Středoafrická republika: Zoufalství je slabé slovo

16.4.2014

Pan Ki-mun

Rada bezpečnosti schválila můj návrh vyslat do Středoafrické republiky mírovou misi OSN. Deset tisíc vojáků a téměř dva tisíce policistů by měly ve zdevastované zemi zavést alespoň náznak řádu. Se situací jsem se přímo na místě seznámil během své nedávné návštěvy v této zemi. Nazvat ji zoufalou je slabé slovo. Více než polovina obyvatel země velké jako Texas potřebuje životadárnou pomoc. Každý čtvrtý člověk je na útěku z domova. V provizorních táborech kolem hlavního města Bangui se o jednu toaletu dělí 500 lidí. S nadcházejícím obdobím dešťů se situace ještě zhorší. „Kdo by tady chtěl žít? Ale když zůstaneme tam, kde jsme žili, půjde nám o život,“ volala na mě jedna žena.

Většina muslimského obyvatelstva ze země uprchla před vlnou sektářského násilí, které ze všech stran dopadá na nevinné. Zvěrstva neustávají. Justiční systém se zhroutil. Etnicko-náboženské čistky jsou realitou. Celé komunity se rozpadly. Přes všechno strádání je tím, čeho se Středoafrické republice dostává nejméně, čas. Příprava mírové mise zabere nejméně šest měsíců. A obyvatelé země budou zatím dál každý den bojovat o přežití.

Ve Středoafrické republice jsem se zastavil na cestě do Rwandy, kde jsem se účastnil připomínky 20. výročí genocidy. Vyjádřil jsem tam svůj hluboký zármutek nad nečinností mezinárodního společenství ve chvíli, kdy země potřebovala pomoc. Bude nyní mezinárodní společenství jednat, abychom se za dvacet let nemuseli znovu omluvat za nečinnost ve chvíli, kdy jsme měli možnost zakročit? Uvědomí si lídři států poučení z minulosti a zabrání opakování Rwandy?

V centru jedné z nejvíce postižených čtvrtí Bangui jsme projížděli kolem betonových trosek obchodů a domů. Viděl jsem nákladní vozy přeplněné hrnci, pánvemi, džbánky na vodu, posledním zbývajícím majetkem obyvatel na útěku. Vyslechl jsme si trýznivé příběhy sexuálního násilí, únosů a neustálého ohrožení života. Z lidí fakticky vězni, kteří se jen zoufale snaží uprchnout. Řekli mi, že školy, nemocnice a dokonce i hřbitovy jsou přeplněné. Jeden člověk naříkal: „Nemůžeme se ani postarat o naše mrtvé!“

Bezpečnost, pomoc vládě, politický proces

Je nejvyšší čas pomoci těm, co ještě žijí. K tomu je zapotřebí rychle jednat na třech frontách. V první řadě: bezpečnost. Africká unie a francouzské ozbrojené síly se snaží obnovit mír a bezpečnost. Vojenské síly Evropské unie, které začaly působit tento týden, jsou vítanou pomocí. K zastavení násilí a na ochranu civilistů jsou ale nutné další posily. Vyzval jsem proto k okamžitému rozmístění dalších tří tisíc vojáků a policistů, kteří by připravili podmínky pro budoucí mírovou misi OSN.

Zadruhé: vláda potřebuje pomoc v nejzákladnějších věcech. Policie, soudy i vězeňská služba musí začít zase fungovat. Prozatímní prezidentka Catherine Samba-Panzaová je odhodlána obnovit autoritu státu. Bez finančních prostředků jsou však její možnosti velmi omezené. Ani financování humanitární pomoci není dostatečné. Země dostala jen dvacet procent přislíbených prostředků.

Zatřetí: mírová mise je jen součástí řešení. Zcela nezbytné je zahájení inkluzivního politického procesu v zemi.Při prosazování tolerance, nenásilí a dialogu musí sehrát klíčovou roli komunitní a náboženští vůdcové. Pro mír bude důležitá i schopnost pohnat k odpovědnosti ty, kdo spáchali zločiny. Středoafričané musí vidět, že právo platí pro všechny bez ohledu na to, kdo jsou nebo v co věří. Od lídrů po jednotlivé bojovníky.

Toto jsou základní kameny pro usmíření a zajištění podmínek k návratu uprchlíků a vysídlenců zpět do domovů. Alternativním vývojem by byl faktický rozklad, který by zasel zárodky konfliktu a nestability do křehkého srdce Afriky na řadu let, možná na celé generace.

Během mé návštěvy v Bangui mi vůdkyně ženské mírové iniciativy řekla: „Naše společnost je rozložená, pouta jsou zpřetrhána. Už nás nic nespojuje. Vy ale zastupujete svět a jste tady. Jsme tedy součástí světa.“ Její důvěra mě potěšila, ale uvědomuji si, že abychom si ji zasloužili, musíme jednat.

Středoafrická republika má bohaté přírodní zdroje a úrodnou půdu. Po celé generace byla křižovatkou kultur, na níž spolu v míru žily rozmanité komunity. Mezinárodní společenství teď musí dokázat, že Středoafričané jsou součástí lidstva i naší společné budoucnosti. I malá pomoc bude mít dlouhodobý vliv. Neseme společnou odpovědnost za to, že budeme jednat, namísto abychom se za dvacet let omlouvali.

Autor je generálním tajemníkem OSN

 

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0