05.12.2008 - Všeobecná deklarace lidských práv je jedním ze zásadních milníků historie lidstva. Stala se prvním mezinárodním uznáním svobod a práv každého člověka bez rozdílu kulturních a náboženských kořenů, rasy, pohlaví a místa původu.
Co předcházelo jejímu vzniku? Zločiny druhé světové války ukázaly, že lidstvo potřebuje všeobecně platný a uznávaný kodex, který by pomohl odstranit útisk a diskriminaci. V roce 1948, kdy byla přijata, měla Organizace spojených národů 58 členů. To byla pestrá směsice ideologií, politických systémů, náboženských a kulturních tradic i různého stupně ekonomické vyspělosti. Autoři deklarace usilovali, aby dokument tyto rozdíly respektoval, ale zároveň dokázal obsáhnout hodnoty společné rozličným právním systémům i filozofickým a náboženským tradicím. Finální text deklarace měl být především společným vyjádřením vize budoucího spravedlivého uspořádání světa.
Vliv deklarace přetrvává dodnes. Inspirovala legislativní systémy ve všech částech světa. Její hlavní význam spočívá v doslova univerzálním přijetí a souhlasu s jejím zněním.
Byla přeložena do téměř 350 jazyků a nářečí. Je nejznámějším a nejcitovanějším dokumentem z oblasti lidských práv. Stala se vzorem celé řady mezinárodních dohod a je součástí ústav a zákonů států.
Všeobecná deklarace lidských práv je dílem velkých vizionářů. Je prvním právním dokumentem, který stanoví všeobecná práva platná pro všechny lidi. Dodnes je stejně živoucí a důležitá, jako v den svého přijetí v roce 1948.
Dodnes ale nejsou práva v ní obsažená realitou pro každého člověka. Až příliš často se vlády států zdráhají naplňovat tuto mezinárodní normu, kterou v minulosti přijaly.
60. výročí Všeobecné deklarace lidských práv je příležitostí vládám států jejich mezinárodní závazky připomenout. Musíme zajistit, aby se dodržování lidských práv stalo standardem a realitou. Aby byla známa, pochopena a využívána všemi lidmi na celém světě.
Generální tajemník OSN Ban Ki-moon
Základ bezpečnosti a stability ve světě
Text Všeobecné deklarace vznikal dva roky. Na návrhu znění pracoval osmičlenný výbor vedený vdovou po bývalém prezidentovi USA Eleanor Rooseveltovou. Základní osou deklarace se stal všeobecný respekt k základním svobodám, odmítnutí všech forem diskriminace a uznání občanských, politických, sociálních, kulturních a hospodářských práv člověka. Text byl pak předložen Komisi pro lidská práva k revizi v souladu s námitkami a dodatky členských států.
Dokument byl potom postoupen Valnému shromáždění. Členské státy se vyjadřovaly doslova ke každému slovu, každé klauzuli deklarace. Text byl podroben celkem čtrnácti stovkám hlasování. Proces se v jistých chvílích zdál nekonečným. Některé muslimské státy polemizovaly například s články, které se týkaly rovných práv manželů či možnosti konverze k jinému náboženství. Západní země zase kritizovaly zahrnutí ekonomických, společenských a kulturních práv. Přesto Valné shromáždění deklaraci 10. prosince 1948 přijalo. Jen osm zemí se zdrželo hlasování. Den přijetí se pak symbolicky stal Dnem lidských práv. Připomínáme si ho dodnes.
Poprvé v historii se lidstvo dokázalo shodnout na dokumentu, jehož hodnota byla považována za univerzální. Předmluva deklarace uznává právní rámec ochrany lidských práv jako předpoklad bezpečnosti a stability ve světě. Zdůrazňuje, že uznání důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv každého člověka je základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě. Deklarace přikládá stejný význam ekonomickým, sociálním a kulturním právům i politickým svobodám a přisuzuje jim rovnocenný stupeň ochrany. Stala se základem více než 60 mezinárodních lidskoprávních úmluv, které společně vytvořily právně závazný systém mezinárodní ochrany lidských práv.
| Copyright © 2005 UNIC Praha
| UNITED NATIONS HOUSE, nám.Kinských 6,150 00 Praha 5 | info@osn.cz