťovat dopady klimatické krize. A bude se to dál zhoršovat.

Bohužel zatím nevyhráváme. Pokud chceme přežít, musíme najít politické odhodlání zavést dalekosáhlá transformativní opatření. Musíme uznat morální sílu tichomořských národů, tahounů v závodě s klimatickou krizí. Musíme nalézt udržitelná řešení, investovat do obnovitelných energií a posílit odolnost a schopnost se adaptovat.

Je zásadní, abychom dokázali naplnit cíle stanovené díky vědeckému poznání: dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050 a do konce století udržet globální oteplení do 1,5 stupně Celsia.

Mé poselství vládám států světa je jasné. Zaprvé, přesuňme daňovou zátěž z platů na uhlíkové emise. Daně by měly v prvé řadě mířit na znečištění, ne na lidi. Zadruhé, přestaňme dotovat fosilní paliva. Peníze daňových poplatníků nesmí být používány k umocnění hurikánů, vln sucha a tepla nebo tání ledovců. Zatřetí, zastavme do roku 2020 výstavbu nových uhelných elektráren. Potřebujeme zelenou ekonomiku, ne šedivou.

Musí přijít hluboká a rychlá změna toho, jak podnikáme, obchodujeme, vyrábíme energii, stavíme města a produkujeme jídlo. Poslední desetiletí ukázalo, že potřebné nástroje k odvrácení klimatické krize máme. Můžeme tak zachránit životy a majetek, dýchat lepší vzduch, zajistit vodu pro všechny a ochránit biodiverzitu. Ve srovnání s „business as usual“ může klimatická akce do roku 2030 zajistit ekonomický přínos v hodnotě 26 bilionů dolarů. Jedná se tedy i o ekonomicky výhodnou investici. 

V září uspořdádám v sídle OSN v New Yorku summit pro klimatickou akci s cílem mobilizovat politickou vůli a urychlit snahy o naplnění cílů z Pařížské dohody z roku 2015. Žádám světové lídry, aby přijeli nejen s proslovy, ale i plány, jak transformovat energetický a dopravní sektor, průmysl a zemědělství. Žádám je o splnění závazků ohledně financování klimatických opatření. Ne ze štědrosti, ale z vlastního osvíceného zájmu.

Urgentní klimatická akce je volbou. Můžeme – a musíme – ji uskutečnit. Jak lidé v Tuvalu již dávno vědí: jejich záchranou zachráníme nás všechny.

Publikováno 29. května 2019 v deníku The Financial Times. Český překlad: Informační centrum OSN v Praze