ZáběrGenerální tajemník Ban Ki-moon


Generální tajemník Ban Ki-moon | Změna klimatu | Rozvojové cíle | AIDS | Reforma OSN | Kalendář 2010



BKM01Hlasováním Valného shromáždění OSN byl 13. října 2006 formálně zvolen generálním tajemníkem OSN Ban Ki-moon z Korejské republiky. Dne 14. prosince složil v New Yorku slavnostní přísahu a 1. ledna 2007 se oficiálně ujal úřadu generálního tajemníka OSN. V čele OSN vystřídal Kofiho Annana, který úřad vykonával v letech 1997 - 2006.

Ban Ki-moon je v pořadí osmým generálním tajemníkem světové organizace a po U Thantovi z Barmy (dnes Myanmar) druhým zástupcem Asie v této funkci. Při nástupu do čela OSN se zavázal, že jeho prvním cílem bude obnovení důvěry ve světovou organizaci.

V době zvolení do čela OSN byl Ban Ki-moon ministrem zahraničí a obchodu Korejské republiky. Během své dlouhé profesionální kariéry prošel diplomatickými posty v Dillí, Washingtonu a ve Vídni. Vykonával funkce poradce prezidenta pro zahraniční politiku, nejvyššího poradce prezidenta pro otázky národní bezpečnosti, náměstka ministra nebo generálního ředitele pro americké záležitosti. Vždy byl zastáncem mírového uspořádání na Korejském poloostrově a mírových vztahů v regionu a na celém světě.

Jeho aktivní vztahy s Organizací spojených národů mají své počátky v roce 1975. Tehdy pracoval na odboru OSN ministerstva zahraničních věcí své země. Působil dále jako první sekretář stálé mise Korejské republiky při OSN v New Yorku a ředitel odboru OSN na ministerstvu zahraničí v Soulu. Během svého působení ve funkci velvyslance své země při OSN ve Vídni byl v roce 1999 předsedou „Přípravné komise Organizace pro všeobecnou úmluvu o zákazu jaderných zkoušek“. V letech 2001-2002 byl šéfem kabinetu korejského předsednictví Valného shromáždění (VS) OSN. Zasloužil se o rychlé přijetí rezoluce VS odsuzující teroristické útoky v New Yorku 11. září 2001. V této funkci také podnítil několik iniciativ na posílení funkčnosti Valného shromáždění.

Dlouhou dobu se angažoval v otázkách vztahů mezi dvěma korejskými státy. V roce 1992 byl zvláštním poradcem ministra zahraničí a v této funkci sloužil též jako místopředseda „Společné komise severu a jihu pro jadernou kontrolu“ po přijetí historické deklarace o nejaderném Korejském poloostrově. V září 2005 se jako ministr zahraničí Korejské republiky zasloužil o další historickou dohodu podporující mír a stabilitu na Korejském poloostrově, tzv. Společné prohlášení o vyřešení severokorejské jaderné otázky, přijaté v rámci šestistranných jednání.