Projev generálního tajemníka OSN k Valnému shromáždění 28. září 2015

30.9.2015

Generální tajemník OSN Pan Ki-mun pronesl projev na úvod Všeobecné rozpravy Valného shromáždění.  Nabízíme vám výtah z jeho projevu:

70. zasedání Valného shromáždění zahajujeme obrovským úspěchem: přijetím Agendy 2030, která obsahuje 17 cílů udržitelného rozvoje.

Náš cíl je jasný, mise splnitelná. Nyní je třeba sliby na papíře proměnit v realitu. Dlužíme to všem ohroženým, utiskovaným, vysídleným i opomíjeným lidem světa. Dlužíme to „budoucímu pokolení“, o němž mluví Charta OSN. V roce 70. výročí založení organizace musíme vyslyšet hlasy „lidu spojených národů“: jen tak můžeme překonat neradostnou skutečnost současnosti a chopit se mimořádných příležitostí.

Díky Rozvojovým cílům tisíciletí se chudoba stala minulostí pro stovky milionů lidí. Nový rozvojový rámec nové cíle nejen přidává, nýbrž je dává do souvislostí. Globální cíle jsou univerzální.

Probíhají také významné změny zaměřené na snižování emisí škodlivých skleníkových plynů. Je však zřejmé, že národní cíle jednotlivých států nebudou stačit. Stojíme před výzvou: buď být ambicióznější, nebo riskovat vzrůst teplot nad limit 2 stupňů Celsia, který podle vědců nesmíme překročit.

Chceme-li splnit cíle udržitelného rozvoje, musíme být organizovanější. Klíčovou zkouškou bude financování. Vítám akční plán z Addis Abbeby a obnovený závazek rozvinutých zemí, že do rozvojové pomoci investují 0,7 procenta hrubých národních příjmů. Pomoc funguje, ale jen nemnoho zemí tento závazek splnilo. Oceňuji ty, které mu dostály, a apeluji na ostatní, aby následovaly jejich příkladu.

Financování pro klima bude zásadní. Naléhavě vyzývám rozvinuté země ke splnění závazku 100 miliard dolarů ročně do roku 2020. Musíme také zprovoznit Zelený klimatický fond. Svět stále vyhazuje miliardy na vojenské výdaje. Proč je snazší najít penize na ničení lidstva i planety než na jejich ochranu?

Sto milionů lidí potřebuje v současné době okamžitou humanitární pomoc. Nejméně 60 milionů lidí bylo vyhnáno ze svých domovů a zemí. OSN požádala tento rok o téměř 20 miliard dolarů na poskytnutí pomoci: to je šestkrát více než před deseti lety. Členské státy byly štědré, avšak potřeba je stále vyšší než poskytnuté zdroje. Světový humanitární summit v květnu 2016 v Istanbulu bude mít zásadní význam pro upevnění solidarity. Globální humanitární systém není v rozkladu, nýbrž na mizině. Nedostáváme dost peněz na záchranu životů. Máme jen polovinu toho, co potřebujeme pro obyvatele Iráku, Sýrie, Jižního Súdánu a Jemenu, a jen třetinu peněz potřebných pro Sýrii. Plán pomoci Ukrajině je zafinancován jen na 39 procent. Takto nízká čísla zvyšují utrpení.

Naším cílem však není jen udržet lidi naživu, nýbrž dát jim důstojný život. Libanon, Jordánsko a Turecko jsou velkorysými hostiteli několika milionů syrských a iráckých uprchlíků. Lidé jsou v pohybu více než kdy dříve. To vede ke zrodu složitých problémů i silných vášní. Prubířským kamenem našich reakcí jsou mezinárodní právo, lidská práva a obyčejný soucit. Všechny země musí na sebe vzít svůj díl odpovědnosti. Cením si těch evropských zemí, které ctí závazky Unie a poskytují běžencům azyl. Přesto Evropu vyzývám, aby udělala více. Po druhé světové válce to byli Evropané, kdo potřeboval pomoc světa. Na 30. září svolám setkání na nejvyšší úrovni, jehož obsahem bude podpora a ucelený přístup k uprchlické a migrační krizi. Musíme si došlápnout na převaděče a bojovat proti diskriminaci: ve 21. století bychom už neměli stavět zdi. Avšak především se musíme zabývat příčinami krize v zemích, odkud běženci přicházejí.

Syřané opouštějí své domovy a zemi. Čtyři roky trvající diplomatická paralýza Rady bezpečnosti a dalších orgánů způsobila, že se krize vymkla kontrole. Ukončení konfliktu závisí především na jeho syrských účastnících, ale bitva se odehrává i mezi regionálními skupinami. Olej do ohně přilévají peníze a zbraně, které se do země dostávají. Můj zvláštní zmocněnec dělá maximum pro vytvoření podmínek k mírovému řešení. Teď je ale řada na dalších, především na Radě bezpečnosti. Klíč k řešení má především pět zemí: Ruská federace, Spojené státy, Saudská Arábie, Írán a Turecko. Pokud se ale neshodnou na vzájemných ústupcích, nelze očekávat změnu.

Nevinní Syřané na to doplácejí. Nelze dopustit, aby ohavné zločiny zůstaly nepotrestány. Situací by se měl zabývat Mezinárodní soudní dvůr.

V Jemenu potřebuje humanitární pomoc 80 procent obyvatel. Největší počet úmrtí je způsoben bombardováním. Vyzývám proto k jeho ukončení. Znovu naléhám na zúčastněné strany, aby jednaly o řešení situace s pomocí mého zvláštního zmocněnce. Dovolte mi říci to otevřeně: tento konflikt nemá vojenské řešení.

Musíme se také vyvarovat nebezpečného vývoje blízkovýchodního mírového procesu. Je nezbytné, aby se do něj Izrael i Palestina znovu zapojily a mezinárodní společenství by je k tomu mělo přimět. Svět už nemůže čekat, než si vůdcové konečně vyberou smírné řešení.

Největšími hrozbami jsou i nadále Islámský stát, Boko Haram a aš-Šabáb, a to zejména pro ženy a dívky. Svět se musí sjednotit proti brutalitě těchto skupin. V boji proti teroru však státy nikdy nesmějí porušit lidská práva, protože tím se začarovaný kruh stále roztáčí.

Na začátku příštího roku představím Valnému shromáždění obsáhlý akční plán boje proti extremismu a terorismu.

Oceňuji přelomovou jadernou dohodu mezi  Íránem a skupinou P5+1. Doufám, že tato solidarita mezi stálými členy Rady bezpečnosti se projeví i v dalších konfliktních oblastech, jako jsou Sýrie, Jemen nebo Ukrajina. Navažme na nedávné dohody v Jižním Súdánu, dokončeme dohodu v Libyi a ušetřeme tyto země dalšího utrpení.

Nastal čas obnovit dialog k uvolnění napětí na Korejském poloostrově. Vyzývám zúčastněné strany ke zdrženlivosti při krocích, které by mohly vést k další nedůvěře, a apeluji na ně, aby podpořily smír. Jsem připraven přispět k mezikorejské spolupráci. Musíme také zvýšit úsilí o lepší život pro obyvatele Korejské lidově demokratické republiky.

Velmi mě trápí narůstající restrikce svobody médií a občanské společnosti ve světě. Musíme pro ně ochránit možnost pracovat bez obav z útoků nebo věznění. Omezování demokracie je hrozbou na mnoha místech, kde se čelní představitelé chtějí ve svém úřadě udržet i po uplynutí funkčního období. Objevují se zdánlivě spontánní protesty a petice, vyjadřující údajně vůli lidu. Apeluji na vůdce, aby dodržovali pravidla stanovená ústavami.

Na začátku září jsem předložil svou vizi posílení mírových operací OSN, založenou na doporučeních nezávislého panelu. Naše mírové a politické mise potřebují zvýšené kapacity a jasné cíle. Musíme znovu věnovat pozornost prevenci, upevnění regionálních partnerství a trvalému zájmu o budování míru, a musíme využít potenciálu žen, jak předjímá rezoluce Rady bezpečnosti 1325.

OSN vznikla ve zlomeném světě a přinesla naději, že společný postup může zabránit další celosvětové katastrofě. Během uplynulých 70 let jsme pomohli osvobodit miliony lidí od kolonialismu a podpořili jsme úspěšný boj proti apartheidu. Porazili jsme smrtelná onemocnění, chránili lidská práva a prohloubili zákonnost. Tohle a ještě víc jsme udělali, ale to stále není dost.

Žijeme v období těžkých zkoušek, ale i velkých příležitostí. Jsme propojenější, informovanější a vybavenější než kdykoliv dříve. Recept na pozitivní změnu leží na stole, ingredience úspěchu máme v rukou.

Pokračujeme v reformě OSN, i když si uvědomujeme, že je potřeba udělat ještě mnohem více, na manažerské i politické úrovni.

Můžeme čerpat sílu z lepšího postavení žen, avšak v oblasti rovnosti ještě musíme zintenzivnit úsilí o dosažení cíle Planeta 50/50.

Inspirují mě mladí lidé, kteří tvoří polovinu světové populace a jejichž hlasům musíme dát více prostoru při rozhodování. A velmi na mě zapůsobilo, jak se dokážeme sjednotit, jde-li o zásadní témata, jako například Agenda 2030.

Když jsme se před rokem sešli ke všeobecné rozpravě, v západní Africe denně umírali lidé na ebolu. Dnes, díky společnému postupu společenství a jejich vlád, výskyt eboly dramaticky poklesl. Ještě není po všem, musíme zůstat ve střehu, ale naše reakce se osvědčila.

Spojíme-li se, není nic, čeho bychom nemohli dosáhnout.

Před třemi dny stáli na balkoně tohoto sálu mladí lidé mnoha národností a žádali mě o jediné: o změnu. Ničím nepřesvědčíme děti ze všech zemí, že svět by měl zůstat takový, jaký je. Musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom překlenuli propast mezi světem, jaký je, a světem, jaký by mohl být. To je posláním Spojených národů. Spolupracujme při úsilí vybudovat lepší svět pro všechny, v němž může každý žít v důstojnosti a prosperitě.

Děkuji vám, ža budete stát v čele tohoto úsilí.

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0