Připomínka holocaustu 2014: Svět nikdy nesmí zapomenout

24.1.2014

27. leden je Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu

„Svět nikdy nesmí zapomenout na holocaust, popírat jej nebo jej zlehčovat. Musíme stále zůstávat bdělí. A musíme stále dělat mnohem více pro podporu rovnosti a základních svobod,“ řekl generální tajemník OSN Pan Ki-mun při své návštěvě Osvětimi v listopadu loňského roku.

Letošní mezinárodní den je věnován tématu „Cesty holocaustem“. Připomíná životní příběhy, které se odehrály v tomto temném období – od transportů přes věznění v koncentračních táborech po osvobození, a o vlivu, jaký tyto zkušenosti měly na osudy těch, kdo jimi prošli. Jsou to příběhy o bolesti a utrpení, ale také o konečném triumfu a obrození, které by měly být trvalým mementem pro budoucí generace.

Informační centrum OSN v Praze ve spolupráci s Polským institutem v Praze připravily pro studenty středních škol celkem tři projekce (a jedno pro zvané hosty) oceněného dokumentárního film režiséra Tomasze Magierskiho Blinky & Me (Blinky a já).

Mezinárodní den památky obětí holocaustu vyhlásila Organizace spojených národů v roce 2005. Podle rezoluce Valného shromáždění mají být oběti holocaustu uctěny na celém světě vždy 27. ledna, kdy v roce 1945 osvobodila tehdejší sovětská armáda největší německý nacistický koncentrační tábor v polské Osvětimi.

Generální tajemník OSN Pan Ki-mun vydal u příležitosti mezinárodního dne zvláštní poselství:

„Každý rok v den výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi vzpomínáme na oběti holocaustu. Připomínáme si utrpení milionů lidí a upozorňujeme na nebezpečí, jež se skrývá v projevech antisemitismu nebo v jakémkoliv jiném nenávistném postoji.

Letos věnujeme pozornost putování během holocaustu a já si vybavuji svou vlastní nedávnou cestu. V listopadu loňského roku jsem prošel pod nechvalně známým nápisem „Arbeit macht frei“ nad branou koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Na návštěvu tohoto místa nikdy nezapomenu. Viděl jsem hrůzné pozůstatky mašinérie genocidy i dojemné obrazy ze života evropských židů ve 30. letech 20. století: svatby, rodinná setkání, rituály a další výjevy z každodenního života. To vše zmizelo v důsledku systematického vyvražďování, jaké nemá v historii lidstva obdoby.

Viděl jsem baráky, ve kterých Židé, Romové, Sintové, homosexuálové, disidenti, váleční vězni nebo lidé s postižením strávili poslední dny života v těch nejkrutějších podmínkách.

OSN vznikla proto, aby zabránila opakování podobných hrůz. Tragédie v Kambodži, Rwandě i Srebrenici ukazují, že chapadlo genocidy nepolevují.

Musíme se stále mít na pozoru před fanatismem, extremistickými ideologiemi, napětím ve společnosti a diskriminací menšin. A musíme dobře vzdělávat své děti. Osvětový a vzdělávací program „Holocaust a OSN“ vytvořil propracované výukové materiály a navázal partnerství, s jejichž pomocí předává poučení z holocaustu studentům v celém světě.

Když jsem stál před osvětimským krematoriem, cítil jsem hluboký zármutek nad vším, co se uvnitř odehrálo. Zároveň mě ale povzbuzovala myšlenka na ty, kteří osvobodili lidstvo od těchto táborů smrti. Spojme dnes své síly na společné cestě ke světu, v němž je všem dopřán důstojný život a rovnoprávnost.“

Osvětový a vzdělávací program „OSN and Holocaust“

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0