Archiv



Share on Facebook2Tweet about this on TwitterGoogle+0

Časopis


Zprávy


Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

2000


Dohoda pro OSN

International Herald Tribune

28. prosince 2000 Spolu s obvyklým rozsáhlým seznamem mezinárodních problémů přenechá Clintonova administrativa nastupující Bushově jeden nečekaný, leč nadějný dárek: šanci napravit silně pošramocené vztahy Spojených států s OSN. Po několikaměsíčním úsilí amerického vyslance v OSN Richarda Holbrooka a iniciativě zakladatele CNN Teda Turnera Valné shromáždění odhlasovalo snížení amerických příspěvků, což by mohlo umožnit splacení amerických nedoplatků a tím možná i ukončit ostrý konflikt mezi Kongresem, administrativou a Sekretariátem OSN o odpovědnosti Spojených států vůči OSN.

Republikánští členové Kongresu užívali Spojené národy jako symbol svévolného internacionalismu a jako politického fackovacího panáka. Ačkoli je kritika přebujelého byrokratického aparátu OSN a nezdařených mírových operací částečně na místě, jednostranné snížení poplatků Kongresem a odmítnutí splatit starší dluhy nejen podlamuje roli USA ve vedení Spojených národů, ale ohrožuje samu existenci OSN po skončení studné války. Když Clintonova administrativa dospěla v roce 1997 k dohodě, podle níž Kongres souhlasil se zaplacením 900 milionů USD dluhů výměnou za snížení každoročního příspěvku, někteří se k ní přihlásili v očekávání, že OSN tyto podmínky nikdy nepřijme. To, že Valné shromáždění snížení amerických každoročních poplatků i příspěvků na mírové operace v posledních okamžicích tohoto roku schválilo, dokládá vytrvalost Richarda Holbrooka a zároveň i celosvětové podpory OSN, neboť 18 zemí Singapurem počínaje a Čínou a Ruskem konče se dohodlo, že společně doplní mezeru vzniklou snížením amerických poplatků. Ted Turner souhlasil se zaplacením 34 milionového rozdílu mezi původními a novými americkými poplatky za jeden rok, což umožnilo Holbrookovi na poslední chvíli překlenout poslední překážku jeho jednání.

Navzdory ostré rétorice se objevily známky toho, že OSN a Kongres si z této dlouhé bitvy vzaly poučení. Sekretariát OSN akceptoval nezbytnost reformy. Kongres zase poněkud slevil ze své kritiky vůči OSN, senátor Jesse Helms, republikán z Jižní Karolíny a předseda výboru pro zahraniční vztahy navštívil v tomto roce Radu bezpečnosti a chválil dohodu uzavřenou Holbrookem. Čerstvě zvolený prezident George W. Bush zatím k dohodě nezaujal vlastní postoj, ale jeho administrativa by udělala dobře, kdyby dohodu přijala. Spojené státy by tak dostaly možnost tlačit OSN k potřebným změnám a zároveň by tak bylo jasné, že i v době, kdy má Amerika ve světě nikým nezpochybnitelnou autoritu, zůstává věrná mnohostranné diplomacii a je ochotná podílet se i na jejích nákladech.

 

Velkolepé zakončení Miléniového zasedání VS

23. prosince 2000 V předvečer vánočních svátků ukončilo Valné shromáždění OSN své Miléniové zasedání. Mezinárodní společenství při té příležitosti dostalo zvláštní vánoční dárek: byla přijata nová stupnice příspěvků do pravidelného rozpočtu OSN pro období 2001-2003, přičemž horní mez příspěvku od kteréhokoliv jednotlivého státu byla snížena z 25 na 22 procent celkového rozpočtu. Valné shromáždění dále dosáhlo konsensu ohledně přehodnocení financování mírových operací. Zde se Česká republika připojila ke skupině zemí, které se dobrovolně zavázaly platit více, než je pro ně stanoveno na základě hrubého příjmu na hlavu.

„Jsme svědky velikého úspěchu“, prohlásil zástupce Francie v projevu, v němž jménem Evropské unie Valnému shromáždění přednesl stanovisko k přijímanému dokumentu. Uvítal, že nakonec bylo dosaženo konsensu ohledně stupnice příspěvků navzdory nemalým názorovým rozdílům mezi jednotlivými členskými státy.

Zástupkyně Austrálie, která hovořila i jménem Kanady a Nového Zélandu, konstatovala, že horní mez příspěvku je spíše politickou než technickou otázkou. V podstatě se jednalo o výhodný obchod: výměnou za snížení horní hranice splatí jeden z nejvýznamnějších přispěvatelů do rozpočtu své dluhy. Australská delegátka vyzvala dotyčný stát, aby svému závazku dostál a vrátil tak OSN pevnou půdu pod nohama.

V loňském roce přijal americký Kongres rozhodnutí, že v průběhu tří let budou zaplaceny nedoplatky mezinárodním organizacím v hodnotě 926 milionů USD za předpokladu, že budou splněny určité specifické podmínky. Letošní splátka byla mimo jiné podmíněna tím, že Valné shromáždění sníží horní mez rozpočtového příspěvku členských států na 22 procent a příspěvek USA na mírové operace na 25 procent.

Co se týče stupnice příspěvků na mírové operace, Valné shromáždění přehodnotilo ad hoc ujednání z roku 1973 o financování mírových operací. Bylo ustaveno deset příspěvkových úrovní v závislosti na příjmu na hlavu v jednotlivých zemích. Na jednom konci stupnice jsou nejméně vyspělé země, jejichž příspěvky jsou značně sníženy, zatímco na druhém konci stupnice budou stálí členové Rady bezpečnosti ještě připlácet ke svým pravidelným povinným příspěvkům tak, aby se vyrovnalo snížení na opačném konci stupnice. Návrh rovněž specifikuje přechodná období při přesunu z jedné kategorie do druhé.

S cílem umožnit inicializaci doporučení Panelu pro mírové operace OSN („Brahimi Report“) rozhodlo Valné shromáždění vyčlenit v rámci současného rozpočtu dodatečnou částku více než 400 tisíc USD a schválila účetní požadavky ve hrubé výši 9,19 milionů USD za období od 1. července 2000 do 30. června 2001.

Na financování mírových misí vyčlenilo Valné shromáždění pro období od 1. července 2000 do 30. června 2001 následující položky: 563 milionů USD pro misi OSN na Východním Timoru (UNTAET); 450 milionů USD pro misi OSN v Kosovu (UNMIK) a hrubou částku nepřevyšující 150 milionů USD pro misi OSN v Etiopii a Eritreji (UNMEE).Valné shromáždění rovněž schválilo na rok 2001 rozpočet 108,48 milionů USD na provoz Mezinárodního tribunálu pro bývalou Jugoslávii a 93,97 milionů USD pro Rwandský tribunál. V souladu s těmito dvěma rezolucemi Valné shromáždění rozhodne experimentálně odsouhlasit pro tribunály dvouletý rozpočet na období 2002-2003 a bude se dále touto otázkou zabývat.

Před skončením práce Valného shromáždění jeho předseda Harri Holkeri z Finska uvedl, že bylo učiněno rozhodnutí v mnoha důležitých otázkách. Miléniová deklarace byla nejpodstatnější událostí tohoto zasedání a určila jeho agendu. Hlavní výzvou Miléniovému shromáždění bylo uplatnění deklarace v praxi. Harri Holkeri dále řekl: „podle mého názoru je deklarace ze Summitu jedním z nejvýznamnějších dokumentů poslední doby. Pokud splníme její cíle, bude to mít nesmírný mezinárodní dopad“. V uplynulých dvou týdnech, pokračoval Holkeri, dominovaly diskusím Valného shromáždění zejména dvě témata: implementace Brahimiovy zprávy a stanovení nových členských příspěvků. Pokud jde o Brahimiovu zprávu, shromáždění dospělo k dohodě velice rychle a v důsledku toho musí být Sekretariátu OSN poskytnuty další naléhavě potřebné zdroje. Skutečnost, že bylo dosaženo kompromisu v otázce příspěvků dokázala, že delegáti si uvědomují, jak závažné následky by pro OSN měl neúspěch v jednání o této otázce.

 

Smysl pro globální odpovědnost

Václav Havel, prezident České republiky

OSN by se měla rychle proměňovat z místa střetání partikulárních zájmů různých států v místo společného a solidárního rozhodování celého lidstva o tom, jak nejlépe organizovat svůj pobyt na této planetě. Z velkého společenství vlád, diplomatů a úředníků by se tedy měla stále zřetelněji stávat společnou institucí všech obyvatel naší planety, z nichž každý by ji chápal jako organizaci vskutku svou, kterou si platí nejen proto, aby se ho zastávala jako konkrétní bytosti, ale i proto, aby z jeho pověření hledala cesty k trvalému prospěchu lidského rodu a ke skutečné kvalitě života.

Takováto OSN by musela mít dva pilíře: jedním by byl – tak jako dnešní plenární shromáždění – soubor rovnoprávných představitelů exekutiv jednotlivých států; druhým by pak bylo seskupení volené přímo obyvateli zeměkoule, takže by v něm počet zástupců jednotlivých národů zhruba odpovídal jejich velikosti. Tato dvě tělesa by byla tvůrcem a garantem celosvětové legislativy. Jakýmsi výkonným orgánem, který by jim byl odpovědný, by pak byla Rada bezpečnosti či něco, co by bylo jejím pokračovatelem. Tento orgán by samozřejmě musel být složen jinak než dnešní Rada bezpečnosti. Větší váhu by v něm asi měla mít kvalifikace a osobnostní váha jednotlivých členů než okolnost, z jaké země pocházejí, přičemž žádný z nich by zřejmě neměl mít sám právo veta. Budoucí OSN by měla mít své stálé vojenské a policejní jednotky. Její vrcholný exekutivní orgán by měl kontrolovat a vymáhat plnění zákonů či usnesení OSN v oblasti bezpečnosti, lidských práv, životního prostředí, výživy, hospodářské soutěže, v oblasti zdravotnické, finanční, místního rozvoje a tak dále.

Ať se setkám s jakýmkoli problémem dnešní civilizace, vždycky nakonec narazím na jedno základní téma: na téma lidské odpovědnosti. Nejde přitom o pouhou odpovědnost člověka ke svému vlastnímu životu či přežití, ke své rodině, ke své firmě nebo jakékoli jiné komunitě, ale o jeho odpovědnost před nekonečnem a věčností, prostě o jeho odpovědnost za svět. Ano, zdá se mi, že nejdůležitější, oč je třeba v éře globalizace usilovat, je globální odpovědnost.

Kdesi v prazákladech všech světových náboženství je zakotven v podstatě týž soubor hlavních mravních imperativů. V tomto souboru je třeba hledat zdroj, energii i étos celosvětové obnovy vskutku odpovědného vztahu člověka k naší Zemi a všem jejím obyvatelům, jakož i k budoucím generacím. Bez étosu této znovunalezené globální odpovědnosti není myslitelná ani smysluplná reforma OSN.

Z projevu na Miléniovém Summitu v New Yorku

 

Upírat části lidstva podíl na prospěchu z globalizace je ostudné

Kofi Annan, generální tajemník OSN

V době, kdy globalizace a technologie přináší dosud nepředstavitelný prospěch jedné části lidstva, je ostudné a nepřijatelné, že druhá – a podle většiny výpočtů větší – část lidstva je z tohoto prospěchu vyloučena a žije v absolutní bídě, často doprovázené špatnou výživou a nemocemi. Myslím, že jsme si všichni vědomi naší povinnosti změnit tento stav věcí, a co víc, že je to v našem zájmu. Co však ještě dostatečně nechápeme je skutečnost, že nástroje k této změně leží v našich rukou.

Ve své miléniové zprávě navrhuji za cíl snížit do roku 2015 o polovinu počet lidí žijících s jedním dolarem na den a méně. Někteří lidé tento cíl považují za vysoce nerealistický. Jiní ho považují za příliš skromný, protože i kdyby se nám podařilo jej dosáhnout, bude stále ještě zbývat 600 milionů lidí žijících v nejhlubší chudobě.

Ve skutečnosti se jedná o optimistický cíl. Například v subsaharské Africe ho bude moci být dosaženo pouze za podmínky, že by se tamní ekonomický růst dostal na 7 až 15% v každém z následujících patnácti let – což zdaleka převyšuje současný růst v regionu. Na druhou stranu jsou však strategie jak toho dosáhnout poměrně jasné.

Musí to být strategie vedoucí k trvalému růstu, protože veškeré údaje indikují silnou propojenost mezi ekonomickým růstem a příjmy chudých.

Musí to být strategie, které podporují soukromé investice, vytvářejí pracovní příležitosti, zejména pro mladé, využívají potenciálu nových informačních technologií a zvyšují efektivitu a transparentnost samotných vlád.

Musí být učiněny kroky k ukončení válek. Neexistuje nic, co by bylo více v rozporu s růstem a co by více a cíleně udržovalo a zvyšovalo chudobu, než ozbrojený konflikt. Musíme přerušit tento začarovaný kruh.

Navíc musí vlády (zejména v subsaharské Africe, ale nejen tam) čelit ochromující devastaci, kterou jejich ekonomikám a společnosti způsobuje onemocnění HIV/AIDS.

Především musíme investovat do vzdělání. Vyzval jsem členské státy, aby přijaly za svůj cíl dosáhnout do roku 2015 všeobecné školní docházky. Nejobtížnější, zároveň však i nejdůležitější součástí tohoto úkolu bude odstranění rozdílu mezi oběma pohlavími. Více než 110 milionů dětí na světě nechodí do školy. To je samo o sobě dost zlé. Dvě třetiny z nich jsou dívky. Rodiny musí být přesvědčeny, že vzdělání jejich dcer je naprosto stejně důležité jako vzdělání jejich synů.

V této fázi se může zdát, že očekáváme od rozvojových zemí, aby veškeré tyto náročné úkoly provedly samy. Je pravdou, že žádná země se nebude moci plně zapojit do globální ekonomiky, pokud její vláda a obyvatelé nebudou v zájmu tohoto cíle tvrdě pracovat. Ale předpokládat, že to mohou tyto země zvládnout samy, by bylo v rozporu se základními pojmy. Podstatou obchodu je, že lidé svobodně prodávají i kupují, a to platí pro globální ekonomiku stejně jako pro každou jinou.

Pouze s úplným a volným přístupem na trh pro zboží z rozvojových zemí mohou tyto země přilákat investice, které potřebují k dosažení vysokého růstu a pouze tak se mohou vykoupit ze své chudoby.

Pouze pokud budou nejchudší země osvobozeny od splácení dluhů a dalších dlužních závazků, budou schopny věnovat odpovídající podíl svých příjmů na boj s chudobou.

A pouze s velkorysou finanční podporou průmyslového světa mohou země, které usilovně pracují na reformě svých ekonomik, poskytnout svým nejchudším obyvatelům základní sociální služby, které tak naléhavě potřebují.

Země, které skutečně aktivně bojují s chudobou, si zaslouží pomoc. Státy, které podnikají kroky k nastolení právního řádu a dobré správy si zaslouží podporu. Potřebují také mezinárodní ekonomický a finanční systém, který by reagoval na jejich rozvojové potřeby. Toto je současně morálním imperativem i společným zájmem celého světa.

Moje miléniová zpráva má za cíl zmobilizovat světovou energii k realizaci společných a dosažitelných cílů. Ministři financí a rozvoje při tom hrají zásadní úlohu, zejména s pokračujícími konzultacemi na vysoké úrovni o mezivládním financování rozvojových aktivit plánovaných na příští rok. Zejména ministři financí si nemohou dovolit chápat svůj resort izolovaně. V současné době musí jejich práce mít velmi široký záběr: nežádá se po nich pouze, aby financovali ten a ten program, tu a tu potřebu, ale aby se podíleli na vlastním hledání řešení.

Na jarním setkání brettonwoodských institucí jsme mohli vnímat pokračující zapálenou diskusi o výhodách a nevýhodách globalizace a požadavky, a vůči našim organizacím byly vznášeny požadavky, aby pracovaly více a lépe.

Je třeba, abychom přeměnili tento neklid, tento kvas a konfrontační energii v něco konstruktivního – v něco, co by přineslo užitek všem lidem, a co by mohli všichni lidé podporovat.

 

Mladí lidé musí stát v čele reformy OSN

Pokud chce Kofi Annan odstranit nedostatky OSN, musí se obrátit na novou politickou generaci

Quentin Peel,
Financial Times

Snad není ani třeba říkat, že Spojené národy mají určitý problém se svou image.

Navzdory své chvályhodné roli světového četníka, hlavního udržovatele míru a garanta lidských práv, není OSN vnímána jako úspěšná. Podle miléniového průzkumu veřejného mínění provedeného společností Gallup International je více než polovina světové populace nespokojena s jejími výsledky. Téměř každý desátý člověk je podle výsledků průzkumu dokonce „velmi nespokojen“.

Na druhou stranu nejsou tito nespokojenci zrovna ti, od nichž by to člověk nejvíce očekával. Například v Severní Americe, kde je kritika OSN často nejostřejší, byly spokojené asi dvě třetiny lidí. V západní Evropě bylo spokojených 52 procent. Nejpozitivnější jsou názory Afričanů – přes 80 procent je spokojených.

Největší nespokojenost panuje ve Východní Evropě, kde je spokojených jen 32 procent lidí, v Latinské Americe a v zemích jako je Pákistán, kde se počet „velmi nespokojených“ pohybuje kolem 43 procent.

Za této situace generální tajemník OSN Kofi Annan tento týden zveřejnil svou Miléniovou zprávu, jejímž cílem je vymezit roli OSN pro 21. století a stanovit agendu Miléniového shromáždění, které bude zahájeno v září tohoto roku.

Jak Kofi Annan připustil když v New Yorku svou zprávu prezentoval, může se jevit jako „absurdně ambiciózní“. V podstatě se ale jedná o velice přesvědčivý, fundovaný a ve svých důsledcích značně depresivní dokument. Dokonce natolik depresivní, že by rozhodně nebylo moudré ho pomíjet. Ať se nám to líbí nebo ne, svět potřebuje organizaci jako jsou Spojené národy více než kdy dříve. Konec studené války ukončil sterilní, avšak předvídatelnou patovou situaci a přivodil erupci krvavých lokálních konfliktů. Porušování lidských práv již není ospravedlňováno ideologií, ale národnostními a náboženskými motivy.

Probíhající dramatické procesy globalizace zároveň maří pokusy o státní regulaci. Zatímco ti, kdo dosud prosperovali, se díky volnému pohybu kapitálu, svobodné komunikaci a svobodnému trhu stali ještě bohatšími, ti nejchudší mohou prospěch z globalizace snadno propást vzhledem k nedostatku vzdělání a technického vybavení.

Z Annanovy zprávy je až příliš patrné, jak nerozlučně spjaty jsou pro miliardy chudých obyvatel světa problémy chudoby, konfliktů, chorob, podvýživy, negramotnosti, špatného vládnutí a porušování lidských práv. A za tím vším stojí hrozba ničení životního prostředí, která může potenciálně zhoršovat podmínky života pro chudé i bohaté obyvatele tohoto světa.

Kofi Annan má však i jednu dobrou zprávu: „Svět již 55 let, nejdéle v moderních dějinách, nezažil válku mezi velkými mocnostmi“. Mezistátní konflikty jsou také z větší míry záležitostí minulosti, neboť hospodářská globalizace odstranila význam teritoriálních zisků. Většina válek má dnes podobu brutálních vnitřních konfliktů, přičemž většinou se jedná o „války chudých proti chudým“. Chudoba a násilí jsou dvě stránky jedné mince.

Totéž platí o chorobách jako je AIDS, jež zejména v Africe podkopává ekonomický růst. Tato choroba útočí především na mladé lidi a decimuje již beztak řídké řady školených a vzdělaných pracovníků. V Pobřeží slonoviny zemře každý den školního roku jeden učitel.

Nejen že jsou tyto údaje depresivní, jsou nám také depresivně povědomé. Kofi Annan se však snaží opustit tradiční parametry diskuse o rozvoji a vzít v úvahu faktory jako dopad globalizace a hrozba zničení životního prostředí.

Co se týče životního prostředí, členské státy OSN se o zařazení této otázky do agendy nijak zvlášť nezasazovaly. V průběhu diskuse o obsahu zprávy generálního tajemníka, která trvala osmnáct měsíců (není divu, že si OSN vysloužila špatnou pověst!), nedošlo na Valném shromáždění ani jednou k seriózní diskusi o životním prostředí. Tuto skutečnost však generální tajemník ignoroval, a otázku životního prostředí přesto do své zprávy zařadil.

Nejedná se pouze o globální oteplování, přestože fakt, že v mnoha průmyslových zemích dosud nedošlo k přijetí protokolu z Kjóta o omezování emisí skleníkových plynů, je smutnou ilustrací toho, jak malý význam státy této otázce připisují. Patří sem však i otázky jako prosté zásobování vodou. Nedostatek nezávadné pitné vody a špatná hygiena jsou přímou příčinou 80% všech nemocí v rozvojovém světě. Roční úmrtnost přesahuje pět milionů, což je desetkrát více než počet obětí válek za stejnou dobu.

„Žádným opatřením není možno omezit počet nemocí a zachránit více lidských životů než zajištěním nezávadné vody a základních hygienických podmínek pro všechny.“

Generální tajemník vyzývá Valné shromáždění, aby si vytyčilo cíl snížit do roku 2015 o polovinu počet lidí, kteří trpí nedostatkem nezávadné vody. Ve stejném časovém horizontu má být zajištěno úplné základní vzdělání pro všechny děti – chlapce i dívky. O polovinu by se měl také snížit počet lidí žijících v extrémní chudobě.

Jsou to vše jen nereálné představy? Možná. Kdyby ale po jejich realizaci neměl volat Kofi Annan, pak kdo jiný?

Svítá však jeden paprsek naděje. OSN se zoufale nedostává prostředků, což je v neposlední řadě způsobeno neochotou USA zaplatit své příspěvky. Zmírňování chudoby, ochrana míru, lidská práva a životní prostředí pro členské státy rozhodně nejsou zcela prioritní, bez ohledu na to co říkají. Prioritní jsou ale tyto otázky pro mladé lidi, kteří jsou sice na jednu stranu znechuceni tradičními politickými manýry, ale zároveň jsou od nich osvobozeni díky internetu.

Existuje tudíž voličstvo, které jen čeká na inspiraci. Tito lidé pracují s internetem, myslí globálně, a záleží jim na tom, kam svět spěje. A je možné, že se nejedná pouze o mladický idealismus. Odtud plyne naděje, že se návrhy Kofiho Annana podaří uvést v život.

 

Česká vláda přistupuje k romské otázce s velkou mírou objektivity

Komise OSN pro lidská práva se zabývá Zprávou zvláštního zpravodaje OSN o rasismu

„Česká vláda se upřímně snaží zavádět reformy ve prospěch Romů, které, pokud se je podaří zrealizovat, by měly přinést ve střednědobém i dlouhodobém výhledu dobré výsledky“, píše se ve zprávě zvláštního zpravodaje OSN pro otázky rasové diskriminace, jež byla předložena právě probíhajícímu zasedání Komise pro lidská práva v Ženevě (20. března – 28. dubna 2000).

Zvláštní zpravodaj OSN Maurice Glele-Ahanhanzo navštívil loni v záoí Českou republiku, Rumunsko a Maďarsko na základě informací o údajné systematické diskriminaci romských občanů v těchto zemích a o častých projevech násilí vůči Romům ze strany přívrženců extrémně pravicových organizací a příslušníků policie. Zvláštní zpravodaj byl zejména znepokojen plánem městského zastupitelstva v Ústí nad Labem oddělit domy obydlené Romy od ostatních obyvatel zdí postavenou podél ulice.

Kromě popisu řady případů diskriminace, nedostatků v zákonech a případů rasově motivovaného násilí zpráva uvádí, že samotná ochota české vlády uznat tyto skutečnosti představuje významný pokrok směrem k vyřešení problémů, kterým musí Romové čelit. „Úřady, s nimiž jsem během návštěvy přišel do styku, dávaly najevo značnou otevřenost a přání spolupracovat při hledání vhodných řešení. Na otázky zvláštního zpravodaje odpovídali pracovníci úřadů bez vyhýbání a poskytli příslušnou dokumentaci. S přihlédnutím ke zprávám, které již byly předloženy Výboru pro odstranění rasové diskriminace, OBSE a Radě Evropy, lze konstatovat, že česká vláda prokazuje ve vztahu k romské otázce značnou objektivitu“, uzavírá zpráva.

Během své návštěvy v České republice (20.-22.září 1999) se zvláštní zpravodaj OSN setkal s ministry vlády, s představiteli místních orgánů, se zástupci nevládních organizací i zástupci romské menšiny. Navštívil také Matiční ulici v Ústí nad Labem, kde měla být postavena plánovaná zeď, aby se na vlastní oči seznámil s příkladem „napětí mezi Romy a ostatním většinovým obyvatelstvem.“

Kromě systematického popisu povahy diskriminačních praktik a postojů vůči romské menšině zpráva předkládá některá konkrétní doporučení v oblasti vzdělání, kulturních výměnných programů, způsobů vzájemné komunikace a legislativy.

Cílem této zprávy, která má jinak celkově spíše obecný charakter, bylo identifikovat problémy Romů v této části Evropy a poskytnout Komisi OSN pro lidská práva informace o způsobech, jakými se dotyčné vlády snaží situaci řešit. Zpráva dále zdůrazňuje, že ve společné snaze získat členství v Evropské unii vlády všech tří zemí usilují o zavádění reforem ve prospěch Romů, které, pokud se je podaří uskutečnit, by měly přinést střednědobé i dlouhodobé úspěchy.

 

Ve světě sužovaném konflikty má mírotvorná činnost stále své místo

Kofi Annan, generální tajemník OSN

Uplynulý rok byl obzvlášť bouřlivý. OSN připadl náročný úkol pomoci obnovit válkou zničené Kosovo jako mnohonárodnostní společnost. Podobně rozsáhlý úkol nám byl uložen ve Východním Timoru. Došlo k rozšíření naší mise v Sierra Leone. Podnikli jsme přípravné kroky k zahájení operace v Demokratické republice Kongo – zdejší složitý konflikt vedl k rozšíření nestability na bezmála polovinu afrického kontinentu. Spojené národy v současné době řídí 17 misí zahrnujících více než 30 000 vojáků, policistů a vojenských pozorovatelů.

Mezinárodní společenství nadále věří v efektivitu mírotvorné činnosti OSN. Mírotvorná činnostdoznala v uplynulých letech výrazných změn. Až do doby před deseti či patnácti lety bývaly síly OSN zpravidla rozmístěny mezi dvěma znepřátelenými stranami a jejich posláním bylo monitorovat dodržování příměří nebo podávat zprávy o dodržování mírových dohod. V posledních několika letech však OSN také pořádala volby, demobilizovala povstalecké síly, navracela uprchlíky do jejich domovů a angažovala se při obnově a budování struktury administrativních institucí. Podobné komplexní operace se od té doby staly normou.

Nejvýznamnější změnou od počátečního období mírotvorné činnosti je, že zatímco dříve byly mírové operace většinou vysílány aby řešily konflikty mezi státy, dnes jsou častěji nasazovány při konfliktech vnitřních.

Jednou z příčin tohoto trendu je, že občanské války dnes často mají mezinárodní důsledky – zejména v podobě pohybu uprchlíků přes hranice a někdy i přenesení násilí do vedlejších států.
Dalším důvodem je ukončení studené války, které přineslo zvýšený výskyt konfliktů, které nejsou velmoci ochotné či schopné potlačit. Tyto konflikty začaly vyvstávat v době, kdy bylo v Radě bezpečnosti snazší dosáhnout konsensu ohledně role Spojených národů, neboť již neexistovaly rivalské velmocenské bloky zaujímající v místních konfliktech opačná stanoviska.
Svou roli sehrála i globalizace médií a lidská solidarita. Když lidé vidí v televizi utrpení dětí, jsou znepokojeni, i když záběry pochází z opačného konce světa. Byl to právě tento faktor, jenž přispěl k vyslání mírových sil do Somálska. Naléhavé humanitární katastrofy a flagrantní případy porušování lidských práv rovněž vedly k vyslání humanitárních intervencí. V důsledku spolupůsobení všech těchto faktorů se OSN více než kdykoliv dříve podílí na udržování míru v rámci jednotlivých států.

Příslušníci mírových sborů jsou vysíláni i do míst, kde dosud ještě nebylo dosaženo míru, který by bylo možno udržovat. V Somálsku obě strany konfliktu opakovaně porušovaly dohody o příměří a pracovníci OSN se stávali objektem vražd, únosů a zastrašování. Pachatelé těchto zločinů dobře věděli, že oběti na životech mohou oslabit ochotu států podporovat mírovou operaci a poskytnout pro ni své vojáky. Dokonce i v případech, kdy došlo k uzavření mírové dohody, jako například v Angole, musely síly OSN čelit nesmiřitelným povstaleckým skupinám, pro které byla válka výhodným obchodem díky tomu, že měly kontrolu nad exportem hodnotných surovin (například diamantů, drog nebo dřeva).

V loňském roce jsem nechal vypracovat dvě rozsáhlé studie o selhání mírových sil a plně jsem přijal jejich závěry, podle nichž OSN a světové společenství jako takové zklamalo důvěru obyvatel Rwandy a bosenské Srebrenice. Musíme učinit vše, co je v našich silách, aby se podobné hrůzy neopakovaly a nesmíme se znovu dopustit téže chyby: jistě budeme znovu postaveni před podobně náročné výzvy. S tímto záměrem jsem zadal vyhotovení obsáhlé studie našich zkušeností s mírovou činností. Očekávám, že v některých oblastech budu schopen posílit systém svou vlastní autoritou. V jiných doporučím členským státům přijetí praktických opatření.

Schopnost rychlého rozmístění jednotek je naprostou nutností pro úspěšné zachování příměří či zastavení konfliktu. Avšak k nasazení jednotek většinou dojde až tři až čtyři měsíce po přijetí rozhodnutí. Spojené národy musí být schopny rychlé reakce: v současné době je naše situace asi taková, že když vypukne požár, musíme nejprve postavit požární stanici, abychom dokázali zareagovat. Podle tzv. „záložní“ dohody je více než 80 států ochotno poskytnout více než 80 000 vojáků. Nicméně tyto státy mohou odmítnout svou účast, což znamená, že záložní dohoda je něco jako cestovní šek opatřený pouze jedním podpisem: dokud svůj podpis nepřiloží majitel, není možné peníze použít. V praxi se záložní dohoda prokázala jako nedostačující tváří v tvář potřebě rychlého nasazení.

Celá řada vlád se nespokojila pouze s vyčleněním jednotek a techniky využitelných k mírovým operacím. Pod vedením Dánska byla vytvořena mezinárodní pohotovostní záložní brigáda (známá jako SHIRBRIG), jejíž některé jednotky mohou být nasazeny do osmačtyřiceti hodin od rozhodnutí Rady bezpečnosti za předpokladu, že zúčastněné členské státy s nasazením souhlasí. Státy podílející se na SHIRBRIG se příští měsíc setkají v New Yorku, aby diskutovaly o dalších krocích a my vyzýváme další státy k vytváření pohotovostních oddílů využitelných při operacích OSN.

Je rovněž třeba dosáhnout konsensu mezi členskými státy ohledně vymezení mírové činnosti OSN. Udržování příměří a vedení války jsou totiž dvě zcela odlišné věci. OSN nemá dostatečnou kapacitu k tomu, aby mohla sama provádět válečné operace. K tomuto účelu jsou obvykle vhodnější dočasné koalice států. Je však nezbytné, aby tyto operace byly schváleny Radou bezpečnosti, má-li se jim dostat širší mezinárodní podpory a legitimity.

Základní složka mírové činnosti OSN, odbor sekretariátu OSN pro mírotvornou činnost, založený v polovině 90. let, byl později zredukována na nepřijatelně nízkou úroveň. Máme rovněž nedostatek lidské síly, policistů, soudců a administrativních pracovníků potřebných pro výkon současných operací. Rada bezpečnosti například schválila rozmístění 4700 policejních příslušníků pro misi OSN v Kosovu, avšak členské státy dosud poskytly pouze necelou polovinu tohoto počtu.

Nejdůležitější složkou vedení operací je samozřejmě Rada bezpečnosti. Je zapotřebí, aby Rada bezpečnosti ustavovala operace tehdy, když to může přispět k vyřešení situace a aby ustavené mise finančně i politicky podporovala. Je potřeba, aby udělené mandáty byly realistické, důvěryhodné a splnitelné. A především je vždy nutno udržet soulad mezi cíli a dostupnými prostředky. Tyto prostředky musí odpovídat mandátu a Rada bezpečnosti musí být vždy připravena upravit jedno či druhé podle vývoje konkrétní situace.

Mírotvorná činnost nikdy neměla sloužit k ukončování válek, ale k vytváření prostoru: diplomatického prostoru, umožňujícího znepřáteleným stranám přesunout své spory z bojiště k jednacímu stolu; hospodářský prostor umožňující zemím ustoupit od destrukce a vrátit se k cestě rozvoje. Mírové operace jsou příliš cenným nástrojem, než abychom si mohli dovolit nevybavit je vším, co ke svému úspěchu vyžadují.

Dnes si více než kdy dříve uvědomujeme, že úspěch při ukončování konfliktů i při jejich prevenci souvisí s hlubšími otázkami rozvoje, demokratického systému vlády a dodržováním lidských práv. Toto propojení různých otázek představuje kontext, v němž jsou dnešní mírové operace vykonávány. Pochopení tohoto kontextu je základním předpokladem k tomu, aby mírové operace zůstaly klíčovým nástrojem při řešení konfliktů současného světa.

 

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

2013


Den lidských práv 2013

20. výročí založení Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva

06.12.2013 – Od roku 1950 si celý svět připomíná 10. prosinec jako Den lidských práv. V tento den v roce 1948 přijalo Valné shromáždění OSN Všeobecnou deklaraci lidských práv. Je významnou připomínkou základních práv a svobod každého člověka, ke kterým se sice hlásí všechny členské státy OSN, ale ne všude je jejich dodržování realitou.

 

Z poslelství generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna:

„Podpora lidských práv je jedním z hlavních smyslů existence Organizace spojených národů. OSN o jeho naplňování usiluje od svého vzniku. Tehdy i dnes je klíčem k úspěchu politická vůle členských států. Jsou to právě státy, jež jsou na prvním místě povinny chránit lidská práva a bránit jejich porušování na národní úrovni. Současně mají povinnost postavit se porušování lidských práv, pokud se tak děje v jiných státech. Jak se ukazuje, není to vždy zrovna jednoduché. Za posledních 20 let jsme byli svědky genocid a jiných masivních projevů porušování mezinárodních lidských práv a humanitárního práva.

Nově vzniklá iniciativa „Rights Up Front Action Plan“ si klade za cíl zlepšit schopnost OSN v oblasti předcházení a zabraňování katastrofám. Iniciativa vychází z toho, že celý systém OSN a každý pracovník organizace staví lidská práva na první místo své profesionální odpovědnosti. Iniciativa zároveň míří na posílení naší schopnosti reagovat na porušování lidských práv a zabraňovat takovým situacím prostřednictvím důrazu na lidská práva v systémech včasného varování i v akčních plánech.“

 

Den lidských práv 2013

Téma letošního Dne lidských práv: „20 let práce ve prospěch vašich práv“. V tomto duchu proběhne připomenutí ve všech částech světa. Zvláštní oslavy proběhnou v ženevském Úřadu vysoké komisařky OSN pro lidská práva (5. prosince) a v sídle OSN v New Yorku (10. prosince).

Letos si připomínáme 20. výročí založení Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva. Jeho mandát a pravomoci byly jednomyslně schváleny Valným shromážděním OSN v prosinci 1993 na podporu všeobecného respektu k lidským právům. Stalo se to na doporučení delegátů Světové konference o lidských právech konané téhož roku ve Vídni. Vídeňská deklarace a Akční program, jež byly světovou konferencí schváleny, se staly počátkem nového úsilí na ochranu a podporu lidských práv a jsou považovány za jedny z nejvýznamnějších dokumentů o lidských právech v poslední době.

 

Mimořádné politické, sociální a ekonomické události posledních dvou desetiletí jen potvrzují, jaký potenciál má Všeobecná deklarace lidských práv. Došlo k oživení lidskoprávního hnutí ve světě a jen málokdo si v roce 1993 uměl představit takový pokrok v uplatňování principů a zásad lidských práv ve zvykovém právu jednotlivých států.

Za posledních dvacet let došlo k zásadnímu zlepšení v uplatňování práv žen, k posílení mezinárodního práva v oblasti naplňování odpovědnosti za porušování lidských práv, i ke zlepšení v ochraně a prosazování práv marginalizovaných skupin obyvatelstva. Podstatně se také zlepšilo chápání univerzality a nedělitelnosti lidských práv.

 

Úspěchy v ochraně lidských práv

Vytvořením funkce Vysokého komisaře pro lidská práva v roce 1993 vznikl nezávislý a autoritativní hlas, který obhajuje lidská práva v celém světě. Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) reaguje na současné krize, podporuje obhájce lidských práv a přibližuje lidská práva lidem. Obhajováním lidských práv, monitoringem a vzdělávacími aktivitami v oblasti lidských práv přispívá k legislativním a politickým reformám, které posilují odpovědnost za porušování lidských práv.

V oblasti podpory lidské důstojnosti, svobody i práv zůstává mnoho velkých výzev. Za poslední dvě desetiletí nicméně došlo k výraznému pokroku. Toto je 20 nejvýznamnějších úspěchů v ochraně lidských práv od roku 1993:

 

Spolupráce je klíčem k budoucnosti

Pan Ki-mun

14.10.2013 – Je jen málo způsobů jak se lépe vypořádat s výzvami současného světa než prostřednictvím koordinační role Organizace spojených národů. Během uplynulých dvou týdnů nabitých nejrůznějšími setkáními a projevy na výročním zasedání Valného shromáždění jsem se setkal s vrcholnými představiteli států a skupin reprezentujících 99 procent světové populace.

 

Co je dnes pro lidstvo nejdůležitější? Lidé nechtějí konflikty, vadí jim předsudky, nerovnost, mají obavy ze změny klimatu a nezaměstnanosti. Zároveň si uvědomují, že žijeme v době obrovských příležitostí. Současné generace mají velkou naději, že se dožijí úplného odstranění extrémní chudoby. Přes obrovské výzvy, před kterými svět stojí, jsem s ohledem na uplynulá diplomatická jednání v newyorském sídle OSN optimistou.

Naděje nejen pro Sýrii

Byla přijata průlomová rezoluce Rady bezpečnosti o Sýrii – první nadějná zpráva od začátku konfliktu. OSN a Organizace pro zákaz chemických zbraní teď mají před sebou úkol zajistit a zlikvidovat syrský chemický arzenál. Je to velká naděje pro stabilizaci situace a další snahu o ukončení konfliktu.

Rada bezpečnosti vydala také silné prohlášení k humanitární situaci v Sýrii. OSN nadále všemožně tlačí, aby byl zajištěn bezpečný přístup k potřebným a došlo k zastavení importu zbraní a porušování lidských práv. Naším cílem je pak uspořádání mezinárodní konference, na níž bychom měli najít způsob ukončení konfliktu. Nemůže nás uspokojit jen zničení chemických zbraní. Vítězství vojenskou cestou je pouhou iluzí, jediný způsob je vyjednávání o transformaci nové Sýrie, kterou místní potřebují a zaslouží si ji. Vytýčili jsme si, že všechny strany konfliktu přivedeme k jednomu stolu v polovině listopadu.

Ke zlepšení ale nedošlo jen v případě Sýrie. Po desítkách let napjatých vztahů Irán a USA využili fórum OSN ke sbližování. K posunu došlo také po jednáních na vysoké úrovni o transformaci Myanmaru a Jemenu, o řešení rozsáhlé krize v oblasti afrického Sahelu i v otázce uplatňování mírových dohod v Demokratické republice Kongo a oblasti Velkých jezer. Členské státy přislíbily výraznou podporu zemím sousedícím se Sýrií, kam se uchýlilo na dva miliony uprchlíků. A v neposlední řadě se po více než roce sešel i blízkovýchodní Kvartet (OSN, EU, USA a Rusko – pozn. překl.), aby se zabýval nedávno obnovenými rozhovory mezi Izraelem a Palestinci.

2015: Historická příležitost

Pozitivní zprávy ze zahájení Valného shromáždění se netýkají jen bezpečnostní oblasti. Státy reagovaly i na nejdůležitější dlouhodobou výzvu – udržitelný rozvoj.

Rok 2015 představuje historickou příležitost: k cíli dospěje projekt Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs) a naváže na něj nová agenda rozvoje po roce 2015. Mělo by také dojít k uzavření nové úmluvy o klimatické změně. MDGs upoutaly zaslouženou pozornost, pomohly nasměrovat snahy tam, kde je to nejvíc potřeba a pomohly zachránit miliony životů. Jsou důkazem, že rozvojová pomoc a spolupráce širokého spektra aktérů může zajistit lepší svět pro všechny. Některé cíle rozvoje ale zůstávají nenaplněny, příliš mnoho lidí zůstává na okraji, nebo jsou zneužíváni, ať už se jedná o horníky, farmáře nebo dělníky pracující v nelidských podmínkách továren. S koncem MDGs a perspektivou nových cílů rozvoje po roce 2015 již existuje široký konsensus na tom, že zásadními otázkami dalšího rozvoje jsou práva žen, správa věcí veřejných a zřetelná akce k zastavení změny klimatu. Na září 2014 jsem do New Yorku svolal klimatický summit, řada představitelů států mi již oznámila, že se zúčastní.

OSN je také první na řadě, když jde o reakci na humanitární katastrofy. Zároveň je často poslední instancí pro problémy, kterými se nikdo jiný nechce zabývat. Často je OSN lídrem, v jiných případech jedním z aktérů. Někdy dosáhneme stanovených cílů, jindy ne. OSN ale pracuje každý den, 24 hodin, sedm dní v týdnu, a to doslova po celém světě, aby pomáhala naplňovat cíle lidstva v těch nejnáročnějších podmínkách. Diplomacie a mnohostranné vztahy dokazují, že mají ve světové politice své místo. Jsou první a nejlepší volbou při řešení současných krizí i komplexních výzev budoucnosti. Ústřední role OSN odráží globální podstatu dneška. Naše osudy jsou stále více propojeny. Proto musí být naše budoucnost založena na ještě hlubší a širší spolupráci.

 

 

Úloha OSN při řešení ozbrojených konfliktů je nepostradatelná

Český premiér vystoupil ve Všeobecné rozpravě 68. Valného shromáždění

27.09.2013 – V pátek 27. září vystoupil v rámci Všeobecné rozpravy Valného shromáždění OSN předseda Vlády České republiky Jiří Rusnok. Ve svém projevu se dotkl řady důležitých výzev, jimž čelí současný svět: stavu globální ekonomiky, mezinárodní bezpečnostní situace, nebezpečí jaderného konfliktu i rostoucí nerovnosti mezi bohatými a chudými. Český premiér uvedl, že světová ekonomika sice zůstává křehká, ale zdá se, že pomalu vstupuje do fáze zotavení a růstu. V oblasti bezpečnosti vnímá nebezpečí, které pro jednotlivé regiony světa představují lokální konflikty. Jako příklad uvedl Sýrii a vyzval k politickému řešení krize, protože řešení silou podle něj není možné.

 

„Úloha OSN při řešení ozbrojených konfliktů je nepostradatelná. Mírové operace OSN jsou důležitým nástrojem pro trvalé a udržitelné řešení násilných konfliktů po celém světě. V posledních letech se Česká republika na operacích OSN podílela relativně malou měrou a v současné době je připravena množství vojenských sil v mírových operacích podstatně zvýšit,“ uvedl Jiří Rusnok v sídle organizace v New Yorku.

Česká republika také poskytne ostatním státům zkušenosti s přechodem k demokracii. „Jakožto země s historickou zkušeností s nedemokratickým režimem je připravena podělit se o své zkušenosti spojené s přechodem k demokracii a zemím procházejícím tímto procesem nabídnout svou pomoc, prostředky a know-how,“ prohlásil český premiér.

Zmínil i nedávné použití chemických zbraní v Sýrii: „Jakékoli použití chemických zbraní je nepřijatelné. Ať už dal příkaz k chemickému útoku kdokoli, vážně porušil zásadu odpovědnosti chránit civilní obyvatelstvo. To je válečný zločin a zločin proti lidskosti a pachatelé by se z něj měli zodpovídat před Mezinárodním trestním soudem,“ řekl Jiří Rusnok.

Český premiér mluvil i o problematice boje proti chudobě. Úsilí o dosažení udržitelného rozvoje může podle něj být úspěšné pouze tehdy, budou-li jeho součástí opatření na podporu ekonomiky. „Půjde to, pokud budeme stimulovat hospodářský rozvoj, zaměstnanost, podnikání a investice do jednotlivých zemí – opatření, která Česká republika podporovala v rámci svého členství ve Výkonné radě Rozvojového programu OSN. Domnívám se, že soukromý sektor je hlavní hnací silou hospodářského růstu – poskytuje pracovní místa, zboží a služby a je zdrojem většiny daňových příjmů.“

 

 

Vyšetřování použití chemických zbraní v Sýrii podle nejvyšších mezinárodních standardů

01.09.2013 – Generální tajemník OSN Pan Ki-mun mluvil v neděli prostřednictvím telefonu s šéfem inspekčního týmu OSN Dr. Åke Sellströmem. Experti pověření vyšetřováním údajného použití chemických zbraní v Sýrii se v neděli vrátili do Haagu po dvanácti dnech v Sýrii (19.-31. srpna 2013). Dr. Sellström šéfa OSN informoval o dalším postupu vyšetřování. Během víkendu byly vzorky nasbírané v Sýrii klasifikovány, dnes budou předány ke zkoumání do laboratoří.

 

Dr. Sellström řekl generálnímu tajemníkovi, že celý proces sledují jako pozorovatelé dva představitelé Sýrie. Celý proces bude postupovat podle nejvyšších standardů ověřování uznaných Organizací pro zákaz chemických zbraní.

S ohledem na děsivé události na předměstí Damašku dne 21. srpna požádal šéf OSN dr. Sellströma, aby mu svá zjištění prezentoval co nejdříve, ale aby jeho tým dodržel nejvyšší vědecké standardy analýzy vzorků a informací získaných na místě.

Mluvili i o způsobech, jak celý proces urychlit. Generální tajemník osobně dr. Sellströmovi poděkoval za práci, kterou jeho tým v Sýrii odvedl navzdory nelehkým a nebezpečným podmínkám na místě.

 

Krize v Sýrii a reakce OSN: týdenní přehled

29.08.2013 – Ve světle zvyšujícího se tlaku na vojenskou akci proti Sýrii vyzval generální tajemník OSN Pan Ki-mun mezinárodní společenství, aby tým inspektorů OSN dostal na vyšetřování použití chemických zbraní dostatek času.

Reakce světa byla bouřlivá, možné použití chemických zbraní 21. srpna ostře odsoudil šéf OSN Pan Ki-mun, vysoká komisařka OSN pro lidská práva Navi Pillayová a státy kritizující politiku prezidenta Bašára Asada volají po vojenském zásahu. Hned 22. srpna vyzval Pan Ki-mun tým inspektorů vedený profesorem Sellströmem, aby promptně případ vyšetřil. Na místo se tým dostal poprvé 26. sprna, další šetření proběhlo o dva dny později. Snímky, které po 21. srpnu přicházejí ze Sýrie, označil Pan Ki-mun za přízraky chemické války. Jejich použití je podle něj zločinem proti lidskosti. „Použití chemických zbraní kýmkoli je za všech okolností porušením mezinárodního práva.“ Tým inspektorů OSN podle něj získal na místě důležité vzorky a informace od obětí a svědků. „Potřebují čas, aby svou práci mohli dokončit,“ zdůraznil šéf OSN a dodal, že šanci teď musí dostat mír a diplomacie. „Přestaňte bojovat a začněte spolu mluvit,“ vzkázal Pan Ki-mun všem znesvářeným skupinám v Sýrii. Znovu vyzval Radu bezpečnosti OSN, aby se sjednotila a dokázala uplatnit svůj vliv ve prospěch míru. Více>>

 

Prohlášení zvláštního poradce generálního tajemníka OSN pro prevenci genocidy Adamy Dienga a poradkyně pro problematiku „Odpovědnosti za ochranu“ (R2P) Jennifer Welshové o zprávách o použití chemických zbraní v Sýrii

23.08.2013 – Zvláštní poradci odsuzují zabití stovek civilistů na předměstí Damašku dne 21. srpna a vyzývají k vytvoření podmínek pro okamžitý přístup vyšetřovacího týmu OSN pro ověření použití chemických zbraní v Sýrii.

„Použití chemických zbraní během ozbrojeného konfliktu je vážným porušením mezinárodního humanitárního práva a válečným zločinem bez ohledu na to, proti komu byly použity, nebo kdo se stal jejich obětí. Vzhledem k jejich děsivým účinkům neexistuje žádné vojenské ospravedlnění pro použití chemických zbraní – ať již ze strany vlády, nebo protivládních ozbrojených skupin.

Vyzýváme všechny aktéry v Sýrii, aby v této vážné situaci jednali odpovědně a zajistili okamžitý přístup OSN k vyšetření okolností údajných útoků chemickými zbraněmi v Damašku. Vzhledem k povaze těchto zbraní a omezenému času na vyčerpávající a kvalitní vyšetřování je přístup nutné zajistit ihned.

Použití chemických zbraní v Sýrii je dalším příkladem zločinů, které se v zemi dějí. Všechny tyto zločiny musí být vyšetřeny okamžitě a ti, kdo jsou za ně odpovědní, musí být povolání před spravedlnost. To musí být součástí mírového a udržitelného politického řešení katastrofálního konfliktu v Sýrii.“

New York, 22. srpna 2012

 

Zaostřeno na Sýrii: reakce OSN na krizi

týdenní souhrn č. 4

14.08.2013 – Na pracovní večeři s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem zdůraznil generální tajemník OSN Pan Ki-mun nutnost politického řešení a uspořádání mezinárodní konference o Sýrii (celý článek anglicky).

 

Tým OSN pověřený vyšetřováním použití chemických zbraní by se měl v dohledné době vypravit do Sýrie (celý článek anglicky).

Podle OCHA (Úřad pro koordinaci humanitární pomoci) se podařilo dopravit pomoc do Idlíbu, který byl měsíc obklíčen. Pomoc poskytly UNICEF, UNHCR, WFP, WHO, UNFPA a IOM. Pomoc pro desítky tisíc lidí obsahovala jídlo, školní pomůcky, potřeby pro domácnost a léky a zdravotnický materiál (celý článek anglicky).

Jen za měsíc červenec poskytl WFP potravinovou pomoc 2,9 milionu Syřanů. V srpnu by to mělo být již více než 3 miliony lidí, včetně špatně dostupných oblastí. Celkově by to znamenalo, že se pomoc dostane k 96 procentům lidí, k nimž by se dostat měla (celý článek anglicky).

 

 

UNHCR: Nejvyšší počet uprchlíků za posledních 18 let

19.06.2013 – V roce 2012 byl na světě historicky nejvyšší počet uprchlíků od roku 1994. K situaci výrazně přispívá konflikt v Sýrii. Komisariát OSN pro uprchlíky (UNHCR) včera zveřejnil svou výroční zprávu Global Trends, v níž analyzuje rok 2012 na základě údajů poskytnutých vládami, nevládními organizacemi a na základě svých vlastních dat.

 

Na konci roku 2012 bylo ve světě více než 45 milionů lidí na útěku z domova, o zhruba tři miliony více než v roce předešlém. Zpráva UNHCR mluví o celkem 15,4 milionech uprchlíků (lidé, kteří odešli za hranice vlastní země), 937 tisících žadatelích o azyl a 28,8 milionech lidí, kteří opustili domov, ale zůstávají v hranicích své země.

Hlavní příčinou k opuštění domova zůstávají válečné konflikty. Více než polovina (55%) všech uprchlíků registrovaných UNHCR pochází z pouhých pěti – válkou postižených – zemí: Afghánistán, Somálsko, Irák, Sýrie a Súdán.

„Jsou to alarmující čísla,“ komentoval vydání zprávy šéf UNHCR António Guterres. Jen za rok 2012 opustilo své domovy 7,6 milionů lidí, z toho 1,1 milionu jako uprchlíci do zahraničí a 6,5 milionu jako běženci uvnitř vlastní země. To znamená, že každé 4 vteřiny je jeden člověk nucen opustit svůj domov.

  1. června jeSvětový den uprchlíků.

 

Sýrie: situace je tragická, politické řešení jediné možné

06.06.2013 – Mezinárodní konference o řešení konfliktu v Sýrii se bude konat až v červenci. „Ještě toho musíme mnoho vykonat. Proto jsme se rozhodli, odložit termín z původně plánovaného června,“ řekl po včerejším setkání amerických a ruských diplomatů v Ženevě Lachdar Brahímí, zvláštní zmocněnec OSN a Ligy arabských států.

 

Dodal, že situace v Sýrii je tragická. „Je špatné, že nejsme konferenci schopni uspořádat už v červnu.“ Syrská opozice ale musí dále jednat, aby mohla sestavit delegaci, která bude přijatelná pro všechny opoziční skupiny. Bez zastoupení opozice je konference samozřejmě nemyslitelná.

„Shodli jsme se, že politické řešení je jediné možné řešení krize. Tragédii musíme ukončit, je to v životním zájmu Syřanů a celé země,“ řekl Brahímí.

Na konání konference o politickém řešení krize v Sýrii se minulý měsíc dohodli ministři zahraničí USA a Ruska. Konference se má konat pod záštitou generálního tajemníka OSN. Jejím cílem je politické řešení prostřednictvím uzavření rámcové smlouvy mezi vládou a opozicí založené na realizaci tzv. Ženevského komuniké z června loňského roku. Podle něj by Sýrii z krize měla vyvést přechodná vláda složená z představitelů současné vlády i opozičních skupin, vybavená všemi exekutivními pravomocemi.

 

Přední světový odborník na klima přednášel v Praze

31.05.2013 – Profesor Stefan Rahmstorf je oceánograf a klimatolog z Postupimského institutu pro výzkum dopadů změny klimatu. Zaměřuje se především na souvislosti mezi oceány a změnou klimatu. V roce 2007 byl jedním z hlavních autorů 4. hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC). Je členem poradního výboru německé vlády pro globální změnu. Publikoval desítky vědeckých článků, mnoho z nich v nejprestižnějších vědeckých časopisech jako je Nature, Science či PNAS, podílel se na vzniku čtyř knih. V roce 2012 se jeho kniha o počasí a klimatu stala v Německu knihou roku v kategorii životního prostředí.

 

Při přebírání čestného vědeckého titulu na University of Wales v roce 2007 řekl, že věří, že s ohledem na příští generace si společnost nakonec uvědomí, co důležitého sděluje věda o změně kliamtu, a že přijme rozhodná opatření. „Je to velká výzva, ale jsem přesvědčen, že globální oteplování lze zastavit. Musíme být schopni učit se, porozumět problému a převzít odpovědnost.“ Na otázku, zda je i nadále optimistou ve schopnosti lidstva zvládnout tuto výzvu, odpověděl, že z hlediska úrovně poznání, technologií, jež máme k dispozici, včetně obnovitelných zdrojů energie, optimistou je. Méně optimisticky ale vnímá schopnost a vůli politiků problém účinně řešit. Jako vědecký pracovník univerizty, který je placen z veřejných zdrojů, cítí povinnost o svých poznatcích informovat nejen vědeckou obec, ale i širokou veřejnost, např. prostřednictvím médií nebo blogů a dalších sociálních sítí. „Vědec nemůže navrhovat politická řešení, ale musí dát k dispozici výsledky své práce, aby mohly být co nejlépe využity ve prospěch celé společnosti.“

Během návštěvy Prahy vystoupil prof. Rahmstorf v pořadu České televize Události, komentáře.

 

Mírové operace OSN: účinné i žádané

29. května je Mezinárodní den mírových operací OSN

27.05.2013 – První operace OSN na udržování míru byla ustavena v roce 1948. Od té doby se koncept mírových sborů stal jedním z hlavních nástrojů mezinárodního společenství na zvládání komplexních krizí ohrožujících mezinárodní bezpečnost. V 15 současných operacích OSN působí na 111 tisíc mírotvůrců. Mezinárodní den (29. května) je příležitostí ocenit jejich práci a zároveň uctít památku těch, kteří ve službách OSN položili životy. Za celou historii to byly již více než tři tisícovky modrých přileb, jen za loňský rok 111 mužů a žen. Do mírových sborů OSN dnes personálem a technikou přispívá 116 členských států. Je to výraz globální důvěry, jíž se operace OSN těší.

 

Letošní mezinárodní den si klade za cíl vyzdvihnout měnící se podmínky v krizových oblastech a nutnost přizpůsobit se jim tak, aby mírové operace dokázaly účinně pomoci lidem v zemích, kde probíhají nejničivější konflikty současnosti. Mírové operace OSN procházejí dlouhodobými změnami, hledají inovativní způsoby k větší efektivitě i účinnosti.

„Adaptace na nové výzvy,“ to je motto letošního mezinárodního dne. „Mírové operace přizpůsobují plánování a přístupy tak, aby dokázaly zajistit trvalý mír ve válkou zničených zemích. Nadále však zůstávají vysoce rizikovým podnikem. Jen za posledních pár týdnů zaútočili neznámí ozbrojenci na jednotky mírových sil v Demokratické republice Kongo, Súdánu i Jižním Súdánu a zabili několik vojáků OSN. Na Blízkém východě byli příslušníci modrých přileb zajati a drženi jako rukojmí,“ říká o nebezpečných podmínkách generální tajemník Pan Ki-mun.

Počty rozmístěných jednotek OSN jsou důkazem, že mírové operace jsou účinné i žádané. V současné době slouží pod modrou vlajkou OSN téměř 80 tisíc vojáků, na 12 500 policistů a 17 tisíc mezinárodních civilních zaměstnanců v celkem 15 operacích na čtyřech kontinentech. Rozpočet na 2012-2013 činí 7,33 miliardy USD. „Mírové operace se neustále přizpůsobují novým podmínkám a výzvám,“ říká jejich šéf, zástupce generálního tajemníka Hervé Lasous. „Rozšiřujeme se nejen co do počtu vojenského, policejního a civilního personálu, ale i ve smyslu různých podmínek, úkolů a nástrojů, které používáme. Mírové operace nikdy nebyly tak dynamické a flexibilní jako dnes,“ dodal Hervé Ladsous.

V sídle OSN v New Yorku a v mnoha členských státech OSN se 29. května konají různé připomínkové akce k uctění památky padlých a jako výraz uznání těch, kdo v mírových operacích slouží.

Státy, které do mírových operací OSN poskytují nejvíce vojenského a policejního personálu:

Pákistán, Bangladéš, Indie, Etiopie, Nigérie, Nepál, Egypt, Brazílie, Čína, Jihoafrická republika.

Největší přispěvatelé do rozpočtu mírových operací OSN:

USA (přibližně 27%), Japonsko (12,5%), Velká Británie (přibližně 8%), Německo (přibližně 8%), Francie (7,5%), Itálie (5%), dále Čína, Kanada, Španělsko a Jižní Korea.

 

 

Chemické zbraně v Sýrii?

07.05.2013 – Zástupci Mezinárodní vyšetřovací komise OSN pro Sýrii uvedli, že nedošli k žádným jednozančným závěrům ohledně použití chemických zbraní. Tým, který tvoří Paulo Sergio Pinheiro, Karen AbuZaydová, Carla del Ponteová a Vitit Muntarbhorn, vznikl v roce 2011 z podnětu Rady OSN pro lidská práva. Jeho úkolem je vyšetřování a dokumentace porušování mezinárodního humanitárního práva během konfliktu v Sýrii.

Šéf OSN Pan Ki-mun dále naléhá, aby do Sýrie mohl odjet zvláštní tým OSN, jehož úkolem je zjistit, zda byly v konfliktu použity chemické zbraně. Byl zformován na konci března z popudu syrské vlády a vede ho švédský vědec Åke Sellström. Syrské úřady mu však za více než měsíc nevydaly povolení ke vstupu do země.

 

 

Globální Jih na vzestupu

06.05.2013 – Norsko, Austrálie a Spojené státy jsou v čele žebříčku 187 zemí podle indexu lidského rozvoje (HDI). Pořadí uzavírají Demokratická republika Kongo a Niger. HDI měří kvalitu života podle široké škály ekonomických a sociálních kritérií. Zprávu o lidském rozvoji již od roku 1990 každoročně vydává Rozvojový program OSN (UNDP).

Niger a Demokratická republika Kongo zároveň patří ke státům s nejvýraznějším zlepšením HDI od roku 2000. Společně s dalšími dvanácti – Afghánistán, Sierra Leone, Etiopie, Rwanda, Angola, Východní Timor, Myanmar, Tanzánie, Libérie, Burundi, Mali, Mozambik – zaznamenaly každoroční dvouprocentní zlepšení HDI. Jedná se hlavně o chudé africké státy, které se vypořádávají s následky dlouhých ozbrojených konfliktů. Ve všech ale došlo k výraznému nárůstu školní docházky, očekávané délky života i HDP. „Ve všech regionech světa došlo k výraznému zlepšení ve většině kritérií HDI. K největšímu posunu ale dochází v méně rozvinutých státech. Z toho vyplývá, že nerovnost světa se snižuje,“ píše se ve zprávě.

Česká republika a všechny státy visegrádské skupiny patří mezi země s nejvyšším indexem HDI. Česko je na 28. místě, Slovensko na 35., Maďarsko 37. a Polsko 39. Z postkomunistických zemí je před Českem jen Slovinsko na 21. místě.

Zpráva o lidském rozvoji (HDR) za rok 2013 vyšla v březnu pod titulem The Rise of the South: Human Progress in a Diverse World (Jih na vzestupu: Lidský rozvoj v různorodém světě). Všímá si především velkého posunu v dynamice vývoje globálního světa, podníceného nástupem nových mocností z rozvojových zemí.

Čína už předstihla Japonsko a stala se druhou největší ekonomikou světa. Zároveň se stovky milionů jejích obyvatel vymanily z chudoby. Indie vsadila na lepší budoucnost tvůrčím přístupem k podnikání a inovacemi v sociální politice. Životní úroveň v Brazílii se zvyšuje díky akcentu na mezinárodní vztahy a programy proti chudobě, které jsou inspirací pro ostatní země.

Vzestup Jihu je podle zprávy HDR mnohem rozsáhlejším jevem. Dalšími významnými hráči na světové scéně se stávají Turecko, Mexiko, Thajsko, Jihoafrická republika, Indonésie a další. HDR celkem uvádí více než 40 rozvojových zemí, které si v posledních desetiletích vedou v oblasti lidského rozvoje lépe než se očekávalo. Zpráva analyzuje příčiny i dopady jejich úspěchu a všímá si problémů, jimž čelí v současnosti a které budou řešit v nejbližší budoucnosti.

 

Jednotky OSN do Mali

26.04.2013 – Rada bezpečnosti včera schválila vyslání mírového kontingentu o síle 12 600 vojáků do Mali. 1. července nahradí jednotky OSN misi jednotek z afrických států. „Modré přilby“ mají mandát k použití veškerých nutných prostředků k zajištění bezpečnosti, ochraně civilistů, pracovníků OSN a kulturních památek. Mise OSN bude zajišťovat i podmínky pro humanitární organizace.

 

Hlavním úkolem bude v úzké spolupráci s Africkou Unií a ECOWAS podporovat politický proces v Mali.

Rada bezpečnosti vyzvala státy OSN, aby poskytly potřebný vojenský personál a techniku, aby operace mohla být zformována a rozmístěna do 1. července. OSN nemá stálé jednotky, ty jsou vždy utvářeny ad hoc na základě rozhodnutí Rady bezpečnosti.

Oficiální název nové mise OSN v Mali: UN Multidimensional Integrated Stabilization Mission in Mali (MINUSMA)

 

Panel nezávislých vyšetřovatelů OSN: Násilí v Sýrii dále graduje

11.03.2013 – Podle panelu nezávislých expertů na dodržování lidských práv dosáhlo násilí v Sýrii dalšího vrcholu. V Ženevě dnes tento panel prezentoval svou novou zprávu, ve které vyzývá k dosažení politického řešení konfliktu. „Nyní je nutná především diplomacie k ukončení násilí a strádání Syřanů. Pokud v této věci selžou místní, regionální i mezinárodní aktéři, dojde k politickému, ekonomickému i sociálnímu zahroucení Sýrie, “ řekl Radě pro lidská práva v Ženevě šéf týmu vyšetřovatelů Paulo Pinheiro. Konflikt podle něho vykazuje veškeré známky patu, kdy ani jedna ze stran (vládní a protivládní jednotky) není schopna získat vojenskou převahu a obě podlehly falešnému pocitu, že vítězství je na dosah.

 

Bezohlednost obou stran konfliktu

Podle zprávy nezávislých expertů je hlavním důvodem obětí na životech a strádání civilistů bezohlednost obou stran konfliktu, jež bez rozdílu porušují mezinárodní humanitární právo.

Desetistránkový update situace v Sýrii vychází z téměř 200 interview z minulého měsíce. Popisuje rychlý rozklad civilního prostoru doprovázený masovými odchody z domovů, ale prostor, kam se civilisté hledající bezpečí mohou uchýlit, se významně zmenšuje.

Zpráva upozorňuje mj. i na využívání zdravotnické péče jako nástroje války. Násilné útoky obou stran směřují na zdravotnická zařízení i personál. Zaznamenány jsou případy, kdy byla odmítnuta péče z politických či sektářských důvodů. Panel expertů ve své zprávě upozorňuje i na tzv. „Lidové výbory“ utvářené místními obyvateli, které mají údajně bránit komunity před protivládními ozbrojenými skupinami a gangy. Lidové výbory se podle některých svědectví podílejí na masových exekucích a mají nádech sektářství. Ke třem takovým případům mělo dojít od loňského prosince jen v samotné oblasti Homsu, celkově expertní panel OSN vyšetřuje na 20 případů údajných masakrů.

Za bezohlednost k lidským životům označil panel expertů i zajetí 21 příslušníků mírové operace OSN na Golanských výšinách. Panel současně uvítal jejich propuštění, nicméně tento akt považuje za porušení mezinárodního humanitárního práva.

Zpráva expertů OSN uvádí, že jak vládní jednotky, tak ozbrojené protivládní síly rekrutují do svých řad i dětské vojáky ve věku 12-13 let. V konfliktu dochází i k násilným sexuálním zločinům.

„Poslední iniciativa společného zmocněnce OSN a Ligy arabských států pro Sýrii, aby OSN dojednala přímá jednání mezi oběma stranami, je krok správným směrem,“ říkají členové panelu, který vedle Paula Pinheira tvoří Karen Koning AbuZaydová, Carla del Ponteová a Vitit Muntarbhorn. Šéf OSN Pan Ki-mun a zmocněnec pro Sýrii Lachdar Brahímí se minulý týden v této věci setkali ve Švýcarsku.

Konflikt v Sýrii si vyžádal již nejméně 70 tisíc životů, milion lidí uprchl do sousedních zemí, 2 miliony odešly z domovů, ale zůstávají uvnitř Sýrie, a na 4 miliony lidí potřebují humanitární pomoc.

 

 

Mysli. Jez. Šetři.

Kampaň OSN proti plýtvání jídlem

23.01.2013 – Podle OSN skončí každoročně v popelnicích nebo je jinak znehodnoceno až 1,3 miliardy tun jídla. To je třetina všech vyrobených potravin v hodnotě bilionu amerických dolarů (téměř 20 bilionů korun). V rozvojových zemích jde přitom z 95 procent o neúmyslné ztráty, na nichž se podílí hlavně špatné technologie pro sklizeň, nevhodné skladování nebo obaly. V zemích bohatých jde většina ztrát na vrub přílišnému nakupování, velkým porcím nebo nesrozumitelnému označování data spotřeby.

 

Na 300 milionů tun potravin za rok je likvidováno ve fázi, kdy ho lze ještě konzumovat. To je víc, než je produkce potravin v subsaharské Africe a bylo by to dost pro 870 milionů hladových současného světa. V Evropě a Severní Americe připadá na jednoho člověka 95 až 115 kg vyhozeného jídla. V subsaharské Africe, jižní a Jihovýchodní Asii pouhých 6 – 11 kg.

Zdravější svět bez hladu nepatří do kategorie sci-fi

Ke změně této situace přitom není potřeba zas tak mnoho. Relativně snadné a nenákladné kroky na straně spotřebitelů, podnikatelů v potravinářském průmyslu i na straně vlád států mohou vést k výraznému snížení plýtvání. Na to sa zaměřuje kampaň OSN, kterou v minulých dnech společně spustily Program OSN pro životní prostředí (UNEP) a Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO). Jmenuje se „Mysli. Jez. Šetři. Snižuj svou potravinovou stopu,“ a jejím záměrem je předkládat fakta a nabízet možné varianty řešení, například šířením osvědčených praktik. Do kampaně budou postupně zapojovány rodiny, supermarkety, hotelové řetězce, školy, sportovní kluby, starostové měst a obcí a nakonec i nejvyšší představitelé států.

Plýtvání jídlem je ekonomický, environmentální i etický nonsens

„Na světě dnes žije 7 miliard lidí, v roce 2050 nás bude 9 miliard. Plýtvání jídlem je jednoduše nesmyslné, a to z ekonomického hlediska, z hlediska životního prostředí a samozřejmě i z hlediska etického. Vizi udržitelného světa naplníme pouze za předpokladu, že dokážeme zcela změnit způsob, jakým nakládáme s přírodními zdroji,“ říká šéf UNEP Achim Steiner.

 

 

Univerzita OSN vyhlášena jedním z pěti nejlepších think-tanků spojených s vládním stystémem

18.01.2013 – Univerzita OSN (UN University, UNU) byla v mezinárodním srovnání „Global Go-To Think Tank Index“ vyhodnocena jako jeden z pěti nejlepších think-tanků spojených s vládním stystémem. V hodnocení mezinárodních rozvojových think-tanků, který každoročně sestavuje Pennsylvánská univerzita, zaujala UNU šesté místo.

Univerzita OSN (UNU) je mezinárodním sdružením akademiků podílejících se na výzkumu, postgraduální výuce a šíření informací na podporu mírových a rozvojových snah OSN. Byla založena v roce 1973 Valným shromážděním OSN. Sídlí v Tokiu, servisní a administrativní zázemí má také v Bonnu, Kuala Lumpur, New Yorku a Paříži.

Kromě jiného nabízí i on-line vzdělávací kurzy a další užitečné nástroje v oborech jako je ochrana klimatu, biodiverzita, energetika, produkce potravin, rozvoj a zejména udržitelný rozvoj obecně.

 

OSN: Konflikt v Sýrii si vyžádal již více než 60 tisíc životů

03.01.2013 – Podle nejnovější analýzy OSN si konflikt v Sýrii vyžádal již více než 60 tisíc životů. Podle komisařky OSN pro lidská práva Navi Pilayové je počet obětí šokující a přesáhl všechna očekávání. Skutečný počet obětí ale může být ještě vyšší.

„Selhává celé mezinárodní společenství, zejména Rada bezpečnosti. Je to ostuda nás všech. Už téměř dva roky se nás Syřané opakovaně ptají: Kde je mezinárodní společenství? Proč nikdo není schopen ukončit zabíjení? Bohužel na to nemáme uspokojující odpověď. Sýrie dál krvácí,“ říká Navi Pilayová.

 

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

2012


 

OSN: Na humanitární pomoc Syřanům je potřeba 1,5 mild. USD

20.12.2012 – Organizace spojených národů a partnerské humanitární organizace včera vyzvaly mezinárodní společenstvík poskytnutí 1,5 miliardy USD na pomoc lidem sužovaným konfliktem v Sýrii v průběhu příštích šesti měsíců.

Zhruba miliarda USD je určena pro tzv. Syria Regional Response Plan na podporu zhruba jednoho milionu syrských uprchlíků v Jordánsku, Iráku, Libanonu, Turecku a v Egyptě. Zbylých přibližně 500 milionů USD je určeno pro asi 4 miliony lidí v Sýrii, kteří naléhavě potřebují kvůli konfliktu humanitární podporu.

Výzvu včera v Ženevě prezentoval Radhouane Nouicer, regionální koordinátor OSN pro humanitární pomoc Sýrii. Před lety vedl kancelář UNHCR v Praze.

 

Pan Ki-mun a Rada bezpečnosti odsoudili vypuštění severokorejské rakety

13.12.2012 – Šéf Organizace spojených národů Pan Ki-mun a Rada bezpečnosti OSN včera odsoudili vypuštění severokorejské rakety. Jedná se o porušení moratoria Rady bezpečnosti. „Tento pokus je velmi politováníhodný, protože se vzpírá jasnému požadavku celého mezinárodního společenství. Je to porušení rezoluce Rady bezpečnosti 1847/2009, v níž Rada požaduje, aby Pchjongjang neprováděl žádné testy balistických střel,“ říká ve svém prohlášení generální tajemník Pan Ki-mun.

Vyzval severokorejské vedení, aby namísto takových testů budovalo důvěru se svými sousedy a snažilo se o zlepšování života vlastního obyvatelstva. Generální tajemník se obává negativních dopadů této provokace na mír a stabilitu v regionu.

 

Klimatická konference v Dauhá skončila prodloužením Kjótského protokolu do roku 2020

09.12.2012 – Šéf OSN Pan Ki-mun přivítal výsledek klimatické konference OSN v katarském Dauhá. Podle něj je to dobrý základ pro uzavření právně závazné úmluvy o klimatu do roku 2015.

Dvoutýdenní setkání stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) skončila v sobotu prodloužením platnosti Kjótského protokolu do roku 2020. Protokol zavazuje 37 rozvinutých států ke snižování emisí skleníkových plynů do ovzduší. „V Dauhá bylo úspěšně uzavřeno několik kol mezinárodních vyjednávání o klimatu. Otevírá se tak cesta k právně závazné úmluvě do roku 2015,“ píše se v oficiálním prohlášení OSN, které zveřejnil o víkendu mluvčí organizace. „Generální tajemník je ale přesvědčen, že je nutné udělat ještě daleko více. Vyzývá proto vlády států, byznys i nevládní organizace k akceleraci nutných krokůna zachování limitu nárůstu globální teploty o maximálně 2 stupně Celsia. Jinak bude mít klimatická změna závažné důsledky pro lidstvo.“

Pan Ki-mun minulý týden v Dauhá zmínil pět konkrétních cílů, jich je nutné dosáhnout. Vedle prodloužení Kjótského protokolu je to zajištění financování pro klimatickou akci, plné fungování institucí na podporu mitigačních a adaptačních opatření, jasné signály od států, že vyjednávání o globální klimatické úmluvě pokračuje, a v neposlední řadě důrazná mitigační opatření k udržení nárůstu průměrné teploty o maximálně 2⁰ Celsia.

Šéf OSN je podle sobotního oficiálního prohlášení připraven zvýšit své osobní úsilí zejména v otázkách zajišťování financování a dosažení právně závazné úmluvy do roku 2015.

 

Pan Ki-mun v Dauhá: Nědělejme si iluze. Toto je krize, která ohrožuje nás všechny

05.12.2012 – Generální tajemník OSN Pan Ki-mun včera apeloval na státy světa, aby rázně řešily klimatickou krizi. Šéf OSN se v katarském Dauhá účastní jednání vysokých představitelů států na konferenci stran Rámcové úmluvy OSN o klimatické změně (UNFCCC). „Nedělejme si iluze. Toto je krize, která ohrožuje nás všechny. Naše ekonomiky, bezpečnost i životy budoucích generací,“ řekl šéf OSN.

„Známky nebezpečí vidíme všude kolem nás,“ řekl Pan Ki-mun a poukázal na tající ledy, zvyšující se hladinu moří, degradaci půdy a sucha v různých částech světa. „Proti klimatické změně není imunní nikdo, ani bohatí, ani chudí. Je to existenciální výzva pro lidstvo. Pro způsob našeho života i plány do budoucna. Musíme se té výzvy chopit. Je to náš společný problém, my všichni jsme jeho součástí. Musíme tudíž společně najít i řešení.“

Na konferenci COP18 se do katarského Dauhá sjeli zástupci 195 států, které jsou stranami UNFCCC. V rámci úmluvy byl v roce 1997 uzavřen Kjótský protokol. Ten právně zavazuje 37 států ke snižování emisí skleníkových plynů. Cílem konference COP18 je mimo jiné prodloužit platnost tohoto protokolu, jenž vyprší na konci letošního roku.

„Kjótský protokol musí pokračovat. Je to to jediné, na čem můžeme stavět při vyjednávání závazné globální úmluvy o klimatu. Jeho pokračování po 1. lednu 2013 bude známkou toho, že si vlády uvědomují nutnost pevného klimatického režimu,“ řekl šéf OSN.

Vedle Kjótského protokolu zmínil Pan Ki-mun další důležité cíle, jichž je nutné v Dauhá dosáhnout: zajišťování financování, plné fungování institucí na podporu mitigačních a adaptačních opatření dohodnutých v Cancúnu a Durbanu, jasné signály od států, že vyjednávání o globální klimatické úmluvě pokračuje. V neposlední řadě by z katarské konference mělo jasně vyplynout, že mitigační opatření budou dostatečná ke splnění cíle udržet nárůst průměrné teploty o maximálně 2⁰ Celsia. Překročení této hranice bude mít pro svět vážné důsledky, upozorňují nedávné studie OSN.

Pan Ki-mun se v Dauhá setkal i s novináři. Na tiskové konferenci zdůraznil, že lidstvo teď závodí s časem. „Budeme-li schopni společně jednat tedˇ, máme šanci. Musíme ale táhnout za jeden provaz. Vlády, byznys i nevládní organizace.“

 

 

Eskalace násilí v Gaze nemůže přinést nikomu nic

21.11.2012 – Generální tajemník OSN Pan Ki-mun vyzval Izrael k maximální zdrženlivosti při operacích v Gaze. „Ztráty na životech jsou neakceptovatelné za jakýchkoli okolností,“ řekl šéf OSN včera v Jeruzalémě. Na společné tiskové konferenci s izraelským premiérem Benajminem Netanjahuem dále prohlásil, že varuje před pozemní invazí do Gazy.

Poslední vlna násilí – raketové útoky proti Izraeli z Gazy a izraelské nálety na Gazu – začaly 14. listopadu. Nejvyšší představitelé OSN v čele s generálním tajemníkem opakovaně vyzývají obě strany k okamžitému zastavení bojů. „Rakety zasáhly oblasti v těsné blízkosti Tel Avivu a Jeruzaléma i izraelská města poblíž Gazy. Tyto útoky jsou neakceptovatelné, neodpovědné a bezhlavé. Ostře je odsuzuji. Útoky palestinských militantů proti Izraeli musí být ukončeny okamžitě,“ varuje šéf OSN Pan Ki-mun.

Pan Ki-mun, který kvůli eskalujícímu konfliktu přijel do oblasti, řekl, že jeho pokračování neprospěje nikomu. „Vím, jak složitá situace tady je, ale Izrael musí zůstat maximálně zdrženlivý. Izraelské operace sice míří na vojenské cíle, ale současně zabíjejí nevinné civilisty a ničí infrastrukturu.“ Pan Ki-mun dále řekl, že nepřiměřené použití vojenské síly je protizákonné a je nutné ho odmítnout.

Během návštěvy v regionu zamíří šéf OSN i do Ramalláhu na Západním břehu, kde se setká s palestinským prezidentem Mahmúdem Abbásem. Úsilí palestinského vůdce o dosažení řešení dvou států má podle něj nyní ještě větší význam.

 

 

OSN: Koncentrace skleníkových plynů v roce 2011 na historickém maximu

20.11.2012 – Podle zprávy Světové meteorologické organizace (WHO) „Greenhouse Gas Bulletin 2011“ dosáhly koncentrace skleníkových plynů v atmosféře v loňském roce historického maxima. V letech 1990-2011 došlo ke 30procentnímu zvýšení efektu, jímž dochází k oteplování planety vlivem CO2 a dalších skeníkových plynů.

Od roku 1750, kdy začala průmyslová éra, bylo do ovzduší vypuštěno asi 375 miliard tun CO2, především vlivem spalování fosilních paliv. Zhruba polovina plynu zůstává v atmosféře, zbytek byl absorbován oceány a biosférou. „Miliardy tun CO2 zůstanou v atmosféře po staletí. Budou přispívat dalšímu oteplování a ovlivňovat všechny aspekty života na Zemi. Nové emise budou k současné situaci jen přispívat,“ říká šéf WMO Michel Jarraud.

WMO je součástí sytému Organizace spojených národů. Zprávu „Grrenhouse Gas Bulletin“ zveřejnila týden před začátkem klimatických vyjednávání na globální konferenci COP 18 v katarském Dauhá.

 

 

Je čas spojit síly nás všech

23.10.2012 – Den Spojených národů si každoročně připomínáme od roku 1948. Dne 24. října 1945 vstoupila v platnost Charta OSN. Ratifikací tohoto dokumentu většinou zakládajících 51 států, včetně všech stálých členů Rady bezpečnosti, oficiálně vznikla Organizace spojených národů. V roce 1971 doporučilo Valné shromáždění OSN členským státům, aby se Den OSN stal dnem volna jako významný den.

Šéf OSN Pan Ki-mun ve svém letošním poselství připomíná důležitou roli Organizace spojených národů v době, kterou prožíváme: období velkých zvratů a změn a rostoucí nejistoty, nerovnosti a intolerance.

Poselství generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna ke Dni Spojených národů 2012

Žijeme v období velkých zvratů a změn, v době šířící se nejistoty, nerovnosti a intolerance. Světové i národní instituce podstupují zkoušku. V sázce je opravdu hodně a Spojené národy musí držet krok v celé škále svých aktivit: udržování míru, rozvoj, lidská práva, vláda práva, posilování postavení žen a mladých lidí.

V mnoha oblastech jsme se posunuli daleko vpřed. Extrémní chudoba se od roku 2000 snížila o polovinu. V mnoha zemích probíhají demokratické změny. V rozvojovém světě se objevují povzbudivé známky ekonomického růstu.

Je čas spojit síly nás všech. S blížícím se rokem 2015, kdy mají být splněny Rozvojové cíle tisíciletí, musíme ještě intenzivněji pracovat na dosažení všech těchto životně důležitých závazků. Musíme připravit odvážný a praktický rozvojový plán pro období po roce 2015. A musíme pokračovat v boji proti netoleranci, chránit lidi zasažené konfliktem a nastolit trvalý mír.

Organizace spojených národů není jen místem pro diplomatické debaty. Spojené národy jsou ochráncem míru odzbrojujícím válečníky. Jsou zdravotníkem, který poskytuje léky, záchranným týmem, který pomáhá uprchlíkům. Jsou i odborníkem na lidská práva, který pomáhá v prosazování spravedlnosti.

Ve své práci na celém světě spoléháme na pomoc nesčetných přátel a příznivců. Nevládní organizace, vědci, experti, filantropové, náboženští vůdci, manažeři a zainteresovaní občané, ti všichni jsou pro náš úspěch nepostradatelní. Jeden lídr, stát nebo instituce sami nezmohou nic. Ale každý z nás může přispět – každý podle svého.

Připomeňme si u příležitosti letošního Dne Spojených národů své individuální závazky i společné odhodlání dosáhnout ideálů Charty OSN a vytvořit pro všechny lepší svět.

 

OSN: Blahopřejeme Evropské unii k zasloužené Nobelově ceně míru

16.10.2012 – Generální tajemník OSN Pan Ki-mun minulý pátek poblahopřál Evropské unii k udělení Nobelovy ceny míru. Připomněl spolupráci mezi EU a OSN a vyzdvihl úlohu, kterou EU sehrává v oblastech budování míru, podpory lidských práv a ekonomického a sociálního rozvoje na celém světě.

„Nepostradatelnému partnerovi Spojených národů se dostalo zaslouženého uznání za dosažené úspěchy a význam pro Evropu i celý svět,“ prohlásil Pan Ki-mun. „Evropská unie daleko překročila původní cíl, který stál u jejího zrodu: sjednotit kontinent zdevastovaný dvěma světovými válkami a zajistit mu trvalý mír. Stala se hnacím motorem intergrace a propojení národů i kultur.“

Nobelův výbor ocenil šest desetiletí, během nichž EU přispívá k rozvoji, míru, demokracii a dodržování lidských práv v Evropě. Dodal, že přestože celý region prochází obdobím vážných ekonomických problémů a sociálních nepokojů, cena je uznáním úlohy EU při přeměně Evropy z válčícího kontinentu na kontinent míru.

„Úspěchy Evropské unie při budování míru, vlády práva a vytváření inovativních mechanismů pro dialog jsou příkladem pro celý svět. Její sjednocující potenciál je v současné ekonomické situaci obzvlášť důležitý,“ prohlásil Pan Ki-mun.

Generální tajemník OSN poznamenal, že OSN počítá s každodenním partnerstvím Evropské unie, s její schopností vést a spolupracovat na řešení nejnaléhavějších výzev současnosti – chudoby, humanitární pomoci, dodržování lidských práv a při prevenci konfliktů. Spoléhá, že se partnerství obou organizací bude dále prohlubovat.

 

Pan Ki-mun: Oběti v Sýrii jsou selháním státu

Zástupci států diskutovali v OSN o doktríně „Odpovědnost za ochranu“(R2P)

07.09.2012 – Genocida, etnické čistky a zločiny proti lidskosti vyžadují rozhodnou akci. Pokud to neudělá stát, přechází odpovědnost na mezinárodní společenství. „Jedná se o nejkrajnější test odpovědnosti za ochranu obyvatelstva,“ řekl generální tajemník OSN Pan Ki-mun na rozpravě Valného shromádění věnované principu Odpovědnost za ochranu (R2P), která se uskutečnila ve středu v New Yorku.

Princip R2P vychází z premisy, že vlády států odpovídají za ochranu svého obyvatelstva před genocidou, válečnými zločiny, etnickými čistkami a zločiny proti lidskosti. Pokud tuto odpovědnost vláda nechce nebo není schopna naplnit, přechází automaticky na mezinárodní společenství.

Kruté zkušenosti genocid 20. století

Pan Ki-mun prezentoval Valnému shromáždění novou zprávu o principu R2P. Řekl, že koncept vznikal na základě krutých zkušeností 20. století, jakými byly holocaust, Kambodža, Rwanda či Srebrenica, kdy státy prokazatelně selhaly ve své odpovědnosti chránit vlastní obyvatelstvo. „Odpovědnost za ochranu je koncept, jehož čas právě nastal. Pro miliony obětí však měl přijít mnohem dříve,“ řekl Pan Ki-mun. Jednání Valného shromáždění bylo již čtvrtým od roku 2009. Tentokrát se diskuse zaměřila na třetí pilíř R2P, tedy na včasnou a rozhodnou reakci. „Všichni se shodneme na tom, že státy se nesmí dopouštět těžkých zločinů proti svým vlastním lidem pod zástěrkou suverenity. Docílit prevence a ochrany však může být obtížné,“ řekl Pan Ki-mun. „V posledních letech jsme ale dokázali, že preventivní diplomacie, mediace, vyšetřovací komise a další mírové prostředky mohou pomoci zemím, které se ocitly na pokraji masového násilí. Pokud však tyto prostředky selžou nebo nejsou vhodné, je nutné zvážit kroky mezivládních orgánů podle Kapitoly VII Charty OSN. To znamená pečlivě propracované sankce a v krajním případě použití síly,“ řekl šéf OSN.

Sýrie selhala v ochraně svého obyvatelstva

Kapitola VII umožňuje Radě bezpečnosti autorizovat použití vojenské síly v případě agrese nebo ohrožení míru. Generální tajemník upozornil na obrovské množství obětí probíhajícího konfliktu v Sýrii. V důsledku selhání státu při ochraně obyvatelstva již přišlo o život více než 18 tisíc lidí, převážně civilistů. Šéf OSN ocenil aktivní přístup Valného shromáždění k syrské krizi. „Ukázalo se, že zatímco v Radě bezpečnosti převládá nejednotnost, zbývající část světové organizace nechce mlčet.“ Pan Ki-mun dále řekl, že ochromení Rady bezpečnosti škodí syrskému obyvatelstvu i důvěryhodnosti samotné rady. Oslabuje koncept R2P, který byl přijat s tak velkou nadějí a očekáváním. „Mějme však na paměti, že procházíme těžkou zkouškou. Slova se musí změnit v činy. Sliby se musí začít plnit.“

Převzetí odpovědnosti neoslabuje suverenitu

Předseda Valného shromáždění Nassir Abdulazíz Al-Nasser ve svém projevu poznamenal, že uplatňováním R2P nepřebírá OSN právní odpovědnost státu za ochranu obyvatelstva. „R2P je míněna jako pomoc vládě, která není schopna splnit své závazky. Mezinárodní reakce má za cíl podpořit, nikoliv oslabit, suverenitu státu.“ Mezi dalšími účastníky celodenní rozpravy byli i nově jmenovaný zvláštní poradce generálního tajemníka pro otázku prevence genocidy Adama Dieng, náměstek generálního tajemníka Jan Eliasson či zástupce generálního tajemníka pro lidská práva Ivan Simonović. Adama Dieng zdůraznil, že třetí pilíř R2P nabízí rozsáhlou škálu prostředků. „Naší společnou odpovědností je prozkoumat dopady každého z nich a pochopit, jak jejich účinek maximalizovat. Zodpovídáme také za zřízení a posílení struktur, díky nimž budou nástroje třetího pilíře akceschopné a účinné.“

 

 

OSN je odrazem skutečného světa

06.09.2012 – „Často nás kritizují, ale Spojené národy jsou odrazem skutečného světa, nikoli světa, jaký bychom chtěli. Ale musíme usilovat o to, abychom se posunuli dál a zajistit, aby se svět skutečně stal takovým, jaký ho chceme mít,“ říká v rozsáhlém rozhovoru na stránkách on-line zpravodajského serveru OSN Jan Eliasson, švédský diplomat, který se 1. července stal druhým mužem OSN, když se ujal funkce náměstka generálního tajemníka Pan Ki-muna.

Kromě svých priorit ve funkci – mezinárodní rozvoj a politický management krizových situací – mluví Jan Eliasson i o konceptu Odpovědnost za ochranu (R2P). „R2P v zásadě říká, že odpovědnost za ochranu obyvatel před genocidou, etnickými čistkami a masovým zabíjením, mají vlády států“. To je podle Eliassona ta jednodušší část formulace doktríny z roku 2005. Ta druhá, složitější, říká, že pokud toho příslušné vlády nejsou schopny, přechází odpovědnost na mezinárodní společenství.

„Když se princip R2P vyjednával, zdůrazňovali jsme především jeho preventivní charakter, a že veškeré rozhodování musí být kolektivní. Na R2P se nelze odvolávat kvůli individuální akci jedné vlády. Zdá se ale, že element kolektivního rozhodování se nějak vytratil v diskusích, které se vedly po pádu libyjského režimu. Musíme se nutně vrátit k tomu, že R2P má především preventivní cíl. Nemůžeme vylít s vaničkou i dítě a jednoduše říci, že R2P nefunguje. To, že se nám podařilo tento princip vyjednat, je opravdu důležitá věc,“ říká Jan Eliasson.

„Až příliš dobře známe frustraci z masových zločinů, které se děly uvnitř států. Kambodža, Rwanda, Srebrenica … do budoucna se musíme naučit odhadovat příznaky, vycítit vibrace, které mohou směřovat ke genocidě. Proto doufám, že principu R2Pzůstaneme nakloněni a že si především budeme uvědomovat jeho preventivní charakter,“ říká v rozhovoru pro zpravodajský server OSN náměstek generálního tajemníka OSN Jan Eliasson.

 

Rozvojové cíle tisíciletí: Globální partnerství bude klíčem k úspěchu i po roce 2015

Současná ekonomická krize nesmí zhatit úsilí o snižování chudoby

16.08.2012 – Tři roky před cílovým rokem 2015 můžeme tři z osmi tzv. Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs) považovat za splněné: cíl na celkové snížení chudoby, na zlepšení situace ve slumech a dostupnosti pitné vody. Vyplývá to z letošní „Zprávy o Rozvojových cílech tisíciletí“ (The Millennium Development Goals Report 2012), kterou na začátku července představil v New Yorku generální tajemník OSN Pan Ki-mun.

Splnění zbývajících pěti cílů bude nesnadné, není to ale nemožné. Vlády států nesmí upustit od svých závazků z Deklarace tisíciletí, kterou přijaly v roce 2000. „Budoucí pozitivní vývoj v oblasti rozvoje závisí na splnění rozvojového cíle č. 8, jímž je vytvoření globálního partnerství pro rozvoj. Nesmíme dopustit, aby ekonomické krize, které v současnosti sužují většinu rozvinutých zemí, zpomalily nebo zvrátily pokrok, jehož už bylo dosaženo,“ říká v předmluvě letošní zprávy OSN o plnění rozvojových cílů šéf OSN Pan Ki-mun.

Zlepšení

Zpráva OSN uvádí, že poprvé od doby, kdy začaly být sledovány trendy chudoby, se ve všech rozvojových oblastech snížila míra chudoby i počet lidí žijících v extrémní chudobě – platí to i o subsaharské Africe, kde je míra chudoby nejvyšší. Podle předběžných odhadů se v roce 2010 celkový počet lidí, žijících za méně než 1,25 dolaru na den, snížil oproti roku 1990 na méně než polovinu. V podstatě to tedy znamená, že první rozvojový cíl – snížení míry extrémní chudoby na polovinu oproti roku 1990 – byl splněn s předstihem před rokem 2015.

Úspěšně byl splněn i cíl snížit do roku 2010 na polovinu počet lidí, kteří nemají přístup k bezpečnému zdroji pitné vody. Od roku 1990 se počet těchto lidí zvýšil ze 76 procent na 89 procent (2010). Znamená to, že k bezpečnějším zdrojům pitné vody – vodovody nebo chráněné studny – se v daném období dostaly více než dvě miliardy lidí.

Podíl obyvatel rozvojového světa žijících v příměstských slumech se z 39 procent (2000) snížil na 33 procent (2012). Přes 200 milionů lidí získalo přístup k lepším zdrojům vody, sanitačním zařízením i k lepším příbytkům. To dlouho před cílovým rokem 2020 výrazně převyšuje původní cíl zlepšit životní podmínky nejméně 100 milionů obyvatel slumů.

Zpráva OSN upozorňuje i na další milník: dosažení vyrovnaného podílu dívek a chlapců v systému základního vzdělávání. Díky úsilí na národní i mezinárodní úrovni se celkově zvýšil počet dětí na prvním stupni základních škol, zejména po roce 2000. Dívkám tato změna prospěla nejvíc. V roce 2010 připadlo na každých 100 zapsaných chlapců 97 zapsaných dívek, roce 1999 byl tento poměr 91:100. Situace se výrazně zlepšila zejména v subsaharské Africe, kde v letech 1999 až 2010 došlo ke zvýšení školní docházky na prvním stupni základních škol z 58 procent na 76 procent dětí.

Na konci roku 2010 dosáhl počet lidí podstupujících antiretrovirální léčbu proti HIV/AIDS 6,5 milionu. Jen od prosince 2009 se k této léčbě dostalo více než 1,4 milionu lidí, což činilo historicky největší nárůst dostupnosti této terapie.

Podle šéfa OSN Pan Ki-muna jsme svědky velkého zmírnění lidského utrpení a jasně se potvrzuje správnost přístupu, kterým je strategie Rozvojových cílů tisíciletí. „Není ale důvod polevit v úsilí. Podle prognóz bude v roce 2015 na světě přes 600 milionů lidí bez přístupu k pitné vodě, téměř miliarda bude žít za méně než 1,25 dolaru na den, matky budou zbytečně umírat při porodu a děti budou umírat na léčitelná onemocnění. Hlad je nadále celosvětovým problémem a zajištění toho, aby všechny děti mohly dokončit alespoň základní vzdělání, zůstává stěžejním a dosud nesplněným úkolem, který ovlivňuje všechny ostatní cíle. Nedostupnost kanalizace a základních hygienických zařízení je překážkou rozvoje v oblasti zdraví a výživy …. a skleníkové plyny nadále představují největší hrozbu pro lidstvo i ekosystémy,“ říká šéf OSN.

Přetrvávající nerovnost

Zpráva OSN upozorňuje, že dosažené úspěchy poněkud snižuje nerovnoměrné rozložení mezi jednotlivé regiony a země. Zlepšení u některých cílů se navíc po opakovaných krizích v letech 2008-2009 zpomalilo. K výraznému zlepšení došlo v oblasti zdraví matek a snižování počtu jejich úmrtí. Pokrok je však stále pomalý. Celkově klesá počet nezletilých matek a rozšiřuje se používání antikoncepce, ale od roku 2000 je tento vývoj pomalejší než v devadesátých letech minulého století.

Téměř polovina obyvatel rozvojového světa – 2,5 miliardy lidí – stále nemá přístup ke kanalizaci a základním hygienickým zařízením. V roce 2015 bude jejich dostupnost zajištěna pro 67 procent obyvatel, což je výrazně méně než cílových 75%.

Příležitost dosáhnout více a formovat agendu po roce 2015

Zpráva OSN zaznamenává nejen úspěchy, ale současně varuje, že rok 2015 se blíží a k dosažení důležitých cílů je zapotřebí intenzivnějšího zapojení vlád, mezinárodního společenství, občanské společnosti i soukromého sektoru. Nerovnosti mezi pohlavími přetrvávají a ženy jsou nadále diskriminovány v přístupu ke vzdělání, práci, ekonomickým zdrojům i podílu na politickém rozhodování. Dosažení všech cílů brání i pokračující problém násilí na ženách. Další pokrok do i po roce 2015 bude z velké míry záviset na úspěšném řešení těchto souvisejících problémů.

Podle zprávy OSN už vzniká nová agenda pro období po roce 2015. Kampaň k Rozvojovým cílům tisíciletí, se všemi úspěchy i neúspěchy, je bohatým zdrojem zkušeností, z nichž může diskuse o nové agendě čerpat.

 

Vizi globální rozvojové politiky po roce 2015 vypracuje 26členný panel prominentních osobností

Generální tajemník OSN do panelu pozval představitele států, občanské společnosti i byznysu, mimo jiné i britského premiéra a prezidentku Libérie

02.08.2012 – Generální tajemník OSN Pan Ki-mun v úterý v New Yorku oznámil složení poradního orgánu pro globální rozvojovou agendu po roce 2015, cílovém roce Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs). V panelu zasedne celkem 26 zástupců vlád, nevládního i soukromého sektoru. Předsedat mu bude tříčlenný výbor, jehož členy jsou indonéský prezident Susilo Bambang Yudhoyono, prezidentka Libérie Ellen Johnson Sirleafová a britský premier David Cameron. Mezi členy jsou například bývalý německý prezident Horst Kohler nebo jordánská královna Rania.

„Vyzval jsem členy panelu, aby připravili zřetelnou a praktickou vizi rozvoje, kterou předložím příští rok členským státům. Těším se na doporučení programu, který se zaměří především na potírání chudoby a udržitelný rozvoj,“ řekl šéf OSN Pan Ki-mun.

Vytvoření panelu je součástí iniciativy generálního tajemníka, jehož členské státy na summitu v roce 2010 pověřili koordinací širokých konzultací zahrnujících občanskou společnost, byznys a akademické a výzkumné instituce ze všech částí světa, aby ve spolupráci s organizacemi OSN mohla vzniknout nová rozvojová agenda po roce 2015. Závěrečnou zprávu má panel předložit v polovině roku 2013.

 

Dlouhá a náročná cesta k udržitelnému rozvoji

25.06.2012 – „Projevy skončily, je čas začít pracovat,“ prohlásil v pátek na závěr třídenní globální konference o udržitelném rozvoji v brazilském Riu de Janeiro generální tajemník OSN Pan Ki-mun. „Rio+20 potvrdilo základní principy, umožnilo přijetí nových závazků a určilo další směrování. Vlády států, velké nadnárodní korporace, nadace i mladí dobrovolníci, ti všichni se stali součástí celosvětového hnutí za změnu,“ řekl šéf OSN.

Konference se zúčastnila více než stovka šéfů států a vlád společně s tisíci zástupců nevládních organizací, soukromého sektoru a občanské společnosti. Všichni měli jediný cíl: definovat nové politiky, jejichž cílem je snižování chudoby, posilování sociální spravedlnosti a ochrany životního prostředí.

Pan Ki-mun vyzdvihl více než 700 konkrétních závazků, které na konferenci učinily vlády států, podnikatelské subjekty, finanční instituce a nevládní organizace. Na projekty udržitelného rozvoje bylo přislíbeno více než půl bilionu USD (513 miliard). K tomu je třeba připočítat velké množství konkrétních iniciativ, od výsadby 100 milionů stromů, přes posilování postavení žen v podnikání na africkém kontinentu, až po recyklaci 800 tisíc tun PVC ročně.

Hlavním výstupem konference je závěrečný dokument nazvaný „Budoucnoust, kterou chceme“ (The Future We Want). Definuje další potřebné kroky, k nimž patří především definování cílů udržitelného rozvoje, rozpracování konceptu zelené ekonomiky jako hlavního nástroje udržitelného rozvoje, posílení Programu OSN pro životní prostředí (UNEP), podpora ukazatelů udržitelného podnikání a vyspělosti zemí, rozvoj strategií pro financování udržitelného rozvoje a vytvoření rámce pro udržitelnou spotřebu a výrobu. Dokument se dotýká i tématu posílení genderové rovnosti, zapojování občanské společnosti a včleňování vědeckých poznatků do praktických politik.

Do Ria se sjelo více než 40 tisíc účastníků, mezi nimi poslanci a senátoři, starostové měst, představitelé OSN, manažeři soukromých společností, bankéři i aktivisté. Rio+20 navázalo na známý Summit Země z roku 1992. Na něm státy přijaly přelomovou Agendu 21, mantru udržitelného rozvoje, která nově definuje ekonomický růst, posilování sociální spravedlnosti i nutnost ochrany životního prostředí.

Dalších přibližně 50 milionů lidí se konference zúčastnilo nepřímo prostřednictvím sociálních sítí, na nichž aktivně diskutovali o udržitelné budoucnosti Země. „Potřebujeme vytvořit silnou masu, která zajistí další pohyb vpřed. Čeká nás dlouhá a náročná cesta. Ro+20 je dobrým základem, na němž se dá stavět,“ říká šéf OSN Pan Ki-mun.

 

Šéf pozorovatelské mise OSN v Sýrii vyzývá strany konfliktu, aby umožnily bezpečný odchod civilistů z bojových zón

17.06.2012 – Šéf pozorovatelů OSN v Sýrii naléhavě vyzývá znesvářené skupiny, aby umožnily civilním obyvatelům bezpečný odchod z konfliktních zón. „Obě strany musí projevit vůli k ochraně lidských životů,“ řekl v neděli generál Robert Mood, který velí pozorovatelské misi UNSMIS (United Nations Supervision Mission in Syria). Zároveň oznámil, že pozorovatelé OSN přerušili vzhledem k eskalaci ozbrojeného násilí v posledních dnech monitorovací činnost v celé zemi. Řekl, že pokusy pozorovatelů dostat civilisty mimo linie bojů byly v posledním týdnu ve mestě Homs neúspěšné. „Vyzývám k okamžitému ukončení násilí na civilistech. Naše mise je připravena na dodržování takového závazku dohlížet, jakmile ho obě strany konfliktu akceptují,“ řekl generál Mood.

 

Mise UNSMIS byla ustavena Radou bezpečnosti OSN v dubnu. Jejím mandátem je monitorování ukončení násilných akcí v Sýrii a dohled na uplatňování šestibodového plánu zvláštního zmocněnce OSN a Ligy arabských států Kofiho Annana. Ten vyzývá k ukončení násilí, zajištění přístupu humanitárních pracovníků, propuštění zadržovaných, zahájení politických vyjednávání ve prospěch požadavků Syřanů a k zajištění neomezeného přístupu zahraničních novinářů do země.

Podle OSN přišlo v průběhu povstání proti režimu prezidenta Assada o život již více než 10 tisíc lidí, převážně civilistů. Minulý týden vyzvali vysoce postavení představitelé OSN mezinárodní společenství k přijetí okamžitých rázných kroků k naplnění odpovědnosti za ochranu civilního obyvatelstva Sýrie před dalšími masakry. Syrská vláda podle nich v tomto očividně selhala. Útoky proti civilistům mohou zakládat podstatu zločinů proti lidskosti.

Sýrie: OSN vyzývá k uplatnění doktríny Odpovědnost za ochranu (R2P)

15.06.2012 – Dva vysoce postavení představitelé OSN vyzývají mezinárodní společenstvímk přijetí okamžitých rázných kroků k naplnění odpovědnosti za ochranu civilního obyvatelstva Sýrie před dalšími masakry. Syrská vláda podle nich v ochraně civilistů očividně selhala.

„S rostoucím násilí a prohlubováním sektářského napětí se zvyšuje riziko masových zločinů. Je čas jednat,“ praví se ve společném prohlášení zvláštních poradců generálního tajemníka OSN pro otázku prevence genocidy a doktrínu „Odpovědnost za ochranu“ Francise Denga a Edwarda Lucka.

Mezinárodní společenství podle poradců šéfa OSN musí využít „veškerých dostupných prostředků podle Charty OSN.“ Princip Odpovědnosti za ochranu (běžně označovaný zkratkou R2P) byl přijat nejvyššími představiteli států na summitu OSN v roce 2005. Státům ukládá odpovědnost chránit vlastní obyvatelstvo před genocidou, válečnými zločiny, etnickými čistkami a dalšími zločiny proti lidskosti. V případě, že stát není schopen nebo nechce své odpověnosti dostát, přechází odpovědnost chránit obyvatelstvo na mezinárodní společenství.

OSN uvádí, že v průběhu povstání proti režimu prezidenta Assada zahynulo za posledních 16 měsíců více než 10 tisíc lidí, převážně civilistů. Poradci OSN upozorňují na zprávy o masovém zabíjení při útocích vládního dělostřelectva a tanků na rezidenční čtvrti i na útoky proti civilnímu obyvatelstvu ze strany provládních ozbrojených skupin. Tyto útoky mohou zakládat podstatu zločinů proti lidskosti.

Vysoká komisařka OSN pro lidská práva Navi Pillayová minulý týden upozornila, že zabíjení v minulých týdnech vykazuje známky zločinů proti lidskosti. Ozbrojené konfrontace v Sýrii mají podle ní charakter vnitrostátního konfliktu, jenž podléhá mezinárodnímu humanitárnímu právu a tudíž i trestnímu stíhání za případné válečné zločiny.

 

10 praktických bodů pro zelenější planetu

04.06.2012 – Zamyslete se, co obnáší zelená ekonomika a jak sami můžete přispět k jejímu rozvoji. Na deseti praktických oblastech vám ukážeme, že se zelená ekonomika týká každého z nás a že je cestou k udržitelné budoucnosti Země.

 

Budovy

Stavby a budovy mají velký vliv na globální zdroje a klima. Energetický audit vaší domácnosti nebo firmy vám může pomoci snížit klimatickou stopu vaší budovy a v důsledku výrazně ušetříte na energetických nákladech.
Chcete-li postavit dům, spojte se s firmami, které podnikají v oblasti snižování energetické náročnosti budov.

Rybolov

Nadměrný rybolov v mnohých částech světa ohrožuje zásoby ryb. Je proto nutné společně najít udržitelné praktiky v rybolovu.
Vy můžete přispět tím, že budete při nakupování dávat přednost rybám a rybím výrobkům s certifikátem uržitelnosti.

Lesy

Odlesňování přispívá z 20% k růstu globálních emisí skleníkových plynů.
Na udržitelném hospodaření s lesy jsou závislí lidé i ekosystémy.
Dávejte přednost elektronickým dokumentům před papírovými a/nebo požadujte výrobky s certifikátem udržitelně obhospodařovaných lesů.

Doprava

Individuální jízda autem je neefektivní ekonomicky i z hlediska životního prostředí.
Sdílení aut a využívání veřejné dopravy snižuje dopad na životní prostředí i ekonomiku.
Chůze a jízda na kole má pozitivní vliv na vaše zdraví i na životní prostředí.
Volbou alternativních dopravních prostředků podporujete zelenou ekonomiku.

Voda

Miliardy lidí nemají přístup k pitné vodě. S rostoucí populací se tento problém jen zhorší.
I drobné změny v chování a přístupu k vodě mohou pomoci chránit zdroje této životně důležité komodity.
Vypněte kohoutek, když vodu nepoužíváte, zapněte pračku až když je plná prádla, sprchujte se kratší dobu a nekropte trávník, když je přirozeně zavlažený.
Klíčem k zelené ekonomice je snížení objemu využívaných zdrojů. Voda je tím nejdůležitějším zdrojem nutným k životu.

Zemědělství

Počet obyvatel Země roste. Je načase založit zemědělskou výrobu na udržitelnosti. Jen tak dokážeme uživit všechny lidi na světě.
Pěstujte si vlastní zeleninu, používejte sezónní produkty a nakupujte na trzích místní farmářské výrobky.
Nákupem lokálních produktů vysíláte signál, že podporujete zelenou ekonomiku a udržitelné zemědělství.

Energetika

Současné mainstreamové energetické zdroje – ropa, uhlí a plyn –škodí zdraví a životnímu prostředí. Jsou to současně neudržitelné zdroje ve světě, jehož potřeby stále narůstrají.
Čisté a udržitelné energie podpoříte tím, že budete odebírat zelenou energii, nebo do ní budete přímo investovat.
Zamyslete se i nad vlastní spotřebou. Vypínejte světlo a elektrické přístroje kdykoli je nepoužíváte. Vytápějte své domovy jen když jste doma.

Turismus

Turismus může být přínosem pro ekonomiku, ale jen za předpokladu, že nemá negativní vliv na životní a sociální prostředí.
Chovejte se udržitelně na cestách stejně jako doma: kupujte místní výrobky, minimalizujte spotřebu vody i energie, apod.
Obracejte se na agentury, které podporují ekoturismus a dbejte, aby vaše chování nemělo negativní dopad na místní prostředí.

Odpady

Když něco vyhazujete, ztrácíte tím možnost takový materiál znovu použít a především přispíváte k tvorbě metanu (nejvýznamnější skleníkový plyn), který se uvolňuje ze skládek.
Elektronika se globálně recykluje jen z 15%.
Recyklací a kompostováním vhodných materiálů významně přispíváte ke snižování spotřeby primárních zdrojů.

Výroba a průmysl

Výrobní a průmyslové podniky jsou hnací silou ekonomického růstu i zaměstnanosti. Je ale dobré dát někomu práci jen za cenu znečišťování a vypouštění škodlivin?
Buďte uvážlivými spotřebiteli. Podporujte podniky, které se zaměřují na udržitelnost výroby a investují do obnovitelných zdrojů.
Tzv. greenwashing, tedy zelená propaganda, je všude kolem nás. Řada podniků ale mysí udržitelnost svého podnikání upřímně. Nebuďte pohodlní, a dejte si práci zjistit, které podniky to jsou.

 

Šéfka Programu OSN pro dobrovolníky na návštěvě České republiky

15.05.2012 – Ve dnech 16. a 17. května 2012 je na pracovní návštěvě České republiky výkonná koordinátorka Programu OSN pro dobrovolníky (United Nations Volunteers, UNV) Flavia Pansieri. S představiteli Ministerstva zahraničních věcí České republiky bude diskutovat o spolupráci mezi ČR a UNV v oblasti mezinárodní rozvojové spolupráce se zaměřením na vysílání českých dobrovolníků na projekty, programy a mírové mise Organizace spojených národů.

 

Národní kontaktní místo pro spolupráci s dobrovolníky OSN organizuje ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí ČR, Informačním centrem OSN v Praze a Českou rozvojovou agenturou diskusi koordinátorky UNV se zástupci českých dobrovolnických organizací.

Akce se uskuteční ve čtvrtek 17. května 2012 od 13:30 do 15:00 hod. v prostorách České rozvojové agentury, Nerudova 3, Praha 1. Pracovním jazykem bude angličtina (bez tlumočení)

Srdečně zveme zástupce státních institucí, kanceláří OSN v České republice, nevládních organizací, vysokých škol, médií, studenty vysokých škol, zkušené české dobrovolníky, absolventy stáží OSN i další zájemce o dobrovolnické aktivity v rámci Organizace spojených národů.

 

Budeme-li držet spolu, nic není nemožné: Pan Ki-mun zahájil druhé funkční období v čele OSN

03.01.2012 – S novým rokem začalo druhé funkční období generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna. Šéf světové organizace při té příležitosti vyzdvihl význam partnerství při řešení nejzávažnějších problémů planety – potírání klimatické změny, boj proti chudobě a posilování postavení žen a dívek.

 

V rozhovoru, který poskytl na prahu roku 2012 Zpravodajskému centru OSN a Rádiu OSN, vyzdvihl Pan Ki-mun (67) potřebu jednoty mezi členskými státy OSN a jejich občany. „Budeme-li držet spolu, nic není nemožné. Posilování partnerství mezi vládami, podnikatelským sektorem, občanskou společností a filantropy je vykročení správným směrem,“ řekl. Mluvil i o důležitosti vytvoření spojníků mezi klimatickou změnou, potravinovou krizí, nedostatkem vody a energie, posilování postavení žen a globálními problémy zdraví. Všechny tyto otázky spolu vzájemně souvisí.

Generační příležitosti pro OSN

Pan Ki-mun prezentoval své priority pro druhé funkční období, kterým říká „generační příležitosti pro OSN“: podpora udržitelného rozvoje, prevence přírodních a lidmi způsobených katastrof, vytváření bezpečnějšího světa, pomoc zemím v transformaci a podpora posilování postavení žen. Moc lidí a prohlubování globalizace zaznamenaly podle Pan Ki-muna největší rozvoj od jeho nástupu do čela OSN v roce 2007.

„Je tolik lidí – lidí marginalizovaných či utiskovaných – kteří pozvedli hlas za demokracii, svou vlastní důstojnost a práva. Máme velkou odpovědnost pomoci jim na cestě k demokracii. Prohlubování globalizace přináší mnoho změn. Objevuje se řada skvělých nápadů a hodně lidí chce být propojeno. Této transformaci musíme pomoci, aby mohla být dokončena co nejdříve. Jednota a společný postup závisí jen na nás.“

Pomozte nám vyrovnat se s klimatickou změnou

Šéf OSN připomněl své loňské setkání s malým chlapcem na ostrově Kiribati v jižním Pacifiku. Ostrov a živobytí lidí tam ohrožuje stoupající hladina moře. Pro Pan Ki-muna mohou slova chlapce sloužit jako příklad obrovské víry a očekávání, jež lidé z celého světa vkládají do Organizace spojených národů. „Řekl mi, prosím, pomozte nám vyrovnat se s klimatickou změnou. Naše domovy a způsob života mohou přes noc zmizet v oceánu.“ Podle šéfa OSN je to jeden z důvodů proč klimatická změna musí zůstat na vrcholu světové agendy.

Zdůraznil také potřebu dále modernizovat OSN, aby se světová organizace mohla přizpůsobovat současným změnám. „Technologie předbíhají naše myšlení, nápady lidí i současný způsob práce. OSN se musí stát pohotovější, efektivnější, výkonnější, transparentnější a odpovědnější,“ řekl Pan Ki-mun Rádiu OSN v rozhovoru u příležitosti zahájení druhého období ve funkci generálního tajemníka OSN.

 

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

2011


Výjimečný a pozoruhodný rok 2011

OSN potřebnější než kdy v minulosti, říká její šéf Ban Ki-moon

30.12.2011 – Na tiskové konferenci u příležitosti konce kalendářního roku generální tajemník OSN Ban Ki-moon zdůraznil, že Organizace spojených národů je dnes potřebnější než kdy v minulosti k řešení nejnaléhavějších problémů planety, jejichž škála sahá od dopadů změny klimatu přes rostoucí požadavky na dodržování lidských práv až po pomoc lidem, kteří čelí humanitárním krizím.

„Byl to výjimečný a pozoruhodný rok,“ řekl Ban Ki-moon novinářům v newyorském sídle OSN a jako příklady uvedl tzv. arabské jaro, vznik Jižního Súdánu jako nového členského státu OSN a slibný politický vývoj v Myanmaru.

„Domnívám se, že se nacházíme v bodu zlomu v dějinách. Vše se mění. Stará pravidla přestávají platit. Nevíme, jaké nové uspořádání vznikne. Přesto můžeme hledět do budoucnosti s jistotou: Organizace spojených národů bude jedním z lídrů.“

Ban Ki-moon, který 31. prosince završí své první volební období ve funkci generálního tajemníka, řekl, že od okamžiku, kdy se v lednu 2007 stal nejvyšším představitelem OSN, se snaží prosazovat praktickou vizi OSN jako organizace zaměřené na konkrétní činnosti. „OSN má být hlasem mlčících a obráncem bezbranných“, řekl šéf světové organizace.

Uvedl, že OSN se vyjadřovala včas a nahlas, když se na Blízkém východě a v severní Africe během arabského jara rozvinulo demokratizační hnutí. „OSN vyzývala vedoucí představitele států, aby vyslyšeli hlas svého lidu“.

„Organizace sehrála nezastupitelnou úlohu při osvobozování Libye. Jsme připraveni v případě žádosti nadále pomáhat Tunisku a Egyptu. Dohoda zprostředkovaná zástupcem OSN v Jemenu připravila půdu k ukončení bojů – a k vytvoření nové vlády národní jednoty,“ řekl Ban Ki-moon novinářům v Newe Yorku.

Generální tajemník poznamenal, že významné události na různých místech celého světa prověřují naše odhodlání a vyžadují společnou a jednotnou reakci mezinárodního společenství. „V Sýrii zemřelo přes 5 tisíc lidí. Tohle už nesmí pokračovat. Ve jménu lidskosti je na čase, aby mezinárodní společenství začalo jednat,“ prohlásil Ban Ki-moon.

„V Afghánistánu i nadále čelíme značné nejistotě. Konference, která se konala na začátku prosince v Bonnu, znovu potvrdila odhodlání mezinárodního společenství pokračovat ve společném úsilí i za horizont roku 2014. S pomocí blízkovýchodní diplomatické  čtyřky musíme i nadále usilovat o mír mezi Izraelem a Palestinou. V oblasti Afrického rohu lidem stále hrozí hladomor,“ upozornil šéf OSN.

Ban Ki-moon rovněž řekl, že OSN pomohla dosáhnout výrazného pokroku na několika frontách včetně nedávného jednání o změně klimatu v jihoafrickém Durbanu i při prosazování principu odpovědnost za ochranu (R2P).

„V Pobřeží slonoviny se bývalý prezident  Laurent Gbagbo snažil jít proti vůli svého lidu. My jsme jednoznačně podpořili demokracii – a Gbagbo je dnes v Haagu. Vystoupili jsme i proti Muammaru Kaddáfímu, když hrozil, že obyvatele své vlastní země pozabíjí jako ‘krysy‘. Toto jsou významná vítězství spravedlnosti a mezinárodního práva. Během posledních pěti let jsme opakovaně prosazovali trestní odpovědnost viníků a vystupovali proti jejich beztrestnosti. Posílili jsme vymahatelnost práva a postavení Mezinárodního trestního tribunálu, jehož svrchovanost již ratifikovalo už 120 zemí a další se k takovému kroku chystají,“ řekl Ban Ki-moon.

Novinářům na závěrečné tiskové konferenci letošního roku také řekl, že zvýšený důraz OSN na preventivní diplomacii a zprostředkování přinesl povzbudivé výsledky v zemích jako je Sierra Leone, Kyrgyzstán, Kypr, Nepál či Guinea.

Zmínil i odhodlání OSN bojovat za práva žen a dětí, pokračovat v úsilí ve prospěch reformy OSN a zaměřit se na přípravu důležité konference o udržitelném rozvoji, která se v červnu příštího roku bude konat v brazilském Rio de Janeiru.

Na začátku nového roku seznámí šéf OSN světovou veřejnost se svým plánem pro druhé funkční období, které začíná s úderem první minuty roku 2012.

 

Zpráva o lidském rozvoji 2011 hodnotí kvalitu života v 187 zemích a teritoriích

02.11.2011 – Již pojednadvacáté letos vychází výroční zpráva Rozvojového programu OSN Human Development Report (Zpráva o lidském rozvoji). Hlavním cílem této odborné globální studie je hodnocení kvality života v jednotlivých státech podle tzv. indexu lidského rozvoje (HDI), který vedle ekonomických zahrnuje celou řadu ukazatelů sociálních, jako je například očekávaná délka života, přístup ke vzdělání, rovné příležitosti, porodní úmrtnost, přístup k nezávadné pitné vodě, zdravotní péči, a podobně.

V žebříčku nelépe hodnocených států podle kvality života je na prvním místě Norsko následované Austrálií, Nizozemskem, Spojenými státy a Novým Zélandem. Česká republika je na 27. místě druhým nejlépe hodnoceným státem bývalého východního bloku (21. Slovisnko).

Zpráva o lidském rozvoji za rok 2011 byla zveřejněna dne 2. listopadu v dánské Kodani. Tištěná verze zprávy je k dispozici v iCentru OSN v Praze (Barbora.Krutakova at osn.cz nebo 257 199 835). Zpráva a související informační materiály jsou on-line na internetu.

Slovenský překlad tiskové zprávy UNDP: Informační servis OSN ve Vídni (UNIS).

 

Index ľudského rozvoja (HDI) 2011: 187 krajín a teritórií

Nórsko je na vrchole rebríčka, Konžská demokratická republika na konci. Nerovnosti znižujú hodnotenie podľa HDI pre USA, Južnú Kóreu a ďalšie krajiny.

Nórsko, Austrália a Holandsko sa podľa Indexu ľudského rozvoja (HDI)2011 celosvetovo nachádzajú na vedúcich priečkach, zatiaľ čo Konžská demokratická republika, Niger a Burundi na spodných, uvádza sa v aktuálnom hodnotení Správy o ľudskom rozvoji, ktorá bilancuje pokrok dosiahnutý v oblasti zdravia, vzdelania a príjmov a ktorú dnes zverejnil Rozvojový program OSN (UNDP).

Spojené štáty, Nový Zéland, Kanada, Írsko, Lichtenštajnsko, Nemecko a Švédsko dopĺňajú skupinu najlepších 10 krajín klasifikácie podľa HDI 2011, ak však index upravíme o vnútorné nerovnosti v oblasti zdravia, vzdelania a príjmu, niektoré z najbohatších krajín vypadnú zo skupiny najlepších 20 krajín: Spojené štáty spadnú zo 4.miesta na 23., Južná Kórea z 15.-ho miesta na 32. a Izrael zo 17.-ho na 25.

Spojené štáty americké a Izrael sa presúvajú na nižšie miesto v rebríčku HDI upravenom o nerovnosti (IHDI) najmä z dôvodu rozdielov v príjmoch, hoci zdravotná starostlivosť je taktiež faktorom zmeny pozície USA v rebríčku; veľké rozdiely v úrovni vzdelania medzi generáciami odvádzajú pozornosť od výkonnosti Južnej Kórei z hľadiska IHDI.

Ďalšie úspešné krajiny na najvyššej úrovni stúpajú v rebríčku IHDI z dôvodu väčšej relatívnej internej rovnosti v oblasti zdravia, vzdelania a príjmu: Švédsko skočilo z 10.miesta na 5., Dánsko sa vyšplhalo zo 16.-ho na 12. a Slovinsko stúplo z 21. miesta na 14.

IHDI a dva ďalšie zložené indexy – Viacrozmerný index chudoby a Index rodovej nerovnosti – boli navrhnuté na doplnenie indexu HDI, ktorý je založený na národných priemeroch v oblasti vzdelania, priemernej dĺžky života a príjmu na hlavu. Index HDI 2011 pokrýva rekordných 187 krajín a teritórií (169 krajín v roku 2010), ktoré z časti odrážajú lepšiu dostupnosť údajov v prípade mnohých malých ostrovných štátov Karibiku a Tichomoria. Klasifikácia krajín za rok 2011 preto nie je kompatibilná s údajmi zo Správy 2010, poznamenáva autor.

„Index ľudského rozvoja upravený o nerovnosti nám pomáha lepšie posúdiť úroveň rozvoja vo všetkých segmentoch spoločnosti namiesto posudzovania len virtuálnej „priemernej“ osoby“, hovorí Milorad Kovacevic, hlavný štatistik Správy pre ľudský rozvoj. „Rozdelenie zdravia a vzdelania považujeme v tejto rovnici za rovnako dôležité ako príjem, pričom údaje odhaľujú v mnohých krajinách veľké nerovnosti“.

Správa 2011 – Trvalá udržateľnosť a spravodlivosť: Lepšia budúcnosť pre všetkých – poukazuje na to, že rozdelenie príjmov sa zhoršilo v mnohých častiach sveta, pričom Latinská Amerika z hľadiska príjmu zostáva naďalej na pozícii regiónu s najväčšími nerovnosťami, a to aj napriek tomu, že niektoré krajiny ako napríklad Brazília a Čile v rámci krajiny svoje rozdiely v príjmoch zužujú. V Správe sa ďalej hovorí, že z hľadiska celkového indexu IHDI vrátane priemernej dĺžky života a školského vzdelania je Latinská Amerika spravodlivejšia ako subsaharská Afrika či Južná Ázia.

Na to, aby sme mohli posúdiť rozdelenie príjmov ako aj kolísavú úroveň priemernej dĺžky života a vzdelania v rámci obyvateľstva krajín, používa IHDI metodológiu vyvinutú renomovaným britským ekonómom sirom Anthony Barnes Atkinsonom. „Na meranie nerovností v oblasti zdravia, vzdelania a príjmu používame Atkinsonov prístup, pretože na rozdiel od známejšieho koeficientu Gini oveľa lepšie zachytáva zmeny na spodných priečkach rebríčka“, povedal Kovacevic.

Priemer úrovní HDI od roku 1970 výrazne stúpol – o 41% v celosvetovom meradle a o 61% v rámci aktuálnej skupiny krajín s nízkym indexom HDI – pričom odráža celkový veľký pokrok v oblasti zdravia, vzdelania a príjmu. Index HDI 2011 mapuje pokrok za posledných päť rokov, z čoho vyplývajú nasledovné národné trendy: na čele s Kubou (+ 10 miest na 51.miesto), Venezuelou a Tanzániou (každá + 7 miest na 73. a na 152.miesto) 72 krajín postúpilo v období 2006 – 2011, zatiaľ čo ďalších 72 krajín v hodnotení kleslo ako napríklad Kuvajt (- 8 miest na 63.) a Fínsko (- 7 miest na 22.miesto).

Všetkých 10 krajín, ktoré sa podľa indexu HDI 2011 umiestnili na posledných priečkach, sa nachádza v subsaharskej Afrike: Guinea, Stredoafrická republika, Sierra Leone, Burkina Faso, Libéria, Čad, Mozambik, Burundi, Niger a Konžská demokratická republika.

Napriek nedávnemu pokroku tieto krajiny s nízkym indexom HDI stále trpia z dôvodu neadekvátnych príjmov, obmedzených príležitostí na vzdelávanie a priemernej dĺžky života, ktoré sú veľmi nízko pod celosvetovými priemermi – z veľkej časti kvôli úmrtiam na liečiteľné choroby, ktorým možno predchádzať ako napríklad malária a AIDS. V mnohých krajinách sú tieto problémy spojené s deštruktívnym dedičstvom ozbrojeného konfliktu. V krajine s najnižším hodnotením podľa indexu HDI 2011, Konžskej demokratickej republike, za posledné roky kvôli vojne a chorobám spôsobeným konfliktami zomrelo viac ako 3 milióny ľudí, čo bolo aj dôvodom na najväčšiu operáciu s účasťou mierových jednotiek v histórii OSN.

 

Index rodovej nerovnosti

Index rodovej nerovnosti (GII) ukazuje, že podľa tohto ukazovateľa zohľadňujúceho reproduktívne zdravie, dĺžku školskej dochádzky, zastúpenie v parlamente a zapojenie do trhu práce, je Švédsko na čele celosvetového rebríčka v rodovej rovnosti. Za ním nasleduje Holandsko, Dánsko, Švajčiarsko, Fínsko, Nórsko, Nemecko, Singapur, Island a Francúzsko.

Jemen je v tomto hodnotení zo 146 krajín na poslednom mieste, za ním nasleduje Čad, Niger, Mali, Konžská demokratická republika, Afganistan, Papua Nová Guinea, Stredoafrická republika a Sierra Leone. V Jemene má stredoškolské vzdelanie len 7,6% žien v porovnaní s 24,4% mužov; ženy majú v zákonodarnom zbore len 0,7% zastúpenie; a len 20% žien v produktívnom veku je v porovnaní so 74% mužov platenou pracovnou silou.

„Najväčší pokles z hľadiska Indexu v subsaharskej Afrike vyplýva z rodových rozdielov vo vzdelávaní a z vysokej miery úmrtnosti matiek a pôrodnosti u mladistvých“, píšu autori Správy. „V Južnej Ázii zaostávajú ženy za mužmi v každom rozmere GII, najmä v oblasti vzdelania, zastúpenia v národnom parlamente a účasti na pracovnom trhu. Ženy v arabských štátoch sú postihnuté nerovnakou účasťou na trhu práce (približne polovica z celosvetového priemeru) a nízkym dosiahnutým vzdelaním.

 

Viacrozmerný index chudoby

Viacrozmerný index chudoby (MPI) sa zaoberá faktormi na úrovni rodiny – ako sú napríklad prístup k čistej vode, palivo na prípravu stravy, zdravotné služby ako aj základné veci v domácnostiach a štandardy pri stavbe domov, ktoré spolu vytvárajú plastickejší obraz o chudobe ako len samotné meranie príjmu.

V dekáde končiacej rokom 2010 žilo podľa výpočtov indexu MPI v tzv. „viacrozmernej“ chudobe približne 1,7 miliardy ľudí v 109 krajinách, čo je takmer jedna tretina celkovej 5,5 miliardovej populácie týchto krajín. To porovnané s 1,3 miliardou ľudí, ktorá podľa predpokladov žije z alebo menej ako 1,25USD denne, čo je mierka, ktorú používajú Miléniové rozvojové ciele OSN, ktoré sa zameriavajú na vykorenenie „extrémnej“ chudoby do roku 2015.

Niger má najvyšší podiel viacrozmerne chudobných, okolo 92% obyvateľstva, za ktorým nasledujú Etiópia a Mali s 89% a 87%. Všetkých 10 najchudobnejších krajín podľa indexu MPI sa nachádza v subsaharskej Afrike. Avšak najväčšia skupina viacrozmerne chudobných je v Južnej Ázii: India, Pakistan a Bangladéš dosiahli podľa indexu MPI absolútne vysoké čísla chudobných.

Index MPI poskytuje náhľad do ekologických problémov najchudobnejších domácností vrátane znečistenia vzduchu v interiéri a chorôb spôsobených kontaminovanými dodávkami vody. V Správe sa ďalej uvádza, že v Južnej Ázii a subsaharskej Afrike si viac ako 90% viacrozmerne chudobných nemôže dovoliť čistý varný plyn, len drevo, zatiaľ čo 85% chýbajú základné hygienické služby.

O Indexe ľudského rozvoja (HDI): Od vydania prvej Správy o ľudskom rozvoji v roku 1990 bol index HDI publikovaný každoročne ako alternatívne meradlo národného rozvoja spochybňujúc tak čisto ekonomické hodnotenie pokroku ako napríklad prostredníctvom hrubého domáceho produktu. Klasifikácia krajín podľa indexu HDI je každoročne prepočítavaná na základe najaktuálnejších medzinárodne porovnateľných údajov v oblasti zdravia, vzdelania a príjmu. Index HDI upravený o nerovnosti (IHDI) bol zavedený spolu s Indexom rodovej nerovnosti (GII) a Indexom viacrozmernej chudoby (MPI) v minuloročnej Správe o ľudskom rozvoji s cieľom doplniť pôvodný index HDI, ktorý ako zložený ukazovateľ národných priemerov neodráža vnútorné nerovnosti. Z dôvodu obmedzených údajov tieto zložené indexy nemerajú ďalšie faktory považované za rovnako dôležité prvky ľudského rozvoja akými sú napríklad miera zapojenia občianskej spoločnosti, ekologická udržateľnosť alebo kvalita vzdelania a zdravotný štandard.

 

O Správe Human Development Report

Výročná Správa o ľudskom rozvoji je vydavateľsky nezávislou publikáciou Rozvojového programu OSN. Správu o ľudskom rozvoji 2011 ako aj doplnkové referenčné materiály o indexoch a dopadoch na konkrétne regióny si bezplatne si môžete stiahnuť v desiatich jazykoch na webstránke: http://hdr.undp.org.

O Rozvojovom programe OSN (UNDP)

UNDP spolupracuje na všetkých úrovniach spoločnosti s cieľom pomáhať budovať krajiny, ktoré dokážu odolať kríze a pokračovať v tom druhu rozvoja, ktorý zlepšuje kvalitu života každého človeka. Na území 177 krajín a teritórií ponúkame globálnu perspektívu a lokálny pohľad, aby sme pomáhali zlepšovať životy a budovať odolné národy. Viac informácií nájdete na webstránke UNDP.

 

Svět sedmi miliard

United | Playing For Change.

27.10.2011 – V říjnu 2011 dosáhne počet obyvatel planety Země počtu sedm miliard. Je to milník, který je úspěchem a zároveň i výzvou. Především bude mít dopad na každého obyvatele planety. Svět sedmi miliard lidí, to je svět, který bude mít dopad na udržitelnost, urbanizaci, přístup ke zdravotní péči i na život mladých.

 

Sedm miliard lidí někoho znamená, že se Země stává přelidněnou. Já říkám, že naše síla nyní činí sedm miliard.

generální tajemník OSN Ban Ki-moon

 

Svět 7 miliard je výzvou …

Světová populace se od roku 1968 zdvojnásobila. Od roku 1987, kdy počet obyvatel dosáhl pěti miliard, narostla o 40 procent. Růst bude pokračovat minimálně do poloviny tohoto století, a to i přes dramatický pokles průměrného počtu dětí na jednu ženu (Populační divize OSN).

Populační růst probíhá téměř výlučně v méně vyspělých zemích – 97 na každých 100 lidí. Nerovnost mezi chudými a bohatými se zvyšuje. Více lidí než kdy v minulosti ohrožuje nedostatek potravin, snižující se zásoby vody a přírodní kalamity způsobené počasím. Řada bohatých zemí se přitom potýká s nízkou porodností, stárnutím a snižováním počtu obyvatel.

Naše dnešní rozhodnutí ovlivní to, zda dokážeme všichni žít na zdravé planetě. Rok, kdy počet obytavel překoná další miliardy, se bude odvíjet od přijatých politik a rozpočtů určených na zdravotní péči o matky a děti, plánování rodiny a vzdělávání především dívek v této oblasti i na posilování příležitostí pro ženy, říká výkonný ředitel Populačního fondu OSN (UNFPA) Dr. Babatunde Osotimehin.

…a zároveň příležitostí

Populační růst se odvíjí od individuálních rozhodnutí lidí. Více než 215 milionů žen v rozvojových zemích ale nemá možnost plánovat si rodinu. Pokud dokážeme zajistit, že každé narozené dítě je chtěné, a každý porod probíhá v bezpečných podmínkách, pak budeme mít menší, ale silnější rodiny. Díky tomu bude i více příležitostí pro ženy. Přibližně 43 procent světové populace tvoří lidé mladší 25 let. V nejchudších rozvojových zemích je ale jejich podíl 60 procent. Pokud dokážeme vytvořit podmínky, ve kterých budou mladí schopni uplatnit právo na zdraví, vzdělání a solidní podmínky k práci, stanou se hnací silou ekonomického rozvoje a pozitivních změn.

 

Jak roste světová populace?

1804   1 miliarda

1927   2 miliardy (o 123 let později)

1959   3 miliardy (o 32 let později)

1974   4 miliardy (o 15 let později)

1987   5 miliard (o 13 let později)

1998   6 miliard (o 11 let později)

2011   7 miliard (o 13 let později)

2025   8 miliard (o 14 let později)

2043   9 miliard (o 18let později)

2083   10 miliard (o 40 let později)

 

Prohlášení generálního tajemníka OSN k Somálsku

06.09.2011 – Generální tajemník OSN uvítal výsledky konzultací, na nichž hlavní somálští lídři v Mogadišu ve dnech 4. – 6. září dohodli plán (tzv. Cestovní mapu, Roadmap) na završení současné fáze transformace. Považuje za důležité, že se tak významné politické setkání mohlo uskutečnit uvnitř Somálska. Jedná se o další krok vpřed při naplňování tzv. Mírového procesu z Džibuti.

Generální tajemník vyzývá přechodnou federální vládu a další aktéry v Somálsku, aby se upřímně snažili o naplňování Cestovní mapy v zájmu jednoty, míru a stability. Apeloval také na mezinárodní společenství, aby poskytlo potřebnou podporu i zdroje pro tento proces.

Generální tajemník též přivítal dohodu o příměří mezi správními orgány regionů Puntland a Galmudug, která byla uzavřena během setkání v Mogadišu. Obě strany vyzval, aby dohodu ctily a řešily spory mírovou cestou.

Generální tajemník ocenil úlohu svého zvláštního zástupce Dr. Augustina Mahigy a Politické kanceláře OSN v Somálsku při zajišťování setkání v Mogadišu. Ocenil také podporu ze strany Mise Africké unie v Somálsku.

New York, 6. září 2011

Prohlášení vydal mluvčí generálního tajemníka OSN

 

Situace se nadále zhoršuje, chybí prostředky i přístup do nejohroženějších oblastí

12.08. 2011 – V oblasti Afrického rohu – Džibuti, Etiopii, Keni a Somálsku – je téměř 12,5 milionu lidí, kteří urgentně potřebují humanitární pomoc. Krize si již vyžádala desetitisíce lidských životů. Polovina z nich jsou děti mladší pěti let. Situace se nadále zhoršuje.

 

Organizace spojených národů vyhlásila hladomor v celkem pěti oblastech Somálska: hlavním městě Mogadišu, v přilehlé oblasti Afgoye, dvou regionech Shabelle a jižním Bakoolu.

Úřad OSN pro humanitární otázky (OCHA) varuje, že je k dispozici pouze 46 procent prostředků nutných ke stabilizaci situace (údaj k 9. srpnu 2011). Zhruba 1,4 miliardy amerických dolarů stále chybí.

Na nutnost mezinárodní akce opakovaně upozorňuje generální tajemník OSN Ban Ki-moon. „Je všeobecně známo, že lidé v celém regionu Afrického rohu hladoví. Zoufalá situace je důsledkem pokračujících ozbrojených konfliktů, vysokých cen potravin a katastrofálního sucha,“ upozornil šéf OSN během své návštěvy v Korejské republice.

Včera se Ban Ki-moon telefonicky spojil s hudebníkem a humanitárním aktivistou Bono Voxem, aby mu poděkoval za jeho osobní angažovanost ve věci pomoci strádajícím v Africkém rohu. Mluvili o nutnosti posílit tlak na zajišťování potřebných financí a zabezpečit lepší přístup humanitárních pracovníků zejména v Somálsku. Shodli se na důležitosti podpory politického dialogu v této nejvíce sužované zemi regionu.

Stažení as-Šabáb je nadějí

Zvláštní zmocněnec generálního tajemníka pro Somálsko Augustine Mahiga a asistentka generálního tajemníka pro humanitární otázky Catherine Bragg ve středu infomovali o situaci v oblasti Radu bezpečnosti. Podle zmocněnce Augustina Mahigy je nedávné stažení jednotek al-Šabab z Mogadišu velkou nadějí pro zlepšení politického dialogu i humanitární pomoci. Catherine Bragg upozornila, že vrchol krize je teprve před námi. Svědčí o tom rozsah akutní podvýživy dětí mladších pěti let, očekávaný růst cen obilovin na místních trzích a podprůměrná úroda. Nutnost vnější pomoci bude pokračovat minimálně do konce roku a pravděpodobně i déle.

Koordinátor humanitární pomoci OSN v Somálsku Mark Bowden podnikl 8. srpna humanitární misi do Mogadišu. Setkal se se somálským premiérem i nejvyššími představiteli mise Africké unie v Somálsku (AMISOM). Informoval je o celkové situaci v regionu a diskutoval možnosti posílení humanitárních operací na jihu Somálska. V prlůběhu července bylo podle Úřadu OSN pro humanitární otázky (OCHA) dopraveno na dva tisíce tun humanitární pomoci. Největší překážkou práce humanitárních agentur je bezpečnost a přístup do nejpostiženějších oblastí.

Akce agentur OSN

Dne 9. srpna zahájil Světový potravinový program (WFP) sérii devíti leteckých mostů do keňské Mombasy. Celkem tak bylo přepraveno 800 tun vysokoenergetických potravin, což vystačí asi pro 1,6 milionu lidí na jeden den. Potraviny jsou tak připraveny k další distribuci po celém region. Během příštích dvou měsíců dopraví WFP do Somálska celkem 14 tisíc tun potravin (energetické sušenky, výživné polévky a směsi kukuřice a sóji).

Světová zdravotnická organizace (WHO) varuje před vysokým nebezpečím epidemií infekčních chorob. Objevilo se podezření na epidemii spalniček v táboře Dollo Ado v Etiopii. WHO v součinnosti s agenturou OSN pro uprchlíky (UNHCR) zajišťují ochranu před vypuknutím epidemií v uprchlidkých táborech. Podle WHO již byly zaznamenány případy cholery v Mogadišu a třech dalších regionech Somálska.

V Mogadišu minulý týden přistálo letadlo UNHCR s celkem 30 tunami materiálu pro vysídlené lidi. Mělo by to pokrýt potřeby přibližně 180 tisíc lidí v Mogadišu a v jižním Somálsku do konce srpna. Další dva letecké mosty budou následovat. UNHCR potřebuje prostředky na doplnění zásob humanitárních potřeb, které se tenčí. Upozorňuje také, že dodávky humanitární pomoci ohrožují stále probíhající boje v Mogadišu.

Organizace OSN pro výživuy a zemědělství (FAO) svolává na 18. srpna koordinační ministerskou schůzku. Pozváni byli zástupci všech 191 států organizace. Setkání se zaměří na bezprostřední pomoc i dlouhodobou strategii.

 

OSN má 193 členů. Novým přírůstkem je Jižní Súdán

14.07.2011 – Valné shromáždění OSN dnes přijalo Republiku Jižní Súdán za 193. člena Organizace spojených národů. Nový stát ve společenství národů přivítal generální tajemník OSN. Upozornil zároveň na výzvy, které před novým státem leží. „Úkol Jižního Súdánu je obrovský. Ale stejně velký je i jeho potenciál,“ řekl Ban Ki-moon.

Šéf OSN vyzval vedoucí představitele Severního i Jižního Súdánu, aby co nejdříve vyřešili otázky hranic, podílu na přírodních zdrojích i migrace lidí. Zdůraznil, že je nutné, aby překonávali odlišné pohledy a přístupy se stejnou dávkou pragmatismu, jako doposud.

Vlajka Jižního Súdánu již byla vztyčena před centrálou OSN v New Yorku.

 

Ban Ki-moon: Jaderná bezpečnost je věcí globálního zájmu

28.04.2011 – Od výbuchu v Černobylu uplynulo již 25 let. Dnes s obavami sledujeme zatím nekončící vývoj tragédie v japonské elektrárně Fukušima. Černobyl jsem před několika dny navštívil. Reaktor je stále smrtonosný, ale zakonzervovaný v betonu. Město samotné je mrtvé, zahalené tichem. Havárie vyhnala z domovů více než 300 tisíc lidí a zasáhla život šesti milionů lidí. Kontaminováno bylo území velké jako polovina Itálie.

 

Je něco zcela jiného o Černobylu číst a vidět jej na vlastní oči. Byl to silný zážitek, který jen tak nezmizí. Ukrajinci mají prý takové rčení: „Není cizího neštěstí“. Podobně to platí i pro jaderné havárie. Nic takového jako katastrofa v jiném státě neexistuje. Jak ale nyní znovu vidíme, jaderné havárie neznají hranice mezi státy. Ohrožují lidské zdraví a životní prostředí a mají ničivý dopad na ekonomiku. Nyní je tedy správný čas pro hlubokou reflexi a skutečně globální diskuzi. V době rostoucího nedostatku zdrojů považují mnozí atomovou energii za čistou a také logickou volbu. Zkušenost ale velí položit si následující otázky: Spočetli jsme správně veškerá rizika a náklady? Děláme vše pro to, aby bylo lidstvo v bezpečí?

Vzhledem ke katastrofickým následkům havárií musíme bezpečnost postavit na první místo. Vzhledem k přeshraničnímu dopadu musíme vést celosvětovou diskusi. Proto jsem při nedávné návštěvě Ukrajiny předložil pětibodový plán na posílení jaderné bezpečnosti:

Zaprvé, nadešel čas provést revizi stávajících bezpečnostních standardů na úrovni mezinárodní i jednotlivých států. Zadruhé, je nutné posílit práci Mezinárodní agentury pro atomovou energii v oblasti jaderné bezpečnosti. Zatřetí, musíme se více zaměřit na novou spojitost mezi přírodními katastrofami a jadernou bezpečností. Změna klimatu způsobuje častější přírodní katastrofy a extrémnější projevy počasí. S rostoucím počtem plánovaných jaderných zařízení ve světě se bude zvětšovat i naše zranitelnost. Začtvrté, musíme provést novou analýzu nákladů a výnosů jaderné energie. Započítat musíme i náklady na připravenost a prevenci katastrof, i na odstraňování škod, pokud dojde k havárii. Zapáté, musíme nutně spojit otázku jaderného zabezpečení s problematikou bezpečnosti. V době, kdy se jaderný materiál snaží získat teroristé, lze s jistotou tvrdit, že jaderná elektrárna, která je bezpečnější pro své okolí, je bezpečnější i pro zbytek světa.

Černobyl nebyl prvním místem zatíženým radiací, které jsem navštívil. Před rokem jsem byl v Semipalatinsku v Kazachstánu, místě jaderných testů v dobách Sovětského svazu. A loni v létě jsem se v Japonsku setkal s lidmi, kteří přežili výbuchy v Nagasaki a Hirošimě. Vydal jsem se na tato místa záměrně, abych vyzdvihl význam odzbrojení. Vyjednavači se snaží dospět k dohodě o omezení (a snad i odstranění) jaderných zbraní už několik desítek let. A poslední rok přinesl řadu povzbudivých pokroků.

Černobyl a nyní i Fukušima varují: od nynějška musíme problematiku jaderné bezpečnosti považovat za stejně důležitou jako jaderné zbraně. Je nutné zavázat se k přijetí těch nejvyšších standardů nouzové připravenosti a reakce, a to od projektování nových zařízení přes jejich výstavbu a provoz až po případné odstavení.

Otázky jaderné energie a bezpečnosti už nejsou jen záležitostí domácí politiky. Je to věc globálního veřejného zájmu. Potřebujeme mezinárodní standardy pro stavební práce, dohody ohledně záruk bezpečnosti, transparentnost a sdílení informací mezi státy.

A to by se mělo stát trvalým odkazem Černobylu. Uprostřed ticha jsem na místě zaznamenal známky vracejícího se života. Nad poškozeným reaktorem se staví nový ochranný štít. Lidé se začínají vracet. Měli bychom rozehnat poslední černobylský mrak a lidem, kteří dlouho žili v jeho stínu, nabídnout lepší budoucnost.

 

Šéf OSN po dvanácti letech v České republice

20.04.2011 – Po celých dvanácti letech přijel do České republiky generální tajemník OSN. Ban Ki-moon se během pracovní návštěvy setkal s prezidentem Václavem Klausem, předsedkyní Poslanecké sněmovny Miroslavou Němcovou, předsedou Senátu Milanem Štěchem i pražským primátorem Bohuslavem Svobodou. První den návštěvy vyvrcholil večeří, kterou uspořádal v Černínském paláci ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg.

Den druhý si Ban Ki-moon vyhradil na odpočinek spojený s prohlídkou historických památek Prahy a hradu Karlštejn. Ban Ki-moon během celého pobytu neskrýval, že je pro něj Praha místem, na které se rád vrací. „Je to moje čtvrtá návštěva Prahy, ale poprvé jsem zde ve funkci generálního tajemníka,“ říkal svým protějškům při oficiálních schůzkách.

Během jednání v Praze se debaty točily zejména kolem situace v Libyi a celém arabském světě. Generální tajemník představitelům České republiky řekl, že české zkušenosti s přechodem k demokracii mohou být pro země na severu Afriky a na Blízkém východě velmi cenné. Zdůraznil také, že odpovědností mezinárodního společenství je chránit civilní obyvatelstvo tam, kde toho vlády států nejsou schopné. Diskuse šéfa OSN se v Praze dotkly i dalších prioritních témat OSN, jako je potírání chudoby, dodržování lidských práv či ochrana životního prostředí a klimatu. Na Magistrátu hlavního města Prahy převzal Ban Ki-moon z rukou primátora symbolický klíč k městu.

V pátek odpoledne se generální tajemník zastavil v pražském Domě OSN. Cílem zastávky bylo setkání s pracovníky Spojených národů v České republice. Poté jednal v prostorcách Informačního centra OSN se zástupci významných nevládních organizací, s nimiž diskutoval o globálních otázkách jako jsou humanitární pomoc a rozvoj, ochrana klimatu, postavení žen ve společnosti, lidská práva a demokracie.

V neděli v poledne odletěl Ban Ki-moon na dvoudenní pracovní jednání do Budapešti. Jeho cesta nyní pokračuje na Ukrajině a poslední zastávkou v regionu bude Rusko.

 

OSN: Situace v Japonsku velmi vážná

17.03.2011 – Šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) Jukija Amano označil situaci kolem jaderných reaktorů v Japonsku za velmi vážnou. Rozhodl se proto místo v nejbližších dnech navštívit. V zemi hodlá strávit jen jednu noc, aby mohl hned následující den informovat radu guvernérů IAEA ve Vídni. „Musíme zjistit, jak nejlépe Japonsku pomoci,“ řekl Jukija Amano na tiskové konferenci. „Nevíme přesně, jaká je situace uvnitř reaktorů. Tlak ale převyšuje tlak atmosférický, což by znamenalo, že jsou nadále neporušené.“ Zvýšená radiace v Tokiu a dalších městech není podle něho v tuto chvíli nebezpečná pro lidské zdraví.

Šéf IAEA vysílá do Japonska také dva týmy expertů (na jadernou bepečnost a ochranu před radiací). Na místě budou pomáhat místním expertům zvládat nebezpečnou situaci ve zničené elektrárně Fukušima Dajči.

Šéf OSN má velké obavy, Rada bezpečnosti držela minutu ticha

Generální tajemník OSN Ban Ki-moon se ve středu telefonicky spojil s japonským premiérem Naotem Kanem. Znovu mu vyjádřil účast OSN a detailně s ním diskutoval o situaci v elektrárně Fukušima. „Generální tajemník má velké obavy, zároveň si velmi váží úsilí japonské vlády minimalizovat rizika pro civilní obyvatelstvo,“ řekl na tiskové konferenci v New Yorku mluvčí OSN Martin Nesirky. Novinářům dále řekl, že OSN je připravena poskytnout Japonsku další podporu a pomoc podle potřeb a požadavků.

Rada bezpečnosti zahájila své včerejší zasedání minutou ticha za oběti katastrofy v Japonsku. Do záchranných prací se přímo na místě zapojil Světový potravinový program OSN (WFP), který pomáhá zajistit logistiku při distribuci vody, stanů a přikrývek pro rodiny bez domovů.

 

OSN vyzývá Libyi k okamžitému ukončení násilí

23.02.2011 – Rada bezpečnosti a vysocí představitelé Organizace spojených národů včera naléhali na libyjskou vládu, aby okamžitě ukončila násilné útoky proti prostestujícím. Vláda musí naplnit povinnost chránit vlastní obyvatelstvo.

Členové Rady bezpečnosti odsoudili násilí a použití síly proti civilnímu obyvatelstvu a vyjádřili hlubokou lítost nad smrtí stovek demonstrantů. Prohlášení rady tlumočila médiím velvyslankyně Maria Luiza Ribeiro Viotti z Brazílie, která v měsíci únoru předsedá Radě bezpečnosti.

Generální tajemník OSN Ban Ki-moon ve svém pondělním prohlášení uvedl, že je pobouřen zprávami o tom, že libyjské úřady nařídily proti demonstrantům palbu z vojenských letadel a vrtulníků. „Je to nepřijatelné. Takové násilí proti demonstrujícím musí okamžitě skončit,“ naléhá šéf OSN.

Ban Ki-moon včera 40 minut telefonicky hovořil s Muammarem Kaddáfím. Libyjského vůdcem vyzval, aby okamžitě zastavil násilí a naléhavě ho upozornil na důležitost respektování lidských práv a zohledňování tužeb a požadavků demonstrantů. Situaci v Libyi diskutoval šéf OSN také s katarským emírem šejkem Hamadem Bin Khalifou Al-Thani.

K okamžitému ukončení násilí vyzvala libyjské úřady také vysoká komisařka OSN pro lidská práva Navi Pillayová nebo generální ředitelka UNESCO Irina Boková. Na výbušnosat situace z pohledu azylantů a uprchlíků upozornil i vysoký komisariát OSN pro uprchlíky (UNHCR).

 

Šéf OSN k poslednímu vývoji v arabském světě

22.02.2011 – Mluvčí generálního tajemníka OSN vydal v neděli v noci toto prohlášení: Generální tajemník bedlivě sleduje vývoj událostí v severní Africe a na Blízkém východě – v zemích jako je Bahrajn, Libye, Jemen a dalších. Je nadále velmi znepokojen zprávami o eskalujícím násilí a krveprolití.

Generální tajemník znovu vyzývá k nepoužití síly a k respektu k základním svobodám. Zdůraznil, že všechny strany musí dodržovat maximální zdrženlivost. Zároveň uvedl, že nyní je čas na široký dialog a skutečné sociální a politické reformy.

Zůstává proto ve spojení s lídry regionu, aby s nimi o vývoji diskutoval. Doporučuje, aby naslouchali lidem a na jejich legitimní požadavky reagovali. Vyzval všechny strany, aby dodržovaly maximální zdrženlivost a vyhnuly se násilí. Zasazuje se i o dodržování svobody médií a nepřerušování komunikačních kanálů.

O situaci v Bahrajnu mluvil v neděli s králem Hamadem bin Issa al Khalífou. Vyjádřil obavy z vývoje a vyzval bahrajnskou vládu k maximální zdrženlivosti a zklidnění napjaté situace. Generální tajemník současně uvítal rozhodnutí krále Hamada iniciovat dialog. Takový dialog musí být široký a účelný a zahrnout musí politickou opozici, občanskou společnost i ženské skupiny. OSN pokytne v tomto procesu podporu, bude-li o to požádána.

V posledních dnech diskutoval generální tajemník o situaci v celém regionu také s dalšími politickými lídry. Mluvil se současným egyptským vedením a dohodl, že do země budou vysláni vysocí představitelé OSN. Vyměnil si dále názory s generálním tajemníkem Ligy arabských států, vysokou představitelkou EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a ministryní zahraničí Spojených států. S vedením Libye hodlá diskutovat o velmi znepokojivých zprávách přicházejících z této země.

Generální tajemník bude nadále bedlivě sledovat vývoj událostí a konzultovat s lídry v regionu. Potvrdil připravenost OSN poskytnout případnou podporu ve prospěch probíhajících historických změn.

New York, 20. února 2011

 

EGYPT: Po rezignaci Mubaraka volá šéf OSN po nenásilné přechodné fázi

11.02.2011 – Generální tajemník OSN Ban Ki-moon dnes v souvislosti s rezignací prezidenta Husního Mubaraka znovu vyzval k transparentní a nenásilné přechodné fázi vývoje v Egyptě. Obyvatelstvo ocenil za odvahu vyslovit otevřeně své názory.

„Respektuji rozhodnutí (prezidenta Mubaraka), které jistě nebylo jednoduché, ale bylo učiněno v zájmu občanů Egypta,“ řekl dnes šéf OSN novinářům v sídle organizace v New Yorku. „V tento historický okamžik vyzývám znovu k transparetní a nenásilné přechodné fázi, která je výsledkem legitimních tužeb Egypťanů a vyústí ve svobodné, spravedlivé a důvěryhodné volby, z nichž vzejde nové civilní vedení země. Dočasnou správu vyzývám, aby určila jasný směr a zajistila účast všech částí společnosti v dalším procesu.“

 

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

2010


Ohlédnutí: Náročný a úspěšný rok pro OSN

31.12.2010 – Generální tajemník OSN Ban Ki-moon se před Vánocemi sešel v New Yorku s novináři, aby zhodnotil události ve světě v uplynulém roce. „Byl to velký rok pro OSN, náročný a úspěšný“ řekl. Podařilo se dosáhnout výrazného posunu v otázce ochrany biodiverzity a zajistit volby Iráku či Afghánistánu. Šéf OSN zároveň ale upozornil na velké výzvy, mezi které nadále patří např. Súdán či Blízký východ.

„Příští rok musíme v našem úsilí pokračovat,“ řekl Ban Ki-moon a dodal, že agendu pro příští rok představí v průběhu ledna. „Zdroje se krátí, nároky na OSN naopak rostou. Musíme se s tím vyrovnat a zaměřit se především na prevenci a připravenost, být proaktivní, vytrvalí a po všech stránkách transparentní a odpovědní.“

Potenciální krize 2011

V souvislosti s potenciálními krizemi na prahu nového roku mluvil Ban Ki-moon především o Pobřeží slonoviny. Po listopadových volbách, ve kterých jednoznačně zvítězil lídr opozice Alassane Ouattara, odmítl odstoupit prezident Laurent Gbagbo a v zemi zavládlo násilí. Dalším ohniskem napětí je Súdán. V lednu se v jižní části země koná referendum o případném odtržení a získání samostatnosti.

V otázce Blízkého východu Ban Ki-moon znovu vyzval Izraelce a Palestince ke spolupráci a vzájemné vstřícnosti v mírovém procesu. Připomněl závazek Izraele k zmrazení osídlovacích projektů včetně východního Jeruzaléma.

V případě Myanmaru upozornil, že přes závažné nedostatky nedávných voleb došlo k významnému posunu a vláda by měla tímto směrem pokračovat. Uvítal propuštění Aun Schan Su-Ťij a přislíbil další a dlouhodobé angažmá OSN.

V příštím roce bude Organizace spojených národů usilovat o řešení dalších krizových situací ve světě, např. otázky bezpečnosti Korejského poloostrova, iránského jaderného programu, ustavení stabilní vlády ve válkou zničeném Somálsku či snahy o sjednocení Kypru. V případě Haiti upozornil šéf OSN na obvinění z podvodů při nedávném prvním kole voleb a zároveň přislíbil další podporu ze strany Spojených národů, aby volby skutečně odrážely vůli haitského lidu.

Pokrok v roce 2010

Ve svém hodnocení roku 2010 vyzdvihl Ban Ki-moon pokrok, jehož bylo dosaženo v plnění Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs) a uvítal vytvoření fondu ve výši 40 miliard amerických dolarů na globální strategii na zlepšení zdraví žen a dětí. Ocenil pozitivní výsledky konferencí v japonské Nagoji o ochraně biodiverzity a mexickém Cancúnu o ochraně klimatu.

Generální tajemník hovořil také o preventivní diplomacii OSN. V loňském roce to bylo celkem 34 případů, včetně řešení politické krize v Kyrgyzstánu či udržení demokratizačního kurzu v západoafrické Guinei. OSN byla v roce 2010 velmi aktivní na poli humanitární pomoci, efektivně a rychle reagovala například na krizové situace po zemětřesení na Haiti a v Chile nebo během povodní v Pákistánu. Podle svého šéfa prošla Organizace spojených národů velmi náročným, ale zároveň úspěšným rokem. „Musíme držet nastoupený kurz. Posunuli jsme se výrazným způsobem vpřed. V tom můžeme, ale především musíme, pokračovat,“ řekl Ban Ki-moon novinářům v New Yorku na závěrečné tiskové konferenci pro rok 2010.

 

Naplňme společně vizi Charty OSN

Poselství generálního tajemníka Ban Ki-moona ke Dni Spojených národů (24. října)

„Hluboce si vážím milionů lidí z celého světa, kteří důvěřují naší práci ve prospěch míru, rozvoje a lidských práv, podporují ideály OSN a podílejí se na dosažení jejích cílů. Rád bych poděkoval vám všem, přátelé a spoluobčané z celého světa.

Před 65 lety vstoupila v platnost Charta OSN. Každý rok si v Den Spojených národů znovu připomínáme proč byla tato organizace založena a jaký význam má pro svět. Zdůrazňujeme univerzální hodnoty jako je tolerance, vzájemný respekt a lidská důstojnost. Zamýšlíme se nad tím, co se podařilo: zvýšení gramotnosti a prodloužení průměrné délky života, šíření znalostí a technologií a posilování role demokracie a práva.

Den OSN je ale především příležitostí odhodlat se dělat ještě více. Více pro ty,kteří trpí ve válečných konfliktech, více proti klimatické změně a pro odvrácení jaderné katastrofy. Více pro zlepšení příležitostí pro ženy a dívky a v boji proti nespravedlnosti a beztrestnosti. Více pro splnění Rozvojových cílů tisíciletí.

Zářijový summit k cílům tisíciletí se stal silným politickým impulsem. Došlo i k novým finančním závazkům, což je obzvlášť důležité v současné tíživé ekonomické situaci. Jsem odhodlán toto významné téma prosazovat až do cílového roku 2015. Navzdory nepříznivým okolnostem a nedůvěře se náš propojený svět otevírá novým možnostem společného pokroku. Snažme se proto ještě více, abychom společně naplnili velkou vizi Charty OSN.“

 

ROMOVÉ: JINÍ EVROPANÉ

Navi Pillayová

14.10.2010 – Názorový článek vysoké komisařky Organizace spojených národů pro lidská práva k problematice Romů v Evropě. Byl publikován v řadě světových médií jako příspěvek do diskuse o situaci této významné minority v mnoha státech evropského kontinentu.

Zacházení s Romy ve Francii i jinde se stalo kauzou, která dostala dlouhodobý problém diskriminace této menšiny do povědomí celé Evropy. Hrozným podmínkám v nichž Romové žijí je nutné se věnovat i po jejím utichnutí. Problém se musí řešit v kontextu lidských práv jako hlavního principu politiky i nápravných prostředků.

Navzdory snahám některých evropských států a mezinárodních organizací jsou protiromské nálady v Evropě silné. Ekonomická recese, která mnoho Romů přinutila k hledání lepších pracovních příležitostí, je ještě přiživuje. V důsledku toho jsou diskriminace a násilí na vzestupu. K smrtícím útokům proti Romům došlo v Maďarsku či na Slovensku. Zaznamenána byla řada případů cílené diskriminace, mezi nimi například oběžník francouzského ministra vnitra nařizující evakuaci romských táborů jako prioritní záležitost. Výbor OSN, který dohlíží na dodržování mezinárodní Úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace (CERD), upozornil, že k nucenému vystěhování a segregaci Romů dochází i v dalších zemích – Bulharsku, České republice, Řecku, Itálii, Litvě, Rumunsku a na Slovensku.

V některých státech mají Romové omezený přístup k lékařské péči a jiným službám, protože jim chybí doklady totožnosti. Podle CERD je mnoho případů segregace romských dětí ve školách. Evropský soud pro lidská práva v nedávné době shledal, že Česká republika a Řecko a některé evropské státy mimo EU porušují své právní závazky ohledně zacházení s romskými dětmi ve školách. Návraty Romů z Německa do Kosova mají zničující dopad na práva dětí. Podle zprávy UNICEF se romské děti, které se poměrně dobře integrovaly v německých školách, ocitají v albánsky mluvícím prostředí, které jim je naprosto cizí a kde mají navíc mizivou šanci vůbec chodit do školy.

Není proto divu, že Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) pokládá Romy za nejvíce diskriminovanou skupinu v EU. Jejich marginalizace a stigmatizace je často posilována rétorikou těch, kteří o politický kapitál usilují rozněcováním nedůvěry. Opakovaně proto volám po lepší integraci Romů do většinové společnosti. Prvním krokem je zajištění vzdělání, zdravotní péče, adekvátního ubytování a pracovních příležitostí. To vše jsou základní lidská práva.

Uvědomuji si, že některé romské zvyky mohou být mimo mantinely většinové společnosti a v rozporu s lidskými právy – například nucené sňatky či dětská práce. Rovněž jsem si vědoma, že se někteří Romové uchylují k trestné činnosti. Tyto problémy musí ale být řešeny případ od případu a nikoliv kolektivním odsouzením či vinou.

Státy i instituce EU se snaží problémy spojené s Romy řešit. Evropská komise v roce 2009 otevřeně podpořila integrační politiku prostřednictvím platformy EU pro začleňování Romů a přijetím společných zásad pro začleňování Romů. Na revizní konferenci OSN proti rasismu se 182 států zavázalo přijmout konkrétní opatření na odstranění diskriminace Romů a dalších minorit. Vykonáno ale musí být mnohem víc. S aktivní podporou Evropské komise, parlamentu a OSN mají státy EU šanci změnit reaktivní politiku vůči Romům na proaktivní. Musí zvolit ty nejlepší postupy a lidskoprávní standardy a zajistit Romům důstojný život v jednom z nejbohatších regionů světa, který je i jejich domovem.

Autorka je vysokou komisařkou OSN pro lidská práva

 

SPLNITELNÉ CÍLE TISÍCILETÍ

Summit OSN k Rozvojovým cílům tisíciletí (MDGs)

20.09.2010 – V sídle Organizace spojených národů v New Yorku dnes začal třídenní summit k Rozvojovým cílům tisíciletí. Na 140 nejvyšších představitelů států a vlád a další zástupci členských států OSN na něm hodnotí uplynulých deset let společných snah o splnění tzv. Deklarace tisíciletí. Tu schválili šéfové 189 států v roce 2000. Jeden z nejambicióznějších plánů současnosti je definován v osmi konkrétních a závazných cílech. Do roku 2015 má podle nich být ve světě snížen počet chudých a hladovějících a celkově výrazně zlepšeny životní podmínky stamilionů lidí živořících pod hranicí extrémní chudoby. Zajištěno má být alespoň základní vzdělání pro všechny, zlepšena zdravotní péče zejména o matky a děti, přístup k pitné vodě, zajištěna má být základní sanitace, ochrana životního prostředí a v rámci tzv. globálního partnerství pro rozvoj mají být nastaveny spravedlivější podmínky globální ekonomiky pro rozvojové státy.

Podkladem pro jednání politických špiček světa je i výroční zpráva OSN o rozvojových cílech (MDGs Report 2010). Jedná se o nejrozsáhlejší přehled plnění jednotlivých cílů tisíciletí. Přinášíme vám stručný souhrn toho nejdůležitějšího, co zpráva OSN přináší. MDGs Report je ke stažení na internetu (viz níže), zájemci ji mohou získat také v iCentru OSN v Praze.

Souhrn výroční zprávy MDGs Report za rok 2010

Ekonomická krize způsobila na celém světě těžké ztráty na pracovních místech a příjmech lidí. Její dopady ale neohrožují cíl do roku 2015 snížit na polovinu počet extrémně chudých lidí. To je jeden z hlavních závěrů výroční zprávy OSN o plnění Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs), která byla ve středu zveřejněna v New Yorku. Zpráva vyzdvihuje řadu dosud dosažených úspěchů a zároveň upozorňuje na nedostatečný pokrok v plnění většiny MDGs.

Letošní Zpráva o Rozvojových cílech tisíciletí má pomoci připravit půdu pro zářijový summit OSN v New Yorku, na němž se bude hodnotit dosavadní průběh plnění MDGs a hledat politická podpora pro závěrečných pět let projektu.

„Tato zpráva potvrzuje, že jsou MDGs dosažitelné. Vyžaduje to ale součinnost mezi rozvojovými strategiemi a politikami na národní i mezinárodní úrovni. Zlepšování života chudých je ale nepřijatelně pomalé a některé z těžko vydřených úspěchů ohrožují klimatická, potravinová a ekonomická krize. Miliardy lidí se upínají k mezinárodnímu společenství v naději na realizaci velké vize obsažené v Deklaraci tisíciletí. Sliby, které jsme dali, musíme splnit!“ , říká v předmluvě zprávy generální tajemník OSN Ban Ki-moon.

K velkému pokroku došlo v oblasti školní docházky, a to zejména v Africe. Podle zprávy OSN se také zlepšil přístup k potírání AIDS, malárie a dětských nemocí. Reálná je i šance na splnění cíle na zlepšení přístupu k pitné vodě. Jen malé či žádné zlepšení v mnoha jiných oblastech ale nadále ohrožuje nejchudší. Jen asi polovina populace rozvojových zemí má lepší přístup k základní sanitaci (odpadní kanalizace). Pravděpodobnost, že dívky z nejchudších rodin nebudou chodit do školy, je až 3,5 krát vyšší než je tomu u dívek z rodin nejbohatších. V některých rozvojových regionech se dostává náležité zdravotní péče při porodu méně než polovině žen.

Podíl lidí přežívajících za méně než 1,25 dolaru na den (USD bez ohledu na kurz) se v letech 1990 až 2005 snížil ze 46 na 27 procent. Přispívá k tomu především zlepšující se situace nejchudších v Číně, jižní a jihovýchodní Asii. Do roku 2015 by se jejich podíl měl snížit až na 15 procent. Výroční zpráva o MDGs za rok 2010 ale zároveň upozorňuje, že ekonomická krize silně zasáhla úsilí o snižování počtu hladovějících. Schopnost chudých nasytit své rodiny byla postižena nejdříve v roce 2008 strmým růstem cen potravin a následně v roce 2009 silným poklesem příjmů. Počet podvyživených nebo špatně živených, který roste již od začátku dekády, zřejmě po roce 2008 poroste ještě rychleji.

 

Krize jako test globálního partnerství pro rozvoj

Hodnocení plnění rozvojového cíle č. 8 – globální partnerství pro rozvoj – ukázalo, že v této oblasti panuje solidní odhodlání i navzdory nedávné ekonomické krizi. Tzv. oficiální rozvojová pomoc (ODA) rostla v roce 2008 i 2009 a dosáhla úrovně téměř 120 miliard ročně. Pro rozvojové a chudé země se zlepšoval přístup na vyspělé trhy a pokračovalo snižování či odpouštění dluhů rozvojových zemí.

„Přes pokles exportu způsobený ekonomickou krizí zůstal v roce 2008 poměr zadlužení a vývozu ve většině rozvojových regionů stabilní, nebo se dokonce snížil. Přes snížené příjmy z exportu a v případě některých zemí zpomalování ekonomického růstu v roce 2009 zůstává míra zadlužení pod historickou hranicí,“ uvádí zpráva OSN. Varuje ale, že nárůst ODA v roce 2009 znamenal ve skutečnosti pouze 0,7 procentní nárůst proti roku 2008 a v porovnání se současnou hodnotou dolaru znamenal fakticky dvouprocentní pokles. K dalšímu poklesu může dojít i v letošním roce z důvodu fiskálních problémů donorských zemí. Zpráva rovněž upozorňuje na neplnění závazku nejvyspělejších zemí z roku 2005, podle nichž měla být pomoc Africe zdvojnásobena. Nedobré vyhlídky mají i jednání „rozvojového kola“ o světovém obchodu, probíhající již od roku 2001.

Klimatická změna ohrožuje udržitelnost životního prostředí Za poslední desetiletí dochází ve světě k úbytku 13 milionů hektarů lesa ročně. To je sice alarmující číslo, nicméně v průběhu předchozí dekády činil úbytek lesa 16 milionů hektarů ročně. Vzhledem k růstu populace a ekonomiky došlo ve světě v letech 1991 až 2007 ke zvýšení produkce CO2 o téměř 50 procent, z 21,9 na 29,6 miliardy tun. Podle odhadů se v roce 2008 tento nárůst díky ekonomické krizi zpomalil. Je dokonce možné, že v roce 2009 došlo k poklesu produkce CO2. Zpráva OSN však s odkazem na stejné odhady varuje, že s nastartováním světové ekonomiky dojde znovu k nárůstu.

 

Summit v New Yorku

Deklarace tisíciletí z roku 2000 stanoví globální cíle na snižování extrémní chudoby a hladu, na zlepšování zdravotní péče a školství, postavení žen a zajištění udržitelnosti životního prostředí do roku 2015. V OSN proto bude ve dnech 20. až 22. září uspořádán světový summit s cílem uzavřít dohodu o posílení globání akce za splnění MDGs. Summitu se má zúčastnit na sto nejvyšších představitelů států a společně s nimi špičky byznysu a nevládních organizací.

Zpráva o Rozvojových cílech tisíciletí (MDGs Report) je výročním přehledem pokroku v jejich plnění v jednotlivých regionech světa. Jedná se o nejkomplexnější přehled nejnovějších dat shromážděných 25 agenturami OSN. Zprávu vydává Odbor OSN pro ekonomické a sociální otázky (DESA). Tu letošní určilo Valné shromáždění jako oficiální vstupní dokument pro zářijový summit OSN v New Yorku.

 

65. zasedání Valného shromáždění OSN

14.09.2010 – V newyorském sídle OSN bylo zahájeno 65. zasedání Valného shromáždění OSN (VS). Po úvodním týdnu se do sídla Spojených národů sjedou nejvyšší představitelé států a vlád na třídenní summit k Rozvojovým cílům tisíciletí (20. – 22. září 2010). Schůzku světových lídrů svolal generální tajemník OSN Ban Ki-moon za účelem akcelerace společné akce. Každoroční všeobecná rozprava se otevře 23. září a ukončena bude o týden později.

Hlavní body agendy 65. zasedáni:

  • Rozvojové cíle tisíciletí (MDGs) včetně dalších kroků po zářijovém summitu;
  • Klimatická změna;
  • Potravinová bezpečnost;
  • Obnova a posilování zemí po skončení ozbrojeného konfliktu;
  • Odzbrojování;
  • Reforma OSN zahrnující reformu Rady bezpečnosti, revitalizaci práce Valného shromáždění a hodnocení činnosti Komise pro budování míru a Rady lidských práv.

Během 65. zasedání proběhne několik dalších významných setkání. Ve středu 22. září zasedání na vysoké úrovni k Mezinárodnímu roku biodiversity, ve dnech 24. – 25. září hodnocení implementace tzv. Mauricijské strategie na podporu malých ostrovních států. Dne 14. prosince proběhne vzpomínkové zasedání k 50. výročí přijetí deklarace Valného shromáždění o nezávislosti koloniálních území. Konat se budou také konzultace v rámci příprav na hodnocení deklarace o potírání HIV/AIDS z roku 2001. V tureckém Istanbulu se v průběhu příštího roku uskuteční čtvrtá konference o nejméně rozvinutých zemích (LDCs).

Předsedou 65. Valného shromáždění byl 11. června 2010 zvolen Joseph Deiss ze Švýcarska. Je to všestranný člověk, zkušený ekonom a politik. V letech 1999 až 2006 byl členem švýcarské vlády, mimo jiné jako ministr zahraničí (1999 – 2002). V roce 2004 zastával úřad prezidenta Švýcarské konfederace. Narodil se v roce 1946, je ženatý a má tři děti.

 

Lidská práva jako motor rozvoje

Navi Pillayová

05.08.2010 – Darayam je mladý muž z venkovské oblasti severní Indie. Dnes mohl držet v náručí svého prvního potomka. Místo toho ale svou manželku Bushbu a její ještě nenarozené dítě pochoval. Zemřeli při porodu. Bushba musela totiž do nejbližší porodnice pochodovat padesát kilometrů. Její osud není nijak výjimečný.

Záchrana života žen jako je Bushba je jedním z tzv. Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs), přijatých před deseti lety nejvyššími představiteli států světa. Letos v září se lídři těchto zemí sejdou znovu, aby plnění stanovených cílů zhodnotili. Rozvojové cíle tisíciletí míří na snížení chudoby, hladu a nemocí a na podporu genderové rovnosti, zdraví, vzdělání, udržitelného životního prostředí a globálního partnerství. Splněny mají být do roku 2015. Je to úkol zcela zásadního významu. Jde doslova o životy nejchudších a nejzranitelnějších lidí tohoto světa.

 

Stovky těhotných umírají zbytečně každý den

Podle odhadů Světové banky žije více než 1,4 miliardy lidí v extrémní chudobě. Následkem nedávné potravinové, ekonomické a finanční krize se do konce letošního roku toto číslo zvýší o dalších 64 milionů lidí. Více než miliarda lidí strádá následkem podvýživy. Míra extrémní chudoby je vysoká zejména v subsaharské Africe a v některých částech Asie. Počet lidí přežívajících každý den za jeden americký dolar a méně se v subsaharské Africe v letech 1995 až 2005 zvýšil o 92 milionů, v západní Asii o 8 milionů.

Denně umírají v řadě rozvojových zemí zbytečně stovky těhotných žen z venkova, jejichž osud je podobný osudu Bushby z Indie. Jejich možnosti dostat se ke zdravotní péči jsou téměř nulové. Zdraví matek je přitom otázkou související s lidskými právy. V Rozvojových cílech tisíciletí je implicitně uvedeno, že základní lidská práva se týkají všech bez rozdílu. Patří mezi ně i právo na stravu, přístřeší, vzdělání, právo na účast na veřejném životě i právo na sjednání nápravy, pokud jsou lidská práva porušována. To je zohledněno také v Chartě OSN a v mezinárodních lidskoprávních normách. Lidská práva se tedy musí stát i hlavním principem během jednání šéfů států a vlád na zářijovém summitu o MDGs v newyorském sídle OSN.

 

Naděje i obava

Summit OSN vzbuzuje naděje i obavy. Pozitivní vývoj v naplňování MDGs se totiž stále vyhýbá milionům lidí. Bylo toho již mnoho slíbeno, ale řada slibů zůstává nesplněna a s tím i naděje těch, kteří žijí na okraji společnosti. Přehlížení těchto lidí a jejich práv může být nakonec nákladnější než dát jim zdroje a příležitosti, aby se mohli odrazit ode dna. Toho se ale nedočkáme, pokud budeme usilovat o rozvoj v lidskoprávním vakuu. Přesto vlády řady států považují lidská práva a rozvoj za oddělené otázky, které je třeba řešit zvlášť a s různým stupněm důležitosti. Prioritou zůstává ekonomický rozvoj, který dále rozevírá nůžky mezi bohatými a chudými. Přitom ekonomický růst se může v kombinaci s lidskými právy stát mocným nástrojem i k naplnění vize Charty OSN o rovnějším, bezpečnějším, spravedlivějším a svobodnějším světě.

Principy lidských práv jako rovnost, účast, odpovědnost, transparentnost a vláda práva jsou předpokladem pro rozvoj, který je spravedlivý a současně udržitelný. Svoboda, účast lidí na věcech veřejných a všechna ostatní občanská a politická práva posilují společenské bohatství. Sociální a ekonomická práva jsou důležitá pro rozvoj informované společnosti i pro účinné politiky rozvoje. Gendrová rovnost je pak největším multiplikátorem rozvoje.

 

Základní kámen rozvoje

Jsem přesvědčena, že Bushba a mnoho dalších z půl milionu žen, které každý rok zbytečně zemřou během těhotenství nebo při porodu, by žila dál a dokonce lépe, pokud by jí kromě lékařské péče bylo umožněno i vzdělání, přístup k informacím a účast na rozhodování o založení rodiny a způsobu porodu.

Rozvoj není projektem ve prospěch lidí. Rozvoj je společná cesta, kterou musí razit lidé sami pro sebe. Proto je lidskoprávní přístup k rozvoji tak důležitý. Umožňuje lidem získat kontrolu nad vlastním životem, podobně jako umožňuje ženám získat kontrolu nad vlastním tělem a osudem. Až budou světoví státníci v září rozhodovat o budoucnosti žen jako je Bushba, vyzvu je, aby se společně se mnou pokusili učinit z lidských práv základní kámen rozvoje. Pro Bushbu je už sice příliš pozdě, ale v sázce jsou životy milionů dalších, které zachránit můžeme.

Autorka je vysokou komisařkou OSN pro lidská práva

 

Osm gólů pro Afriku, osm cílů pro svět

14.06.2010 – Sportovní událost roku, světový šampionát ve fotbale, byl zahájen v Jihoafrické republice. Pro Organizaci spojených národů je to velká příležitost upozornit na zásadní roli, kterou sport sehrává v oblasti bezpečnosti a rozvoje.

Generální tajemník OSN Ban Ki-moon se osobně zúčastnil zahajovacího ceremonálu i úvodního zápasu šampionátu. „Je to velká chvíle pro celou Afriku a celý svět. Je to zároveň obrovská naděje pro rozvojové státy,“ řekl šéf OSN.

Ban Ki-moon a Organizace spojených národů využívají potenciálu mistrovství světa ve prospěch splnění Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs), k nimž se zavázali vrcholní představitelé států OSN. „Při fandění bychom neměli zapomínat, že MDGs nejsou sportem pro diváky. Je to úkol pro všechny, v hledišti i na hřišti. Budeme-li hrát všichni společně, můžeme chudobu porazit. Můžeme dosáhnout toho, že všichni na světě budou mít stejnou příležitost zahrát si na hřišti života,“ prohlásil šéf OSN na konferenci v Johannesburgu.

Kampaň OSN za splnění MDGs podpořilo i osm slavných afrických muzikantů. Píseň Eight Goals for Africa společně nazpívali Yvonne Chaka Chaka z Jihoafrické republiky, Angelique Kidjo z Beninu, Oliver Mtukudzi ze Zimbabwe, Eric Wainaina z Keni, Baba Maal ze Senegalu a gospelový sbor Soweto z Jihoafrické republiky. Doprovodili je světově známí jazzoví instrumentalisté Hugh Masekela a Jimmy Dludlu z JAR.

Řada organizací systému OSN spojila své aktivity s fotbalovým šampionátem. Program OSN pro životní prostředí UNEP např. spolupracuje s jihoafrickou vládou na projektu zeleného šampionátu, zaměřený na snižování emisí skleníkových plynů. UNICEF zahájil masívní kampaň Červená karta, zaměřenou na problém zneužívání dětí.

 

Revizní konference Římského statutu Mezinárodního trestního soudu (ICC)

02.06.2010 – Ve dnech 31. května až 11. června 2010 se v ugandském hlavním městě Kampale koná první revizní konference Římského statutu Mezinárodního trestního soudu (ICC). Zástupci smluvních stran soudu, signatářských i nesmluvních států zde diskutují zejména změny Římského statutu a bilancují otázky mezinárodní trestní spravedlnosti. K návrhům změn patří revize článku 124 Římského statutu (umožňuje státům při ratifikaci odložit jurisdikci ICC nad válečnými zločiny o sedm let), návrh definice zločinu agrese a návrh rozšíření zákazu používání některých druhů zbraní a střel v nemezinárodních ozbrojených konfliktech. V článku „Čas odpovědnosti“ shrnuje šéf OSN Ban Ki-moon důležitost fungování ICC pro mezinárodní trestní spravedlnost.

Čas odpovědnosti

Ban Ki-moon

 

V roce 1998 byly v Římě položeny základy vzniku Mezinárodního trestního soudu (ICC). Po dvanácti letech se představitelé států schází znovu, tentokrát v ugandském hlavním městě Kampale, na první revizní konferenci Římského statutu ICC. Je to velká příležitost nejen k ohlédnutí zpět, ale především k výhledu do budoucna. Nesmíme dopustit, aby zločiny proti lidskosti zůstávaly nepotrestány, nebo ještě lépe dosáhnout toho, aby byly zcela eliminovány. Jako generálního tajemníka OSN mě zajímá, jak efektivní ICC dokáže být a kam se za roky své existence dostal. Před pouhým desetiletím bylo jen málo těch, kdo věřili, že soud bude již dnes plně fungovat – vyšetřovat a soudit pachatele genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti ve stále se rozšiřujícím spektru zemí. Je to vskutku historický zvrat. Éra beztrestnosti je minulostí. Namísto toho jsme svědky sice pomalého, ale zřetelného zrození věku odpovědnosti. Na jeho počátku stojí zvláštní tribunály pro Rwandu a bývalou Jugoslávii. Dnes je základním kamenem systému globální justice Mezinárodní trestní soud.

Získaný respekt

ICC dosud zahájil pět případů vyšetřování. Dva soudní procesy již probíhají, další má začít v červenci. Čtyři zadržení jsou ve vazbě. Úvahy, že soud bude bezzubý, se ukázaly jako liché. Dosah soudu se naopak zvětšuje. Pachatelé zločinů proti lidskosti se ho začali bát. Je však nutné mít na paměti, že ICC zůstává soudem poslední instance. Jeho úloha začíná až tehdy, kdy jsou národní soudy nefunkční, nebo se nemohou případem zabývat. V březnu se Bangladéš stal v pořadí 111. smluvní stranou Římského statutu. Dalších 37 zemí již připojilo svůj podpis, avšak zatím statut neratifikovalo. K soudu se ale zatím nepřipojily některé z největších a nejmocnějších států světa. Pokud se má ICC stát tím, čím ho chceme mít, tedy efektivním preventivním mechanismem a zároveň širokým prostorem spravedlnosti, musí se mu dostat univerzální podpory. Jako generální tajemník OSN vyzývám všechny státy, aby se připojily. Ty státy, které tak již učinily, musí se soudem plně spolupracovat, obhajovat ho na veřejnosti a poctivě plnit jeho nařízení.

Mezinárodní trestní soud nemá své vlastní policejní síly. Sám proto nemůže zadržovat. Podezřelí ve třech případech z pěti, kterými se soud zabývá, zůstávají na svobodě. Taková lhostejnost nepoškozuje jen ICC samotný, ale celý systém mezinárodní spravedlnosti.

Týká se to nás všech

Revizní konference v Kampale hledá způsoby, jak soud posílit. Patří mezi ně rozšíření mandátu soudu na zločin agrese či opatření k posilování kapacit národních soudů zabývat se případy válečných zločinů. Zřejmě nejvíce sporů bude doprovázet debaty o vyváženosti mezi otázkami bezpečnosti a spravedlnosti. Já sám se však upřímně nedomnívám, že je z čeho vybírat. V současných konfliktech jsou vždy hlavními oběťmi nevinní civilisté. Ženy, děti a staří lidé plně v rukách ozbrojenců, kteří znásilňují, plundrují města, vesnice, úrodu, dobytek či zdroje vody. A to vše jako nedílnou součást své válečné strategie. Čím více šokující jsou jejich zločiny, tím jsou efektivnější jako zbraň. Všechny oběti zcela pochopitelně chtějí takové zločiny zastavit, a to i za cenu imunity pro ty, kteří je páchají. To je však příměří dosažené s hlavní u spánku. Bez důstojnosti, spravedlnosti či naděje na lepší budoucnost. Časy, kdy jsme se rozhodovali mezi mírem a spravedlností, jsou nenávratně pryč. Jedno od druhého totiž nelze oddělit. Mír a spravedlnost musí jít ruku v ruce. Klíčem k tomu je ICC. Učiním vše, co je v mých silách, aby v Kampale bylo dosaženo pokroku v boji proti beztrestnosti. Zločiny proti lidskosti jsou zločiny proti nám všem. Na to nesmíme nikdy zapomínat.

Autor je generálním tajemníkem OSN

 

Vyjádření generálního tajemníka OSN k incidentu na Blízkém východě

31.05.2010 – Šéf OSN Ban Ki-moon dnes na tiskové konferenci v ugandské Kampale prohlásil: „Jsem šokován zprávami o mrtvých a zraněných na lodi, která měla do Gazy dopravit humanitární pomoc. Stalo se tak podle všeho v mezinárodních vodách. Toto násilí odsuzuji.

 

Zatím neznáme všechna fakta. Zabito mělo být více než deset lidí a mnoho dalších zraněno. Je nezbytné, aby došlo k plnému vyšetření toho, co se přesně stalo. Domnívám se, že Izrael musí ihned podat plné vysvětlení. Pověřil jsem svého zvláštního koordinátora na Blízkém východě Roberta Serryho a generálního komisaře UNRWA Filippo Grandiho, aby na místě aktivně působili ve prospěch zdrženlivosti, aby nedošlo k žádnému dalšímu násilí a aby koordinovali se všemi hráči na místě.“

Ban Ki-moon dále řekl, že v této chvíli je důležité, abychom měli všechny informace o incidentu a aby Izrael podal detailní vysvětlení. Jakékoli další kroky bude šéf OSN konzultovat s členskými státy, včetně členů Rady bezpečnosti, a dalšími hráči. Poznamenal, že také Liga arabských států se sejde na zvláštním zasedání. „Budeme postupovat společně se všemi zainteresovanými,“ řekl šéf OSN.

Text vychází z neoficiálního přepisu vyjádření Ban Ki-moona na tiskové konferenci v Kampale.

 

Afghánistán: Nadešel čas jednat

Kai Eide, zvláštní zmocněnec generálního tajemníka OSN v Afghánistánu

03.03.2010 – V afghánské provincii Helmand nyní probíhá největší vojenská ofenzíva od roku 2002. Vedle toho se pomalu rodí i konsensus, že konflikt v této zemi nemůže být vyřešen jen vojenskými prostředky. Sám jsem vždy důsledně prosazoval nutnost připravit podmínky pro politický proces vedoucí k politickému urovnání. Vojenské operace proto nesmí uzavřít prostor pro snahy takový proces iniciovat.

Na nedávné konferenci v Londýně se více než 70 zemí a organizací dohodlo na vytvoření svěřeneckého fondu, který by pomohl při integraci Talibanu a dalších povstalců, kteří přistoupí na klid zbraní. Jak bude tento fond fungovat, na koho se zaměří a další detaily ještě musí být dopracovány.

Narozdíl od jiných se nedomnívám, že tento integrační fond bude sám o sobě hybatelem změn. Může ale být velmi užitečným nástrojem pokud bude následován procesem usmíření zaměřeným na ty, kteří stojí proti nikoli z ekonomických, ale spíše z ideologických důvodů, a pokud v průběhu procesu zahrne i politické struktury povstaleckých skupin. Dlouhodobě zastávám názor, že pokud chceme dosáhnout náležitého a udržitelného výsledku, musíme vhodným způsobem zapojit i relevantní lidi s autoritou.

Někteří z bojovníků se na stranu povstalců bezpochyby přidali především z nedostatku ekonomických příležitostí. Domnívám se ale, že jejich počet se často přehání. Podceňovat však nesmíme počet těch, kteří se ke zbraním uchýlili z ideologických důvodů, z pocitu ponížení a hněvu. Jejich motivace často pramení jednak z pocitu, že vláda je zkorumpovaná a neschopná zajistit pořádek a z pocitu cizí invaze. A to nejen z hlediska vojenského, ale i z hlediska nerespektování afghánské kultury, hodnot a náboženství. Pouhé finanční stimuly tak mohou být chápány jako snaha koupit si loajalitu či důvěru a vést naopak k dalšímu odporu. Reintegrační fond bez politického procesu pak může jen utužit a nikoli oslabit odpor. Mladého muže si sice můžete koupit tím, že mu dáte práci – ačkoli ani to nemusí být dlouhodobě udržitelné – ale jen těžko si koupíte jeho přesvědčení či finančně odškodníte pocit křivdy a odstavení od moci.

Afghánská vláda i mezinárodní společenství opakovaně deklarovaly základní podmínky politického procesu. Především je to přijetí a respektování afghánské ústavy. Politickými prostředky musí být povstalcům znemožněno uvést zemi zpět do temného období 90. let minulého století. Ti, kteří přistoupí na usmíření, musí respektovat pokrok dosažený po roce 2002 a akceptovat touhu většiny Afghánců po mírumilovném a prosperujícím Afghánistánu, kde se každý jednotlivec bude těšit svým právům.

Politický proces musí být utvářen a veden afghánskými autoritami. Nemohou jej nastolit cizinci, ani civilní pracovníci a experti, ani vojáci s velmi omezenými znalostmi o této složité společnosti. Mezinárodní společenství tento proces ale musí podporovat – finančně i politicky – a být nápomocné tam, kde to afghánské úřady vyžadují. Takový proces nepřijde znenadání, ani nepřinese okamžitý dramatický průlom. Bude vyžadovat pečlivou sehranost klíčových aktérů.

Hlasité a veřejné výzvy povstalcům, aby se k procesu usmíření připojili, se nejspíš setkají s odmítnutím. Výsledky mohou přinést opatrnější diplomatické iniciativy. Stejně jako v mnoha jiných mírových procesech bude vhodné vyzkoušet určité kroky k budování důvěry a otestovat tak vyhlídky širšího procesu. Jedním může být vymazání některých jednotlivců ze seznamů sankcí OSN. Na žádost afghánské vlády bylo už v lednu vymazáno pět jmen. Další by měli následovat. Následným krokem k budování důvěry by mělo být propuštění zajatců ze zařízení jako je americký internační tábor v Bagramu.

Takové kroky ale musí následovat opatření ze strany povstalců. Prvním by měl být závazek Talibanu neútočit na zdravotnická zařízení a školy a umožnit dodávky humanitární pomoci. Po londýnské konferenci prohlásil vůdce Talibanu Mulla Omar, že vzdělání by mělo být umožněno všem Afgháncům. Že to myslí upřímně, by měl Taliban demonstrovat právě zastavením útoků na školy. V minulosti Taliban alespoň dočasně umožňoval na jím kontrolovaná území přístup humanitární pomoci. Mělo by ale být učiněno více. Právě taková opatření na budování důvěry budou sloužit jako test, zda je proces směrem k politické dohodě možný.

Prezident Karzáí ohlásil záměr uspořádat na jaře mírovou džirgu. Cílem bude především dosáhnout celkového celonárodního konsensu o politickém procesu. Politika usmíření nesmí vytvořit v afghánské společnosti nové trhliny etnického rozdělení. Džirga by dále měla mobilizovat vůli náboženských a komunitních lídrů k usmíření. Do procesu musí být zahrnuta i občanská společnost, a to včetně ženských skupin. Jen tak lze zajistit respektování práv všech i to, že usmiřování některých skupin nebude na úkor jiných. Mírová džirga musí být více než setkáním. Musí se stát začátkem procesu. Vnitřního a inkluzivního dialogu, který afghánským lídrům umožní uchopit proces usmíření s vědomím, že za ním stojí celá afghánská společnost. Rozhodující bude i zapojení sousedních zemí, především Pákistánu. To je klíč k mírovému a usmiřovacímu procesu.

Vojenská ofenzíva bude pokračovat i v příštích měsících. Nesmí nás ale dovést k militarizaci celkové strategie v Afghánistánu. Zvlášť v této chvíli je naléhavě nutné více politického kyslíku v nevojenských oblastech našeho partnerství.

 

Haiti v tom není samo

Ban Ki-moon

26.1.2010 Katastrofa na Haiti nás znovu upozornila na něco, čeho jsme si jako lidské bytosti vždy byli vědomi: že i v největším neštěstí nám zůstává naděje. Uvědomil jsem si to při své nedávné cestě do Port au Prince. Organizace spojených národů tam utrpěla dosud největší ztrátu ve své historii. Z hlavního sídla OSN v haitském hlavním městě se stala hromada sutin. Mohl tam vůbec někdo přežít?, ptal jsem se sám sebe. Nedlouho poté, co jsem s těžkým srdcem odjel, vyprostili záchranáři dalšího živého člověka. Po pěti dnech, kdy byl bez jídla a vody pohřben pod troskami. Je to malý zázrak a současně znamení naděje.

Podobná neštěstí, jakým teď prochází Haiti, nám připomínají křehkost života. Zároveň nás přesvědčují i o naší síle. V televizi jsme viděli hrůzné záběry zřícených budov, mrtvých těl na ulicích, lidí , kteří zoufale potřebují jídlo, vodu a přístřeší. Na vlastní oči jsem se pak o tom přesvědčil při prohlídce zničeného města. Viděl jsem ale i něco jiného. Sílu lidského ducha. Lidi postižené nejhorší ranou a přesto projevující mimořádnou nezdolnost.

Odhodlání a naděje

Během své krátké návštěvy jsem se setkal s mnoha lidmi. Skupina mladíků, které jsem potkal poblíž trosek prezidentského paláce, mě přesvědčovala o své připravenosti pomoci při obnově Haiti. Jakmile skončí bezprostřední krize, doufají, že najdou zaměstnání, že je čeká důstojná budoucnost a práce, kterou by mohli dělat. Naproti přes ulici jsem potkal mladou matku, která se svým dítětem přežívá ve stanu v městském parku. Takových jako ona jsou tisíce. Trpělivě snášejí svou situaci a navzájem si pomáhají jak nejlépe umí. Ona sama věří, podobně jako ostatní, že pomoc dorazí brzy. „Jsem tady, abych vám dodal naději. Nepropadejte zoufalství,“ řekl jsem jim. Mladá žena mi na to řekla, že doufá, že mezinárodní společenství pomůže při obnově Haiti pro příští generace.

Pro ty, kteří přišli o všechno, nemůže být pomoc dost rychlá. Je však na cestě a její rozsah narůstá, navzdory velmi obtížným logistickým podmínkám. Již pět dní po zemětřesení se do záchranných prací zapojilo na 1 700 záchranářů z více než 40 mezinárodních týmů. Distribuuje se voda, lidé dostávají alespoň stany k budování provizorních přístřešků. Silně poničené nemocnice začínají znovu fungovat s pomocí mezinárodních lékařských týmů. Světový potravinový program (WFP) s podporou vojáků americké armády distribuuje denní dávky potravin pro téměř 200 tisíc lidí. V nejbližších týdnech chce potravinovou pomoc rozšířit až na dva miliony lidí.

Rychle dávat, dvakrát dávat

Objem mezinárodní pomoci proudící na Haiti je úměrný rozsahu katastrofy. Doslova každý stát a každá mezinárodní humanitární organizace na světě zmobilizovaly své síly na pomoc této postižené země. Úkolem Spojených národů je tuto pomoc zprostředkovat. Musíme si být jisti, že naše pomoc se dostává k potřebným co nejrychleji. Nesmíme si dovolit luxus, aby připravené zásoby humanitárních potřeb zůstaly ležet nevyužity ve skladech. Nemáme čas ani peněz nazbyt. Je zapotřebí silné a účinné koordinace celého mezinárodního společenství pod vedením OSN.

To se děje hned od prvního dne, a to jak v rámci systému OSN, tak u mezinárodních humanitárních organizací a dalších klíčových hráčů. OSN úzce spolupracuje se Spojenými státy, evropskými, latinskoamerickými a mnoha dalšími státy při určování nejnaléhavějších humanitárních potřeb a nejpotřebnějších dodávek. Je nutné zařadit potřeby a dodávky do přesně definovaných skupin, aby se práce nejrůznějších organizací doplňovala, nikoliv duplikovala. V oblasti zdravotnictví již Světová zdravotnická organizace koordinuje lékařskou pomoc 21 mezinárodních agentur.

Naše plánování se bude přirozeně řídit momentálními potřebami. Je však ještě příliš brzy přemýšlet o zítřku, zdůraznil při našem setkání haitský prezident René Préval. Přes zoufalou chudobu udělalo Haiti v posledních letech velký pokrok. Před katastrofou byla situace v zemi stabilizovaná, investoři se vrátili. Nyní ale nebude stačit vrátit zemi tam, kde byla, nebudou stačit pouhé kosmetické úpravy. Musíme pomoci vybudovat lepší Haiti, spolupracovat s vládou na tom, aby dnes investované peníze a pomoc přinášely dlouhodobý prospěch, přispěly k vytváření pracovních míst a nenechaly Haiti upadnout do závislosti na velkorysosti světa.

Naše odpovědnost

Proto je současná situace na Haiti připomínkou naší velké odpovědnosti. Před deseti lety vstoupilo mezinárodní společenství do nového tisíciletí s tím, že společně odstraní extrémní chudobu do roku 2015. K dosažení některých z ambiciózních tzv. cílů tisíciletí (MDGs) bylo v některých oblastech dosaženo velkého pokroku, v jiných ale neopak velmi zaostáváme. V konečném součtu máme tedy velmi daleko ke splnění našich slibů lepší budoucnosti pro všechny chudé světa.

Potřebná rychlá pomoc Haiti nás nesmí odvést od širších souvislostí. To jsem jasně slyšel od všech těch lidí v ulicích Port au Prince. Žádali o práci, důstojnost a lepší budoucnost. To je naděje pro všechny chudé ve světě, ať žijí kdekoliv. Když uděláme dobrou věc pro Haiti ve chvíli, kdy ji potřebuje, vyšleme tím významný signál o naději i pro ně.

 

Haiti zasáhlo silné zemětřesení

13.01.2010 – Zástupce generálního tajemníka OSN pro mírové operace Alain Le Roy ve stanovisku k situaci na Haiti z dnešní noci vyjádřil velké obavy z následků katastrofického zemětřesení. Odbor pro mírové operace OSN nadále sbírá informace o rozsahu škod a situaci pracovníků mise OSN.

Kvůli přerušeným komunikačním sítím jsou kontakty s operací OSN na Haiti minimální. V noci na dnešek byl pohřešován velký počet personálu OSN. Spojené národy potvrdily, že centrála Stabilizační mise OSN na Haiti (MINUSTAH) v hlavním městě Port au Prince a řada dalších instalací světové organizace v zemi byly vážně poškozeny.

Zdroj: Úřad mluvčího generálního tajemníka OSN

 

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

2009


OSN v roce 2009

30.12.2009 V průběhu roku 2009 se svět vyrovnával s nejhorší ekonomickou krizí od tzv. velké deprese 30. let minulého století. Zasáhl nás i virus nového typu chřipky, jehož šíření rychle dosáhlo pandemických rozměrů. Svět byl šokován konfliktem v Gaze, který se stal dalším krokem zpět v úsilí nastolit mírové podmínky na Blízkém východě. V roce, který právě končí, jsme zaznamenali dosud nejhmatatelnější důkaz, že měnící se klima mění i celkovou tvář naší planety.

Kodaň

Na samém sklonku roku se na konferenci v Kodani zrodil základ budoucí globání dohody o ochraně klimatu. „Dohoda dosažená v Kodani – ‚Copenhagen Accord‘ – je důležitým krokem vpřed pro další jednání o skutečně globální úmluvě o snižování emisí skleníkových plynů, podpoře adaptace chudých a zranitelných států. Ta pak pomůže nastartovat novou éru udržitelného rozvoje života na Zemi,“ uvítal závěry kodaňské konference šéf OSN Ban Ki-moon.

Výsledkem jednání 120 nejvyšších představitelů států a vlád v dánské metropoli byla dohoda o tzv. Zeleném kodaňském klimatickém fondu ve výši 30 miliard amerických dolarů k okamžitému použití v následujících třech letech a dalších 100 miliard dolarů ročně až do roku 2020 na projekty adaptace a prevence odlesňování a degradace lesů. Řada rozvojových zemí, mezi nimi i Brazílie, Čína, Indie a Jihoafrická republika, přijaly nové národní klimatické strategie, včetně snižování emisí. Poprvé se také státy shodly na tom, že je nutné nárůst globální teploty udržet pod hranicí 2°C. Ačkoli nebylo dosaženo očekávané nové závazné mezinárodní úmluvy, historická konference otevřela cestu k dalším jednáním o právně závazné smlouvě na konferenci v Mexiku v roce 2010.

Krize a hlad

Rok 2009 začal silným ekonomickým poklesem ve světle pokračující finanční krize zejména ve vyspělém světě. Narozdíl od velké hospodářské krize minulého století, poznamenané následným protekcionismem, byla reakce světa nesena v duchu vzájemné spolupráce. Generální tajemník jako jeden z prvních zahájil diplomatická jednání o společném masívním úsilí světa o nastartovnání ekonomiky za účelem odvrácení ještě horších škod a většího utrpení lidí.

Jedním z nejbolestivějších důsledků snížené kupní síly lidí v důsledku ekonomické krize bylo rozšíření podvýživy. Po letech stabilního poklesu narostl počet hladovějících v roce 2008 a znovu v roce 2009 a poprvé v historii překročil hranici jedné miliardy.

Postavení žen

Organizace systému OSN pokračovaly v podpoře postavení žen a soustředily se zejména na problém odstraňování násilí páchaného na ženách pod hlavičkou kampaně vedené generálním tajemníkem. V září přijala Rada bezpečnosti přelomovou rezoluci č. 1888, která vyzývá k ochraně civilistů během válečných konfliktů, zejména pak ženy a děti před akty sexuálního násilí. Na jeho vlastní návrh pověřila Rada bezpečnosti šéfa OSN, aby jmenoval svého zvláštního představitele pro problematiku sexuálního násilí v průběhu ozbrojených konfliktů. Jeho úřad vznikne v roce 2010.

Bezpečnost

Pro mírové operace OSN byl rok 2009 rekordním co se týče počtu vojenského, policejního a civilního personálu v misích. Na celkem 17 místech světa bylo rozmístěno na 115 tisíc příslušníků mírových operací. Nové trendy a výzvy podnítily dialog mezi OSN, Radou bezpečnosti a státy poskytujícími jednotky a finance o potřebě nové generace mírových operací OSN a jejich případné podobě. To probíhá v rámci projektu nazvaném „New Horizon“.

OSN zaznamenala tragické ztráty. Po bombovém útoku v Pákistánu, při němž přišlo o život pět pracovníků Světového potravinového programu, se stala terčem útoku i ubytovna OSN v afghánském Kábulu. O život připravil dalších pět zaměstnanců světové organizace.

 

Více než 170 milionů lidí na všech kontinentech vyzvalo politické lídry k ukončení ponižující chudoby

22.10.2009 – Globální akce “STAND UP – Postavme se chudobě” se minulý víkend (16.-18.10.2009) postarala o zápis do Guinessovy knihy rekordů jako historicky nejmasovější mobilizace lidí. Oproti loňskému roku se této kampaně letos zúčastnilo o 57 milionů lidí více.

“Je jisté, že pokud se k problému postavíme čelem a každý něco uděláme, můžeme ponižující chudobu odstranit. Přesně o tom tato kampaň je,“ prohlásil šéf OSN Ban Ki-moon, který byl osobně lídrem jedné ze tří tisíc akcí kampaně. Společně s ním se chudobě symbolicky postavilo na 1 500 studentů newyorské Mezinárodní školy OSN. „Příští rok v září uspořádám v sídle OSN summit států, kde zhodnotíme dosažený pokrok v plnění cílů tisíciletí. Odstranění extrémní chudoby je prvním z nich,“ řekl Ban Ki-moon.

„Více než 173 milionů aktivních účastníků kampaně vyslalo jasný signál lídrům států o existenci masového globálního hlasu za odstranění chudoby a splnění tzv. rozvojových cílů tisíciletí,“ říká Salil Shetty, ředitel „Miléniové kampaně OSN (UN Millennium Campaign)“.

V Asii se akce zúčastnilo více než sto milionů lidí, v Africe přes 37 milionů, v arabských zemích 31 milionů, v Evropě dva miliony, v Latinské Americe 200 tisíc, stejný počet v Severní Americe a v Oceánii více než 170 tisíc lidí.

„Kampaň ‚Stand UP – Postavme se chudobě!‘ prokázala, že má potenciál růst, a to v zemích vyspělých i rozvojových,“ říká Sylvia Borren z kampaně Global Call for Action (GCAP), která se zúčastnila několika akcí Stand Up v Nizozemsku. „Přidávají se k nám hlavně mladí. Jejich hlasu využijeme k ovlivnění kodaňských diskusí o klimatu i hodnocení pokroku v naplňování rozvojových cílů tisíciletí příští rok v OSN.“

Globální kampaň společně koordinovala United Nations Millennium Campaign ve spolupráci s GCAP a sítí informačních center OSN ve více než 60 zemích světa.

V České republice se ke kampani přihlásila koalice nevládních organizací „Česko proti chudobě“, která na „Stand Up“ napojila téměř dvě desítky akcí po celé zemi v rámci každoročních Dnů proti chudobě. Několik rozhlasových stanic v ČR se ke kampani připojilo výzvami o chudobě ve světě a opakovaným hraním skladby „Get Up“ od Boba Marleyho. Mnoho Čechů se ke kampani Stand UP připojilo virtuálně prostřednictvím internetových stránek „kampaně Stand Up“ a „OSN.cz“.

50 tisíc na U2

V USA se ke kampani přihlásila skupina U2, která na svém koncertě vyzvala k symbolickému protestu proti extrémní chudobě na 50 tisíc svých fanoušků. V Jihoafrické republice podpořili kampaň proti chudobě všichni účastníci velmi populárního pořadu „Big Brother“. V Itálii se zapojilo 400 tisíc lidí, většinou prostřednictvím sportovních podniků. Ve městě L’Aquila postiženém dubnovým zemětřesením uspořádali maraton na podporu nejchudších lidí světa. V Paříži Stand Up podpořilo na 4 tisíce in-line bruslařů oblečených v tričkách „Stand Up – Postavme se chudobě!“.

 

Současným výzvám musíme čelit společně

Z projevu generálního tajemníka OSN na úvod všeobecné rozpravy 64. Valného shromáždění

23.09.2009 Svět vyřeší nejpalčivější problémy světa jen pokud se mu podaří sjednotit v rámci Organizace spojených národů, řekl na úvod všeobecné rozpravy Valného shromáždění v sídle OSN v New Yorku generální tajemník Ban Ki-moon. Výňatek nejdůležitější části jeho projevu vám přinášíme na následujících řádcích.

Nadešel čas vrátit názvu Spojené národy jeho skutečný význam. Za prvé – společně se musíme postavit jedné z největších výzev dneška – klimatické změně. Na summitu, který jsem svolal do New Yorku, určilo na sto šéfů států a vlád další postup k uzavření dohody v Kodani. Uznali, že svět pořebuje dohodu, kterou dokáží přijmout všechny státy v závislosti na svých možnostech, v souladu s požadavky vědy a založenou na vytváření zelených pracovních příležitostí a zeleném růstu.
Zadruhé – společně musíme zbavit svět jaderných zbraní. Příliš dlouho jsme tento problém nechali spát. Proto jsem loni v říjnu představil svůj pětibodový plán, jehož cílem je vrátit otázku jaderných zbraní na samý vrchol mezinárodní politické agendy. Ovzduší mezinárodních vztahů se nyní mění. Spojené státy a Rusko přislíbily omezit svůj jaderný arzenál. Na konferenci OSN, která bude příští rok v květnu hodnotit naplňování Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, máme příležitost udělat výrazný krok vpřed. Dosáhneme-li dalších ratifikací, smlouva může vstoupit v platnost. Za třetí – společně se musíme zaměřit na řešení problémů nejchudších tohoto světa. Mluví se již o signálech ekonomické obnovy. Ale buďme obezřetní. Nedávná zpráva OSN „Voices of the Vulnerable“ (Hlasy zranitelných) upozorňuje na novou krizi. Na sto milionů lidí se v nadcházejících měsících může dostat pod hranici extrémní chudoby. Trhy možná začínají ožívat, ale příjmy lidí a pracovní příležitosti zatím ne. Příští rok v září svolám do sídla OSN zvláštní summit o plnění Rozvojových cílů tisíciletí. Do roku 2015 zbývá již málo času. Je správné, že se na prvním místě zajímáme o ženy a děti. Podle údajů UNICEF poklesla za poslední desetiletí dětská úmrtnost o 28 procent. Podobného pokroku se zřejmě dočkáme i u mateřské úmrtnosti a zdraví matek.

Boj proti násilí na ženách
Naší společnou prioritou se musí stát boj proti násilí na ženách. Všichni do jednoho musíme tento problém odsoudit a zasadit se o jeho řešení. V té souvislosti vítám vznik nové jednotné agentury OSN pro ženské otázky. Boj proti násilí na ženách bude jednou z jejích priorit.
Všechny státy v tomto Valném shromáždění se také zavázaly k odpověnosti za ochranu. V dnešní době nesmí žádný stát porušovat beztrestně lidská práva. Když už dojde k vypuknutí ozbrojeného kojnflitu, nesmí zůstat spravedlnost a odpovědnost stranou. Proto je tak důležitá činnost Mezinárodního trestního soudu. Na květnové konferenci příští rok v Kampale máme příležitost posílit jeho mandát.

Od Dárfúru po Afghánistán
Žádného z globálních cílů nedosáhneme bez míru, bezpečnosti a spravedlnosti. V Dárfúru to například znamená stabilizaci dosaženého pokroku a naplnění našeho mandátu. Na konci roku bude mít mise OSN na místě 90 procent potřebného personálu. Stále nám ale chybí potřebná technika, zejména dopravní prostředky a nejvíce ze všeho helikoptéry. Ze zřetele nesmíme pustit Somálsko. Naši podporu potřebují jednotky Africké unie, somálská vláda i mezinárodní boj proti pirátům. Pokračovat musíme ve stabilizaci sitace na Srí Lance. Přivítal jsem závazek srílanské vlády umožnit návrat všem lidem, kteří v důsledku bojů byli nuceni v lednu opustit své domovy. Musíme pokračovat v úsilí o svobodu a demokracii v Myanmaru. Propuštění několika politických vězňů z minulého týdne nestačí. Volby plánované na příští rok budou důvěryhodné jen tehdy, budou-li propuštěni všichni političtí vězni včetně Do Aun Schan Su Ťij. Společně jsme se zasadili o ukončení krveprolití v Gaze. Útrapy tamních lidí ale pokračují. Je nutné zaměřit se na otázky spravedlnosti a odpovědnosti. Musíme se vrátit k jednáním o vytvoření dvou států a celkového mírového urovnání konfliktu na Blízkém východě. Podporuji proto úsilí prezidenta Obamy o znovuotevření mírových rozhovorů. V Afghánistánu se potýkáme s velmi složitým prostředím. Nedávné volby se neobešly bez vážných problémů. Nesmíme ale zapomenout, čeho jsme už v této zemi dosáhli. Nemůžeme ani nesmíme teď Afghánce opustit.
Výrazného pokroku jsme dosáhli na Východním Timoru, Haiti, v Siera Leone a v Nepálu. Zlepšení vidíme i v Iráku a nové příležitosti se otevírají na Kypru.
Je čas jednat a pohnout se vpřed.

 

OSN: Pozitivní trend posledních let v potírání chudoby a hladu ohrožuje ekonomická a potravinová krize

Výroční zpráva o plnění Rozvojových cílů tisíciletí (MDG) za rok 2009

10.09.2009 – Pokrok v potírání chudoby a hladu ve světě začíná v důsledku globální ekonomické a potravinové krize zpomalovat a v některých oblastech se situace dokonce zhoršuje. Splnění Rozvojových cílů tisíciletí (MDG) – výrazně zlepšit v letech 2000 až 2015 život a podmínky nejchudších vrstev populace – tak může být ohroženo. To je jeden z hlavních závěrů výroční zprávy Organizace spojených národů hodnotící průběžně dosažené výsledky v plnění MDG.

 

Zprávu „Millennium Development Report 2009“ představil na začátku července v Ženevě generální tajemník OSN Ban Ki-moon. Varoval, že přes některé dílčí úspěchy je pokrok příliš pomalý na to, aby všech osm cílů tisíciletí bylo do roku 2015 splněno.

„Nesmíme dopustit, aby současné nedobré ekonomické podmínky znemožnily splnit závazky, které státy přijaly v roce 2000 v OSN,“ píše v úvodu Ban Ki-moon. „Světové společenství se teď nesmí postavit k chudým a zranitelným zády. Proto je nyní čas k posílení úsilí o dosažení vytýčených cílů. Je potřeba silné politické vůle a dostatečného a udržitelného financování. Za těchto předpokladů jsou cíle dosažitelné dokonce i v nejchudších zemích,“ zdůraznil šéf OSN.

MDG v roce 2009: Smíšené výsledky

  • Kvůli vysokým cenám potravin došlo k obratu v plnění cíle na odstraňování hladu ve světě. Ještě na začátku devadesátých let minulého století bylo ve světě 20 procent hladových, v roce 2006 o čtyři procenta méně. Tento pozitivní trend ale vysoké ceny potravin v roce 2008 otočily. Ani snížení cen potravin na mezinárodních trzích v druhé polovině roku 2008 nevedlo k tomu, že by se jídlo pro chudé po celém světě stalo dostupnějším.
  • V letech 1990 až 2005 se počet lidí žijících za 1,25 amerického dolaru na den snížil z 1,8 na 1,4 miliardy (to vše před ekonomickou a potravinovou krizí). Výrazný pokrok v boji proti extrémní chudobě se ale s největší pravděpodobností zastaví. Alespoň to naznačují dosud známé indikátory. Plný dopad ekonomického propadu ve světě ještě neznáme, ale odhady mluví o zvýšení počtu extrémně chudých lidí o 55 – 90 milionů během roku 2009.
  • V rozvojových zemích trpí podvýživou celá čtvrtina dětí. Pokrok v této oblasti je velmi omezený a nedostatečný ke splnění vymezeného cíle do roku 2015. Vysoké ceny potravin a ekonomická krize situaci zřejmě ještě zhorší.
  • Celosvětová nezaměstnanost dosáhne během roku 2009 u mužů 6,1 až 7 procent, u žen dokonce 6,5 až 7,4 procenta. Vysoké procento žen má navíc velmi nejistou nebo zcela neplacenou práci. O pokroku v oblasti gendrové rovnoprávnosti proto nelze hovořit.

Zpráva OSN navíc upozorňuje na to, že pozitivní globální data o chudobě ovlivňuje především dramatický pokles chudoby ve východní Asii. V jiných regionech je pokrok značně střízlivější. V subsaharské Africe například počet extrémně chudých vzrostl v letech 1990 až 2005 o 100 milionů. Do kategorie chudých spadá 50 procent obyvatelstva.

Podle zprávy o plnění MDG chybí také prostředky na zlepšení zdraví matek. V této oblasti dosud zaznamenáváme nejhorší pokrok. Od poloviny devadesátých let minulého století proudí do většiny rozvojových zemí méně prostředků na programy umožňující plánování rodiny, a to přesto, že jejich pozitivní vliv na zdraví matek a narozených dětí je nesporný.

Snižuje se i schopnost zemí financovat své vlastní rozvojové programy. V posledním čtvrtletí roku 2008 klesly v důsledku prohlubující se krize v bohatých ekonomikách příjmy rozvojových zemí z exportu. To se projeví také na zadluženosti, především v zemích, kde se dařilo v posledních letech zvyšovat příjmy z vývozu.

Na summitu G8 ve skotském Gleneagles v roce 2005 a v témže roce na Světovém summitu OSN se dárcovské země zavázaly zvýšit rozvojovou pomoc. Tyto závazky jsou nadále v platnosti. Výkon světové ekonomiky ale naznačuje, že se v absolutních číslech vlastně nakonec sníží, protože jsou vyjádřeny v procentech hrubého národního důchodu (HND). Pro mnoho rozvojových zemí to ale ve výsledku znamená, že nižší zdroje na rozvoj nejen zpomalí dosavadní pokrok, ale může dokonce zvrátit dosud dosažené výsledky do negativních hodnot, upozorňuje zpráva OSN.

Pokrok před ekonomickou krizí

Zpráva OSN poukazuje na výrazné zlepšování situace v plnění MDG v mnoha státech a regionech do roku 2008, kdy se však radikálně změnila ekonomická situace ve světě:

  • V rozvojových zemích dosáhla úroveň školní docházky na základním stupni v roce 2007 88 procent. V roce 2000 to bylo 83 procent. V subsaharské Africe a Jižní Asii se docházka zvýšila v letech 2000 až 2007 dokonce o 15 resp. 11 procent.
  • I přes celkový růst populace se po celém světě daří snižovat úmrtnost dětí do pěti let. V roce 1990 zemřelo 12,6 milionů dětí mladších pěti let, v roce 2007 devět milionů. Dětská úmrtnost je nadále nejvyšší v subsaharské Africe, bylo zde ale dosaženo výrazných úspěchů. Zlepšila se distribuce antimalarických ochranných sítí napuštěných insekticidy. Malárie je totiž hlavní příčinou úmrtí dětí na tomto kontinentu. Dramatického zlepšení bylo dosaženo i v boji proti spalničkám díky masivním imunizačním kampaním.
  • Na celém světě se snížil počet lidí nově infikovaných virem HIV. Vrchol nastal v roce 1996, od té doby se infekce šíří pomaleji. V roce 2007 byl počet nových infekcí HIV 2,7 milionu. Data z posledních let také naznačují, že i celkový počet úmrtí na AIDS ročně již kulminoval, a to v roce 2005. Tehdy na AIDS zemřelo 2,2 milionů lidí, v roce 2007 to bylo o 200 tisíc obětí méně. Je to především díky zlepšenému přístupu lidí k antiretrovirální léčbě v chudých zemích. Celkový počet infikovaných HIV však nadále roste (33 milionů v roce 2007). Především proto, že HIV pozitivní díky stále dostupnější a lepší léčbě přežívají déle.

Výzvy

Zpráva OSN vyzývá vlády států a všechny další aktéry, aby posílily své strategie na zajišťování solidních pracovních příležitostí pro všechny – tedy i ženy a mladé lidi. Zdůrazňuje, že příležitosti pro ženy v regionech Jižní Asie, Severní Afriky a Západní Asie zůstávají extrémně nízké.

Cíle na odstranění nepoměru mezi chlapci a dívkami v primárním a sekundárním vzdělání do roku 2005 nebylo dosaženo. OSN proto znovu naléhá na vlády států, aby zajistily školní docházku pro všechny děti, zvláště pak pro ty žijící ve venkovských oblastech a odstranily nerovnosti v přístupu ke vzdělání na základě pohlaví a etnické příslušnosti.

Více politické vůle je potřeba ke snížení mateřské úmrtnosti, zvláště v Africe a Jižní Asii. K radikálnímu posunu musí dojít i v oblasti zajišťování základní kanalizace pro téměř jednu a půl miliardy lidí, kteří ji dosud nemají. Jinak nebude do roku 2015 splněn vytyčený cíl. Nezlepšuje se ani situace v příměstských chudinských slumech. Hlavní příčinou je pokračující rychlý růst velkých měst v rozvojovém světě.

Podle zástupce generálního tajemníka OSN pro ekonomické a sociální otázky je letošní zpráva o MDG dosud nejkomplexnějším globálním přehledem cílů tisíciletí. Data poskytlo a připravilo více než dvacet organizací systému OSN i mimo něj. Nechyběly mezi nimi ani Světová banka či OECD.

Podrobné informace včetně plného textu výroční zprávy „Millennium Development Goals Report 2009“:http://www.un.org/millenniumgoals/index.shtml

 

30 let OSN ve Vídni! Na oslavy přijíždí šéf OSN Ban Ki-moon

26.08.2009 – Generální tajemník OSN Ban Ki-moon navštíví ve dnech 28. – 30. srpna 2009 vídeňskou centrálu OSN. Zúčastní se zde slavnosti ke 30. výročí Mezinárodního centra ve Vídni (VIC), které je roku 1979 v pořadí třetím ze čtyř hlavních sídel Spojených národů ve světě (po New Yorku a Ženevě a před Nairobi).

Šéf OSN přijíždí na pozvání rakouské vlády. Na programu oficiální návštěvy sousedního Rakouska je setkání se spolkovým prezidentem Hainzem Fischerem a ministrem pro evropské a mezinárodní záležitosti Michaelem Spindeleggerem. Setká se také s generálním ředitelem Úřadu OSN ve Vídni Antoniem Mariou Costou, který je zároveň výkonným ředitelem Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC), a šéfy agentur OSN sídlících ve Vídni.

Oslav 30. výročí vídeňského sídla OSN se společně s Ban Ki-moonem zúčastní rakouský prezident Fischer, rakouský ministr zahraničí, starosta města Vídně, šéf Úřadu OSN ve Vídni, dále pak generální ředitel Organizace OSN pro průmyslový rozvoj (UNIDO) Kandeh Yumkella, výkonný tajemník přípravné Komise pro Smlouvu o úplném zákazu jaderných zkoušek (CTBT) Tibor Tóth a pověřený generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) Tomihiro Taniguchi.

Na slavnostní shromáždění do sídla OSN ve Vídni bylo pozváno na tisíc hostů, mezi nimi představitelé vlády Rakouska, stálí představitelé států při organizacích OSN ve Vídni, zástupci diplomatického sboru ve Vídni, představitelé města, zástupci nevládních organizací, soukromého sektoru a samozřejmě i zaměstnanci VIC. Mezi řečníky budou starosta města Vídně, rakouský prezident a ministr zahraničí, a generální tajemník OSN.

Jedním z bodů programu bude i vystoupení hudebního souboru „My Excellence“ se skladbou na podporu kampaně OSN „Seal the Deal“, která míří na uzavření dohody o klimatu na globální konferenci OSN v dánské Kodani v prosinci letošního roku.

Mezinárodní centrum ve Vídni (VIC) je sídlem organizací systému OSN a je jedním ze čtyř hlavních sídel OSN ve světě. Autorem projektu stavby je rakouský architekt Johann Staber. Komplex budov byl předán do užívání Spojeným národům dne 23. srpna 1979. Více o vídeňském sídle OSN ZDE.

Dne 28. srpna bude ve VIC zahájena také zajímavá výstava více než 120 portrétů na plátně v nadživotní velikosti. Dílo rakouského malíře Oskara Stockera je holdem odkazu Všeobecné deklarace lidských práv. Zobrazuje portréty více než 120 lidí stejného počtu národností, kteří žijí v rakouském Grazu. Toto „panoráma lidství“ vytváří řadu tváří delší než 150 metrů.

Generální tajemník OSN se po setkání s rakouským prezidentem v jeho letním sídle přesune na jih země, kde se zúčastní dvou mezinárondích sympozií.

 

Musíme odzbrojit!

Ban Ki-moon

06.08.2009 – Zničení měst Hirošima a Nagasaki v roce 1945 uzavřelo 2. světovou válku. Současně ale vedlo k zahájení Studené války, kdy byl nejistý mír založen na hrozbě vzájemného zničení.

Svět dnes stojí na dalším rozcestí. Opouští se představa, že bez jaderných zbraní nelze udržet mír. Otázka odzbrojení se vrátila do celosvětové politické agendy. S tím se zvedne vlna nových mezinárodních iniciativ, které ji budou tlačit dál.

Když před dvaceti lety skončila Studená válka, věřilo se, že je to záruka míru. Namísto toho ale hrozba jaderných zbraní přetrvává dodnes. Na světě jich je nyní více než 20 tisíc a nezmizela ani doktrína jaderného zastrašování. Svět ohrožují i pokračující jaderné zkoušky a testy raket dlouhého doletu. Dalším nebezpečím je úsilí nových států a teroristů o získání jaderné bomby.

Po celá desetiletí věříme, že hrozivé účinky jaderných zbraní stačí k prevenci jejich použití. Supervelmoci byly přirovnávány k dvěma pavoukům v jedné láhvi, kdy oba vědí, že útok jednoho je vlastně sebevraždou. Rostoucí počet pavouků v láhvi dnes ale znamená, že v bezpečí není vůbec nikdo. Uznávají to prezidenti Ruska i Spojených států, tedy zemí, jež vlastní nejsilnější jaderné arzenály. Dohodli se na společném snižování s cílem jejich úplné eliminace. Naposledy tak učinili na summitu v Moskvě.

Naděje na smlouvu o štěpných materiálech

Cíl jaderného odzbrojení podporují i další aktivity. Konference o odzbrojení – fórum šedesátipěti zemí, na kterém se dohadují mnohostranné odzbrojovací smlouvy – nedávno prolomila zablokovaná jednání o smlouvě o štěpných materiálech. Mají pokračovat i jednání o otázkách jaderného odzbrojení a bezpečnostních záruk pro nejaderné státy.

Austrálie a Japonsko společně zahájily činnost významné mezinárodní komise pro nešíření jaderných zbraní a odzbrojení. Mou vlastní iniciativou je multimediální kampaň „Musíme odzbrojit!“, která vyvrcholí 21. září v Mezinárodní den míru. Mým cílem je posílit hlasy bývalých státníků i aktivistických hnutí, jako např. „Global Zero“. Hlasům aktivistů z nevládních organizací bude dán prostor i na zářijové konferenci OSN o odzbrojení a rozvoji v Mexiku.

Spojené národy se na procesu odzbrojování podílí od roku 1946. Pozornost světa se nyní upírá k dvěma mezinárodním úmluvám sjednaným v rámci OSN. V září se v New Yorku sejdou zástupci zemí, které podepsaly Smlouvu o úplném zákazu jaderných zkoušek (CTBT) a budou jednat o jejím brzkém vstupu v platnost. Naléhavost řešení této otázky podtrhují jaderné zkoušky, odstřelování raket a vyhrožování dalšími provokacemi ze strany Severní Koreji. V květnu příštího roku se v sídle OSN uskuteční konference států Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT). Bude hodnotit aktuální stav plnění dohod. Pokud se podaří uvést smlouvu o zákazu jaderných zkoušek v platnost a úspěšná bude i konference států o nešíření, bude to dobrý startovní signál pro vykročení k úplnému jadernému odzbrojení.

Můj plán na odzbrojení

Můj pětibodový plán na dosažení jaderného odzbrojení začíná výzvou státům úmluvy o nešíření, aby podle její litery jednaly v dobré víře a v zájmu odzbrojení ať už přijetím nové úmluvy nebo řadou vzájemně se posilujících nástrojů podpořených důvěryhodným systémem ověřování. Odzbrojování musí být spolehlivě ověřitelné.

Zadruhé, vyzval jsem Radu bezpečnosti, aby hledala nové způsoby posilování bezpečnosti v odzbrojovacím procesu. Navrhuji, aby uspořádala summit o jaderném odzbrojení a zároveň vyzývám státy, které stojí mimo úmluvu o nešíření, aby zmrazily své snahy o získání jaderné zbraně a přijaly své vlastní odzbrojovací závazky. Odzbrojování musí posílit bezpečnost.

Třetí bod mého návrhu se týká zákonnosti. Klíčovým je v tomto smyslu univerzální přijetí mnohostranných úmluv, vytváření bezjaderných zón a přijetí nové úmluvy o štěpných materiálech. Vítám podporu prezidenta Baracka Obamy pro ratifikaci smlouvy CTBT ze strany Spojených států. Zbývá již jen několik ratifikací, aby smlouva mohla vejít v platnost. Odzbrojování musí stát na právních závazcích.

Bod číslo čtyři se týká odpovědnosti a transparentnosti. Jaderné státy musí zveřejnit více informací o tom, jak naplňují své odzbrojovací závazky. Přestože mnohé z nich zveřejnily některé detaily svých jaderných programů, stále nevíme přesně, kolik je ve světě jaderných zbraní. Sekretarát OSN může posloužit jako repozitář takových údajů. Proces odzbrojování musí být čitelný pro veřejnost.

Poslední, pátý bod mé iniciativy vyzývá k pokroku v eliminaci dalších zbraní hromadného ničení a snižování počtu raket, zbraní umístěných ve vesmíru a konvenčních zbraní. Odzbrojování musí předjímat také nebezpečí dalších typů zbraní.

Tohle je tedy můj plán. Zajištění bezpečnosti světa je velkou výzvou i bez jaderných zbraní či možnosti jejich získání dalšími státy nebo nestátními aktéry. Stabilita, důvěra mezi státy a ukončení regionálních konfliktů by jistě proces odzbrojování urychlilo. Samotné odzbrojování ale zároveň přispívá k dosažení těchto cílů. Proto by nemělo být odkládáno. Jen tak máme naději na budoucnost založenou na bezpečnosti a prosperitě. Proto si odzbrojení zaslouží podporu všech.

 

ÍRÁN: Šéf OSN vyzývá k respektování občanských a politických práv

Prohlášení mluvčí generálního tajemníka OSN

22.06.2009 – Se sílícími obavami a znepokojením sleduje generální tajemník OSN situaci v Islámské republice Íránu. Je zděšen povolebním násilím v zemi, zvláště použitím síly proti civilistům, jež si vyžádala oběti na životech a zranění. Vyzývá úřady, aby respektovaly základní občanská a politická práva, zvláště svobodu projevu, shromažďování a informací. Situace v Íránu znepokojuje celé mezinárodní společenství a generální tajemník vyzývá vládu i opozici k pokojnému řešení rozporů prostřednictvím dialogu a práva. Požaduje okamžité ukončení zatýkání, vyhrožování a používání síly. Generální tajemník doufá, že demokratická vůle lidí v Íránu bude plně respektována.

New York, 22. června 2009

 

Gaza: Humanitární pomoc nesouvisí s politickými cíli

John Holmes

11.05.2009 – Téměř čtyři měsíce po skončení bojů v Gaze je stále více zřejmé, že rozsáhlé potřeby místních obyvatel zůstávají nenaplněny a obnova území se zastavila. Dárci sice přislíbili peníze na humanitární pomoc – mezi nimi i EU, jež byla největším donorem okupovaných palestinských území v roce 2008 – ve skutečnosti je ale v Gaze nedostatek téměř všeho a rekonstrukce je prakticky nemožná.

Přibližně 75 procent z celkového počtu 1,5 milionu obyvatel Gazy potřebuje nějakou formu pomoci. Přesto dovoz i těch nejzákladnějších komodit podléhá tvrdým omezením ze strany izraelských úřadů. Do Gazy se tak prakticky dostávají jen potraviny a několik dalších komodit. Zapovězeny jsou veškeré materiály nutné pro rekonstrukční práce a náhradní součástky všeho druhu. Zákaz exportu na straně Izraele tak znemožňuje vznik jakýchkoli nových pracovních příležitostí.

Na vlastní oči jsem se přesvědčil o strádání obyvatel Gazy v únoru 2008 a znovu letos v lednu jen několik dní po vojenské operaci. Zdá se, že zničené životy a živobytí stovek tisíc vnímá Izrael jako cenu, kterou musí společně zaplatit civilní obyvatelstvo Gazy za činy jen několika jedinců.

Za tuto děsivou krizi lidské důstojnosti nese primární odpovědnost Izrael. Svůj podíl na ní má ale i Hamás. A to za navybíravé a nesmyslné raketové útoky, jež sám provádí či nechá provádět z území Gazy již tak dlouhou dobu. Hamás dobře věděl o důsledcích svých útoků stejně tak jako o důsledcích tříletého mlčení o osudu izraelského vojáka Gilada Šalita. Přesto jednal jak jednal. Tvrzení jeho představitelů, že jim leží na srdci zájmy Palestinského lidu, má tak vážné trhliny.

Obyvatelé Gazy podobně jako jiní zkoušení lidé na celém světě by si rádi co nejdříve začali kupovat co skutečně potřebují namísto toho, aby se spoléhali na charitu. Šíří se ale nezaměstnanost a mnoho rodin nemá vůbec žádný zdroj příjmů. Celá společnost tak může upadnout do plné závislosti na vnější pomoci. Zaznamenáváme rekordní počet lidí, jež potřebují potravinovou pomoc. A to i přesto, že jídlo na trhu je. Zhoršuje se i přístup k pitné vodě a její kvalita. Zničený systém vodovodního potrubí a kanalizace navíc nemůže být za současných podmínek rekonstruován. Dochází ke zvýšenému výskytu onemocnění souvisejících s kvalitou vody. Stále více domácností musí odebírat vodu z přistavených cisteren.

Zlepšení humanitární situace v Gaze vyžaduje stažení humanitární pomoci a rekonstrukčních prací z bezpečnostní i politické agendy. Pokud zůstane podmínkou zlepšení života lidí dosažení izraelsko-palestinského míru – o nějž se snažíme více než 60 let – a usmíření mezi Palestinci samotnými, může být Gaza po celé roky závislá jen na tom, co jí kdo dá. Co to znamená pro místní lidi a jejich chování a postoje lze snadno domyslet.

Dobrým začátkem řešení by bylo otevření hraničních přechodů pro veškeré zboží pro humanitární a rekonstrukční práce. A to nikoli proto, že si to přeje a že z toho může těžit Hamás, nebo že došlo k naplnění určitých politických podmínek. Ne, důvodem je, že to zoufale potřebují obyvatelé Gazy. Přehlížet nesmíme ani to, že humanitární pracovníci musí být respektováni ze strany Hamásu i Izraele jako nezávislí a autonomní aktéři. Humanitární pomoc je neutrální a nestranná a donoři toto musí opakovat při jakékoli příležitosti.

To jsou první dílčí kroky díky nimž se do Gazy může vrátit alespoň špetka důstojnosti. Na druhou stranu to není nic, co by mohlo podpořit či naopak zbrzdit politické cíle obou stran konfliktu.

V Gaze byla humanita usazena na zadní sedadlo za politiku. Mizerný pramínek několika nejzákladnějších potřeb je tím jediným, co svět dnes může nabídnout civilistům chyceným do osidel politického patu, k němuž nijak nepřispěli. Rekonstrukce infrastruktury zničené během invaze a díky téměř dvěma rokům uzávěr a starost o nejzranitelnější – děti a seniory. To se musí stát okamžitou prioritou.

Ochrana, jídlo, voda, zdravotní péče a obydlí – to jsou základní lidské potřeby, nikoli almužna. Je nejvyšší čas, aby to bylo uznáno jako fakt všemi stranami odpovědnými za nekonečné strádání lidí v Gaze.

Autor je zástupcem generálního tajemníka OSN pro humanitární otázky a koordinátorem humanitární pomoci OSN.

 

Zpět k mírovému procesu v Gaze

Ban Ki-moon

09.03.2009 – Boje na přelomu roku v pásmu Gazy, ničení a utrpení postihly nejvíce civilní obyvatelstvo Gazy a jižního Izraele. Lidé, kteří již řadu let trpěli, zasáhla ještě větší mizérie a vyhlídky na nejistou budoucnost je naplňují úzkostí a beznadějí. Po ničivých následcích dlouhotrvajcí okupace, blokád, občanské války a ekonomického kolapsu jejich životy zasáhlo umírání, ničení a vysídlování. Sám jsem na vlastní oči viděl obrovský rozsah potupy a ponížení, když jsem do Gazy zavítal hned dva dny po vyhlášení příměří. Realita místa mě hluboce zasáhla.

Obnovit politický proces

Obětí konfliktu nebyli ale jen obyvatelé Gazy a jihu Izraele. Postižen byl i politický proces nastartovaný v listopadu 2007 v americkém městě Annapolis. Naším úkolem je nyní poskytnout humanitární pomoc a zahájit rekonstrukci Gazy. Zároveň musíme obnovit politický proces, a to hned na několika úrovních – mezi Palestinci samotnými, mezi Palestinci a Izraelci a v neposlední řadě mezi Izraelem a arabským světem.

Tři týdny intenzivních bojů skončily vyhlášením jednostranného příměří na obou stranách dne 18. ledna. Situace však zůstává poměrně křehká, násilí i uzavírky Gazy pokračují. To jen podtrhuje důležitost dosažení trvalého, udržitelného a plně respektovaného příměří, k němuž vyzývá Rada bezpečnosti. Významnou úlohu v tomto procesu sehrál Egypt. Ve své iniciativě pro příměří neopomněl související otázky plného znovuotevření přechodů do Gazy, propuštění palestinských vězňů výměnou za propuštění izraelského vojáka Gilada Šalita a sjednocení Palestinců. Egypt se také ujal organizace setkání v Šarm aš-Šajchu, na kterém se minulý týden jednalo o ekonomických potřebách Palestinců a zejména o obnově a rekonstrukci Gazy.

Podpořit proces usmíření

Otevřené hraniční přechody, jak to stanoví mezinárodní dohody, jsou zcela zásadním předpokladem pro trvalé příměří a tolik potřebnou humanitární a rozvojovou pomoc v Gaze. Máme-li obnovit dobře fungující režim přechodů, musíme se vážně zabývat legitimními obavami Izraele o bezpečnost a Palestinská samospráva musí být schopna znovu převzít svou odpovědnost stanovenou mezinárodními dohodami. To ale předpokládá, že dojde ke znovusjednocení Palestinců jedinou vládou oddanou principům Organizace za osvobození Palestiny. Již jsem řekl, že OSN bude spolupracovat se sjednocenou palestinskou vládou, která vrátí Gazu a Západní břeh pod autoritu prezideta Abbáse. Vyzývám všechny palestinské strany a regionální a mezinárodní hráče, aby proces usmíření podpořili.

Krize v Gaze odhalila i hloubku politických selhání minulosti a nutnost dosažení spravedlivého, trvalého a komplexního míru pro všechny na Blízkém východě. Stejně tak jako je potřeba jednotné palestinské vlády oddané mírovému procesu, potřebujeme i izraelskou vládu schopnou plnit své dřívější závazky. Podobně jako se musí zabývat bezpečnostními otázkami Palestinci (jak to vidíme ze strany Palestinské samosprávy na Západním břehu), musí dojít ke skutečnému zastavení usidlování ze strany Izraele. Další usídlování je nelegální a neakceptovatelné a výrazně podkopává důvěru v politický proces v celém arabském světě. Vyzývám všechny mezinárodní partnery, aby tuto otázku učinily skutečnou prioritou.

Od humanitární pomoci k rekonstrukci Gazy a k trvalému míru

Spojené národy musí pokračovat v poskytování humanitární pomoci. Hned po skončení bojů jsme zveřejnili výzvu k poskytnutí fondů. Věřím, že zájem donorů bude příznivý i pro Palestinskou samosprávu. Z jejího rozpočtu jsou vypláceny tisíce úředníků v Gaze i některé základní služby pro obyvatelstvo. Vyzval jsem všechny strany, aby udělaly vše potřebné pro dodávky humanitární pomoci v celé Gaze, zajistily bezpečnost humanitárních pracovníků a plně respektovaly mezinárodní humanitární právo.

Musíme také zajistit včasný přechod od humanitární pomoci k obnově a rekonstrukci. Bez toho budou tisíce obyvatel Gazy jen přežívat v plné závislosti na vnější pomoci a bez naděje na dlouhodobý růst a stabilitu. Gaza se potřebuje vrátit k normálu. Musíme úzce spolupracovat s Palestinskou samosprávou, regionálními aktéry a celým mezinárodním společenstvím. Nesmíme zapomenout ani na Západní břeh a podpořit pokračující reformní snahy samosprávy. Hmatatelné zlepšení životních podmínek Palestinců vyžaduje okamžitá opatření ze strany Izraele na uvolnění pohybu a přístupu k důležitým zdrojům jako jsou půda a trhy.

Naším cílem není jen návrat k mírovému procesu a k situaci v Gaze před 27. prosincem loňského roku, kdy vypukly boje. Nyní je nejvyšší čas k dosažení plného a komplexního míru mezi Izraelem jeho arabskými sousedy. Naše snaha o poskytnutí rychlé pomoci musí být spojena s cílem, který nás dlouho spojoval. Tím je ukončení okupace, jež začala v roce 1967, vznik Palestinského státu na územích Gazy a Západního břehu, včetně východního Jeruzaléma. Ten musí koexistovat v míru a bezpečí se Státem Izrael stejně jako ostatní arabští sousedé. Udělám vše co je v mých silách pro trvalý a spravedlívý mír v tomto regionu. Svou odpovědnost musí pževzít i celé mezinárodní společenství. Po tragickém konfliktu v Gaze je to třeba víc než kdy jindy.

Autor je generálním tajemníkem OSN

 

Ban Ki-moon v Gaze: „Jsem doslova zděšen“

20.01.2009 – Generální tajemník OSN navštívil v úterý pásmo Gazy. Cílem jeho cesty bylo především demonstrovat solidaritu s tamními lidmi a ujistit je o plné podpoře Organizace spojených národů a mezinárodního společenství.

„Jsem doslova zděšen,“ těmito slovy šéf OSN reagoval, když se dostal do ohrazeného prostoru Agentury OSN na pomoc palestinským uprchlíkům (UNRWA), jenž zasáhly minulý týden izraelské bomby. „Ten zápach po bombardování je tady stále cítit. Je to urážlivý a naprosto nepřijatelný útok proti Spojeným národům,“ podtrhl Ban Ki-moon. „Již několikrát jsem zvedl hlas k protestu a nyní nejdůrazněji protestuji znovu a odsuzuji tento zásah. Nařídil jsem plné vyšetření tohoto případu a pohnání viníků k odpovědnosti.“

Šokující, alarmující, děsivé

Šéf OSN dále oznámil, že ve čtvrtek 22. ledna vyšle do Gazy zvláštní tým pod vedením zvláštního koordinátora OSN pro mírový proces na Blízkém východě Roberta Serryho a koordinátora humanitární pomoci OSN Johna Holmese. Jeho úkolem bude zjistit rozsah škod a potřeb obyvatelstva. „Udělám vše co je v silách generálního tajemníka, aby lidem v nouzi bylo pomoženo.“

Ban Ki-moon řekl, že to, čeho byl svědkem v Gaze, je šokující, alarmující a děsivé. „Odsoudil jsem tento konflikt hned na jeho počátku. Izrael použil nadměrné vojenské síly, stejně tak jsou ale naprosto neakceptovatelné bombové útoky proti Izraeli.“

Těsně před návštěvou Gazy se Ban sešel s premiérem Ehudem Olmertem. Vyjádřil úlevu nad rozhodnutím Izraele deklarovat jednostranné příměří. Zdůraznil, že je nutné, aby se veškeré vojenské jednotky Izraele stáhly z Gazy a byly vytvořeny podmínky pro trvalé ukončení násilí. Izraelskému předsedovi vlády dále řekl, že OSN bude i nadále lídrem v poskytování humanitární pomoci lidem v Gaze a v dlouhodobé rekonstrukci území.

Návštěva izraelského Siderotu

Vedle Gazy navštívil šéf OSN i jihoizraelské město Siderot, na nějž často dopadají rakety Hamásu. Kritizoval tyto útoky, stejně tak jako nepřiměřenou reakci Izraele. Třítýdenní útoky na Gazu si vyžádaly přes 1 300 životů, 412 z nich jsou děti. Zraněno bylo více než 5 300 lidí, z nich bylo 1 855 dětí. K tomu musíme přičíst rozsáhlé ničení majetku a utrpení lidí.

Skutečného ukončení násilí a skutečné bezpečnosti pro Izraelce i Palestince lze podle Bana dosáhnout jen prostřednictvím celkového vyřešení dlouhodobého arabsko-izraelského konfliktu a vytvořením státu Palestina, jež bude v míru a bezpečí koexistovat vedle Izraele, tak jak to určují rezoluce Rady bezpečnosti OSN.

Šéf OSN příkladem

Šéf OSN se jako první vysoký představitel mezinárodního společenství seznámil na vlastní oči s následky konfliktu v Gaze. Setkal se a diskutoval s pracovníky OSN i zástupci občanské společnosti. Šéf operací UNRWA John Ging na tiskové konferenci poznamenal, že návštěva Ban Ki-moona byla velmi důležitá a pozitvní a doufá, že se stane odvážným příkladem i pro další lídry světa, aby se se situací v Gaze přímo seznámili.

Příští víkend by se měly znovu otevřít školy v Gaze, které se během konflitku staly útočištěm pro více než 55 tisíc lidí hledajících bezpečí. Šéf humanitárních operací OSN John Holmes řekl, že 21. ledna byly otevřeny čtyři přechody do pásma Gazy. Na místě se však nedostává potravin, paliv, stavebního materiálu a energie. Podle něj je pro humanitární pracovníky, zejména z nevládních organizací, nadále těžké vstoupit do Gazy a poskytovat tolik potřebnou pomoc strádajícím lidem.

 

Gaza potřebuje rázná politická řešení a humanitární pomoc

05.01.2009 – Zvláštní koordinátor OSN pro Blízký východ (UNSCO) upozorňuje, že krize v Gaze ohrožuje životy civilistů a ničí infrastrukturu. Současně zvyšuje napětí v celém regionu a ohrožuje dlouhodobé úsilí o mírové uspořádání. Civilní obyvatelstvo se ocitlo v presu neodpovědného odpalování raket Hamásu a použití nepřiměřené vojenské síly Izraele. OSN se velmi obává další eskalace konfliktu.

Složky systému Organizace spojených národů se aktivně podílejí na hledání možných řešení situace. Podle generálního tajemníka OSN, který hned v ranné fázi konfliktu vyzval k jeho okamžitému ukončení, však musí být vykonáno mnohem více, abychom dosáhli kýženého výsledku. V oblasti probíhají intenzívní diplomatická jednání mnoha významných hráčů, včetně Spojených států, EU, Ligy arabských států, Turecka a dalších. Nezastupitelná je i role tzv. Blízkovýchodního kvartetu.

Generální tajemník OSN Ban Ki-moon dělá maximum pro zintenzivnění a koordinaci veškerého úsilí v oblasti. Veřejně i v důvěrných rozhovorech se světovými lídry, kteří mají reálný vliv na strany konfliktu, vyzývá k okamžitému ukončení násilí.

Podle Úřadu zvláštního koordinátora OSN (UNSCO) musí být v regionu vytvořeny zcela nové podmínky k zajištění toho, že se podobná situace nebude opakovat. Především musí být zastaveno násilí a ruku v ruce s tím upřena pozornost na řešení problémů, které ke krizi vedly: otázky Západního břehu a Gazy ve vztahu k Izraeli a všechny související otázky bezpečnostní i humanitární. Celé mezinárodní společenství musí být připraveno pomoci budovat nové struktury ve prospěch stabilizace situace.

Ještě více než kdy jindy je nutné dosáhnout míru mezi Izraelem a Palestinou – musí být ukončen současný konflikt, okupace a vytvořen palestinský stát vedle bezpečného Státu Izrael.

Humanitární krize

Z pohledu humanitárního je ukončení současného konfliktu stejně naléhavé. Podle údajů agentury UNRWA (United Nations Relief and Works Agency) se obětí konfliktu stalo více než 327 Palestinců a více než 840 jich bylo zraněno. Celá čtvrtina z těchto lidí jsou civilisté. Gaza je hustě obydleným územím a zintenzivnění bojů ohrožuje velké množství obyvatel, obydlí i další infrastrukturu. Na území Gazy je nezbytné respektovat ustanovení mezinárodního humanitárního práva.

Generální tajemník OSN odsoudil raketové útoky ze strany Hamásu, které ohrožují obyvatele na jihu Izraele. Útoky jsou neodpovědné vůči obyvatelům Gazy. Šéf OSN odsoudil i nepřiměřené použití vojenské síly ze strany Izraele, jež má za následek řadu civilních obětí. Rozsáhlé letecké útoky ohrožují životy a ničí majetek, ale budou mít také hluboké a dlouhotrvající fyzické i psychologické následky.

Pomoc poskytovaná UNRWA

OSN se snaží i ve válečných podmínkách obyvatelům Gazy pomáhat. UNRWA zahájila na celém území distribuci mouky uvolněné ze zásob Světového potravinového programu (WFP). Podporu operacím OSN vyjádřila celá řada dalších dárců v regionu i z jiných částí světa.

K posytování pomoci je nezbytná plná podpora činnosti OSN ze strany Izraele. Pracovníci týmu zvláštního koordinátora OSN (UNSCO) úzce spolupracují s izraelskými úřady. Komunikace je upřímná a otevřená a spolupráce pokračuje. Ne všechny, ale řada požadavků OSN je naplňována.

Pro práci UNRWA je zcela zásadní, aby byl otevřen přechod Karni. Agentura tak bude moci dozásobit své vlastní sklady pšenice a dopravit ji pak všem 750 tisícům lidí, kteří jsou na jejích dodávkách závislí.

Elektrárna v Gaze, která je uzavřena od 30. prosince, potřebuje palivo. Více než 650 tisíc lidí tak zůstává kždý den 16 hodin bez elektrického proudu a nemocnice musí používat generátory. Ty jsou však nespolehlivé, protože v Gaze je chronický nedostatek náhradních součástek a zásoby paliva mohou být během jediného týdne vyčerpány.

UNRWA potřebuje hotovost, aby byla schopna vyplácet své zaměstnance, dodavatele a kontraktory. Bez funkčního aparátu agentury není možné dodat do Gazy potřebnou humanitární pomoc. Agentura musí být schopna dostát svým finančním závazkům.

Významná je pomoc Egypta, který umožnil evakuaci zraněných a dodávky léčiv přes přechod Rafah. Bylo také zahájeno humanitární letecké spojení do Káhiry.

 

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

2008


Gaza: Izrael a Hamás musí okamžitě zastavit násilí

29.12.2008 – Rada bezpečnosti OSN vyzvala Izrael a Palestince, aby okamžitě ukončili násilné akce v pásmu Gazy. V rezoluci přijaté 28. prosince vyjádřili její členové znepokojení nad eskalací situace. Podle údajů OSN si letecké nálety, které Izrael zahájil jako odpověď na pumové útoky militantních skupin z Gazy, vyžádaly více než tři stovky životů, z toho více než 60 dětí a žen. Dosud se stále ještě neví kolik ze zabitých mužů jsou civilisté. Počet zraněných je odhadován na minimálně 1400 lidí. Podle šéfky mise OSN na pomoc palestinským uprchlíkům (UNRWA) Karen AbuZaydové je pravděpodobné, že počet obětí je mnohem vyšší.

Také generální tajemník OSN Ban Ki-moon vyzval Izrael a Hamás k zastavení násilností a k otevření hraničních přechodů pro dodávky humanitární pomoci do Gazy. „K vyhlášení příměří musí dojít okamžitě,“ zdůraznil šéf OSN.

Zástupce generálního tajemníka OSN pro humanitární otázky John Holmes na včerejší tiskové konferenci řekl, že do pásma Gazy byl umožněn vstup 60 kamionům se zásobami, včetně léků. Upozornil, že v současné době je v Gaze množství zásob na minimální potřebné úrovni, ale pokud bude násilí pokračovat, porostou strmě i nároky na dodávky humanitární pomoci.

Organizace spojených národů je ve stálém kontaktu se všemi relevantními autoritami v oblasti prostřednictvím svého zvláštního koordinátora pro Blízký východ, agentury UNRWA a dalšími organizacemi systému OSN, a je připravena poskytnout potřebnou pomoc ke snížení dopadů na civilní obyvatelstvo.

 

Financovanie rozvoja: Svetoví lídri sa stretávajú v Dauhe

18.11.2008 – Hlavy štátov a ministri vlád sa koncom novembra stretli v katarskej Dauhe na konferencii s cieľom odporučiť opatrenia týkajúce sa kľúčových vkladov potrebných na povzbudenie obchodu v rozvojových krajinách, poskytovania pomoci, investícií, zmierňovania dlhov, mobilizácie národných dlhov a efektívnej medzinárodnej finančnej architektúry. Po debakli na svetových finančných trhoch a prudkom spomalení ekonomického rastu sa ich úloha stala omnoho dôležitejšia a zložitejšia.

Nadväzujúca medzinárodná konferencia OSN pre financovanie a rozvoj bola naplánovaná, aby posúdila pokrok urobený v oblasti Monterreyského konsenzu, ktorý sa stal medzníkom v dohodách Severu a Juhu o rozvojových princípoch. Stretnutie v Dauhe taktiež nasmeruje Monterreyskú agendu smerom na výzvy ako klimatické zmeny, potraviny a poľnohospodárstvo, ktoré sa od roka 2002 výraznejšie zviditeľnili.

Predstavitelia OSN zdôrazňujú, že na revízii Financovania pre rozvoj („FfD“) bude najvyššia účasť z celého sveta s najviac otvoreným prístupom zo všetkých formálnych medzivládnych stretnutí o ekonomických záležitostiach, ktoré sa konali od prudkého poklesu na finančných trhoch v druhej polovici tohto roku. Kľúčovú rolu budú zohrávať aj predstavitelia Svetovej banky, Medzinárodný menový fond a Svetová obchodná organizácia.

Rokovania v New Yorku o záverečnom dokumente sú momentálne v plnom prúde, pretože generálny tajomník OSN Pan Ki-mun a ďalšie hlavy multilaterálnych organizácií varujú pred stratami, ktoré si spomalenie ekonomiky môže od rozvojových krajín a chudobnej populácie vyžiadať. Existujú obavy, že kríza by mohla mať hrozivý dopad na obchod, poskytovanie pomoci, investičné toky a možný vzostup protekcionizmu. Generálny tajomník OSN Pan pozval hlavy štátov na predbežné stretnutie na 28. novembra, ktorého spoluhostiteľom bude katarský emir a kde sa bude diskutovať o spôsoboch, ako riešiť finančnú krízu a spomalenie ekonomiky.

Rozvojový rok v pozornosti OSN

Konferencia v Dauhe vrcholí práve v roku mimoriadnych nepokojov na finančných trhoch. Rovnako to však bol aj rok zvýšenej aktivity OSN, kedy sa okrem oblasti rozvoja zaoberala aj 12. Konferenciou OSN o obchode a rozvoji a v prvej polovici roku 2008 vytvorením pracovnej komisie zloženej zo zástupcov agentúr OSN pre globálnu potravinovú krízu. V septembri sa generálnemu tajomníkovi OSN na stretnutí na vysokej úrovni v New Yorku podarilo vyzbierať spolu viac ako 17 miliárd amerických dolárov v rámci záväzkov na podporu Miléniových rozvojových cieľov a v októbri sa na Valnom zhromaždení OSN konala neformálna rozprava o globálnej finančnej kríze.

Počas stretnutia, ktorého hostiteľom je Katar, sa budú v konferenčnom centre pripojenom k rekreačnému stredisku Sheraton Doha Resort a v hoteli Convention Hotel konať plenárne zasadnutia a šesť interaktívnych okrúhlych stolov. V dňoch 26. – 27. novembra mu bude predchádzať Dauhaské globálne fórum občianskej spoločnosti (Doha Global Civil Society Forum) a 28. novembra druhé Medzinárodné obchodné fórum (International Business Forum). Ďalšie sprievodné podujatia zorganizujú vlády, agentúry OSN, súkromný a tretí sektor.

Pozadie podujatia

Prvé stretnutie na úrovni summitu financované OSN zamerané na finančné a s tým spojené otázky týkajúce sa globálneho rozvoja a medzinárodnej ekonomickej spolupráce sa konalo v mexickom Monterrey v roku 2002. Päťdesiat hláv štátov a viac ako 200 ministrov financií, zahraničných vecí, rozvoja a obchodu ako aj lídri obchodného sektora a občianskej spoločnosti sa pridali k hlavám organizácií ako OSN, Svetová banka, Medzinárodný menový fond, Svetová obchodná organizácia. Šiesta časť Monterreyského summitu, ktorá vyplynula zo summitu, je najkomplexnejšou a najsmerodajnejšou výpoveďou o rozvojových princípoch, ku ktorým sa formálne zaviazali rozvojové aj vyspelé krajiny. Záväzky podpísané v Monterrey naznačili zvrat v predchádzajúcom niekoľko desiatok rokov dlhom oslabení či stagnácii v úrovni rozvojovej pomoci. Rozvojový summit 2002 taktiež ohlásil začiatok novej éry v spolupráci medzi bretton-woodskymi inštitúciami, WTO a OSN.

PLÁN MEDIÁLNYCH PODUJATÍ

  • november: Otvorenie akreditácie pre médiá v dauhaskom Konferenčnom centre.
  • november: Stretnutie na vysokej úrovni o globálnej finančnej kríze zvolané emirom Kataru a generálnym tajomníkom OSN. Tlačová konferencia alebo neformálne stretnutie pre médiá budú vopred oznámené.
  • november: Otvorenie revíznej konferencie Financovanie pre rozvoj. Úvodný prejav prednesú emir Kataru, predseda Valného zhromaždenia a generálny tajomník OSN.
  • november: Na plenárnom zasadnutí urobí z každej delegácie krátke vyhlásenie.
  • december: Vystúpi hlava štátu, predseda vlády alebo minister. Zoznam rečníkov bude k dispozícii v mediálnom centre.
  • Na oddelenom fóre budú podľa potreby prebiehať rokovania o dokončovaní schváleného záverečného dokumentu.
  • Tlačový hovorca/ hovorkyňa konferencie bude organizovať denný tlačový brífing – časový rozvrh bude dodatočne oznámený.

 

Demokracie slaví poprvé svůj mezinárodní den

15.09. 2008 –Dne 8. listopadu roku 2007 přijalo Valné shromáždění OSN přelomovou rezoluci. Vyhlásilo 15. záříMezinárodním dnem demokracie a vyzvalo vlády států, organizace systému OSN a další mezinárodní, regionální i nevládní organizace, aby si tento den každoročně připomínaly. Historicky první Mezinárodní den demokracie připadá na 15. září 2008. V roce 1997 v tento den přijala Meziparlamentní unie Všeobecnou deklaraci o demokracii.

Mezinárodní den je příležitostí zhodnotit stav demokracie ve světě. Demokracie je proces, ale také konečný cíl. Jen s plnou účastí a podporou celého mezinárodního společenství, vlád států, občanské společnosti a všech jednotlivců můžeme dosáhnout toho, aby se ideály demokracie staly realitou všude a pro všechny lidi na světě.

V sídle OSN dnes ráno newyorského času proběhne první připomínka Mezinárodního dne demokracie na plenárním zasedání Valného shromáždění.

Zavedené demokracie spolu neválčí

Generální tajemník OSN Ban Ki-moon ve svém poselství k mezinárodnímu dni upozornil, že demokracie není sportem pro diváky. Vyžaduje naopak aktivní zapojení každého člověka. Zdůraznil, že demokracie je během na dlouhou trať. „Je to dlouhý zápas, který musí vést jednotliví občané, komunity a celé národy. Každý z nás se ho musí zúčastnit.“

„Jako generální tajemník OSN jsem zavázán dělat vše pro to, aby Organizace spojených národů pomáhala státům na celém světě budovat a posilovat demokratické systémy. Je zcela evidentní, že demokracie je základem stability, bezpečnosti, lidských práv a rozvoje. Zavedené demokracie proti sobě neválčí. Demokratický systém je nejlepší zárukou ochrany lidských práv a vlády zákona. A skutečného rozvoje lze dosáhnout jen ve společnostech, ve kterých lidé opravdu mohou rozhodovat o věcech veřejných.“

Demokracie a Spojené národy

Demokracie je jedna z univerzálních a nezadatelných základních hodnot a principů Organizace spojených národů. Je založena na svobodné vůli lidí a úzce spojena s vládou zákona, respektem k lidským právům a základním svobodám.

Ačkoli Charta OSN neobsahuje v žádné své části slovo demokracie, její úvodní slova – My, lid spojených národů – odráží základní princip demokracie, že společná vůle lidí je zdrojem legitimity a suverenity jak jednotlivých států, tak OSN jako celku.

Význam demokracie zdůrazňuje i Všeobecná deklarace lidských práv (1948). „Základem vládní moci budiž vůle lidu,“ píše se v článku 21. Deklarace vyjmenovává práva, která jsou nezbytná pro účinné zapojení občanů do politického rozhodování. Všeobecná deklarace lidských práv se od roku 1948 stala inspirací pro desítky zemí při tvorbě legislativy a ústavy. Významně přispěla k přijetí demokracie jako univerzální hodnoty na celém světě.

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (1966) položil legální základy principů demokracie. Kromě jiného stanoví:

  • svobodu slova (článek 19), právo shromažďovací (článek 22);
  • právo na svobodné sdružování (článek 22);
  • právo podílet se na správě věcí veřejných, a to přímo či prostřednictvím svobodně volených zástupců (článek 25);
  • právo volit a být volen ve skutečných a periodických volbách. Každému musí být zaručena možnost tajné volby tak, aby byla zachována svobodná vůle voličů (článek 25).

Pro státy, jež tento pakt ratifikovaly, je právně závazný. Dodnes tak učinilo celkem 161 států, tedy asi 80 procent všech států OSN.

Podpora demokracie ve světě

Aktivity OSN na podporu demokracie jsou realizovány Rozvojovým programem OSN (UNDP), Fondem OSN pro demokracii (UNDEF) a Úřadem vysokého komisaře pro lidská práva (OHCHR). Činnost ve prospěch demokracie přímo souvisí i s aktivitami OSN na podporu lidských práv, rozvoje a bezpečnosti:

  • podpora parlamentů a místních správních orgánů při posilování demokracie;
  • podpora lidských práv, vlády zákona a přístupu k spravedlnosti;
  • zajišťování svobody slova a přístupu k informacím skrze posilování svobody médií;
  • pomoc při volbách a dlouhodobá podpora volebních orgánů;
  • podpora zapojení žen do politického života.

Na podporu demokratických procesů uvolňuje Rozvojový program OSN každoročně na 1,5 miliardy amerických dolarů. OSN je tak jedním z největších světových poskytovatelů technické spolupráce v této oblasti. Politická práce OSN spočívá v podpoře demokratických procesů a výsledků. Agentury OSN působí ve prospěch posilování důležitých institucí – parlamentů, volebních komisí a právních systémů. Činnost OSN na podporu lidských práv je zaměřena na podporu svobody projevu a shromažďování a účasti na veřejném životě. To vše je základem každé demokracie.

Demokracie a Valné shromáždění

Od roku 1988 přijalo Valné shromáždění každoročně alespoň jednu rezoluci k některým aspektům demokracie. V 90. letech se demokracie stala jedním z nejvýznamnějších témat závěrečných dokumentů konferencí a vrcholných jednání OSN.

Světový summit států OSN v roce 2005 potvrdil, že „demokracie je univerzální hodnotou, založenou na svobodně vyjádřené vůli lidí při vytváření politických, hospodářských a sociálních systémů a na plné účasti lidí při rozhodování o všech aspektech jejich života.“

V závěrečném dokumentu summitu státy zdůrazňují, že „demokracie, rozvoj a respekt k lidským právům a základním svobodám jsou propojeny a vzájemně se posilují. Demokracie je založena na společných hodnotách, neexistuje však jeden společný model demokracie.“

 

Extrémně chudých lidí je podle Světové banky více

  1. 08. 2008 –Světová banka upravila své odhady počtu extrémně chudých lidí na světě. Namísto dosud uváděné jedné miliardy je počet nejchudších až 1,4 miliardy. Chudoby je tedy v rozvojovém světě zřejmě mnohem více, než se dříve myslelo.

Přesto však se však ve zprávě Světové banky uvádí, že v boji proti chudobě bylo dosaženo velkého pokroku. „Podle našich nových údajů je velmi pravděpodobné, že svět splní do roku 2015 první z rozvojových cílů tisíciletí – snížit oproti roku 1990 na polovinu počet lidí žijících v extrémní chudobě,“ říká hlavní ekonom Světové banky Justin Lin. Počet nejchudších podle něj od roku 1981 každoročně klesá o jedno procento.

Nové údaje o chudobě jsou založeny na měření parity kupní síly z roku 2005. Neberou však ještě v potaz vliv nedávného prudkého nárůstu cen potravin a ropy ve světě. Světová banka ale přehodnotila klasifikaci extrémní chudoby. Vzhledem k novým skutečnostem nyní považuje za extrémně chudého člověka, který má na živobytí v přepočtu 1,25 amerického dolaru na den. Až donedávna to byl jeden americký dolar.

Počet chudých ve světě se snížil od roku 1981 o 500 milionů. Přes tento pozitivní vývoj bude i v roce 2015, kdy mají být splněny rozvojové cíle tisíciletí, na světě žít více než miliarda lidí za méně než 1,25 dolaru na den.

Nejlepších výsledků v potírání chudoby bylo dosud dosaženo ve východní Asii. Pod hranicí chudoby zde podle údajů z roku 2005 žilo 18 procent lidí, v roce 1981 to bylo celých 80 procent populace. V regionu jižní Asie poklesl za stejné období počet chudých z 60 na 40 procent (dvě třetiny chudých tohoto regionu žijí v Indii). V subsaharské Africe zůstává podíl extrémně chudých 50 procent. Jejich počet se ale reálně téměř zdvojnásobil. V roce 1981 to bylo 200 milionů lidí, v roce 2005 380 milionů.

Na zářijovém zasedání v New Yorku budou členské státy hodnotit pokrok dosažený v plnění rozvojových cílů tisíciletí.

 

Prohlášení generálního tajemníka OSN k situaci v Gruzii

09.08. 2008 – Generální tajemník Ban Ki-moon je zneklidněn eskalací konfliktu v Gruzii, který si vyžádal velký počet obětí a způsobil rozsáhlé škody v Jižní Osetii i dalších oblastech země. Je zejména znepokojen šířením násilí i do oblastí mimo jihoosetskou oblast.

Generální tajemník vyzývá k okamžitému ukončení nepřátelských aktů a zahájení rozhovorů o mírovém urovnání konfliktu. Vítá mezinárodní snahy o podporu a pomoc při řešení krize. Všechny ozbrojené jednotky, které nemají mandát určený příslušnými dohodami o Jižní Osetii, by měly opustit oblast. Generální tajemník vyzývá všechny strany k respektování principu územní celistvosti jak stanoví Charta OSN a upustit od veškerých akcí, které by mohly ohrozit úsilí o řešení dlouhodobého konflitku v Gruzii. Věří, že trvalého řešení lze dosáhnout pouze mírovými prostředky.

 

Dárfúr: Mír v nedohlednu

Martin Luther Agwai

7.08. 2008 –Svět upírá zraky na Mezinárodní trestní soud v Haagu a uvažuje o tom, jaký vliv může mít obvinění súdánského prezidenta na situaci v Súdánu. Podívejme se, co se dnes děje v Dárfúru.

Jako velitel jednotek, které by měly tvořit největší mírovou operaci na světě, jsem velmi znepokojen, že se bezpečnostní situace zhoršuje. Namísto udržování míru dál umírají místní lidé i vojáci mírové mise.

V noci 9. července dostali mí vojáci úkol, jímž neměli být nikdy pověřeni. Do vesnice Dar as Salam na severu Dárfúru přijeli převzít těla svých padlých kolegů, která byla následně letecky přepravena do hlavního stanu mise v Al Fašíru. Sedm našich mužů ze Rwandy, Ugandy a Ghany bylo zabito, dalších 22 zraněno. Jejich konvoj byl přepaden, když se vraceli z patroly. Měli vyšetřit údajné zabití dvou ozbrojenců jednoho z rebelských hnutí. Stali se obětí skupiny zločinců, kteří neberou žádný ohled ani na lidský život, ani na mír v Dárfúru. Bylo to celkem 200 ozbrojenců v autech a na koních se zbraněmi těžkého kalibru. To je krutá realita udržování míru v Dárfúru, jímž byla pověřena společná mise OSN a Africké unie UNAMID.

Když jsem byl informován o tomto tragickém incidentu a vyslechl si podrobnosti o tom, jaké zbraně rebelové použili a že přestřelka trvala více než dvě hodiny, došlo mi, že dostávám zprávu přímo z válečné zóny. Zeptal jsem se hned sám sebe: Kde je ten údajný mír, který zde máme chránit? Je hořkou pravdou, že v Dárfúru žádný mír není. Jde o konflikt, který je již delší než druhá světová válka a vyhlídky na trvalé urovnání jsou nyní horší než jindy.

Jak tuto tragédii překonat? Z nedávného útoku na naše vojáky lze vyvodit poučení pro celé mezinárodní společenství, pro skupiny rebelů i pro vládu Súdánu.

Mezinárodní společenství

Je nejvyšší čas, aby mezinárodní společenství naplnilo svou odpovědnost vůči našim jednotkám. Stále máme zoufale málo vojáků i vybavení a techniky. Nyní mám k dispozici zhruba třetinu jednotek, které mají být v Dárfúru rozmístěny. Naši vojáci by zřejmě nezemřeli, pokud bychom měli taktické helikoptéry. V Dárfúru dosud nemáme jedinou.

Seznam věcí a vybavení, jež misi scházejí, je ostudné čtení. Přece nemůžeme chtít, aby dál umírali nevinní lidé jen kvůli tomu, aby světu konečně došlo, o co tady jde. Mise musí být posílena a náležitě vybavna velmi rychle. Jen tak budeme schopni splnit svůj mandát.

Jedno přísloví říká, že není dobré věci spravovat, dokud se nerozbijí. V Dárfúru se toho rozbilo již hodně a je třeba to napravit. Jako krok správným směrem proto vítám jmenování šéfa diplomacie Burkiny Faso Djibrila Bassolé jako nového mediátora pro mírové urovnání konfliktu. Věřím, že se mu mírový proces podaří oživit.

Mezinárodní společenství musí hledat i nové přístupy. Existují návrhy na zřízení bezletové zóny v Dárfúru. Jiní to považují za krajní krok a varují, že to může být kontraproduktivní. O to teď ale moc nejde. Podstatné je, že potřebujeme širokou debatu. Nebo bude mezinárodní společenství tolerovat útoky na vojáky UNAMID donekonečna?

Musíme se nezbytně zabývat i rozšířením účasti v mírové operaci. Podle rezoluce Rady bezpečnosti č. 1769, která stanoví mandát UNAMID, se jedná o „převážně africkou misi“. To ale neznamená, že musí být exkluzivně africká. Možnosti států Afriky jsou omezené, proto bychom se teď měli obrátit i na další země, které jsou schopny a ochotny přijít dárfúrské misi na pomoc.

Rebelové

Mírová dohoda o Dárfúru byla podepsána v roce 2006. Tehdy byla do konfliktu zapojena jen hrstka různých hnutí a skupin. Dnes jich je snad třicet. Jednotlivá hnutí se dále štěpí na frakce a naděje na urovnání konfliktu tak klesají. Již dlouho míří kritika mezinárodního společenství téměř výhradně na súdánskou vládu. Na rebelská hnutí jako by se zapomnělo. A to je ještě posiluje.

Ozbrojenci nereprezentují dárfúrský lid. Většina lidí je totiž pro mír. Jen během posledního měsíce zadržela jedna z frakcí hnutí Súdánská osvobozenecká armáda (SLA) téměř 40 mých vojáků na více než pět hodin jako rukojmí. SLA je jedním z významných hnutí, která se připojila k mírové dohodě z roku 2004. Hnutí odporu to měla až příliš dlouho velmi jednoduché. Teď je na čase, aby jasně deklarovala, že jsou zcela vážně pro mír. Musí bezpodmínečně složit zbraně a usednout k jednacímu stolu s vládou.

Vláda

Vláda Súdánu musí pochopit, že útok na vojáky UNAMID není v zájmu nikoho. Zatažení našich jednotek do konfliktu jen zhoršuje naději na jeho urovnání. Uvedu alespoň základní kroky, jež vláda musí vykonat: souhlasit se vstupem více mírotvorců z různých zemí i mimo Afriku, odstranit fyzické a byrokratické překážky fungování naší mise a humanitární pomoci, začít jednat s rebelskými hnutími, zarazit činnost svých hanebných milicí. Vláda tak vyšle jasný signál, že činí vše pro návrat míru do Dárfúru.

Ve válce již zemřelo příliš mnoho lidí. Útok na naše jednotky značí, že se tento konflikt vymyká kontrole. Mezinárodní společenství, rebelská hnutí i vláda Súdánu musí začít jednat ihned. V čele jednotek UNAMID budu usilovat o to, aby smrt našich vojáků nebyla zbytečná.

Generál Martin Luther Agwai je velitelem mírových jednotek OSN a Africké unie UNAMID

 

Přírodní katastrofy nás nemusí ničit

Ban Ki-moon

6.08. 2008 –Příroda nám stále častěji připomíná svou ničivou sílu. Nedávný cyklon Nargis v Myanmaru a zemětřesení v čínském Sečuánu za sebou zanechaly statisíce mrtvých a miliony lidí bez domova.

Obě místa jsem osobně navštívil. Viděl jsem zničené životy a tak rozsáhlou devastaci, že bude trvat roky, než se vše vrátí k normálu. Po celém světě se na nás valí jedna kalamita za druhou a my bychom si mohli říct, že jsme proti přírodě bezbranní. To by ale byl tragický omyl. Naše schopnost zvládat přírodní pohromy je ve skutečnosti mnohem větší, než si myslíme.

Mýtus, že se jejich ničivým následkům nemůžeme prakticky vyhnout, je stejně nebezpečný jako cyklon či zemětřesení. Je pravda, že přírodním kalamitám se vyhnout nemůžeme. Jsme ale schopni se na ně připravit a zmírnit nebo zcela eliminovat jejich ničivé následky.

Vše záleží na připravenosti a prevenci. Správná a včasná rozhodnutí mohou zachránit životy i majetek lidí.

Bangladéš je podobně jako Myanmar hustě obydlené a nízko položené území, které často postihují silné bouře. V roce 1970 tuto zemi zasáhl cyklon Bhola, který si vyžádal na půl milionu životů. Po další katastrofě na začátku devadesátých let minulého století, při které přišlo o život 140 tisíc lidí, zde zavedli celoplošný systém včasného varování. Loňský cyklon Sidr si vyžádal už jen „pouhých“ čtyři tisíce obětí. Myanmar před cyklonem Nargis žádný podobný systém neměl.

Příklad Bangladéše následují i další rozvojové země. Na Filipínách a Madagaskaru často řádí silné tajfuny. Relativně malými, ale prozíravými investicemi např. do statiky budov či zaškolování pohotovostního personálu dosáhly tyto země výrazných úspěchů. Podobný cíl sledují malé komunitní projekty v Nepálu či indickém státě Utar Pradéš.

Víme, co máme dělat

Zásadní roli hraje informovanost a vzdělání. Například na Filipínách a Thajsku mají speciální programy pro učitele, studenty i rodiče. Ti šíří v místních komunitách kulturu prevence a učí děti ochraně před kalamitními projevy přírody. V zemích Jižní Ameriky a Karibiku se zase zaměřují na posilování schopnosti zdravotnických zařízení poskytnout včasnou a účinnou pomoc při přírodních katastrofách.

Nutnost prevence a připravenosti v této oblasti jen posiluje změna klimatu. Frekvence a intenzita přírodních pohrom zapříčiněných počasím se nadále budou zvyšovat. Ztráty na životech a majetku vzrostly jen v letech 2006 a 2007 téměř na dvojnásobek. Devastující vliv mají především na nejchudší země. Lidé v nich jsou pak vrženi do ještě větší a krutější chudoby. V roce 1998 například hurikán Mitch během několika hodin zničil to, co bylo v Hondurasu pracně budováno po několik dekád.

Víme, co máme dělat. Všechny země, bohaté i chudé, musí do svých rozvojových plánů zahrnout i snižování rizik přírodních katastrof. Globální reakci na ně je třeba koordinovat. Velcí mezinárodní dárci by měli podporovat fondy na pomoc chudým zemím. Jeden takový fond již společně vytvořily Světová banka a OSN. Tzv. akční plán Hyogo, který vznikl v roce 2005 po úderu tsunami v jihovýchodní Asii, vyzývá mezinárodní společenství k zabezpečení místních komunit proti katastrofám. To zahrnuje posilování prevence proti povodním, zavádění systémů včasného varování i dodržování účinných stavebních norem k ochraně některých důležitých objektů jako jsou školy, nemocnice a obydlí. Chránit musíme i citlivé ekosystémy, které působí jako přirozené bariéry proti cyklonům a záplavám.

Jsme nyní uprostřed sezony silných bouří. Všichni samozřejmě doufáme, že svět nepostihne další rozsáhlá ničivá katastrofa. Ona ale dříve či později přijde. Začneme pak počítat ztráty na životech i majetku a spěchat na pomoc těm, kteří přežili. Nezapomeňte, nemusí to tak být!

Autor je generálním tajemníkem OSN

 

Generální tajemník OSN k situaci v Zimbabwe

23.06. 2008 –Mluvčí OSN vydal v neděli 22. června toto oficiální prohlášení: Generální tajemník OSN hluboce lituje, že přes opakované výzvy mezinárodního společenství nedokázala vláda Zimbabwe zajistit podmínky pro svobodné a spravedlivé volby. Okolnosti, které vedly k odstoupení lídra opozice Morgana Tsvangiraie z prezidentských voleb, jsou hluboce znepokojující a nelze je považovat za předzvěst budoucího demokratického vývoje v zemi. Násilí a zastrašování, jež vedly k zablokování voleb, jsou namířeny proti občanům Zimbabwe a musí být proto okamžitě ukončeny.

Generální tajemník konzultoval situaci v zemi s řadou státníků, především z Africké unie a zemí Jihoafrického ekonomického společenství (SADC). Jednoznačně podporuje prohlášení předsedy SADC, že pro prezidentské volby nyní nejsou nastoleny podmínky a proto by měly být odloženy. Organizace spojených národů je připravena spolupracovat s SADC a Africkou unií na řešení politické krize. Zvláštní zástupce generálního tajemníka Menkerios zůstává v oblasti, aby mohl být nápomocen řešení situace.

New York, 22. června 2008

 

Mírové mise navazují partnerství s regionálními organizacemi 

30.05. 2008 –V současné době je ve světě rozmístěno dvacet operací OSN, v nichž působí více než sto tisíc příslušníků vojenského, policejního a civilního personálu. Rozpočet mírových operací se během rozpočtového období 2007- 2008 zvýšil z pěti na osm miliard USD. Jen pro misi v Dárfúru je určeno 1,28 miliardy USD. Počet personálu se v průběhu roku 2008 vyšplhá podle předpokladů až na 140 tisíc. Vojenské jednotky, pozorovatele a policisty do misí Spojených národů vysílají téměř dvě třetiny členských států (117).

 

Partneři: AU, EU, NATO

Mírové operace pokračují nastoupenou cestu v navazování partnerství s mezinárodními regionálními organizacemi. Na sklonku roku 2007 vyměnili vojáci Africké unie (AU) v Dárfúru zelené barety za modré. Byl tak zakončen dlouhý proces utváření první tzv. hybridní mírové operace v historii, na které se společně podílejí OSN a AU. Tomu předcházelo období příprav, podpory jednotek AU ze strany OSN a vyjednávání se súdánskou vládou o rozmístění operace UNAMID. Misi provází řada nesnází způsobených situací v oblasti i přístupem súdánské vlády a členských států OSN. Z plánovaných téměř 26 tisíc vojáků a policistů jich na konci května bylo rozmístěno na 9 500, z toho 7 605 vojáků, 154 vojenských pozorovatelů a 1 804 policistů.

Na západ od Dárfúru, v sousedním Čadu, autorizovala Rada bezpečnosti rozmístění podobné společné mise, tentokrát s Evropskou unií. OSN dává operaci MINURCAT k dispozici policejní pozorovatele a školitele, Evropská unie bude pomocí svých vojenských jednotek zajišťovat bezpečnost v oblasti. Cílem je předejít rozšíření konfliktu z Dárfúru do celého regionu. Na území Čadu jsou přeplněné tábory uprchlíků z Dárfúru, kde panují těžké životní podmínky.

V Afghánistánu se osvědčila spolupráce politické mise OSN/UNAMA s jednotkami NATO a provinčními úřady. Daří se především posilování kapacit místních správních úřadů. V Kosovu pokračovala součinnost OSN a NATO v udržování stability podle rezoluce Rady bezpečnosti 1244 (1999).

Změna ve vedení DPKO

Na konci června 2008 jmenoval generální tajemník OSN Ban Ki-moon nového šéfa Odboru OSN pro mírové operace (DPKO). Stal se jím francouzský diplomat Alain Le Roy. Na postu vystřídal svého krajana Jeana-Marie Guéhenna, který stál v čele DPKO od roku 2000.

 

Tisíce obětí zemětřesení v Číně

14.05.2008 – Zemětřesení o síle 7,8 Richterovy škály zasáhlo v pondělí 12. května čínskou provincii S‘-čchuan v jihozápadní části Číny. Podle odhadů přišlo o život více než 22 tisíc lidí a více než 100 tisíc bylo zraněno. Generální tajemník OSN Ban Ki-moon a předseda Valného shromáždění Srgjan Kerim vyjádřili hlubokou účast s obětmi neštěstí. “Organizace spojených národů je připravena podpořit úsilí čínské vlády vypořádat se s touto katastrofou,” stojí v prohlášení mluvčího OSN vydaném hned po události.

Ban Ki-moon později oznámil, že z Centrálního fondu nouzové pomoci (CEFR) bude uvolněno až 7 milionů USD. Tato částka bude využita agenturami a programy OSN na poskytování náléhavé pomoci. V oblasti jsou nyní především zapotřebí základní prostředky k přežití – stany, přikrývky, léky a potraviny.

Podle Elizabeth Byrsové z Úřadu OSN pro koordinaci humanitární pomoci (OCHA) se jedná o nejhorší zemětřesení v Číně od roku 1976. Kromě ztrát na životech bylo zničeno nebo těžce poškozeno téměř milion budov. Právě nestabilní domy byly hlavní příčinnou většiny úmrtí. Pod troskami stále zůstává uvězněno více než 12 tisíc lidí.

Do záchranných prací se zapojila řada agentur OSN. Program OSN pro životní prostředí (UNEP) se spolu s Úřadem OSN pro koordinaci humanitární pomoci (OCHA) snaží zabránit ekologickým následkům. Během zemětřesení totiž došlo k poškození dvou technických zařízení, z nichž do ovzduší uniká kyselina sírová a čpavek.

Světový potravinový program (WFP) dodá postiženým lidem základní potraviny, které nasytí více než 100 tisíc lidí po dobu jednoho týdne. Dětský fond OSN (UNICEF) poskytne stany, přikrývky a školní potřeby. Děti školního věku patří mezi hlavní skupinu obětí. Zemětřesení zasáhlo oblast během vyučování a způsobilo zřícení mnoha školních budov.

 

OSN vo Viedni: Stretnutie príslušníkov mierových jednotiek zo strednej Európy

27.03.2008 – Aktívni príslušníci ale aj veteráni mierových jednotiek, predstavitelia tretieho sektoru a vlád sa stretnú 31. marca v hlavnom sídle OSN vo Viedni na druhom regionálnom fóre mierových jednotiek Networking for Peace (Spolupráca pre mier), ktorý organizuje Informačná služba OSN Viedeň (UNIS) v spolupráci s Asociáciou rakúskych mierových jednotiek a mestom Viedeň. Na fóre sa stretnú účastníci z Rakúska, Bosny a Hercegoviny, Českej republiky, Dánska, Maďarska, Poľska, Rumunska, Slovenska a Slovinska. Cieľom stretnutia je retrospektívne zhodnotiť pokrok, ktorý mierové jednotky dosiahli v jednotlivých zúčastnených krajinách a poskytnúť priestor na vznik spolupráce medzi aktívnými účastníkami mierových operácií a veteránmi, tretím sektorom, OSN a orgánmi národných vlád ako obhajcami mierových operácií.

Toto stretnutie je pokračovaním prvého fóra Networking for Peace, ktorý sa konal 12. novembra 2007, kde mali účastníci možnosť, aby vyjadrili svoj postoj ohľadom národných organizácií mierových jednotiek a regionálnej spolupráce.

Nasra Hassan, riaditeľka UNIS a generál vo výslužbe Günther Greindl, prezident Asociácie rakúskych organizácií mierových jednotiek, prednesú uvítaciu reč, za ktorou bude nasledovať prejav brigádneho generála Andreasa Safranmüllera, predsedu rakúskeho predsedníctva Mnohonárodnej brigády záložných síl vysokej pripravenosti (SHIRBRIG) 2008.

Prejav, ktorý otvorí poobedňajšie zasadnutie, prednesie jeho excelencia veľvyslanec Rumunskej republiky Liviu Bota (dôch.), ktorý slúžil v seniorských pozíciách mierových jednotiek v OSN. Stretnutia sa zúčastnia aj diplomati, akademici, vojenskí radcovia a pracovníci OSN.

Účastníci a účastníčky si vymenia informácie o práci v oblasti mierových jednotiek vo svojej krajine ako aj názory na prácu veteránov. Diskusia sa sústredí na pokrok a výzvy v samotných organizáciách mierových jednotiek. Výsledkom stretnutia má byť niekoľko ďalších aktivít, ktoré budú nadväzovať v budúcnosti ako aj pokračovanie v pravidelnej spolupráci a výmene názorov, skúseností a informácií na tejto platforme.

Tisková zpráva Informačního servisu OSN ve Vídni (UNIS).

 

Afghánistán: Ani ztracen, ani zapomenut

Ban Ki-moon

23.02.2008 – Afghánistán je jasným důkazem toho, jakou cenu platíme, je-li stát vydán napospas bezvládí a anarchie. Už jen to ospravedlňuje mezinárodní úsilí o rekonstrukci a stabilizaci této země. Vzpomeňme na události 11. září 2001 a jejich dopad na celý svět. V zemi bez fungujících občanských institucí nastalo mocenské vakuum, kterého se chopili zločinci a oportunisté. V prostředí chaosu a bídy se z Afghánistánu stala hlavní základna terorismu.

Koalice pro obnovu

Během posledních šesti let však naštěstí vznikla silná mezinárodní koalice pro institucionální obnovu země. Po široké veřejné diskusi byla přijata moderní ústava. V zemi proběhly prezidentské a parlamentní volby. Po desetiletích exilu se vrátily tři miliony uprchlíků. A především, velká většina obyvatelstva podporuje mezinárodní úsilí na obnovu země.

Přes evidentní pokrok může ale být celý proces ohrožen. Znovu se objevují oportunisté, kteří by z Afghánistánu rádi udělali zemi bezpráví, nestability, terorismu a drog. Sahají při tom k zoufalým prostředkům: sebevražedné atentáty, únosy, vraždy vládních představitelů a napadání konvojů s humanitární pomocí. Snad ještě větší strach nahánějí požadavky, které zaznívají ze zemí mimo Afghánistán a volající po stažení mezinárodních sil ze země. To by byl přímo historický omyl, jehož následky by byly nedozírné.

Organizace spojených národů působí v Afghánistánu již dlouhá desetiletí. Pamatujeme temnou dobu vládnutí hnutí Tálibán i éru bojů znepřátelených ozbrojených skupin o mizernou kořist v zemi rozvrácené občanskou válkou.

Naše naděje do budoucna se upínají ke dni, kdy bude Afghánistán stát na vlastních nohou, schopný vyrovnat se sám se všemi složitými úkoly obnovy a rozvoje a zajistit bezpečnost a spravedlnost všem občanům.

Věřím, že se toho dočkáme. Nesmíme dopustit, aby vlna násilí ze strany současných povstalců uvrhla zemi zpět do chaosu.

Jasný pokrok

Přes všechny obavy a občasné neúspěchy jsem potěšen silnou a soustavnou mezinárodní podporou Afghánistánu. Nehledě na bezpečnostní problémy vidíme jasný pokrok. Během posledních pěti let se dramaticky zvýšil počet dívek zapsaných do škol, celkový počet dětí chodících do školy dosáhl šesti milionů. Za vlády Tálibánu to byl necelý milion dětí. Více než pět milionů dětí bylo očkováno proti obrně, půl milionů Afghánců získalo přístup k bezpečným zdrojům vody.

Nové silnice pomáhají zemědělcům v přístupu na trh. Afghánské zemědělství dnes pokryje z 95 procent domácí spotřebu obilí. V roce 2001 to bylo méně než z 50 procent.

Pokrok vidíme i v oblasti lidských práv. Afghánská nezávislá komise pro lidská práva, ustavená na základě bonnské dohody z roku 2001, má nyní své kanceláře v devíti provinciích a aktivně se zasazuje o dodržování lidských práv. Za vlády Tálibánu byla účast žen v politice zakázána, dnes mají ženy v parlamentu 28 procent křesel.

OSN bude společně se svými mezinárodními i místními partnery pokračovat v podpoře vlády při dalších krocích. Náš společný úspěch přitom závisí na pokračující přítomnosti mezinárodních sil ISAF pod velením NATO. Ty pomáhají místním vládám téměř ve všech afghánských provinciích udržovat bezpečnost a podílejí se i na rekonstrukčních projektech.

V prosinci loňského roku získala afghánská armáda za podpory jednotek ISAF kontrolu nad městem Músá Qala v jižní provincii Helmand. Od února 2007 bylo okupováno povstalci, neboť se jedná o významnou oblast pro pěstování opia. Je důležité, že operaci provedla afghánská armáda na základě požadavků místního obyvatelstva. Po dlouhé době tak zde mohou být obnoveny práce na rozvojových projektech.

Afghánská vláda má před sebou ještě dlouhou cestu k získání plné kontroly nad svým vlastním osudem. Ta chvíle však přijde. Neočekávejme příliš slávy, ale spíše tvrdou práci a oběti. A právě proto jsme tam.

 

Míru nedosáhneme, dokud bude Gaza jedním velkým vězením

Palestinské utrpení dosáhlo nových rozměrů

Karen Koning Abu Zaydová

28.1.2008 – Gaza se brzy může stát prvním územím, o němž můžeme tvrdit, že bylo úmyslně uvrženo do stavu bídy a nouze. A to za přihlížení, tichého souhlasu a podle některých dokonce za podpory mezinárodního společenství. Stejného společenství, které vyznává nezadatelný nárok každé lidské bytosti na důstojné podmínky k životu, tedy na přesný opak těch, jaké v Gaze panují.

Nová podoba palestinského strádání začala 21. ledna v 8 hodin večer. Gaza, čtyřicet kilometrů dlouhý a deset kilometrů široké území, se ponořila do tmy. Každý z půldruhého milionu obyvatel to poznal na vlastní kůži, když přestala fungovat světla a elektrické spotřebiče.

Od roku 2006 je život lidí v Gaze postupně více a více přiškrcován. Prvním utažením bylo lednové vítězství hnutí Hamás ve volbách v lednu 2006, dalším faktické převzetí kontroly Hamásu nad celým územím v červnu téhož roku a posledním vyhlášení Gazy “nepřátelským územím” ze strany Izraele. S každou z těchto událostí dopadly na Gazu ještě přísnější omezení na pohyb zboží a lidí. Lidé se ještě více uzavřeli sami do sebe a jsou stále více rozladěni z chování okolního světa.

Nedůstojné podmínky k životu

Uzavírky hranic v Gaze jsou bezprecedentní. Palestinci jsou tak drženi v jednom velkém vězení. Naprostá většina obyvatel nemůže vycestovat nebo se do Gazy vrátit. Chybí pohonné hmoty i náhradní díly. To má přímý vliv na zhoršování hygienických podmínek a celkového zdraví lidí. Elektřina funguje jen sporadicky. Nedostatek paliv situaci v dodávkách elektřiny jen zhoršuje. Podle UNICEF se díky zčásti nefunkční vodárně v Gaze nedostává více než 600 tisícům Palestinců nezávadné vody.

Nemocnice jsou paralyzovány nedostatkem léků i paliv pro generátory. Infrastruktura nemocnic je v rozkladu, vybavení přestává fungovat, opravy jsou bez vnějších dodávek nemožné. Pacienti, kteří potřebují vyhledat odbornou pomoc mimo území Gazy, nemohou kvůli uzavírkám a restriktivnímu režimu povolenek odcestovat. Počet lidí, kteří potřebují péči, které se v Gaze nedostává, roste. Lidé tak léčbu prostě oddalují a jejich zdravotní stav se rychle zhoršuje nebo umírají z důvodů, jimž mohlo být zabráněno.

Pohled na současnou Gazu je tristní. Životní podmínky lidí jsou z pohledu světa, jež podporuje vymýcení chudoby a ochranu lidských práv, neakceptovatelné. Následující čísla mluví sama za sebe: 35 procent Palestinců v Gaze žije za méně něž dva dolary denně. Asi polovina nemá práci. Kolem 80 procent lidí je závislých na humanitární pomoci. Jeden z bizarních projevů chudoby je, že na trhu zcela chybí cement. Lidé tak nemohou stavět ani hroby pro své zemřelé.

Jako šéfka agentury OSN, která má na starosti humanitární a rozvojovou pomoc palestinským uprchlíkům, jsem hluboce znepokojena doslova nelidskou izolací Gazy. Jsem rozladěna nezájem většiny světa o osudy statisíců Palestinců, kteří pykají za činy, na nichž nenesou žádnou vinu.

UNRWA Palestincům pomáhá zlepšovat životní podmínky. Velmi těžko ale můžeme pracovat za situace, která v Gaze panuje. Nejvíce situaci komplikují neustálé změny a uzavírky hranic. Nedávno například nebylo možné distribuovat potravinovou pomoc, protože Izrael zablokoval dodávky plastových pytlů, do kterých balíme jednotlivé dávky. Jedná se o malicherný důvod, takových je však více a všechny jako celek naši práci velmi ztěžují.

Zahráváme si s ohněm

Můžeme za těchto okolností vůbec mluvit o kompromisech a zmírňování nálad Palestinců a posilování jejich víry v mírové řešení problémů? Čím dál zřetelněji se ukazuje, že důsledky uzavření hranic a izolace Gazy hrají do karet těm, kterým na míru nezáleží. Zahráváme si s ohněm, když toto nebezpečí stále přehlížíme.

Je proto nutné podpořit právě ty, kdo věří, že budoucnost Gazy spočívá v mírovém soužití se sousedy. Vítáme nové snahy o oživení mírového procesu, posílení palestinské ekonomiky a budování institucí. Právě tyto základní pilíře míru byly totiž v posledních letech nejvíce narušeny.

Blokáda byla nedávno dočasně ukončena, když Izrael povolil dodávky paliv a dalších potřeb. Podle našich informací by přechody do pásma Gazy měly být částečně otevřeny, aby UNRWA a další organizace mohly začít znovu vypravovat asi padesát nákladních automobilů s humanitární pomocí denně. Nikdo však neví, na jak dlouho. Opětovné odpalování raket Qásám, které jednoznačně odsuzujeme, může způsobit nové uzavírání hraničních přechodů.

V každém případě je právě teď ten pravý čas, aby mezinárodní společenství jednalo v zájmu znovunastolení klidu a důstojných podmínek pro život Palestinců v Gaze. Vždyť hladoví, nemocní a rozzlobení nejsou těmi nejlepšími partnery pro mír.

Autorka je generální komisařkou UNRWA

 

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

2007


Generální tajemník Ban Ki-moon hodnotí první rok v čele OSN

29.12.2007 – Šéf OSN se v prvních dvanácti měsících řízení světové organizace doslova nezastavil. Podnikl 57 oficiálních návštěv ve 39 zemích na všech kontinentech, včetně Antarktidy. Absolvoval více než tři stovky bilaterálních setkání a na cestě strávil více než 130 dní. Ve své bilanční zprávě na konci roku se Ban Ki-moon zamýšlí nad prioritními tématy, která považuje pro fungování OSN za klíčová.

Na prvním místě se zabývá reformou OSN. Vyzývá k větší mobilitě a flexibilitě a uplatňování nejvyšších standardů etiky, transparentnosti a odpovědnosti. Hned po nástupu do funce zahájil reorganizaci klíčových odborů Sekretariátu OSN.

Další prioritou roku 2007 byla pro Ban Ki-moona otázka klimatických změn, jíž staví na úplný vrchol své agendy. Během roku se vypravil na řadu ohrožených míst, např. do Antarktidy, Amazonie, do And, k Čadskému jezeru či k umělé řece v Libyi, aby tak demonstrativně upřel náležitou pozornost celého světa k tomuto závažnému problému. V září svolal do New Yorku nejvyšší představitele států na zvláštní jednání o změnách klimatu, jež se stalo předvojem politických jednání na prosincové konferenci na indonéském ostrově Bali. Dohodu států, že v roce 2009 uzavřou komplexní úmluvu o boji proti klimatické změně, považuje Ban Ki-moon za nejdůležitější úspěch letošního roku.

Dalším prioritním tématem roku 2007 byly Rozvojové cíle tisíciletí a lidská práva. V červenci jsme se ocitli přesně v poločase plnění těchto ambiciózních cílů, jejichž hlavním smyslem je odstranění zoufalé chudoby. Ban Ki-moon se zaměřil především na upření náležité pozornosti na to, kam jsme dosud dospěli a kde musíme vykonat více, abychom kýžených cílů dosáhli. Ban Ki-moon ustavil zvláštní pracovní supinu, která se má zabývat řešením problémů s naplňováním rozvojových cílů v Africe, kde žije miliarda těch nejchudších lidí a situace se zde nezlepšuje. Zdůraznil, že v roce 2008 posílí úlohu OSN v oblasti rozvoje.

Upozornil, že zlepšování ekonomické a sociální situace chudých lidí musí být považováno za lidské právo těch nejchudších z nejchudších. Ban Ki-moon v prvním roce svého úřadování v čele OSN jmenoval svého zvláštního poradce pro otázku prevence genocidy a na sklonku rou 2007 zahájil celoroční kampaň k 60. výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv.

Geopolitika a bezpečnost. Další oblast, na níž je kontinuálně upřena pozornost současného šéfa OSN. Během svého prvního roku ve funkci se osobně seznámil s činností mírových operací OSN na mnoha kontinentech. Zasadil se o posílení a rozšíření role OSN v Iráku.

Ve své hodnotící zprávě vyzdvihl i významnou pomoc, kterou OSN poskytovala při humanitárních operacích v Bangladéši, Kongu, Súdánu a na okupovaných palestinských územích.

Ban Ki-moon se diplomaticky angažoval při dojednávání mírových rozhovorů v americkém městě Annapolis. Osobně přesvědčil řadu blízovýchodních lídrů, aby se jednání v USA zúčastnili. Nejvíce pozornosti v otázce světové bezpečnosti ale po celý rok věnoval Dúrfúru. Když funci šéfa OSN přebíral, nebyly žádné náznaky míru v této oblasti. Nyní je mírový proces v plném proudu. Probíhá rozmísťování mírových jednotek společné mise OSN a AU. Ban Ki-moon upozorňuje, že pokračující spolupráce všech zainteresovaných stran v Súdánu a celého mezinárodního společenství je jediným předpokladem pro budoucí stabilitu a mír v oblasti.

 

OSN a trest smrti: Valné shromáždění proti nejvyššímu trestu

Louise Arbourová, vysoká komisařka OSN pro lidská práva

28.12.2007 – Valné shromáždění OSN vyzvalo v prosinci k celosvětovému moratoriu na trest smrti. Učinilo tak zásadní krok směrem k jeho definitivnímu odstranění. Zástupci členských zemí OSN současně vyjadřovali vážné pochyby nad přímou souvislostí mezi trestem smrti a úbytkem kriminality a upozorňovali na obrovské nebezpečí omylů během vyšetřování a soudních procesů. Ty mohou ve spojení s nejvyšším trestem způsobit i v zemích s těmi nejvyspělejšími právními systémy nenapravitelné škody.

Tento přístup k trestu smrti nachází odezvu ve všech koutech světa. Podle Amnesty International odstranilo trest smrti ze své legislativy či praxe již 133 zemí a jejich počet roste. V červenci od trestu smrti upustila Rwanda, země, jež zažila zvěrstva genocidy, a kde lidé stále prahnou po naplnění spravedlnosti. Rozhodla se ale jít příkladem, že spravedlnosti lze dosáhnout nenásilnou cestou.

Přestože se situace mění a více než 90 procent poprav bylo v uplynulém roce vykonáno jen v několika málo zemích (konkrétně v Číně, Íránu, Iráku, Pákistánu, Súdánu a USA), nejvyšší trest zůstává nadále realitou v mnoha zemích. Některé státy v minulosti sice praxi legálních poprav opustily, k trestu smrti se ale znovu vrátily, jako například Afghánistán.

Nejohroženější jsou menšiny

Trest smrti musí být vždy vnímán jen jako krajní výjimka ze základního práva na život, které je chráněno mezinárodním právem. Mezinárodní úmluva o lidských a politických právech stanoví podrobné restrikce na jeho uložení. Konkrétně říká, že nejvyšší trest může být vyměřen jen za spáchání těch nejvážnějších zločinů a až po řádném soudním procesu, včetně vyčerpání všech možností odvolání. Navíc musí být trest smrti nařízen v souladu se zákony, jenž platily v době spáchání zločinu. Zcela vyjmuti mají být nezletilí a těhotné ženy. Trest smrti nesmí být nařízen ani vykonán tajně. Způsob výkonu nesmí způsobit fyzické ani psychické utrpení.

Mezinárodní právní normy jsou však v souvislosti s trestem smrti až příliš často porušovány. Nejvyšší trest tak provází mučení, krutost, nelidské a nedůstojné zacházení, diskriminace. V Íránu byly například zaznamenány popravy lidí, kteří byli v době spáchání zločinu nezletilí. Dochází zde i ke kamenování obviněných. V Japonsku byl nedávno popraven 75 letý člověk. Co je ještě hrozivější, popravy zde probíhají tajně a odsouzení ani jejich rodiny nejsou předem varováni o výkonu trestu. Výzkumy ukazují, že obětí trestu smrti se častěji stávají lidé chudí, migranti a příslušníci etnických či jiných menšin.

OSN prosazuje zrušení nejvyššího trestu

Je povzbudivé, že některé země, v nichž je trest smrti stále používán, přezkoumávají metody i důvody nejvyššího trestu. Nejvyšší soud Spojených států například zakázal popravy nezletilých a přezkoumává praxi používání smrtící injekce. Stát New Jersey nedávno institut trestu smrti zcela zrušil. Stal se tak prvním státem USA, kde takový krok za posledních více než čtyřiceti letech přijali. V Číně došlo z rozhodnutí nejvyššího soudu k zmírnění počtu vykonávaných poprav. V Íránu soudní systém vyhlásil moratorium na kamenování. K naplnění tohoto rozhodnutí však bude třeba neustálé kontroly a tlaku.

Organizace spojených národů již řadu let prosazuje zrušení trestu smrti či případně alespoň omezení jeho využívání. Tato pozice se odráží i v praktickém jednání OSN: Mezinárodní soudní tribunály pro bývalou Jugoslávii a Rwandu, které byly zřízeny Radou bezpečnosti OSN, trest smrti vůbec nemají na seznamu možných rozsudků. Podobná pravidla platí také pro Mezinárodním trestní soud a další soudní instituce podporované OSN.

Má-li se výzva Valného shromáždění stát dalším úhelným kamenem na cestě k celosvětovému zrušení trestu smrti, musí se stát závazkem, který dokážeme naplňovat. To může být motivem pro státy, které trest smrti praktikují, aby se k celosvětovému konsensu připojily a trest smrti ze svého právního řádu s konečnou platností vyloučily.

 

Setkání mírotvůrců ze Střední Evropy ve Vídni

11.11.2007 – Ve vídeňském sídle Organizace spojených národů se 12. listopadu 2007 sešli veteráni mírových operací OSN se zástupci nevládních organizací, představiteli států a novináři z Rakouska, České republiky, Maďarska, Polska, Rumunska, Slovenska a Slovinska. Organizátorem prvního regionálního fóra mírotvůrců byl Informační servis OSN ve Vídni (UNIS) společně s Asociací rakouských mírotvůrců.

Setkání se zúčastnil zástupce generálního tajemníka OSN pro komunikaci a informace pan Kiyotaka Akasaka. Hlavním řečníkem byl gen. mjr. Johann Pucher, ředitel odboru bezpečnostní politiky rakouského ministerstva obrany. Za české veterány mírových operací OSN se zúčastnili pplk. Ladislav Sornas a pplk. Karel Černoch ze Sdružení válečných veteránů ČR. Vedle zástupců mírotvůrců z ostatních zemí regionu byli na jednáních i vojenští poradci OSN.

Cílem regionálního fóra bylo podnítit ustavení asociací mírotvůrců v jednotlivých zemích ve Střední Evropě. Taková sdružení by měla vystupovat jako obhájci mírových operací a sloužit jako propojovací článek a kontaktní místo pro současné a bývalé účastníky mírových misí, občanskou společnost, zástupce OSN a státní instituce.

Účastníci vídeňského jednání si vyměnili zkušenosti a názory na aktivity veteránů v různých zemích a diskutovali o možnostech založení svazů účastníků mírových misí ve všech zemích regionu. Organizátoři věří, že se vídeňské fórum stane platformou pro pravidelné setkávání veteránů mírových operací v budoucnu.

 

OSN a Dárfúr

14.10.2007 – Během ozbrojeného konfliktu v Dárfúru mezi vládními jednotkami a povstaleckými skupinami přišlo o život více než 200 tisíc lidí a další dva miliony jich musely opustit své domovy. OSN na krizi upozorňuje již od roku 2003. Od té doby se její řešení stalo jednou z priorit Rady bezpečnosti, stejně jako dvou po sobě následujících generálních tajemníků.

Politické a humanitární úsilí

Významnou úohu při řešení dárfúrského konfliktu hrají politická a diplomatická jednání. Mezi nejdůležitější úspěchy mírového procesu patří podpis Dárfúrské mírové dohody z 5. května 2006 v rámci Africké unie (AU) a za podpory OSN. Diplomatické úsilí o nalezení shody mezi vládou a povstalci pokračuje. Na základě rozhovorů z podzimu 2006 v etiopské Addis Abebě uvádí Odbor pro mírové operace OSN (DPKO) do praxe třífázový přístup, jehož smyslem je rozšíření Mise AU (AMIS) a rozmístění hybridní mírové operace AU a OSN v Dárfúru (UNAMID).

Soukromou a veřejnou diplomacií se v Dárfúru angažuje i sám generální tajemník Ban Ki-moon. Urovnání krize je jeho nejvyšší prioritou. Díky kontaktům na zúčastněné aktéry s nimi může situaci často konzultovat. Pravidelně se schází například se súdánským prezidentem Umarem Bašírem.

Vedle Ban Ki-moona se situací intenzivně zabývá také zvláštní vyslanec pro Dárfúr Jan Eliasson společně se svým protějškem z AU Salimem Ahmedem Salimem. Usilují především o ukončení násilí, stabilizaci příměří za pomoci mírových sborů, zlepšení humanitární situace a uzavření komplexní mírové dohody, jež bude obsahovat i ustanovení o rozdělení politicé a ekonomické moci.

OSN se také snaží pomáhat lidem postiženým konfliktem. Jsou jich více než čtyři miliony a na pomoc jim byla zahájena největší současná humanitární mise na světě – jen za letošní rok má být prostřednictvím OSN poskytnuta pomoc ve výši více než 650 milionů amerických dolarů. V oblasti působí více než 12 tisíc humanitárních pracovníků. Kromě zaměstnanců OSN jde zejména o pracovníky mezinárodních ne vládních organizací. Ti se však stále stávají terčem útoků – jsou napadány konvoje a unášeni lidé, některé organizace musely změnit své působiště. Díky humanitární pomoci se ale počet lidí, ke kterým nedosáhne pomoc, od února 2007 snížil o 400 tisíc.

Mírové síly

Na základě dohody z Addis Abeby (podzim 2006) bylo rozhodnuto o posílení jednotek AMIS prostřednictvím tzv. balíčků lehké a těžké podpory. Vrcholnou fází posilování mírových sil je ustavení mise UNAMID (společná mise OSN a AU). Logistické přípravy na rozmístění jenotek jsou v plném proudu.

Hlavním cílem a mandátem UNAMID je ochrana civilního obyvatelstva, podpora bezpečnosti při zajišťování humanitární pomoci, dohled na dodržování uzavřených dohod a pomoc při prosazování lidských práv. Po začlenění příslušníků jednotek AMIS dosáhne UNAMID síly 26 tisíc příslušníků. Stane se tak jednou z největších operací OSN v historii. V jeho čele bude stát Rodolphe Adada z Demokratické republiky Kongo.

Pro OSN a její mise má prioritní význam ochrana lidských práv. Za účelem jejich dodržování byli rozmístěni zvláštní pozorovatelé. Podle jejich zpráv dochází k ma sivnímu porušování práv civilistů – jednotlivci se stávají oběťmi násilí, útoky se vedu na celé vesnice, dochází k jejich rabování a vypalování.

Ban Ki-moon: Co jsem viděl v Dárfúru

Generální tajemník Ban Ki-moon podnikl v září do Dárfúru a dalších zemí regionu týdenní cestu. Jak řekl po návratu, cílem jeho návštěvy bylo především naslouchat. Místním lidem postiženým konfliktem, humanitárním pracovníkům i představitelům súdánské vlády a vlád okolních zemí.

Více o jeho cestě ZDE.

Rezoluce Rady bezpečnosti

K relevantním rezolucím Rady bezpečnosti patří rezoluce č. 1590 (2005) zakládající UNMIS; rezoluce č. 1556 (2004) a rezoluce č. 1591 (2005) uvalující sankce na Dárfúr; rezoluce č. 1706 (2006) stanoví mandát mise UNMIS pro Dárfúr; rezoluce č. 1755 (2007) prodlužuje mandát UNMIS do října 2007; a rezoluce č. 1769 (2007) zakládá UNAMID.

 

Česká verze projevu J.E. pana Václava Klause, prezidenta České republiky, na High-Level Event ke změnám klimatu, Organizace spojených národů, New York, 24. září 2007

27.09.2007 – Zodpovědní politici vědí, že musí jednat, je-li to nezbytné. Vědí, že je jejich povinností iniciovat vhodná opatření, může-li dojít k ohrožení občanů jejich zemí. A vědí i to, že se musí domlouvat s kolegy z dalších zemí, nemůže-li být problém uzavřen do hranic jednotlivých států. Přispívat k tomu je jedním z hlavních důvodů existence institucí, jakou je Organizace spojených národů.

Politici jsou také povinni zajistit, aby náklady těch opatření, která navrhují, nebyly větší, než efekty, které z nich plynou. Musí proto velmi pozorně vyhodnocovat a analyzovat všechny své projekty a iniciativy. Musí to dělat i tehdy, je-li to nepopulární a znamená-li to „foukání proti větru“ módy a politické korektnosti. Chtěl bych poděkovat generálnímu tajemníkovi Ban Ki-moonovi za zorganizování této konference a za to, že nám tím poskytl příležitost vyslovit se k důležitému, ale dosud zcela jednostranně diskutovanému problému klimatických změn. Důsledky přijetí hypotézy o klimatických změnách jako o reálné, rozsáhlé, okamžité a lidmi způsobené hrozbě by byly tak enormní, že jsme povinováni „měřit dvakrát“, než učiníme jakákoli dalekosáhlá rozhodnutí. Obávám se, že se to neděje.

Chtěl bych uvést několik myšlenek, které jsou nezbytné k tomu, abychom tuto věc uvedli do patřičného kontextu:

  1. Navzdory uměle a neoprávněně vytvořené představě o velkém rozsahu probíhajících klimatických změn, bylo zvýšení globálních teplot v posledních letech, desetiletích a stoletích v historickém porovnání velmi malé. Jeho důsledky na člověka a jeho aktivity jsou v podstatě zanedbatelné.
  2. Hrozba spojená s hypotetickým budoucím globálním oteplováním vychází výlučně z velmi spekulativních prognóz, nikoli z vědecky ověřené minulé zkušenosti a z rozpoznání jejích trendů a tendencí. Tyto prognózy vycházejí z relativně krátkých časových řad relevantních proměnných a z prognostických modelů, které se neukázaly být dostatečně spolehlivými při objasnění vývoje v minulosti.
  3. V rozporu s mnoha sebevědomými a samoúčelnými výroky ohledně příčin probíhajících klimatických změn žádný vědecký konsensus neexistuje. Nestranný pozorovatel musí přiznat, že obě strany sporu – tedy ti, kteří věří v dominantní úlohu člověka v nedávných klimatických změnách, i ti, kteří podporují hypotézu o převážně přírodní příčině klimatických výkyvů – nabízejí argumenty natolik silné, že jim musíme pozorně naslouchat. Vyhlašovat předčasné vítězství jedné skupiny nad druhou by bylo tragickou chybou a já se obávám, že ji právě teď děláme.
  4. Výsledkem tohoto sporu uvnitř klimatologie je to, že někteří z nás žádají okamžitou akci, zatímco jiní před ní varují. Racionální chování vždy závisí na porovnání velikosti a pravděpodobnosti rizika a velikosti nákladů, jak se tomuto riziku vyhnout. Jako zodpovědný politik, jako ekonom, jako autor knihy o ekonomice klimatických změn, s vědomím všech dostupných dat a argumentů, patřím k těm, kteří došli k závěru, že je riziko velmi malé, že jsou náklady, jak se mu vyhnout, neúnosně vysoké a že je aplikace fundamentalisticky interpretovaného principu předběžné opatrnosti chybnou strategií.
  5. I ti politici, kteří věří v existenci rozsáhlého globálního oteplování – a já mezi ně nepatřím – a zejména ti, kteří věří v jeho antropogenní původ, jsou rozděleni: někteří z nich chtějí kontrolovat a omezovat globální klimatické změny (a jsou připraveni vynakládat na to obrovské finanční zdroje), zatímco jiní se spoléhají na přirozenou lidskou adaptabilitu, na modernizaci a technický pokrok a zejména na blahodárné účinky budoucího růstu bohatství a blahobytu (a proto preferují vydávat veřejné prostředky tímto směrem). Druhá varianta je sice méně efektní a méně ambiciózní, ale slibuje daleko více než ta první.
  6. Celý problém nemá pouze svou časovou dimenzi, ale má i svůj mimořádně důležitý prostorový (regionální) aspekt. To je třeba hlasitě připomínat zejména zde, na půdě OSN. Různá úroveň ekonomického rozvoje, životní úrovně a bohatství v různých místech světa vede k tomu, že je každé plošné, celosvětové, jednolité řešení příliš nákladné, nespravedlivé a do značné míry diskriminační. Dnešní rozvinuté země nemají sebemenší právo jakýmkoliv dalším způsobem zatěžovat méně rozvinuté země. Diktovat jim ambiciózní a pro chudší státy často téměř likvidační environmentální standardy je chybou a mělo by to být vyloučeno z nabídky doporučovaných opatření.

Mám dvě doporučení:

  1. OSN by měla zorganizovat dva paralelní mezivládní panely o klimatických změnách a publikovat dvě konkurenční zprávy. Podmínkou jakékoli efektivní a racionální debaty je zbavit se jednostranného monopolu. Dobrým výchozím bodem by bylo poskytnutí stejné, nebo aspoň srovnatelné finanční podpory oběma skupinám vědců.
  2. Jednotlivé členské země OSN by si měly vzájemně naslouchat a měly by se učit z chyb i úspěchů jiných, ale každá země by si měla vytvořit svůj vlastní program jak se stavět k důsledkům případných klimatických změn a hlavně by měla mít možnost rozhodnout se sama, jakou prioritu přidělí tomuto problému mezi dalšími konkurenčními cíli.

Měli bychom věřit racionalitě člověka a důsledkům spontánní evoluce lidské společnosti více než „dobru“, plynoucímu z politického aktivismu. Zvolme si proto adaptaci, nikoliv pokusy řídit globální klima.

 

Vše začalo v Londýně: Historie sídla OSN v New Yorku

27.08.2007 Ústředí OSN stojí na východním okraji Manhattanu, na nábřeží newyorské East River. Představuje symbol míru a maják naděje. Na jeho osmnácti akrech půdy se scházejí zástupci šesti miliard obyvatel světa a diskutují a rozhodují zde o otázkách míru, spravedlnosti a ekonomického a sociálního rozvoje. Jejich rozhodnutí pak naplňují pracovníci Sekretariátu OSN.

Vysoká skleněná fasáda budovy Sekretariátu, jemně zakřivená budova Valného shromáždění a modro-bílá vlajka OSN se staly obecně známými symboly světové organizace.

Mezinárodní prostor

Území sídla OSN je majetkem Spojených národů. Je to mezinárodní území, na které bez souhlasu generálního tajemníka a mimo jím stanovené podmínky nesmí vstoupit a uplatňovat své pravomoci žádná z autorit hostitelských Spojených států amerických.

OSN je ale vázána smlouvou se svou hostitelskou zemí, aby zabránila zneužití svého sídla jako útočiště pro osoby, které se chtějí vyhnout odpovědnosti za porušování zákonů USA, nebo osoby vyhoštěné ze Spojených států do jiné země či vyhýbající se soudnímu procesu.

Pro potřeby svého území má OSN svůj vlastní nezávislý hasičský sbor, bezpečnostní síly a poštovní úřad se speciálními známkami OSN. Požární a bezpečnostní normy stavby sídla OSN byly odsouhlaseny úřady města New York, nesplňují však nutně všechny právní předpisy města.

Ústředí OSN bylo navrženo tak, aby sloužilo čtyřem hlavním skupinám:

Delegace členských států Počet členských států je 192 (2007). Kromě svých stálých zástupců v OSN vysílají členské země do New Yorku každoročně na zasedání Valného shromáždění více než pět tisíc lidí.

Sekretariát Sekretariát OSN čítá přibližně 4 900 zaměstnanců v New Yorku z celkového počtu přibližně 7 500 na celém světě.

Návštěvníci Za rok navštíví newyorské sídlo OSN přibližně 700 tisíc lidí.

Média Více než 3 600 novinářů je v sídle OSN akreditováno trvale, během hlavních zasedání jich do sídla OSN přijíždí více než 10 tisíc.

Budova je účelově přizpůsobena všem těmto čtyřem skupinám. Delegace mají vchod na západní straně budovy Valného shromáždění na 44. ulici. Návštěvníci přicházejí do komplexu ze severní strany mezi 45. a 46. ulicí. Zaměstnanci mají přístup přímo do budovy Sekretariátu z Východní 43. ulice, mohou ale vstoupit i ostatními vchody.

Proč New York?

Rozhodnutí umístit OSN blízko New Yorku padlo na Valném shromáždění v Londýně na jeho prvním zasedání 14. února 1946.

Valné shromáždění nejdříve obdrželo z mnoha zemí nabídky a doporučení na trvalé umístění sídla OSN. Dne 10. prosince 1945 rozhodl Kongres Spojených států amerických jednohlasně, že pozve OSN, aby vybudovala svůj hlavní stan v USA.

Po výběru USA jako hostitelské země hledala zvláštní komise OSN v druhé polovině roku 1946 vhodné lokality. V úvahu přicházela města Filadelfie, Boston, San Francisco. O New Yorku a přeplněném Manhattanu se příliš neuvažovalo. Na poslední chvíli však přišla nabídka na koupi současné parcely od Johna D. Rockefellera, Jr. za 8.5 miliónů USD. Velká většina Valného shromáždění s touto nabídkou souhlasila a dne 14. prosince 1946 hlasováním rozhodla. Město New York doplnilo parcelu dalšími věcnými dary.

Na prostoru vybraném pro OSN původně stála jatka, průmyslové budovy a říční přístaviště.

Vše začalo v Londýně

Než bylo vybudováno ústředí v New Yorku, fungovala OSN v různých dočasných působištích.

Valné shromáždění: První zasedání (první část): Londýn (10 – 14. února 1946); První zasedání (druhá část): Flushing, stát New York (23. října – 15. prosince 1946)

Rada bezpečnosti: Prvních 24 schůzí proběhlo v Londýně. Rada se poté přestěhovala do New Yorku (Hunter College, Henry Hudson Hotel a Lake Success).

Ekonomická a sociální rada: Londýn (první zasedání, 23. února 1946; později Hunter College, New York)

Poručenská rada: Lake Success, New York (1947)

Mezinárodní soudní dvůr: Haag (1946)

 

 

Irak je najnebezpečnejšia humanitárna oblasť na svete

10.08.2007 Jedna z najväčších a najrýchlejšie sa prehlbujúcich humanitárnych kríz na svete patrí zároveň medzi tie najmenej poznané: Irak. Viac než štyri milióny ľudí, každý siedmi Iračan, opustilo svoje domovy, čím sa kríza v Iraku stala najväčším populačným presídlením v moderných dejinách Blízkeho východu.

Pokračujúce násilie nielen že prináša množstvo civilných obetí (až 100 každý deň), ale vážne obmedzuje možnosti pohybu, vrátane humanitárnych pracovníkov, limituje prístup k verejným službám a výrazne umocňuje zhoršovanie životných podmienok. Čistá voda, hygiena, zdravotnícke služby, jedlo a elektrina sú čoraz častejšie zriedkavosťou.

Osem miliónov Iračanov potrebuje v súčasnosti humanitárnu pomoc a ochranu, vrátane viac než dvoch miliónov irackých utečencov, ktorí žijú za hranicami svojej krajiny a 2,2 miliónov, ktorí sú vnútornými utečencami v rámci Iraku. Prevažnú väčšinu pritom tvoria ženy a deti.

Iračania, ktorí utiekli do susediaceho Jordánska a Sýrie, a v menšom rozsahu do Egypta, Iránu a Libanonu, vedú neistý život. Zápasia o prácu, vzdelanie, zdravotnú starostlivosť – no predovšetkým o nádej.

Zodpovednosť susedných krajin

Krajiny susediace s Irakom preto nesú na svojich ramenách veľkú zodpovednosť. Symbolická rohožka pred dverami, ktorá víta návštevníkov, sa tak v preťažených krajinách nevyhnutne stáva veľmi tenkou a opotrebovanou. Jordánsko, na príklad, v ktorom žije len 6 miliónov obyvateľov, prijalo 750 000 irackých utečencov, pričom v prepočte na jednu osobu v súčasnosti hostí na svojom území najväčšiu utečeneckú populáciu na svete. Predstavte si, že by sa USA museli zrazu vysporiadať s 37,5 miliónmi utečencov.

Vysoký komisár OSN pre utečencov, ďalšie agentúry OSN a mimovládne organizácie vyvíjajú v spolupráci s hosťujúcimi vládami enormné úsilie, aby uľahčili túto vypätú situáciu. Konferencia, ktorá sa uskutočnila v apríli v Ženeve, pomohla zvýšiť povedomie o tejto otázke a viedla k pôvodnému úsiliu vyzbierať 60 miliónov amerických dolárov, pričom táto čiastka bola následne zvýšená na 120 miliónov. Vlády týchto krajín spoločne s ďalšími agentúrami OSN sa pritom usilujú získať ďalších 130 miliónov dolárov na posilnenie vzdelávacích zariadení, potrebných pre zvládnutie obrovského prílevu irackých detí – základnou myšlienkou pritom nie je vytvoriť oddelené tábory alebo inštitúcie pre Iračanov, ale umožniť im využívať existujúce zariadenia bez akejkoľvek diskriminácie.

Nič z tohto však nie je jednoduché a jednoznačné. Politická citlivosť celej otázky je očividná. Poskytnúť pomoc tým, ktorí sa stále nachádzajú v Iraku je však ešte ťažšie, vzhľadom na jednoznačné bezpečnostné dôvody. OSN, spoločne s medzinárodnými a domácimi mimovládnymi organizáciami potichu pokračuje v poskytovaní pomoci, napríklad pri očkovacích kampaniach a vytváraní núdzových zásob jedla, vody a iných potrebných tovarov pre najzraniteľnejšie komunity v Iraku. Toto úsilie sa však postupne stáva iba malou kvapkou v zväčšujúcom sa mori potrieb.

Čo spraviť?

Čo teda treba spraviť, aj to napriek tomu, že realistické odhady predpokladajú, že násilie a rozvrat v blízkej budúcnosti neutíchnu?

Stručnou odpoveďou je, že musíme rapídne urýchliť naše humanitárne úsilie. Iracká vláda má pritom samozrejme zodpovednosť ako aj významné prostriedky. Ponúkla napríklad pomoc 25 miliónov dolárov pre utečencov, no mala by robiť viac. Aj napriek tomu však sama nemôže zvládnuť narastajúce problémy. Z tohto dôvodu pripravujeme spoločne s kľúčovými agentúrami OSN a mimovládnymi organizáciami nový a urgentný operačný plán, ktorý bude sprevádzaný novou výzvou pre poskytnutie ďalších zdrojov pre pomoc v rámci Iraku.

Nemôžme však pritom sľubovať zázraky. Súčasné násilie v krajine robí z Iraku najnebezpečnejšiu humanitárnu oblasť na svete. Od roku 2003 bolo v Iraku zabitých 84 humanitárnych pracovníkov, pričom množstvo ďalších bolo zranených alebo unesených. Tí, ktorí sú zaangažovaní do humanitárnej pomoci, primárne Iračania, doslova riskujú vlastné životy, aby zachránili životy iných. Chceme zvýšiť ich počet, no môžeme tak robiť iba s veľkou opatrnosťou. Nemôžme pritom zabudnúť, že v auguste pred štyrmi rokmi, pri výbuchu nastraženej bomby v blízkosti Centrály OSN v Bagdade, prišiel spoločne s ďalšími 21 kolegami o život jeden z mojich predchodcov.

Poskytnúť pomoc tým, ktorí trpia

Aj napriek nebezpečenstvu, humanitárna komunita musí a bude robiť viac. Zároveň, budeme trvať na tom, že naše aktivity budú jasne oddelené – a aj vnímané ako oddelené – od akýchkoľvek politických, bezpečnostných a hospodárskych programov. Ako humanitárni pracovníci máme iba jeden cieľ: poskytnúť pomoc tým, ktorí trpia a to neutrálnym a nezaujatým spôsobom, založeným na nevyhnutných potrebách, nie vyznaní. Tieto hodnoty sú pritom zakorenené v etickej náuke Islamu, rovnako ako všetkých hlavných náboženstiev. Vyzývam preto všetkých, ktorých sa to týka – vlády a miestne úrady, ozbrojené sily, milície, politické a náboženské skupiny – aby urobili všetko, čo je v ich silách pre podporu a ochranu humanitárnej pomoci.

Humanitárni pracovníci môžu iba dávať náplaste na rany. Je pritom jednoznačné, že rana s názvom Irak bude pokračovať hnisať, do kým sa konflikt neukončí politickými riešeniami. Medzitým musíme starostlivo, súcitne a odvážne pokračovať v používaní náplastí.

John Holmes je námestník generálneho tajomníka OSN pre humanitárne otázky a koordinátor núdzovej pomoci

Překlad do slovenštiny: Informační servis OSN ve Vídni (UNIS)

 

Výbor pro lidská práva monitoruje dodržování občanských a politických práv

30.07.2007 Média v České republice věnují v posledních dnech velkou pozornost kritickým připomínkám Výboru pro lidská práva k některým aspektům naplňování občanských a politických práv v zemi. Co je vlastně úkolem Výboru pro lidská práva, jaké je jeho zařazení v rámci systému OSN a jak výbor posuzuje situaci v jednotlivých zemích?

Výbor pro lidská práva je orgánem nezávislých expertů, který dohlíží na dodržování Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1976. Každý stát, který k tomuto paktu přistoupil, předkládá pravidelné zprávy o naplňování příslušných práv. První předkládá rok po přistoupení k této úmluvě, další na základě výzvy Výboru, obvykle v čtyřletém cyklu. Výbor zprávy jednotlivých států projednává a nádledně se k nim vyjadřuje formou doporučení (tzv. „Final Observations“).

Výbor pro lidská práva má 18 členů, nezávislých expertů, kteří jsou voleni na čtyřleté období na základě své odbornosti a osobního morálního profilu. Mohou být zvoleni i na více než jedno funkční období. Výbor se schází na třech zasedáních do roka, a to v New Yorku nebo v Ženevě.

Kromě vydávání hodnotících zpráv se Výbor zabývá stížnostmi, které mezi sebou vznášejí jednotlivé státy. Ukládá mu to čl. 41 Paktu. První opční protokol mu navíc ukládá povinnost zabývat se stížnostmi jednotlivců na porušování občanských a politických práv. Výbor dohlíží i na naplňování Druhého opčního protokolu, který se vztahuje na zrušení trestu smrti.

 

Lidstvo se stěhuje do měst, musíme být připraveni, varuje UNFPA

27.06.2007 Více než polovina světové populace – 3,3 miliardy lidí – bude žít v roce 2008 v městských oblastech. V roce 2030 to podle odhadů bude již téměř pět miliard. Populace měst a velkoměst v rozvojových zemích by se měla v průběhu jediné generace zdvojnásobit. Velká část nových obyvatel bude chudá. Jejich budoucnost bude z velké míry záviset na rozhodnutích, která učiníme teď.

Většina velkoměst již nyní sotva stačí naplňovat potřeby svých obyvatel. Na obrovský růst jsou nepřipravená. Na konci června byla v New Yorku pod titulem „Růst měst má velký potenciál – využijme jej!“ zveřejněna letošní výroční zpráva Populačního fondu OSN (UNFPA). (Shrnutí zprávy čtěte ZDE (PDF, 268kB)) Snaží se dohlédnout za dnešní problémy a nastínit potřebné scénáře. Upozorňuje zejména na nutnost preventivních opatření. Urbanizace – zvyšování poměru obyvatelstva žijícího ve městech – je nevyhnutelná. Přináší řadu problémů, může však působit pozitivně. V průmyslovém věku by bez ní nedošlo k ekonomickému růstu. Velkoměsta sice koncentrují bídu, představují ale i naději na vymanění se z ní. Přispívají k znečišťování životního prostředí, mohou ale také přinášet řešení. Soustředění populace do velkoměst může přispět k dlouhodobé udržitelnosti rozvoje. Neřízené rozrůstání může naopak znamenat řadu nebezpečí. Podle UNFPA výhody urbanizace dalece převažují nad nevýhodami. Jejich potenciálu se ale musíme naučit využívat.

Obrovský dopad bude mít růst velkoměst na rozvoj světa v 21. století. Současná urbanizace je rozsáhlá a probíhá zejména v rozvojových zemích. V letech 2000 až 2030 se počet městského obyvatelstva Asie zvýší z 1,36 miliardy na 2,64 miliardy, v Africe z 294 milionů na 742 milionů, a v Latinské Americe a v Karibiku z 394 milionů na 609 milionů.

Málo práce, málo pozemků
Do měst dnes proudí většina výhod globalizace. Přetrvává ale nedostatek pracovních příležitostí pro ty, kteří jsou těmito výhodami přitahováni. Situace žen, menšin a chudých lidí se dále zhoršuje. Megaměsta s více než deseti miliony obyvatel nedorostla tak, jak se předpovídalo v 70. letech. Více než polovina urbánní populace žije ve městech do půl milionu obyvatel. Řešení problémů je v menších městech v zásadě snazší, zatím se ale nedaří ani tam. Mnozí obyvatelé na tom nejsou lépe než chudí na venkově. Týká se to zejména měst do sto tisíc obyvatel. Lidé s rozhodovacími pravomocemi neberou růst jako fakt, ale snaží se mu zabránit odrazováním od migrace. Takový přístup ale není řešením. Možnosti bydlení pro chudé jsou omezené a tak dochází k růstu chudinských slumů. Přestože existují rozdíly mezi jednotlivými státy, obecně lze říci, že městské obyvatelstvo se zvětšuje především díky přirozenému přírůstku obyvatel, nikoli imigrací z venkova. Navíc, migrace může rozvoj měst ovlivnit pozitivně.

Města rostou do šířky
Růst měst je obecně považován za nežádoucí. Větší hustota obyvatelstva však může mít ale i své výhody. Záleží na tom, jakým způsobem budou města růst. Rozloha měst dnes roste rychleji než jejich populace. Do roku 2030 se rozloha měst v rozvojových zemích ztrojnásobí, ve vyspělých zemích naroste dva a půlkrát. Tento trend je živen především tím, že lidé dávají přednost životu na předměstích. K rozšiřování přispívá i urbanizace periferií, tedy přechodových zón mezi městy a venkovem. Pozemky i pracovní síla jsou zde levnější a regulatorní předpisy volnější než v přeplněných centrech.

Růst je nevyhnutelný
Způsob současného růstu je neudržitelný. Problém se však nevyřeší sám. Bude nutné oživit koncepční plánování růstu a rozvoje měst i venkova, jež bylo z důvodu globalizace zatlačeno do pozadí. Namísto utopistických rozsáhlých plánů ale musíme plánovat realisticky, přijmout růst měst jako nevyhnutelný fakt a operovat spíše v regionálním než v přísně urbánním kontextu. Je nutné řešit současně problémy sociální, environmentální i ekonomické, zapomínat se nesmí na městskou chudinu.

Shrnutí Zprávy o stavu světové populace čtěte ZDE (PDF, 268kB)

 

Ban Ki-moon: OSN je hrdá na práci „modrých přileb“

29. květen je Mezinárodním dnem příslušníků mírových jednotek OSN

23.05.2007 – V roce 2002 se Valné shromáždění OSN usneslo (rezoluce 57/129), že 29. květen bude každoročně připomínán na celém světě jako Mezinárodní den příslušníků mírových jednotek OSN. Tímto způsobem vzdává mezinárodní společenství hold všem ženám i mužům, kteří slouží či sloužili v mírových operacích, za jejich vysokou profesionalitu, oddanost a odvahu. Tento den je současně určen k uctění památky těch, kteří v zájmu zachování a udržení míru položili své životy. Valné shromáždění vyzvalo všechny státy OSN, všechny organizace systému OSN, nevládní organizace i jednotlivce, aby připomínce tohoto dne věnovali náležitou pozornost.

 

Generální tajemník OSN Ban Ki-moon vydal u příležitosti letošního Mezinárodního dne příslušníků mírových jednotek OSN následující poselství:

„Dnes si všichni v Organizaci spojených národů připomínáme své kolegy, kteří v minulém roce položili své životy v zájmu zachování míru. V roce 2006 – již čtvrtý rok v řadě – zemřelo více než 100 příslušníků mírových jednotek OSN. Tímto se nás přímo dotýkají rizika, která podstupují naši kolegové v mírových misích ve službách mezinárodního společnosti při zajišťování míru, bezpečnosti a naděje pro miliony lidí.

Při vzpomínce na ty, které jsme ztratili, projevujeme úctu profesionalitě, obětavosti a odvaze všech, kteří dál nesou hrdý odkaz padlých kamarádů v současných 18 mírových operacích na čtyřech kontinentech.

Minulý rok bylo poprvé v dějinách OSN rozmístěno více než 100 000 příslušníků mírových sil. Vojenský a policejní personál do mírových operací OSN v současné době poskytuje 115 států. Vypovídá to o bezprecedentní důvěře a nadějích vkládaných do mírového úsilí OSN.

Ale ani tak velká čísla se nevyrovnají dlouhé řadě individuálních činů vojáků, policistů, volebních expertů, odborníků na ochranu dětí a mnoha dalších, kteří momentálně slouží v misích OSN. Kromě základních funkcí v oblasti bezpečnosti – udržování pořádku či likvidování min a zbraní – pomáhají zlepšovat životní podmínky, stavět školy a budovat infrastrukturu zničených zemí.

 

Obyčejní lidé, kterým je především určena tato v mnoha případech neviditelná pomoc, patří mezi ty nejzranitelnější. Mírotvůrci zajišťují, že se uprchlíci a vyhnaní lidé mohou vrátit zpět do svých domovů. Bývalí bojovníci jsou odzbrojeni a začleněni zpět do společnosti. Děti jsou z bojišť posílány do škol. Lidem je navráceno právo volit v demokratických volbách. Dohlížejí na ochranu lidských práv, zajišťují odminování polí a lesů, aby mohly být zase využívány k podpoře života namísto aby přinášely smrt a utrpení.

Na všechny tyto úspěchy můžeme být hrdi, současně ale nesmíme usnout na vavřínech. Musíme najít způsob jak zvládat budoucí výzvy. Právě proto jsem navrhl rozsáhlý balík opatření na restrukturalizaci a posílení kapacit světové organizace.

Za sebe mohu slíbit, že budu v maximální možné míře pokračovat v návštěvách zemí zmítaných konflikty, kde se hrdě angažují naše modré přilby. Žádám, aby Rada bezpečnosti vždy dala příslušníkům mírových sil dostatečný mandát a prostředky k výkonu povinností. Vyzývám země, které poskytují vojenské a policejní jednotky, aby v této podpoře mírových operací pokračovaly.

U příležitosti Mezinárodního dne příslušníků mírových jednotek OSN vzdávám hold všem mužům a ženám sloužícím v našich operacích. Organizace spojených národů je na vaši práci hrdá.“

 

Rekordní rok mírových operací OSN

24.04.2007 – Šance na bezpečnější svět,“ hlásala titulní strana letošního lednového čísla časopisu The Economist na pozadí snímku španělských příslušníků mírových sil OSN v Libanonu. „Vojáci OSN mají více práce než kdy jindy,“ stálo v úvodní části článku s podtitulkem „Chcete udržet mír? Zavolejte modré přilby.“

Do análů OSN se rok 2006 zapíše jako rekordní. Na sto tisíc příslušníků personálu prošlo službou v terénních misích světové organizace během jediného roku. Dosud nevídaný rozsah mírových operací je výsledkem podpisu řady mírových dohod a příměří dojednaných díky politické a diplomatické iniciativě Spojených národů.

Ochrana míru

V závěru roku 2006 se vyhrotila situace v Dárfúru. OSN se ocitla pod ještě větším tlakem, aby zabránila bojům a poskytla ochranu obyvatelstvu. Rostl i tlak na vyslání mírových sil do příhraničních oblastí mezi Čadem, Středoafrickou republikou a Súdánem, aby se předešlo hrozícímu regionálnímu konfliktu. Deset tisíc příslušníků mírových sil UNMIS (Mise OSN v Súdánu) pokračovalo v prosazování komplexní mírové dohody mezi severem a jihem z roku 2005.

Výrazným momentem roku byly překvapivě úspěšné volby v Konžské demokratické republice. Dvoukolového hlasování se pod ochranou a dohledem OSN zúčastnilo více než 20 milionů voličů.

Po vypuknutí konfliktu mezi Izraelem a hnutím Hizballáh byli v Libanonu v rekordním čase rozmístěni vojáci z téměř 30 zemí v rámci sil UNIFIL. Po více než deseti letech přispěly významným počtem vojáků i evropské státy.

Naopak poslední vojáci mírových sil opustili 31. prosince 2006 Burundi. Mandát mise byl dokončen podle plánu. Vojáci OSN za sebou zanechali demokraticky zvolené místní i celostátní struktury. Mírovou operaci nahradil integrovaný úřad OSN, který bude zemi podporovat v přechodu k dlouhodobé stabilitě.

Také na Haiti proběhly úspěšně dvoukolové volby a došlo k vytvoření vládních struktur. Demokratický průběh voleb se podařilo zajistit i přes pokračující násilí v některých čtvrtích Port-au-Prince.

Na Východním Timoru byla ustavena nová mírová operace. V dubnu a květnu 2006 hrozilo, že vlna násilí může zvrátit vývoj po vyhlášení nezávislosti. Bezpečnostní situace je nyní stabilizována. První kolo letošních prezidentských voleb proběhlo začátkem dubna klidně, druhé je plánováno na 9. května.

Diplomatická iniciativa OSN

Po celý rok 2006 vyvíjela OSN diplomatické úsilí o politické řešení krizí s cílem zabránit eskalaci starých a vypuknutí nových konfliktů. Politické mise a míroví vyslanci OSN působili v téměř desítce zemí, včetně Blízkého východu a Somálska.

Zástupce generálního tajemníka pro politické otázky Ibrahim Gambari navštívil v průběhu roku dvakrát Myanmar. Stal se jediným mezinárodním aktérem, který zprostředkovával dialog mezi vládou a zástupci opozice.

Vyjednávací aktivita OSN slavila úspěch v listopadu 2006, kdy došlo k historické dohodě mezi maoisty a nepálskou vládou o příměří a sdílení moci. Znesvářené strany požádaly OSN, aby dohlížela i na naplňování klíčových aspektů dohody.

Velkou mezeru v bezpečnostní architektuře OSN zaplnila nově zřízená Komise pro budování míru (Peacebuilding Commission). Její činnost se v roce 2006 zaměřila na stabilizaci situace v Burundi a Sierra Leone, kde byly ukončeny mírové operace.

 

Súdán: Největší operace UNHCR posledních desetiletí

Marta Miklušáková

20.04.2007 – Situace v Súdánu je složitá a v různých částech země zcela odlišná. Po dvaceti letech konfliktu došlo v lednu 2005 na jihu k uzavření mírové dohody mezi vládou a Súdánskou lidovou osvobozeneckou armádou. Násilí v Dárfúru ale nadále pokračuje i přes mírovou smlouvu uzavřenou v květnu 2006.

Jih a východ Súdánu

UNHCR svou činnost soustředí na jižní Súdán, východ Súdánu a Dárfúr. Vleklý konflikt na jihu země vedl postupně k exodu více než osmi milionů lidí. Současným úkolem je zejména pokrytí potřeb vnitřně přesídlených osob a pomoc uprchlíkům, kteří se vracejí domů z okolních zemí. UNHCR začalo s repatriací oblasti v prosinci 2005 a od té doby umožnilo návrat téměř 35 tisícům lidí. Dalších 100 tisíc uprchlíků a 25 tisíc vnitřně přesídlených osob by se mohlo vrátit v průběhu roku 2007.

Na východě Súdánu se činnost UNHCR zaměřuje především na pomoc uprchlíkům z Eritreji a Etiopie. Část z nich v oblasti pobývá již dlouhá desetiletí, další ale stále ze sousedních zemí přicházejí.

Dárfúr a Čad

K vleklému konfliktu v Dárfúru přibyla i kritická situace v sousedním Čadu. Ozbrojené výpady proti civilistům na čadské straně hranice vyhnaly do západního Dárfúru desetitisíce obyvatel. Vláda Čadu navíc odmítla přítomnost mírové mise OSN podél súdánské hranice a snaží se namísto toho prosadit rozmístění policejních složek. Spolu s uprchlíky ale do Dárfúru přicházejí z Čadu i Súdánci, kteří dříve naopak hledali bezpečí za hranicemi. Ve východním Čadu nadále funguje dvanáct uprchlických táborů UNHCR. Tam v letech 2003-2004 našlo útočiště na 230 tisíc súdánským uprchlíků z Dárfúru. Z domova je vyhnaly opakované nájezdy arabských milicí a boje mezi armádou a rebely.

Specifická je situace vnitřně přesídlených osob, tedy těch, kteří museli z domova uprchnout, ale nepřekročili při tom hranici Súdánu. Podle odhadů jde asi o 2 miliony lidí, z nichž 250 tisíc uprchlo v posledních šesti měsících. V západním Dárfúru jich žije asi 700 tisíc. Zejména na jejich potřeby se chce zaměřit vysoký komisař pro uprchlíky António Guterres při své květnové návštěvě Dárfúru.

Etnické složení osob, jimž UNHCR v Súdánu poskytuje pomoc, je stejně pestré jako jejich právní postavení – uprchlíci hledající v Súdánu ochranu, vnitřně přesídlení i navrátilci. Pestré jsou i jejich potřeby. Desetiletí války po sobě zanechalo zcela zničenou infrastrukturu. To je jedna z největších překážek návratu uprchlíků do oblastí, které jsou dnes už bezpečné. Mnozí uprchlíci, kteří se vrátili, se dali znovu na útěk a jejich možná reintegrace ve vlasti tak bude nesmírně obtížná.

Domov v nedohlednu

Vleklé krize v různých částech země nedávají naději na brzký návrat uprchlíků do všech částí Súdánu. UNHCR se proto začalo v poslední době zaměřovat na podporu integrace uprchlíků tam, kde našli útočiště. Ve zvláštních případech dále vyjednává o možnosti přesídlení některých uprchlíků do třetí země. Súdán nadále zůstává pro agenturu jednou z největších operací posledních desetiletí.

 

Seriál mírové mise OSN: Libérie (UNMIL)

24.01.2007 – Čtrnáct let trvající občanská válka v Libérii si vyžádala životy téměř 150 tisíc lidí. Vedla k celkovému zhroucení státu a právního řádu. Během konfliktu své domovy opustilo na 850 tisíc lidí, většina z nich našla útočiště v okolních zemích.

1989 – 1997

Boje začaly na konci roku 1989 mezi vládními vojsky a opoziční skupinou NPFL (National Patriotic Front of Liberia) vedenou bývalým vládním úředníkem Charlesem Taylorem. ECOWAS (Společenství západoafrických států) se s podporou OSN od začátku pokoušelo o mírové urovnání. V roce 1990 byla zřízena pozorovatelská mise ECOMOG a o dva roky později uvalila Rada bezpečnosti na Libérii zbrojní embargo. Po uzavření mírové dohody v beninském Cotonou (1993) ustavila Rada bezpečnosti pozorovatelskou misi (UNOMIL). Měla za úkol podporovat jednotky ECOMOG, aby zajistily dodržování mírových dohod. V zemi však vypukly další boje, které znemožnily uspořádat volby v roce 1994. Poté bylo přijato několik mírových iniciativ, které vedly až k volbám pod dohledem OSN v roce 1997. Charles Taylor byl zvolen prezidentem.

1997 – 2003

V listopadu 1997 založila OSN v Libérii svůj podpůrný úřad pro budování míru (UNOL). Měl pomáhat vládě v úsilí o konsolidaci míru po konfliktu. Situace se však nevyvíjela dobře. Docházelo k zásadním rozporům mezi vládou a opozicí. Namísto národního usmíření byla systematicky porušována lidská práva a odstraňováni političtí odpůrci. V zemi propukla nová občanská válka.

V červenci 2003 boje mezi znepřátelenými frakcemi ještě zesílily. Generální tajemník OSN pověřil svého zvláštního zástupce pro Libérii koordinací humanitární činnosti OSN v zemi a podporou mírových iniciativ. Poté předložil třífázový plán rozmístění jednotek OSN. Události pak nabraly rychlý sled. 1. srpna 2003 Rada bezpečnosti rezolucí 1497 autorizovala mnohonárodní jednotky pro Libérii. 11. srpna se úřadu prezidenta na nátlak mezinárodního společenství vzdal Charles Taylor a uchýlil se do azylu v Nigérii. 18. srpna byly v ghanské Akkře podepsány mírové dohody mezi znesvářenými stranami. Součástí dohody byl i požadavek na rozmístění mezinárodních vojenských sil v Libérii. S pomocí jednotek ECOWAS pak mírotvůrci OSN rychle situaci v zemi stabilizovali.

UNMIL

  1. září 2003 přijala Rada bezpečnosti rezoluci 1509 a ustavila tak mírovou operaci UNMIL.

Priority práce UNMIL

  • Udržování bezpečnosti a stability v zemi;
  • volby (v roce 2005 pomohla mise OSN uspořádat prezidentské a parlamentní volby. Prezidentem země byla zvolena první žena v historii Afriky, Ellen Johnson Sirleafová);
  • demobilizace, odzbrojení, rehabilitace a reintegrace (tzv. program DDRR);
  • reforma bezpečnostních složek;
  • podpora vlády zákona;
  • zajištění transparentní ekonomické správy (UNMIL je členem výboru, který dohlíží na uplatňování podpůrného programu vládnutí a ekonomické správy, GEMAP);
  • obnova a konsolidace autority státu;
  • obnova infrastruktury (specialisté UNMIL udržjí více než 3 tisíce km cest, řadu mostů a letištní dráhy. Pomocí malých projektů (tzv. Quick Impact Projects) pomáhá mise s opravami škol, zdravotnických zařízení, soudů, policejních stanic apod.);
  • ochrana lidských práv;
  • potírání HIV/AIDS (UNMIL se podílí především na preventivních programech a zvýšení povědomí o epidemii).

UNMIL v kostce

SÍDLO MISE Monrovia

TRVÁNÍ od září 2003 dosud

ŠÉF MISE Alan Doss (Velká Británie)

ZÁSTUPCE Jordan Ryan (USA)

VELITEL OZBROJENÝCH SIL generálplukovník Chikadibia Obiakor (Nigérie)

VELITEL POLICEJNÍCH SLOŽEK Mohammed Alhassan (Ghana)

PERSONÁL 15 638 vojáků (z toho 207 vojenských pozorovatelů), 1 097 policistů, 521 mezinárodních civilních zaměstnanců a 257 dobrovolníků OSN
V Libérii působí tři vojenští pozorovatelé a pět policistů z České republiky

POČET OBĚTÍ Z ŘAD OSN celkem 86

SCHVÁLENÝ ROZPOČET (červenec 2006 – červen 2007) 745 milionů USD

 

Jak se volí generální tajemník OSN

23.01.2007 – Na přelomu roku došlo k významné a viditelné změně v Organizaci spojených národů. Po deseti letech opustil úřad generálního tajemníka OSN Kofi Annan. Rada bezpečnosti nakonec z pěti kandidátů, kteří se o nejvyšší post v OSN prostřednictvím svých vlád ucházeli, doporučila jihokorejského ministra zahraničí Ban Ki-moona. Valné shromáždění ho ve funkci jednomyslně potvrdilo.

V souvislosti se změnou na postu šéfa světové organizace vám UNbulletin přináší zajímavý pohled do historie volby všech předchůdců současného generálního tajemníka. Text připravilo Americké sdružení pro Spojené národy (UNA-USA).

Osm generálních tajemníků

Na nejvyšším postu Organizace spojených národů se dosud vystřídalo osm generálních tajemníků: Trygve Lie z Norska (1946-1952), Dag Hammarskjöld ze Švédska (1953-1961), U Thant z Barmy/Myanmaru (1961- 1971), Kurt Waldheim z Rakouska (1972-1981), Javier Pérez de Cuéllar z Peru (1982-1991), Butrus Butrus- -Ghálí z Egypta (1992-1996) a Kofi Annan z Ghany (1997-2006). Současným prvním mužem OSN je Ban Ki- -moon z Jižní Koreje, který se úřadu ujal 1. ledna 2007.

Trygve Lie

1946: Jmenování prvního generálního tajemníka OSN nutně představovalo precedent. Mezi možnými kandidáty byla významná jména, včetně pozdějšího prezidenta Spojených států Dwighta Eisenhowera a britského premiéra Winstona Churchilla. Politické okolnosti ale výběrový proces posunuly k nejmenšímu společnému jmenovateli. USA podporovaly Lestera Pearsona, velvyslance Kanady v USA a budoucího kanadského premiéra. Sovětský svaz však odmítl podpořit Severoameričana s tím, že by tento post měla získat země, která během druhé světové války trpěla pod nacistickou okupací. Sověti pak navrhli málo známého norského ministra zahraničních věcí a dříve i dělnického předáka Trygve Lieho. Rada bezpečnosti OSN ho na tento post doporučila 29. ledna 1946 a tři dny poté jej Valné shromáždění jmenovalo na pětileté funkční období.

1951:Sovětský svaz nasadil v roce 1950 vůči Liemu ostře nepřátelský kurs za jeho podporu intervence OSN v Koreji a brzy s ním přerušil veškeré kontakty. Moskva vetovala jeho další nominaci a navrhla čtyři jiné kandidáty, všechny z rozvojových zemí (Indie, Libanon, Mexiko a Filipíny). Tím dala základ své dlouhodobé strategii vytváření společných zájmů s rozvojovým světem s cílem omezit vliv Západu v OSN. Západní státy se postavily na Lieho stranu a odmítly podpořit jiného kandidáta. Rada bezpečnosti se tak na společném kandidátovi nedokázala dohodnout. USA proto obešly sovětské veto Lieho a navrhly Valnému shromáždění, aby schválilo prodloužení jeho současného mandátu o tři roky. Poměrem hlasů 46 ku 5 tento návrh Valné shromáždění schválilo (osm států se zdrželo hlasování). Lie nicméně musel v průběhu svého prodlouženého mandátu čelit setrvalé sovětské opozici a v roce 1952 oznámil rezignaci.

Dag Hammarskjöld

1953:USA zpočátku podporovaly kandidaturu Filipínce Carlose Romula, jehož při předchozí volbě v roce 1951 nominovali Sověti. Tentokrát však byla Moskva proti němu. Sověti rovněž vetovali evropského favorita Lestera Pearsona. Tak byla prakticky ustavena zásada, že se o funkci nebude ucházet žádný příslušník členského státu NATO. Sovětský svaz nominoval Indku Vijayu Lakšmí Panditovou, kterou však vetovala Čína (tehdy ještě reprezentovaná nacionalistickou vládou v Tchaj-peji). Po dvou kolech hlasování nabídli západní členové Rady bezpečnosti důvěrně Sovětům čtyři nová jména. Tři z nich Moskva zamítla, nic však nenamítala proti čtvrtému, relativně neznámému švédskému náměstkovi ministra zahraničí Dagu Hammarskjöldovi. S přesvědčením, že nalezli spolehlivého nepolitického technokrata, členové Rady bezpečnosti Hammarskjölda ve třetím hlasování doporučili. Valné shromáždění jej následně schválilo v poměru 57 ku 1 hlasu.

1957:Rada bezpečnosti opět navrhla Hammarskjölda, Valné shromáždění ho do funkce týž den jednomyslně potvrdilo (Hammarskjöld si jednomyslné potvrzení kladl jako podmínku setrvání ve funkci).

U Thant

1961: Sověty rozezlila skutečnost, že Hammarskjöld překročil jejich úzkou interpretaci mandátu Rady bezpečnosti v souvislosti s krizí v Kongu. Začali proto prosazovat myšlenku tříčlenné exekutivy („trojky“), která by jej nahradila. Díky setrvalému odporu Západu však tuto myšlenku opustili po Hammarskjöldově smrti při letecké katastrofě v roce 1961. S cílem zabránit dlouhému veřejnému uvíznutí ve slepé uličce, jednaly USA a Sovětský svaz ještě před hlasováním v Radě bezpečnosti o možných kandidátech. Aby uspokojily požadavky rozvojového světa na neevropského kandidáta, obě velmoci se nakonec dohodly na podpoře stálého zástupce Barmy v OSN, diplomata U Thanta. Vzhledem k námitkám Francie a arabských států (Francie namítala, že Thant předsedal afro-asijskému výboru pro alžírskou nezávislost a arabským státům se nelíbilo, že Barma má diplomatické styky s Izraelem) souhlasila Rada s doporučením jeho nominace s výhradou, aby odsloužil pouze zbytek Hammarskjöldova funkčního období. O rok později byl Thant jednomyslně jmenován na čtyřleté funkční období, čímž ve skutečnosti získal pětiletý mandát.

1966: Thant byl jednomyslně zvolen na druhé pětileté funkční období.

Kurt Waldheim

1971: Thant s více než ročním předstihem oznámil, že nehodlá kandidovat na třetí období. Finský stálý zástupce v OSN Max Jakobson a rakouský ministr zahraničí Kurt Waldheim zahájili diskrétní, avšak patrnou kampaň na získání podpory pro nominaci. To byl významný nový prvek ve volebním procesu. Předchozí kandidáti sami sebe neprezentovali ani nevedli otevřenou kampaň. Jakobson získal silnou americkou a britskou podporu, arabské státy mu však oponovaly (jeho rodiče byli Židé) a Sovětský svaz jeho nominaci vetoval. Sověti podpořili Waldheima, toho však vetovala Čína (nyní již reprezentovaná Pekingem) i Velká Británie. V předběžném hlasování pak získali podporu dva zástupci Latinské Ameriky, zablokovala je však opozice supervelmocí. Sovětský svaz odmítl Argentice Carlose Ortize de Rozas a USA Chilana Felipe Harreru. Waldheim se nevzdal, a když se Čína zdržela hlasování ve třetím kole, získal doporučení Rady a Valné shromáždění jej jednomyslně zvolilo. Poznámka: O patnáct let později vyšlo najevo, že poválečná Komise OSN pro válečné zločiny označila Waldheima za podezřelého ze spáchání válečných zločinů za jeho činnost v německé armádě. Inkriminující záznamy, odklizené do archivů OSN, však při volebním procesu nebyly vzaty v úvahu. Tato skutečnost později vzbudila negativní reakce veřejnosti.

1976: Čína zablokovala konsensus mezi Východem a Západem o Waldheimově znovuzvolení vetem v prvním hlasování. Pokus Latinské Ameriky o prosazení odcházejícího mexického prezidenta Luise Echeverríu narazil na odpor USA. Ve druhém kole hlasování stáhla Čína své veto a Rada jmenovala Waldheima na druhé funkční období. Valné shromáždění ho do funkce následně schválilo.

Javier Pérez de Cuéllar

1981: USA, Sovětský svaz a Velká Británie podpořily Waldheimovo znovuzvolení do bezprecedentního třetího funkčního období. To však bylo zmařeno čínským vetem v 15 kolech hlasování. Čína podporovala Salima Salima z Tanzanie, jehož opakovaně vetovaly USA za to, že o deset let dříve zhatil jejich snahu o zachování křesla v OSN pro Tchaj-pej. Šest týdnů ustrnutí na mrtvém bodě v Radě bezpečnosti bylo konečně prolomeno, když se oba kandidáti stáhli a doporučení získal kompromisní kandidát, peruánský diplomat Javier Pérez de Cuéllar.

1986: Pérez de Cuéllar byl jednomyslně zvolen na druhé funkční období.

Butrus Butrus-Ghálí

1991: S odchodem Péreze de Cuéllara trvaly africké státy na tom, že nyní je na řadě Afrika. Podařilo se jim získat podporu 102 členů Hnutí nezúčastněných ve Valném shromáždění a Číny v Radě bezpečnosti. Organizace africké jednoty navrhla šest Afričanů, jednoho z Egypta a pět ze subsaharské Afriky. Americké a evropské snahy ve prospěch kanadského premiéra Briana Mulroneye, nizozemského ministra zahraničí Hanse van den Broeka i norské premiérky Gro Harlem Brundtlandové se díky pevné opozici ze strany rozvojových zemí ukázaly jako marné. Poprvé v historii provedla Rada bezpečnosti pět anonymních „fiktivních hlasování“, než přistoupila k hlasování formálnímu. Jediný Egypťan Butrus Butrus-Ghálí obdržel výraznější počet hlasů, který v posledním kole stoupl na jedenáct. Následným formálním hlasováním jej Rada doporučila Valnému shromáždění, které jeho jmenování schválilo.

Kofi Annan

1996: USA vetovaly znovuzvolení Butruse Butruse-Ghálího. Vinily ho ze zanedbání reforem OSN. Ve svém projevu na rozloučenou Butrus-Ghálí poznamenal, že mu v realizaci reforem zabránily chybějící finanční zdroje a především velké dluhy do kasy OSN, jejichž největší díl měly na svědomí USA. Valné shromáždění ho odměnilo bouřlivým potleskem. Následně jmenovalo Ghaňana Kofiho Annana jeho nástupcem. Annan si před tím získal pozornost americké velvyslankyně v OSN Madeleine Albrightové během působení v bývalé Jugoslávii jako šéf Odboru OSN pro mírové operace. Stal se tak prvním kariérním diplomatem OSN, který povýšil do nejvyšší funkce v organizaci.

2001: Po úspěšném prvním funkčním období plném významných změn, včetně fiskálně zodpovědnějšího rozpočtu a posílení aktivit v oblasti lidských práv a mezinárodních misí, byl Kofi Annan jednomyslně zvolen na druhé funkční období. Rada bezpečnosti jej nominovala již šest měsíců před vypršením prvního mandátu. Tak silná byla Annanova podpora. Ve svém druhém inauguračním projevu označil Annan za hlavní prioritu své další práce vztahy mezi členskými státy a OSN. Také se znovu přihlásil k závazku na reformu organizace.

UNA-USA je stejně jako České sdružení pro Spojené národy členem světové federace organizace, která vznikla rok po vzniku OSN. Cílem činnosti národních sdružení je podpora OSN. Informace o české UNA najdete na www.czechuna.cz

 

Ban Ki-moon se ujal úřadu generálního tajemníka OSN

02.01.2007 – V pořadí osmý generální tajemník OSN Ban Ki-moon se první den roku 2007 ujal vedení světové organizace. Dvaašedesátiletý zkušený diplomat, bývalý ministr zahraničí a obchodu Korejské republiky, vystřídal v čele OSN Kofiho Annana z Ghany.

Dosavadní kariéra

V době zvolení do čela OSN byl Ban Ki-moon ministrem zahraničí a obchodu Korejské republiky. Během své dlouhé profesionální kariéry prošel diplomatickými posty v Dillí, Washingtonu a ve Vídni. Vykonával funkce poradce prezidenta pro zahraniční politiku, nejvyššího poradce prezidenta pro otázky národní bezpečnosti, náměstka ministra nebo generálního ředitele pro americké záležitosti. Vždy byl zastáncem mírového uspořádání na Korejském poloostrově a mírových vztahů v regionu a na celém světě.

Jeho aktivní vztahy s Organizací spojených národů mají své počátky v roce 1975. Tehdy pracoval na odboru OSN ministerstva zahraničních věcí své země. Působil dále jako první sekretář stálé mise Korejské republiky při OSN v New Yorku a ředitel odboru OSN na ministerstvu zahraničí v Soulu. Během svého působení ve funkci velvyslance své země při OSN ve Vídni byl v roce 1999 předsedou „Přípravné komise Organizace pro všeobecnou úmluvu o zákazu jaderných zkoušek“. V letech 2001-2002 byl šéfem kabinetu korejského předsednictví Valného shromáždění (VS) OSN. Zasloužil se o rychlé přijetí rezoluce VS odsuzující teroristické útoky v New Yorku 11. září 2001. V této funkci také podnítil několik iniciativ na posílení funkčnosti Valného shromáždění.

Dlouhou dobu se angažoval v otázkách vztahů mezi dvěma korejskými státy. V roce 1992 byl zvláštním poradcem ministra zahraničí a v této funkci sloužil též jako místopředseda „Společné komise severu a jihu pro jadernou kontrolu“ po přijetí historické deklarace o nejaderném Korejském poloostrově. V září 2005 se jako ministr zahraničí Korejské republiky zasloužil o další historickou dohodu podporující mír a stabilitu na Korejském poloostrově, tzv. Společné prohlášení o vyřešení severokorejské jaderné otázky, přijaté v rámci šestistranných jednání.

Vzdělání

Ban Ki-moon získal titul bakaláře mezinárodních vztahů na Státní univerzitě v Soulu v roce 1970. V roce 1985 získal magisterský titul oblasti veřejné administrativy na Kennedyho škole Harvardské univerzity.

Ocenění

Je držitelem řady státních i mezinárodních ocenění, medailí a vyznamenání. V letech 1975, 1986 a znovu v roce 2006 byl oceněn nejvyšším jihokorejským státním vyznamenáním za zásluhy ve službách státu.

Osobní

Ban Ki-moon se narodil 13. června 1944. Se svou ženou Yoo (Ban) Soon-taek, se kterou se seznámil za studií v roce 1962, má jednoho syna a dvě dcery. Kromě korejštiny hovoří anglicky a francouzsky.

Návštěva Prahy

Jako šéf kabinetu tehdejšího předsedy Valného shromáždění Han Song-sua přijel v červnu 2002 na krátkou pracovní návštěvu České republiky. Setkal se s tehdejším prezidentem Václavem Havlem, ministrem zahraničí a budoucím předsedou Valného shromáždění Janem Kavanem a zaměstnanci OSN v ČR.

 

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

2006


Valné shromáždění OSN kritizuje porušování lidských práv v KLDR, Bělorusku a Íránu

20.12.2006 – Valné shromáždění na svém zesedání v New Yorku přijalo tři rezoluce odsuzující porušování lidských práv v Korejské lidově demokratické republice (KLDR), Bělorusku a v Íránu.

V případě KLDR vyjádřilo Valné shromáždění (VS)vážné znepokojení nad opakovanými zprávami o systematickém a vážném porušování lidských práv, včetně mučení, o situaci upchlíků, kteří byli ze země vykázáni, nebo se do KLDR naopak vrátili. VS kritizuje KLDR za sankce, které režim uvaluje na lidi, kteří se do země vracejí ze zahraničí a za další vážné porušování lidských práv.

Valné shromáždění dále vyzvalo vládu Bělorsuka, aby sladila volební standardy a další legislativní předpisy s mezinárodními standardy. Běloruskou vládu dále vyzývá, aby upustila od politicky motivovaných procesů, týrání a dalšího zneužívání obyvatel. Specificky se rezoluce VS zmiňuje i o tvrdých zásazích režimu proti novinářům.

Ve své další rezoluci vyzvalo VS íránské úřady k zajištění plného respektu k právu na svobodu shromažďování, názoru a slova i právu na řádný právní proces. Vyzývá Írán k eliminaci mučení a dalších forem krutého zacházení, veřejných exekucí a násilí páchaného na ženách a dívkách.

Valné shromáždění přijalo dalších 38 rezolucí a pět rozhodnutí, zabývajících se širokým spektrem případů, včetně izraelských vojenských akcí v Libanonu nebo náboženské netolerance. Přijalo také Mezinárodní úmluvu o ochraně všech osob před nuceným zmizením. K úmluvě, kterou již v červnu letošního roku přijala Rada lidských práv, se připojilo již sto členských zemí OSN.

 

Nový generální tajemník Ban Ki-moon: „Pane generální tajemníku Annane, bude mi ctí pokračovat ve vašich šlépějích“

14.12.2006 – Ban Ki-moon dnes v New Yorku složil složil přísahu a stal se formálně generálním tajemníkem OSN. Bývalý ministr zahraničí Korejské republiky Ban Ki-moon se úřadu ujme 1. ledna 2007. V pořadí osmý generální tajemník a druhý z asijského kontinentu se zavázal, že jeho prvním cílem bude obnovení důvěry ve světovou organizaci.

Po složení přísahy ve Valném shormáždění OSN prohlásil dvaašedesátiletý Ban, že učiní vše, co je v jeho silách, aby Spojené národy dostály svému jménu a dokázaly naplnit očekávání miliard lidí.

Během setkání s novináři Ban Ki-moon řekl: „Můžete mě považovat za člověka, který plní poslání. Svou misi nazývám ‘Operace na obnovení důvěry‘- důvěry ve světovou organizaci a mezi členskými státy a Sekretariátem OSN. Věřím, že to nebude Mission Impossible.” Na dotaz týkající se současných hlavních krizí ve světě – Blízkého východu, Iráku a Dárfúru – odpovědě Ban, že se osobně bude zasazovat, aby strany všech konfliktů zasedly k mírovým vyjednáváním.

KLDR

Ban Ki-moon vyzval Korejskou lidově demokratickou republiku (KLDR), aby se znovu zavázala ke svému prohlášení ze září 2005, že se vzdá všech programů jaderných zbraní a vyzval ostatní členy šestistranných rozhovorů (Severní i Jižní Korea, Japonsko, Čína, Rusko a USA), aby zajistily nezbytnou ekonomickou pomoc, bezpečnostní záruky a usilovaly o normalizaci vztahů.

Popírání historických fakt je neakceptovatelné

Na otázku jak se dívá na konferenci o holokaustu, která proběhla tento týden v Teheránu, odpověděl, že „popírání historických fakt, zvláště v tak závažném případě, jako je holokaust, je jednoduše neakceptovatelné. Nesmíme přistoupit ani na výzvy k likvidaci jakéhokoli státu či národa. Tento zásadní princip musí být respektován jak rétoricky tak i v praxi všemi členy mezinárodního společenství,“ řekl Ban Ki-moon.

Nový generální tajemník bude také podporovat rozšíření Rady bezpečnosti OSN. Bude podněcovat členské státy k diskusím a co nejširšímu konsensu v této otázce.

Obnova důvěry v Sekretariát OSN

Během svého projevu ve Valném shromáždění vzdal zvolený generální tajemník hold svému předchůdci Kofimu Annanovi. „Pane generální tajemníku Annane, s nejvyšší pokorou přebírám právě od vás práci, kterou jste sám označil za nejvíce povznášející na světě. Bude mi ctí pokračovat ve vašich šlépějích,“ řekl Ban Ki-moon na adresu svého předchůdce. Současně zdůraznil, že jedním z jeho základních úkolů bude vdechnout nový život a obnovit důvěru v unavený Sekretariát OSN. Chce se zasadit o lepší využívání zkušeností a odbornosti zaměstnanců a podpořit jejich větší mobilitu.

Pocta Annanovi

Valné shromáždění se s odcházejícím generálním tajemníkem Kofim Annanem rozloučilo nekončícím potleskem a dalšími poctami. Přijalo také zvláštní rezoluci, kterou vzdalo hold muži, jenž zasvětil svůj život OSN. „Kofimu Annanovi jsme vděčni za nastartování hlubokých reforem, které mají OSN dovést k lepší službě všem lidem světa. Zanechává za sebou věčný odkaz. Svou vizí a vedením dovedl Organizaci spojených národů do 21. století. Výsledkem jeho práce je posílený multilaterální systém,“ řekla předsedkyně Valného shormáždění Sheikha Haya Rashed al-Khalifaová. Úlohu Annana v čele OSN vyzdvihla i celá řada zástupců zemí a regionálních skupin. Kofi Annan poté prohlásil, že přes mnohé obtíže i porážky „jsme dosáhli mnohého, na co jsem hrdý.“

 

Drahá voda pro chudé (Zpráva o lidském rozvoji 2006)

15.11.2006 – Je velkou ironií, že za čistou a nezávanou vodu ve všech částech světa platí chudí lidé více, než jejich bohatší spoluobčané, konstatuje Zpráva o lidském rozvoji (Human Development Report, HDR), kterou 9. listopadu zveřejnil Rozvojový program OSN (UNDP).

Podle zprávy UNDP, která se letos zaměřuje zejména na problematiku dostupnosti nezávadné vody, platí lidé v chudinských čtvrtích v keňském Nairobi za litr vody přibližně pětkrát až destkrát více než bohatší lidé žijící ve stejném městě v lepších čtvrtích. Nejchudší domácnosti v Nikaragui nebo na Jamajce utratí více než deset procent svých příjmů právě za vodu. Ve Velké Británii jsou to v průměru tři procenta rodinného rozpočtu, a to je považováno za velkou zátěž. Více než miliarda lidí ale vůbec nemá přístup k nezávadné pitné vodě, nebo si nemohou dovolit za dodávky vody platit.

V minulých letech byla široce diskutována otázka privatizace služeb spojených s dodávkou vody. Podle autorů zprávy HDR ale ani veřené financování ani privtatizace nevedou ke snížení ceny za vodu. Tyto debaty pouze odvádí pozornost od skutečného cíle, jímž je zpřístupnění pitné vody zejména těm, kteří si za ni nemohou dovolit platit. Vlády by měly příslušnými právními předpisy zajistit právo každého člověka na bezpečné a cenově dostupné zásobování vodou. Podle autorů HDR by to mělo být minimálně 20 litrů nezávadné vody na den a zdarma pro ty, kteří si za dodávky nemohou dovolit platit.

Proč platí chudí více?

K bohatším lidem se voda běžně dostává od jednoho dodavatele. V chudinských čtvrtích, kde není rozvodná síť, se ale na zásobování vodou podílí celá řada dodavatelů: veřejné pumpy, prodejci, dopravci, nosiči. Prodejci často vodu získávají z obecních zdrojů. Cena ale roste s tím, jak se voda dostává přes jednotlivé články dodavatelského řetězce ke spotřebitelům. Konečná cena je pak desetkrát i dvacetkrát vyšší než od primárního dodavatele.

Největší propast v zásobování vodou je mezi městy a venkovskými oblastmi. Důvody jsou nejen ekonomické, ale i politické. Voličská základna je na venkově pro politiky mnohem méně zajímavá než ta bohatší městská. Na venkovském trhu se pak více prosazuje soukromý sektor, jako například v indickém státě Gujarat, protože veřejné zdroje míří jinam. Majitelé pozemků v Gujaratu vystavěli hluboké studny, které ale stahují vodu z celého okolí. Prodávají ji pak za vysokou cenu těm, jejichž studny následkem toho vyschly.

Veřejné versus soukromé

V zemích s vysokým počtem chudých se problém přístupu k vodě nevyřeší bez pomoci veřejných financí. Zkušenosti například z Argentiny, Bolívie, Filipín, ale i z USA ukazují, že soukromý sektor není všelékem. Veřejný v této oblasti nadále převládá, v rozvojových zemích zajišťuje 90% služeb. Obecní či státní podniky ale neposkytují chudým vždy kvalitní služby. Soukromý i veřejný sektor by se tudíž v této oblasti měly doplňovat v zájmu zajištění dodávek vody.

Kolik se v současnosti vynakládá na zásobování vodou?

Oblast zásobování vodou trpí v mnoha zemích chronickým nedostatkem financí. Veřejné výdaje činí většinou méně než 0,5% HDP. Výdaje na zbrojení jsou ale často mnohonásobně vyšší. Například v Etiopii desetkrát převyšují výdaje na zásobování vodou. V Pákistánu je to dokonce téměř padesátkrát více.

Zásobování vodou není oblastí, na kterou je zaměřena pozornost dárců rozvojové pomoci. Autoři zprávy ale upozorňují, že je utné zvýšit ji až o 4 miliardy USD ročně. Jedině tak lze dosáhnout splnění jednoho z důležitých rozvojových cílů tisíciletí: snížit do roku 2015 na polovinu počet lidí, kteří nemají přístup k nezávadné pitné vodě. Autoři HDR zdůrazňují, že prostředky vynaložené na rozvoj vodní infrastruktury se mnohonásobně vrátí díky úspoře času lidí a zvýšením jejich produktivity. Každý investovaný americký dolar se vrátí osmkrát, říká zpráva HDR.

 

Návrh nové strategie rozvojové činnosti OSN

10.11.2006 – Současný styl práce OSN v rozvojových zemích je rozdrobený, nedostatečně strukturovaný a ve svém důsledku málo efektivní. V řadě zemí působí až deset různých programů a agentur OSN, v některých dokonce dvacet i více. Taková situace je neudržitelná. Rozvojové programy OSN jsou roztříštěné a administrativní náklady zbytečně vysoké.

Z této situace vycházela pracovní skupina, která byla na začátku roku pověřena úkolem vypracovat návrh na restrukturalizaci řízení činnosti OSN v oblasti rozvoje. Ve zprávě, kterou skupina předložila 9. listopadu 2006 generálnímu tajemníkovi a Valnému shromáždění OSN, její členové říkají: „Navrhujeme sice smělý, ale současně realistický plán restrukturalizace. Jeho cílem je dobré řízení, dostatečné financování a v konečném výsledku efektivnější práce OSN ve prospěch zemí a komunit, ve kterých působí. Systém OSN v oblasti rozvojové pomoci musí být radikálně změněn, aby byla organizace schopna působit jako jednolitý celek,“ říkají shodně tři spolupředsedové pracovní skupiny, premiéři Mozambiku, Norska a Pákistánu.

Předložený plán počítá s tím, že činnost všech organizací, programů a agentur OSN v jednotlivých zemích musí být jednotně řízena jedním koordinátorem, který bude v nezávislém procesu vybrán z kterékoli organizace OSN působící v dané zemi. OSN bude tedy fungovat jako tzv. jednotný „country team“ se společným rozpočtem. Jedním z hlavních hnacích motorů činnosti OSN v rozvojových zemích musí být naplňování tzv. rozvojových cílů tisíciletí (MDG). V této oblasti by měla podpora přicházet i z fondu pro rozvojové cíle (MDG Funding Mechanism). Ten by měl zaručit adekvátní a také předvídatelné financování činnosti.

„Chceme, aby se OSN stala strategickým hráčem na úrovni jednotlivých států, poskytující podporu v přípravě a realizaci národních strategií rozvoje,“ říká Luísa Dias Diogo, ministerská předsedkyně Mozambiku.

Dohledem nad činností národních týmů OSN by byla pověřena Rada pro udržitelný rozvoj (Sustainable Development Board). V ní by měli působit členové řídících výborů Rozvojového programu OSN (UNDP), Populačního fondu OSN (UNFPA) a Dětského fondu OSN (UNICEF). UNDP by se ujal celkového vedení a řízení činnosti národních týmů, současně by některé ze svých okrajovějších aktivit předal těm programům a agenturám OSN, do jejichž působení takové činnosti spadají. Šéf UNDP by se současně stal koordinátorem rozvojové pomoci (UN Development Coordinator) a za svou činnost by byl odpovědný Radě pro udržitelný rozvoj.

Na otázku zda navrhované změny nejsou příliš radikální odpovídá norský premiér Jens Stoltenberg, že „nejradikálnější by bylo nedělat v současné chvíli vůbec nic. Z hlediska současných výzev a problémů jsou struktury OSN již nevyhovující. Necháme-li organizaci takovou, jaká je, necháme ji pouze sloužit krátkodobým národním zájmům.“

Doporučení pracovní skupiny pro jednotnou koordinaci rozvojových činností OSN vycházejí z dřívějších reformních návrhů současného generálního tajemníka Kofi Annana. Valné shromáždění se jimi bude zabývat příští rok.

Hlavní doporučení pracovní skupiny v deseti bodech:

Rozvoj

  1. OSN bude vystupovat na úrovni jednotlivých států jako jeden celek, pod vedením jediného koordinátora, s jedním programem a rozpočtem, a tam, kde to bude možné, bude působit pod společnou střechou jediné úřadovny.
  2. Pro dohled na činnost OSN na úrovni států bude vytvořena Rada pro udržitelný rozvoj.
  3. V rámci ECOSOC by mělo vzniknout tzv. Globální fórum lídrů (Global Leader’s Forum), jemuž by měla připadnout koordinační role činností OSN v ekonomické a sociální oblasti.
  4. Generální tajemník OSN, prezident Světové banky a výkonný ředitel Mezinárodního měnového fondu by měli dosáhnout formální dohody o rozdělení vlastních úloh na globální i národní úrovni.

Financování

  1. Zřízen by měl být tzv. mechanismus financování rozvojových cílů tisíciletí (MDG Funding Mechanism), který by byl zdrojem mnohaletého financování činnosti týmů OSN na národní úrovni.

Humanitární pomoc

  1. Posílena má být vedoucí role OSN v humanitární pomoci a řízení přechodu od pomoci k rozvoji.

Životní prostředí

  1. Mezinárodní řízení ochrany životního prostředí musí být posíleno. Zlepšit se musí efektivita a cílené akce v této oblasti.

Gender

  1. Vzniknout by měla nová a dynamická organizace OSN, která se bude zabývat otázkami rovných příležitostí pro ženy.

Ostatní

  1. Do roku 2008 by měl vzniknout jednotný vyhodnocovací systém OSN. Sjednotit by se měly také praktiky různých organizací OSN v oblasti lidských zdrojů, plánování a řízení. Cílem je lepší hramonizace a v konečném důsledku lepší efektivita.
  2. Generální tajemník by měl zřídit nezávislý tým, jehož úkolem bude eliminovat duplikování činností v systému OSN.

 

Změna klimatu se stává jednou z nejzávažnějších hrozeb lidstvu

6.11.2006 – V hlavním městě Keni byla zahájena dvoutýdenní Konference OSN o změně klimatu. Do Nairobi se sjelo více než 5 000 delegátů ze 178 zemí. Diskutovat budou o nejen o obecných otázkách globálních změn klimatu, ale i o hledání tržních mechanismů na omezení emisí karbonu a další spolupráci v rámci Kjótského protokolu, jehož platnost vyprší na konci roku 2012.

Zasedání v Nairobi je již dvanáctou konferecí 189 zemí, které jsou signatáři Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) a druhým setkáním 166 zemí, které se připojily ke Kjótskému protokolu.

Keňský ministr životního prostředí Kivutha Kibwana při zahájení konference varoval, že změny klimatu mohou vážně ohrozit vše, čeho jsme dosud dosáhli v boji proti chudobě. Vyzval zástupce všech přítomných států ke konkrétní společné akci, abychom byli schopni čelit důsledkům klimatických změn. “Změna klimatu se stává jednou z nejzávažnějších hrozeb celému lidstvu,” zdůraznil.

Šéf sekretariátu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) Yvo de Boer vyzval delegáty, aby během konference rozhodli o konkrétních krocích, které je nutné v příštích pěti letech učinit na ochranu proti účinkům změny klimatu. “V Nairobi nyní musíme přijmout rozhodnutí, která povedou ke konkrétním krokům. Potřebujeme dosáhnout shody jak řídit a využívat prostředky z fondu, určeného na řešení důsledků klimatických změn.“

Tento fond je financován ze systému emisních kreditů. Ten umožňuje vyspělým zemím investovat do projektů udržitelného rozvoje v rozvojových zemích a za to získat emisní kredity. Šéf UNFCCC de Boer se sice obává, že v Nairobi nebude silná vůle dohodnout se na budoucí spolupráci po vypršení Kjótského protokolu. Zároveň ale věří, že mezi zeměmi panuje poměrně silný konsensus, že je nutné přijmout rychlá opatření, abychom byli schopni vyhnout se drastickým následkům změn klimatu.

 

Súdán souhlasí s pomocí OSN misi Africké unie v Dárfúru

6.10.2006 Generální tajemník OSN Kofi Annan přivítal pozitivní reakci vlády Súdánu na zvýšenou podporu OSN operacím mise Africké unie k zajištění míru v súdánském Dárfúru. Tomuto stanovisku předcházely zamítavé kroky ze strany vlády Súdánu. Hlasy volající po širším zapojení OSN do krize v Dárfúru ovšem v poslední době zesilují.

Podle mluvčího OSN obdržel generální tajemník Kofi Annan dopis od súdánského prezidenta Omera Hassana Al-Bašira, ve kterém Chartúm souhlasí s poskytnutím pomoci OSN. Annan věří, že navrhovaný balík pomoci bude realizován rychle ve spolupráci s Africkou unií (AU) a za plné podpory vlády Súdánu. Annan v té souvislosti uvítal prohlášení súdánské vlády, že je připravena pokračovat v dialogu s OSN v zájmu brzkého a trvalého řešení situace v Dárfúru.

V „balíku pomoci“ poskytne OSN misi AU logistickou a materiální pomoc a vojenský a policejní personál. OSN také nabízí přímou pomoc při odstraňování min, informování veřejnosti a celkové realizaci Dárfúrské mírové dohody.

Generální tajemník Kofi Annan zdůrazňuje, že krize v Dárfúru musí být řešena politicky, nikoli vojensky. Pouze politická dohoda, ve které všechny zúčastněné strany přijmou závazky, které budou následně realizovat, může přinést skutečný mír do této oblasti.

Africká unie nedávno prodloužila mandát své mise do konce letošního roku, Rada bezpečnosti prodloužila mandát mise OSN v zemi do dubna 2007.

Konflikt v Dárfúru si od roku 2003 vyžádal na 400 000 obětí. Více než tři milióny lidí byly nuceny opustit své domovy. OSN a nevládní organizace pokračují v hlášeních případů zabíjení, sexuálního násilí a jiných činů, které přináší místnímu obyvatelstvu další a další strádání.

 

Bahrajnské předsednictví 61. Valného shromáždění

12. září 2006 V newyorském sídle Organizace spojených národů dnes začalo 61. Valné shromáždění, které je příležitostí pro setkání zástupců států, diskuzi o společných problémech a reflexi. Předsednictví VS přebralo království Bahrajnu. Oproti minulému roku bude 61. VS reprezentováno ženou. Švédského předsedu Jana Eliassona vystřídala v předsednickém křesle politička šajcha Haja Rašíd Chalífaová.

Po oficiálním zahájení proběhne ve dnech 14. a 15. září dialog na vysoké úrovni o mezinárodní migraci a rozvoji. Ten se bude zabývat jak související zprávou generálního tajemníka, tak i konkrétními opatřeními a politikami hostitelských zemí i zemí původu migrujícího obyvatelstva. Posléze se ve dnech 18. a 19. září uskuteční setkání zástupců států o problematice nejméně rozvinutých zemích světa. Účelem tohoto zasedání je zhodnocení pokroku při realizaci Akčního programu Dekády OSN za odstranění chudoby 2001 – 2010. Na programu VS bude následovat devítidenní všeobecná rozprava, která započne 19. září. Zasedání delegací všech 192 členských států se bude zabývat řadou ožehavých mezinárodních problémů, o nichž se budou moci vyjádřit nejvyšší představitelé států a vlád. Všeobecným tématem rozprav, které od roku 2004 členům navrhuje budoucí předseda VS, je v letošním roce „realizace globálního partnerství pro rozvoj“. Těsně před zahájením všeobecné rozpravy bude generální tajemník OSN Valné shromáždění informovat o činnosti organizace v uplynulém období.

  1. VS bude mít před sebou nabitý program čítající 150 bodů. Hlavní pozornost bude věnována již zmíněné reformě OSN, a to zejména velmi citlivé reformě Rady bezpečnosti a Sekretariátu OSN, činnosti nově vytvořených orgánů a také velmi důležitému jmenování nástupce Kofiho Annana ve funkci generálního tajemníka (na základě doporučení RB OSN bude na podzim jmenován v pořadí již 8. generální tajemník OSN). Mezi další klíčové otázky bude patřit například mezinárodní úmluva o terorismu, předcházení ozbrojeným konfliktům nebo ochrana životního prostředí.

VS bude dále řešit situaci na Blízkém východě, otázku Palestiny, Afghanistánu či Kypru, jednat by se mělo o budoucím financování mírových misí, efektivní kooperaci humanitární pomoci či spolupráci OSN s jinými organizacemi. V neposlední řadě půjde o „oživení“ samotného Valného shromáždění.

 

Rezoluce Rady bezpečnosti o Íránu

31. července 2006 S odvoláním na článek 40 Charty OSN, který hovoří o zatímních opatřeních k odvrácení možného ohrožení míru, přijala Rada bezpečnosti rezoluci 1696 týkající se íránského jaderného programu. Rada bezpečnosti po Íránu vyžaduje „zastavení všech činností souvisících s obohacováním uranu a zpracováním jaderného paliva včetně výzkumu a vývoje“ a zároveň jej vyzývá ke spolupráci a splnění požadavků Rady guvernérů Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA).

O splnění podmínek obsažených v této rezoluci má Radu bezpečnosti informovat generální ředitel IAEA 31. srpna 2006.

Pokud Írán požadavky Rady bezpečnosti nesplní, bude rada zvažovat přijetí opatření na základě článku 41 kapitoly VII Charty OSN, který umožňuje uvalení hospodářských a diplomatických sankcí.

Rezoluci podpořilo čtrnáct členů rady, proti hlasoval pouze Katar.

 

Černá hora se stala 192. členským státem OSN

28. června 2006 Generální tajemník OSN dnes přivítal nového člena Organizace spojených národů, jehož vlajka s dvojtým orlem na červeném poli zavlála během oficiálního ceremoniálu před budovou centrály v New Yorku. O přijetí Černé hory za člena OSN rozhodlo Valné shromáždění na základě doporučení Rady bezpečnosti.

Občané Černá hory rozhodli o nezávislosti na Srbsku v referendu, které se konalo 21. května. V prvním prohlášení k Valnému shromáždění řekl prezident Černé hory, Filip Vujanović, že jeho země na sebe bere výzvu i odpovědnost k aktivní podpoře mezinárodního mírového úsilí, řešení konfliktů i humanitární pomoci. Zdůraznil, že Černá hora klade zvláštní zřetel na dobré sousedské vztahy, zejména že se bude snažit posílit spolupráci se Srbskem.

Kofi Annan pochválil Černou horu za získání samostatnosti nenásilnou a demokratickou cestou. „Občané Černé hory prokázali, že oddanost demokratickým hodnotám a principům právního státu je nejefektivnější formou dosahování politických cílů. Ukázali, že i ty nejobtížnější a nejcitlivější problémy lze řešit mírově.“

 

1. zasedání Rady OSN pro lidská práva

Dne 19. června 2006 poprvé zasedala nová Rada OSN pro lidská práva. Sedmačtyřicet členů, kteří byli dne 9. května individuálně zvoleni v tajném hlasování absolutní většinou států OSN, se sešlo na dvoutýdenním inauguračním zasedání v Ženevě. Předsedou rady byl zvolen mexický vyslanec, ochránce lidských práv, Louis Alfonso De Alba.

Rada pro lidská práva byla ustanovena 15. března rezolucí Valného shromáždění. Její vznik navrhl v rámci pokračující reformy OSN Kofi Annan ve své zprávě Ve větší svobodě v březnu loňského roku. Jeho návrh podpořil i zářijový summit OSN. Rada nahrazuje Komisi OSN pro lidská práva, která ukončila činnost 27. března během svého posledního 62. zasedání. Za šest desetiletí své existence se komise výrazným způsobem podílela na vzniku mnoha mezinárodních lidskoprávních norem a standardů. Během posledních let však ztratila důvěryhodnost i profesionalitu. Podle slov generálního tajemníka se komise stala fórem, na kterém se státy porušující lidská práva vzájemně chránily proti kritice. Přestože je rada zcela novým orgánem, který, narozdíl od komise, jež spadala pod Ekonomickou a sociální radu OSN, podléhá přímo Valnému shromáždění, zachovává si některé kladné stránky komise. V minulosti se například osvědčila spolupráce s nevládními organizacemi, nezávislými experty nebo zvláštních zpravodajů. V průběhu červnového zasedání si rada určí program své práce na příští rok. Dále má na programu například diskuzi o výroční zprávě Vysoké komisařky OSN pro lidská práva.

To, jak bude nová Rada pro lidská práva fungovat, záleží zejména na jejích členech. Podle ustanovující rezoluce mají být vedeni principy univerzality, nestrannosti, objektivity a neselektivnosti. Není na světě stát, který by měl úplně čistý štít ve všech aspektech lidských práv. Všechny státy musí být za porušování lidských práv činěny odpovědnými.

Noví členové rady se zavázali udržovat nejvyšší standardy v podpoře a ochraně lidských práv. Na dodržení jejich slibů budou hledět nejen občané těchto konkrétních států, ale občané celého světa.

 

Rezoluce Rady bezpečnosti o Dárfúru

16. května 2006 Rada bezpečnosti jednomyslně přijala rezoluci, jejíž výsledkem může být vznik mírové mise OSN v západosúdánském Dárfúru. Rezoluce vyzývá Súdán, aby do oblasti vpustil experty OSN, kteří spolu s pracovníky mise Africké unie (AU) v této oblasti technicky zhodnotí převedení současné mise AU na mírovou misi OSN. Předání kontroly nad Dárfúrem Organizaci spojených národů odsouhlasila také Bezpečností komise Africké unie. Rezoluce Rady bezpečnosti OSN byla přijata podle článku VII Charty OSN, který v případě jejího nedodržení umožňuje přijetí donucovacích opatření.

Rezoluce navazuje na uzavření mírové dohody z 5. května 2006 mezi súdánskou vládou a největší skupinou povstalců, v níž se tyto strany mimo jiné dohodly na spolupráci s Africkou unií, Spojenými národy, regionálními a mezinárodními organizacemi a členskými státy OSN na urychleném převedení jednotek AU pod mírovou operaci OSN.

 

Nová Rada pro lidská práva OSN

16.březen 2006 Po měsících intenzivních vyjednávání schválilo 15. března 2006 Valné shromáždění OSN rezoluci ustanovující novou Radu pro lidská práva. Ve zprávě “Ve větší svobodě” z března 2005 Kofi Annan navrhl v rámci reformy OSN vznik rady, jejímž úkolem bude zefektivnit práci na poli lidských práv a nahradit často kritizovanou Komisi pro lidská práva. Jeho plán podpořil i záříjový Světový summit v New Yorku. Generální tajemník považuje volbu Valného shromáždění za historický krok, který pomůže zlepšit životy miliónů lidí na celém světě. Vznik Rady pro lidská práva dává podle něj OSN příležitost pro nový začátek v lidskoprávním úsilí.

Rezoluce byla přijata 170 hlasy. Proti hlasovaly Spojené státy americké, Izrael, Marshallovy ostrovy a Palau. Venezuela, Irán a Bělorusko se zdržely hlasování.

Při projevech předcházejících samotnou volbu prohlásil Jan Eliasson, předseda Valného shromáždění, že se jedná o rozhodující moment nejen pro lidská práva, ale i pro postavení OSN jako celku. Zdůraznil několik skutečností, kterými se rada bude výrazně lišit od komise.

Rada pro lidská práva bude mít jakožto orgán přímo podřízený Valnému shromáždění vyšší status. Geografické zastoupení v ní bude vyrovnanější a oproti komisi, která zasedala jednou ročně po dobu šesti týdnů, se zvýší počet zasedání rady nejméně na deset týdnů během roku.

Členové rady budou voleni Valným shromážděním absolutní většinou hlasů. Každý kandidát bude volen individuálně a přímo, v tajné volbě musí obdržet nejméně 96 hlasů.

Pokud by člen rady systematicky či krutě porušoval lidská práva, může být dvoutřetinovou většinou hlasujících přítomných členů Valného shromáždění zbaven členství v radě. Funkční období v radě bude tříleté, jeden členský stát může být zvolen maximálně na dvě po sobě následující funkční období.

Rada bude mít 47 členů. První volba členů je plánována na 9. května a první zasedání nové rady se podle přijaté rezoluce uskuteční 19. června 2006.

 

Zpráva o situaci osob zadržovaných na Guantánamo

16.2.2006 Pět nezávislých výšetřovatelů Komise OSN pro lidská práva dnes zveřejnilo zprávu o situaci osob zadržovaných na námořní základně USA v zálivu Guantánamo. Ze závěrů zprávy vyplývá, že se pokračující zadržování osob v tomto vězení rovná svévolné vazbě. Podle jejich doporučení by Spojené státy měly postavit všechny zadržované osoby před nezávislý soud, nebo je propustit.

Zpráva je výsledkem osmnáctiměsíčního zkoumání, jež bylo založeno na informacích poskytnutých vládou USA, na rozhovorech s bývalými vězni z Guantánamo, kteří v současnosti žijí, nebo si odpykávají své tresty ve Francii, Španělsku a Velké Británii, a ze zpráv obhájců některých současných vězňů. Použity byly také veřejné informace nevládních organizací, odtajněné oficiální dokumenty USA a zprávy z médií. Odborníkům OSN nebyl umožněn volný přístup k osobám zadržovaným v Guantánamu, s nimiž chtěli provádět rozhovory.

Dokument obsahuje také vyjádření velvyslance USA při úřadovně OSN v Ženevě Kevina Moleyho.

Více informací naleznete na internetových stránkách Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská právawww.ohchr.org.

Celá zpráva je ke stažení na zde.

 

Rezoluce Rady guvernérů IAEA o Íránu

6.února 2006 Rada guvernérů Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) přijala 4.2.2006 ve Vídni rezoluci, kterou žádá generálního ředitele IAEA, aby podal zprávu o íránském jaderném programu Radě bezpečnosti OSN.

Tento dokument je výsledkem třídenních rozhovorů iniciovaných Francií, Německem a Velkou Británií, které požádaly o zvláštní schůzku Rady guvernérů kvůli porušení pečetí ze strany Teheránu na zařízeních používaných k výrobě obohaceného uranu.

Tím, že IAEA požádala generálního ředitele Muhamada El-Baradeje o předání všech zpráv a rezolucí týkajících se implementace bezpečnostních opatření v Íránu Radě bezpečnosti, byla tato sporná otázka poprvé přenesena z Rady guvernérů na půdu Rady bezpečnosti.

Již v září minulého roku zjistila Rada guvernérů, že íránská porušení Dohody o nešíření jaderných zbraní spadají do pravomoci Rady bezpečnosti, která může nařídit sankce.

Celý text rezoluce Rady guvernérů ke stažení zde.

 

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

2005


Boj proti chudobě je podmíněn rovností pohlaví

Nová zpráva Populačního fondu OSN vyzývá k ukončení diskriminace ženského pohlaví a k dodržení slibů daných ženám a dívkám celého světa

12. října 2005 Podle Zprávy o světové populaci, kterou dnes v Informačním centru OSN v Praze zveřejnil Alain P. Mouchiroud z bratislavské pobočky Populačního fondu OSN, nebude světový boj proti chudobě úspěšný, pokud vlády nezačnou přijímat opatření k zamezení diskriminace ženského pohlaví.

Zpráva s podtitulem „Slib rovnosti: rovnost pohlaví, reprodukční zdraví a rozvojové cíle“ vyzývá představitele států a vlád k dodržení slibů, které byly dány ženám a mladým lidem v souvislosti s bojem proti chudobě na Summitu tisíciletí v roce 2000. Větší podpora žen a mladých lidí, kteří tvoří většinu obyvatel země, urychlí dlouhodobý rozvoj. Pokud jim tato podpora poskytnuta nebude, ještě několik dalších generací se bude potýkat s extrémní chudobou.

„Vůdci světového společenství neskoncují s chudobou dokud neskoncují s diskriminací ženského pohlaví“, řekla ředitelka fondu UNFPA Thoraya Ahmed Obaid při příležitosti zveřejnění zprávy. „Chudobu nezamezíme dokud nezamezíme násilí páchanému na ženách a dívkách. Chudoba nemůže být historií dokud ženy nebudou moci plně užívat svá sociální, kulturní, ekonomická a politická práva.“

Rovnost pohlaví, jež je zakotveno i v Chartě OSN, jejíž 60. výročí si letos připomínáme, má ekonomický a sociální smysl. Diskriminace vede k nižší produktivitě a vyšším nákladům na zdravotní péči. Způsobuje také vyšší úmrtnost matek i dětí a výrazně ohrožuje snahy o zmírnění chudoby na celém světě.

Celosvětově jsou totiž problémy reprodukčního zdraví, včetně HIV/AIDS, hlavní příčinou úmrtí a onemocnění žen ve věku 15 až 44 let. Svět tak přichází o obrovskou část produktivní síly. 529 tisíc žen ročně zemře v důsledku těhotenství, přestože většině z těchto problémů lze předejít. Obtížný přístup k moderním formám antikoncepce je hlavní příčinou přibližně 76 milionů neplánovaných těhotenství jen v rozvojovém světě a vede k 19 milionům nebezpečných potratů po celém světě. Mnoho z těchto zákroků končí trvalým postižením nebo smrtí.

Výhody investování do politických, ekonomických a vzdělávacích příležitostí pro ženy a dívky se ukazují rychle a přínosy nejsou jen ekonomické. Způsobují také zmenšení rodin, děti se stávají zdravějšími a vzdělanějšími, HIV se šíří pomaleji a snižuje se i praktikování tradičních zvyků, které ohrožují zdraví.

Přes všechny nové zákony a programy ke zlepšení podmínek chudých žen, je postup změn příliš pomalý. Zatímco se mnohé státy snaží lépe zpřístupnit vzdělání nebo zdravotní péči ženám, mladým lidem a jiným marginalizovaný skupinám populace, statistiky stále udávají smutná čísla.

Ruku v ruce s chudobou jde nedostatečný přístup k plánovanému rodičovství a reprodukčnímu zdraví. Současná světová populace je 6,5 biliónů lidí a předpokládá se, že v roce 2050 populace dosáhne 9,1 biliónů. A to za předpokladu, že si lidé budou moct zvolit kdy a jak často chtějí mít děti.

Násilí, pravděpodobně nejsystematičtější a nejrozšířenější zneužívání lidských práv, stále terorizuje miliony žen a dívek bez ohledu na místo, rasu nebo socioekonomický stav. Zpráva uvádí, že každá třetí žena na světě se během svého života stane obětí fyzického, sexuálního či jiného násilí, obvykle páchaném příbuzným či známým. Dospívající dívky jsou zvlášť zranitelné. Přes 50 procent sexuálně napadených žen je mladších 15 let. Jen ve velmi málo případech je obětem poskytnuta podpora, spravedlnost nebo pomoc.

Globálně ženy zaujímají 16 procent křesel v parlamentech na celém světě, což je jen o 4 procenta více než tomu bylo v roce 1990. Velkých úspěchů v tomto bodě dosahují rozvojové státy. Rwanda dokonce předčila Švédsko v poměru žen v parlamentu.

„Ženy tohoto světa mají dost slibů,“ řekla ředitelka Obaid. „Čas vypršel. Máme prostředky, máme závazky, teď potřebujeme činy.“

 

UNFPA je mezinárodní rozvojovou agenturou, která podporuje práva všech žen, mužů i dětí na zdravý život a rovné příležitosti. UNFPA podporuje státy v užívání údajů o obyvatelstvu k vytváření politik a programů k redukci chudoby a snaží se zajistit, aby každé těhotenství bylo chtěné, každý porod bezpečný, aby se s každou ženou a dívkou jednalo s úctou a respektem a aby se mezi mladými lidmi nešířilo HIV/AIDS. Populační fond OSN vydává od roku 1978 každoročně zprávu o stavu světové populace.

 

Zpráva OSN o sociální situaci ve světě 2005: Nerovnosti rostou mezi lidmi i státy

25.srpna 2005 Přestože v určité části světa dochází v posledních letech k nevídanému ekonomickému růstu a zlepšování životní úrovně, ve větší zbývající části se potýkají s chudobou a nerovností. Upozorňuje na to Zpráva o sociální situaci ve světě, kterou zveřejnila Organizace spojených národů. Zpráva se zaměřuje na problematiku formální a neformální ekonomiky, prohlubování rozdílů mezi vyučenými a nevyučenými dělníky, na otázku růstu nevyrovnanosti ve zdravotní péči, vzdělání a příležitostech k účasti na sociálním, ekonomickém a politickém životě.

K hlavním závěrům zprávy patří:

  • Globalizace je doprovázena růstem nerovnosti mezi zeměmi i mezi lidmi uvnitř jednotlivých států.
  • Celosvětovým problémem zůstává nezaměstnanost, v poslední době zejména nezaměstnanost mezi mladými lidmi.
  • Miliony lidí zůstávají na hranici extrémní chudoby, přestože mají zaměstnání.
  • Roste nerovnost v přístupu ke zdravotní péči a vzdělání.
  • Násilí má často kořeny v nerovnosti.
  • Lidé s postižením, starší osoby, mládež a původní obyvatelstvo jsou skupiny, které jsou často zcela vyloučeny z rozhodovacích procesů ve společnosti.

Hlavní doporučení zprávy jsou:

  • Nevyrovnanost světa v důsledku globalizace musí být řešena rovnoměrnějším rozdělováním výnosů globální ekonomiky. Ruku v ruce s tím musí jít podpora demokracie.
  • Musí být posílena demokracie a právní řád, aby zejména marginalizované skupiny obyvatelstva měly rovnější přístup ke zdrojům a rozhodovacím procesům. K tomu je nutná zřetelná politická vůle.
  • Vyrovnání sociálních nerovností ve světě je v zájmu odvrácení globálního konfliktu a násilí.
  • Zvýšenou pozornost je nutné věnovat rozšiřování příležitostí, zejména pro mladé, které povedou ke snižování nezaměstnanosti.

 

Annan v Madridu představil strategii OSN

11. března 2005 Generální tajemník OSN Kofi Annan v Madridu vyzval všechny členské státy OSN, aby se spojily v boji proti terorismu. Zdůraznil potřebu jednotného chápání tohoto nebezpečí a nutnost překonání zdlouhavých vyjednávání o definici terorismu, která podkopávají morální autoritu organizace. Annan na mezinárodním fóru v Madridu představil strategii systému OSN v celosvětovém boji proti terorismu.

Ve svém vystoupení objasnil pět základních pilířů strategie OSN:

  • zrazovat nespokojené skupiny od toho, aby využívaly teroristických aktivit k dosažení svých cílů;
  • zabránit teroristům v přístupu k prostředkům, které jim umožní provést útoky;
  • odstrašovat státy od podpory terorismu;
  • rozvíjet kapacity států pro prevenci terorismu;
  • bránit lidská práva v boji proti terorismu.

Generální tajemník v souvislosti s tím vyzval členské státy, aby se dohodly na dokončení mezinárodní úmluvy, která by postavila mimo zákon všechny formy terorismu. Vyzval je dále, aby se postavily za jasnou a společnou definici terorismu, jak to navrhuje tzv. panel na vysoké úrovni – tým osobností, který na sklonku loňského roku prezentoval svou zprávu o globálních hrozbách a výzvách. Panel vyzývá k přijetí definice, která by jasně stanovila, že „teroristická je každá akce, která má způsobit smrt nebo vážné fyzické poškození civilistů nebo nebojujících a klade si za cíl zastrašit obyvatelstvo nebo donutit vládu či mezinárodní organizaci, aby udělala nebo naopak zastavila určitou akci.

Annan zdůraznil, že nejen političtí vůdcové, ale i “občanská společnost a církevní představitelé musí jasně odsoudit teroristické útoky jako kriminální činy, které jsou neomluvitelné”. Zvláště pak upozornil, že skutečná podstata terorismu vychází z přesvědčení, že tato taktika je účinná a schválená minimálně těmi, jejichž jménem teroristé věří, že jednají. “Naším úkolem je jednoznačně dokázat, že se mýlí,” řekl Annan.

Dalším pilířem globálního boje proti terorismu je schopnost a odpovědnost států zabránit nebo se případně vypořádat s teroristickými útoky. Generální tajemník řekl, že toho lze dosáhnout “podporou dobrých způsobů vládnutí a především vlády zákona s podporou profesionálních policejních a vojenských sil, které respektují lidská práva.” Respekt k lidským právům je jedním z pěti pilířů strategie OSN proti terorismu.

Generální tajemník v Madridu také oznámil, že v rámci svého úřadu vytvoří zvláštní pracovní skupinu, která se bude pravidelně scházet, aby se zbývala problematikou terorismu a souvisejícími otázkami v celém systému OSN. “Všechny programy, agentury a odbory OSN mohou a musí přispět k naplňování naší strategie,” řekl Kofi Annan.

Kofi Annan pronesl svůj projev na závěrečném zasedání Mezinárodního sumitu o demokracii, terorismu a bazpečnosti v Madridu, který je připomínkou obětí loňského útoku na madridském nádraží. Potřebu celosystémové strategie proti terorismu zdůraznil panel na vysoké úrovni ve své prosincové zprávě. Panel vyzval generálního tajemníka, aby se postavil do čela tohoto úkolu.

 

Proč svět potřebuje Spojené národy

Kofi Annan

5. března 2005 V uplynulém roce jsem četl mnoho mediálních útoků na Organizaci spojených národů. Trápí mě to, protože v OSN pracuji celý svůj život. Vždy jsem činil vše, co je v mých silách, abych napravil její nedokonalosti, zlepšil ji a posílil. O důležitosti tohoto úkolu jsem přesvědčen, protože silná světová organizace je pro lidstvo nezbytná.

Když zasáhla na sklonku loňského roku země v Indickém oceánu ničivá vlna tsunami, která usmrtila nejméně 150 tisíc lidí a miliony dalších připravila o živobytí, reagoval okamžitě americký prezident Bush a dal dohromady skupinu států, které v postižené oblasti disponovaly vojenskými silami. Bylo to důležité rozhodnutí, které pomohlo okamžitě nastartovat humanitární pomoc.

O týden později v Jakartě na setkání o mnohonárodní humanitární pomoci se všichni zúčastnění – včetně USA – shodli na tom, že by se vedení měla ujmout OSN. Proč? Ze dvou důvodů.

Zkušenosti a nestrannost

Za prvé, OSN má potřebné znalosti a zkušenosti. Úřad OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí, který jsem vytvořil v roce 1997 krátce po svém nástupu do funkce, je určen přesně pro tu úlohu, která je v tomto případě potřebná – má jednoduchou strukturu, je nezávislý, schopný rychle lokalizovat potřebnou pomoc a spojit se s organizacemi, které takovou pomoc mohou dopravit na místo určení.

Druhý důvod je ještě důležitější. S OSN jsou ochotny spolupracovat všechny zainteresované strany: vlády i obyvatelé postižených zemí, dárcovské instituce a neziskové organizace, jejichž role je při takových katastrofách klíčová. Ti všichni uznávají, že OSN je tím správným vůdcem, protože nehraje pouze za jednu stranu. Patří celému světu.

Irák

Dalším příkladem významu OSN – i když vzhledem k jeho ostře rozdělujícímu politickému kontextu příkladem složitějším – je Irák. Není pochyb o tom, že válka v Iráku před dvěma lety vyvolala v mnoha lidech ztrátu důvěry v OSN. Ti, kdo podporovali vojenský zásah proti Saddámu Husajnovi, byli zklamáni, že Rada bezpečnosti podle jejich názoru neměla odvahu prosazovat své vlastní rezoluce. Ti, kteří vojenskému zásahu naopak odporovali, znechutila neschopnost OSN zabránit válce, kterou považovali za zbytečnou nebo předčasnou.

Když však Spojené státy a jejich spojenci chtěli, aby jim při řízení země pomáhal irácký orgán se širokou národní a mezinárodní podporou, obrátili se o pomoc a radu na OSN a mého zvláštního zmocněnce Sergia Vieiru de Mello. Ten přesvědčil Paula Bremera, že by měla být vytvořena přímo irácká vládní rada a ne pouhý poradní orgán. Zároveň přesvědčil klíčové irácké vůdce, mezi nimi ajatolláha Sistáního, aby svým stoupencům dali svolení do této rady vstoupit.

Sergio a jeho 21 kolegů zaplatili za svou odvahu a odhodlání pomoci Iráku životem – stejně jako řada dalších pracovníků OSN, o nichž se však tolik nemluví.

Iráčané a Američané oslovili OSN také kvůli volbám. OSN pomáhala s vypracováním volebního zákona a zákona o politických stranách, pomohla vybrat a zaškolit členy nezávislých volebních komisí i stovky organizátorů voleb a sestavit seznamy voličů. Svými radami světová organizace podpořila i průběh vlastních voleb, asistovala při sčítání hlasů a vyhlášení výsledků. Máme s tím velké zkušenosti. OSN sama organizovala či pomáhala organizovat volby v 92 zemích, v nedávné minulosti například v Afghánistánu či Palestině.

Nejdůležitější ale je, že naše přítomnost dala volbám v Iráku potřebnou legitimitu. Výsledky voleb organizovaných jen pod dohledem koaličních sil a Iráčanů vybraných spojenci, by se ve světě a pravděpodobně i v Iráku setkaly s mnohem slabším přijetím.

Iráčané nyní mají prozatímní parlament, který si sami zvolili, a brzy budou mít i zvolenou vládu. Parlament má za úkol vytvořit ústavu a vláda musí izolovat své nejzarytější oponenty tím, že si získá důvěru skupin, jež ve volbách nehlasovaly, zejména sunnitských Arabů, a zapojí je do politického procesu.

I zde je místo pro pomoc ze strany OSN. Můžeme poskytnout odborné rady při koncipování ústavy. Můžeme oslovit a přivést k dialogu ty skupiny obyvatelstva, které se voleb nezúčastnily, ale jsou ochotny své cíle prosazovat prostřednictvím mírového vyjednávání. Světové společenství může pod naším vedením společně pomoci Iráku v obnově po letech diktatury a války.

Dřívější neshody kolem útoku na Irák se dnes mohou stát výhodou. Právě proto, že OSN s některými dřívějšími operacemi v Iráku nesouhlasila, má dnes velmi potřebnou důvěrohodnost i přístup k těm iráckým kruhům, jejichž souhlas se zapojením do nového politického procesu je pro trvalý mír v zemi nezbytný. Naše role může být velmi užitečná díky nezávislosti a nestrannosti. Pokud budeme nazíráni jen jako nástroj či prodloužená ruka americké zahraniční politiky, budeme pro svět bezcennou organizací.

Kritika OSN nemíří správným směrem

Ve výčtu důležitosti OSN mohu pokračovat. OSN v současné době řídí 18 mírových operací ve válkou zmítaných zemích po celém světě, poskytuje humanitární pomoc desítkám milionů lidí po celém světě – hladovějícím, chudým, osobám bez domova. Když se tudíž špatně informovaní kritici snaží OSN podrazit nohy, neubližují ve skutečnosti diplomatům či byrokratům, ale nevinným lidem postiženým válkami a chudobou, kteří od světového společenství zoufale potřebují pomoc.

Často se setkáváme s kritikou nedostatku zásadovosti v rozhodovacím procesu OSN s poukazem na to, že organizace se 191 členy musí nevyhnutelně dospívat pouze ke kompromisním řešením. Všichni, kdo útočí na OSN kvůli tomu, že se jí nedaří sloužit globálním zájmům, by měli kriticky přehodnotit rozhodování každého jednotlivého státu v této organizaci. Zjistí, že je co kritizovat. Měli by však pamatovat, že OSN, stejně jako USA a další velké demokracie, procházejí neustálým vývojem a usilují o to, aby odstraňovaly rozdíly mezi realitou a ideály, z nichž vzešly. Skutečnost, že tyto rozdíly existují, je dalším důvodem, proč by se zastánci svobody a míru měli snažit OSN pozvednout a nikoli ji srážet.

Ropa za potraviny

OSN má samozřejmě k dokonalosti daleko, ačkoli některá nedávná obvinění na její adresu jsou neoprávněná. Dosavadní výsledky nezávislého vyšetřování týmu bývalého šéfa americké centrální banky Paula Volckera napomohly osvětlit problémy v programu Ropa za potraviny. Některá z obvinění v této věci se však ukázala jako přehnaná a nepravdivá.

Jsem první, kdo přiznává, že vyšla na světlo znepokojivá fakta – etické poklesky a nedbalý management. Proto jsem připraven s pomocí členských států uskutečnit takové reformy řízení, po nichž volají výsledky Volckerovy zprávy.

Sexuální zneužívání

Ještě více šokující jsou početné případy sexuálního zneužívání nezletilých osob vojáky a zaměstnanci OSN v Demokratické republice Kongo a jiných afrických zemích. Sekretariátu OSN i členským státům trvalo příliš dlouho, než si rozsah tohoto problému uvědomily, podnikly účinná opatření a viníky potrestaly. Nyní však tak činíme a jsem odhodlán dohlédnout, aby vše bylo dovedeno do konce.

Za osm let ve funkci generálního tajemníka OSN jsem již s podporou členských států udělal hodně abych učinil OSN soudržnější a výkonnější. Teď je však třeba učinit ji průhlednější a zodpovědnější, nejen vůči diplomatům-zástupcům vlád členských států, ale také vůči veřejnosti.

OSN nemůže přežít 21. století, pokud nebudou mít obyčejní lidé na celém světě pocit, že dělá něco pro ně. Že je chrání před válkami, bídou, hladomory, nemocemi a poškozováním životního prostředí. V nedávných letech nás trpké zkušenosti naučily, že svět, v němž jsou celé země ponechány na pospas špatným vládcům a chudobě, není bezpečný pro nikoho. Musíme usilovně bojovat proti nemocem a hladu, proti terorismu, šíření smrtonosných zbraní a zločinu.

Na prvním místě potřebujeme rozhodnutí Rady bezpečnosti k zastavení ohavných zločinů v súdánském Dárfúru a přivést válečné zločince před mezinárodní spravedlnost.

Summit OSN 2005

Letos v září máme dobrou příležitost učinit OSN užitečnější pro všechny její členy. Představitelé zemí z celého světa se sjedou na summit OSN do New Yorku. Předložím jim program odvážných, ale dosažitelných návrhů, díky nimž by OSN mohla pracovat lépe a učinit svět spravedlivějším a bezpečnějším.

Jsem přesvědčen, že o to stojí lidé nejen v USA, ale všude na světě. Američané mají ale víc než ostatní moc něco udělat budou-li naslouchat a spolupracovat s ostatními a postaví se do čela společného úsilí. Očekávám proto letošní září s velkou nadějí.

Tento článek byl publikován dne 22. února 2005 v deníku Wall Street Journal.

 

Mírové mise OSN

Celkový počet mírových operací OSN od roku 1948: 60
Probíhající mírové operace OSN: 16

 

Počty příslušníků mírových misí OSN
Vojenský personál a příslušníci policie v misích OSN 67 392
Počet zemí, které poskytují vojenský a policejní personál 105
Mezinárodní civilní personál 4 504
Místní civilní personál 7 904
Dobrovolníci 1 682
Celkový počet osob sloužících v misích OSN 81 482
Počet případů úmrtí ve službách misí OSN od roku 1948 1 997

 

Poznámka: Vojenský personál představuje vojenské pozorovatele a/nebo příslušníky vojenských jednotek. Údaje o počtu zabitých zahrnují vojáky, policisty a civilní pracovníky mezinárodního aparátu a místní personál.

 

Finanční náklady mírových operací OSN
Schválený rozpočet na mírové operace od 1.7.2004 do 30.6.2005 cca 4,47 mld. USD
Schválené zdroje na mírové operace od 1.7.2005 do 30.6.2006 cca 3,55 mld. USD
Odhad celkových nákladů na mírové operace od r. 1948 do 30.6.2005 cca 36,01 mld. USD
Nezaplacené příspěvky na mírové operace k 30. 6. 2005 cca 1,73 mld. USD

 

Probíhající mírové operace OSN

UNTSO od května 1948
United Nations Truce Supervision Organization
Mise OSN pro dohled nad příměřím
Počet vojenského personálu: 152
Počet mezinárodního civilního personálu: 101
Počet místního civilního personálu: 120
Počet případů úmrtí: 41
Vyhrazené náklady na rok 2005: 29,04 mil. USD (hrubý)

 

UNMOGIP od ledna 1949
United Nations Military Observer Group in India and Pakistan
Skupina vojenských pozorovatelů OSN v Indii a Pákistánu
Počet vojenského personálu: 44
Počet mezinárodního civilního personálu: 25
Počet místního civilního personálu: 47
Počet případů úmrtí: 9
Vyhrazené náklady na rok 2005: 8,37 mil. USD (hrubý)

 

UNFICYP od března 1964
United Nations Peacekeeping Force in Cyprus
Mírový sbor OSN na Kypru
Počet vojenského personálu: 876
Počet civilních policistů: 51
Počet mezinárodního civilního personálu: 37
Počet místního civilního personálu: 110
Počet případů úmrtí: 174
Schválený rozpočet na období 07/05-06/06 (včetně dobrovolného příspěvku Kypru ve výši 1/3 celkové částky a Řecka 6,5 mil. USD): 46,51 mil. USD (hrubý)

 

UNDOF od června 1974
United Nations Disengagement Observer Force
Pozorovatelská mise OSN pro uvolňování napětí
Počet vojenského personálu: 1 029
Počet mezinárodního civilního personálu: 38
Počet místního civilního personálu: 106
Počet případů úmrtí: 40
Schválený rozpočet na období 07/05-06/06: 43,71 mil.USD (hrubý)

 

UNIFIL od března 1978
United Nations Interim Force in Lebanon
Dočasná mise OSN v Libanonu
Počet vojenského personálu: 1 995
Počet mezinárodního civilního personálu: 103
Počet místního civilního personálu: 290
Počet případů úmrtí: 250
Schválený rozpočet na období 07/05-06/06: 99,23 mil.USD (hrubý)

 

MINURSO od dubna 1991
UN Mission for the Referendum in Western Sahara
Mise OSN pro referendum v Západní Sahaře
Počet vojenského personálu: 226
Počet civilních policistů: 6
Počet mezinárodního civilního personálu: 127
Počet místního civilního personálu: 100
Počet případů úmrtí: 10
Schválený rozpočet na období 07/05-06/06: 47,95 mil.USD (hrubý)

 

UNOMIG od srpna 1993
United Nations Observer Mission in Georgia
Pozorovatelská mise OSN v Gruzii
Počet vojenského personálu: 120
Počet civilních policistů: 121
Počet mezinárodního civilního personálu: 99
Počet místního civilního personálu: 183
Počet případů úmrtí: 8
Schválený rozpočet na období 07/05-06/065: 36,38 mil.USD (hrubý)

 

UNMIK od června 1999
United Nations Administration Mission in Kosovo
Správní mise OSN v Kosovu
Počet vojenského personálu: 37
Počet civilních policistů: 2 612
Počet mezinárodního civilního personálu: 667
Počet místního civilního personálu: 2 501
Počet dobrovolníků OSN: 196
Počet případů úmrtí: 33
Schválený rozpočet na období 07/05-06/06: 252,55 mil. USD (hrubý)

 

UNAMSIL od října 1999
United Nations Mission in Sierra Leone
Mise OSN v Sierra Leone
Počet vojenského personálu: 3 360
Počet civilních policistů: 70
Počet mezinárodního civilního personálu: 221
Počet místního civilního personálu: 422
Počet dobrovolníků OSN: 89
Počet případů úmrtí: 165
Schválený rozpočet na období 07/05-06/06: 113,22 mil. USD (hrubý)

 

MONUC od listopadu 1999
United Nations Observer Mission in the Democratic Republic of the Congo
Pozorovatelská mise OSN v Konžské demokratické republice
Počet vojenského personálu: 16 078
Počet civilních policistů: 324
Počet mezinárodního civilního personálu: 775
Počet místního civilního personálu: 1 291
Počet dobrovolníků OSN: 427
Počet případů úmrtí: 60
Schválený rozpočet na období 07/05-10/05: 403,41 mil. USD (hrubý)

 

UNMEE od července 2000
United Nations Mission in Ethiopia and Eritrea
Mise OSN v Etiopii a Eritrei
Počet vojenského personálu: 3 293
Počet mezinárodního civilního personálu: 242
Počet místního civilního personálu: 245
Počet dobrovolníků OSN: 66
Počet případů úmrtí: 9
Schválený rozpočet na období 07/04-07/05-06/06: 185,99 mil. USD (hrubý)

 

UNMIL od září 2003
United Nations Mission in Liberia
Mise OSN v Libérii
Počet vojenského personálu: 14 881
Počet civilních policistů: 1 084
Počet mezinárodního civilního personálu: 579
Počet místního civilního personálu: 753
Počet dobrovolníků OSN: 430
Počet případů úmrtí: 46
Schválený rozpočet na období 07/05-06/06: 760,57 mil. USD (hrubý)

 

UNOCI od dubna 2004
United NationsOperation in Côte d’Ivoire
Operace OSN v Côte d’Ivoire
Počet vojenského personálu: 6 248
Počet civilních policistů: 210
Počet mezinárodního civilního personálu: 310
Počet místního civilního personálu: 292
Počet dobrovolníků OSN: 131
Počet případů úmrtí: 5
Schválený rozpočet na období 07/05-06/06: 386,89 mil.USD (hrubý)

 

MINUSTAH 1. června 2004
United Nations Stabilization Mission in Haiti
Stabilizační mise OSN na Haiti
Počet vojenského personálu: 6 264
Počet civilních policistů: 1 401
Mezinárodní civilní personál: 433
Místní civilní personál: 451
Počet dobrovolníků OSN: 142
Počet případů úmrtí: 7
Schválený rozpočet na období 07/05-06/065: 494,89 mil.USD (hrubý)

 

ONUB 1. června 2004
United Nations Operation in Burundi
Operace OSN v Burundi
Počet vojenského personálu: 5 498
Počet civilních policistů: 103
Počet mezinárodního civilního personálu: 340
Počet místního civilního personálu: 378
Počet dobrovolníků OSN: 153
Počet případů úmrtí: 12
Schválený rozpočet na období 07/05-06/06: 307,69 mil. USD (hrubý)

 

UNMIS od března 2005
United Nations Mission in the Sudan
Mise OSN v Súdánu
Počet vojenského personálu: 1 349
Počet civilních policistů: 70
Počet mezinárodního civilního personálu: 469
Počet místního civilního personálu: 615
Počet dobrovolníků OSN: 48
Počet případů úmrtí: 0
Schválený plánovaný počet vojenského personálu: 10 000
Schválený plánovaný počet civilních policistů: 715
Navrhovaný počet mezinárodního civilního personálu: 1 018
Navrhovaný počet místního civilního personálu: 2 632
Navrhovaný počet dobrovolníků OSN: 214
Rozpočtový závazek na období 07/05-10/05: 315,99 mil. USD (hrubý)

 

Poznámka: Prostředky pro mise UNTSO a UNMOGIP jsou hrazeny z pravidelného rozpočtu OSN vytvářeného na dvouleté období. Ostatní mise OSN jsou financovány ze speciálních oddělených účtů sestavovaných na jednoleté období na základě příspěvků jednotlivých členských států OSN.

 

Súdán:

Vláda nese odpovědnost za zločiny v Dárfúru

1.února 2005  Ze zprávy vyšetřovací komise jmenované OSN, která dostala za úkol zjistit, zda došlo v oblasti válkou sužovaného Dárfúru ke genocidě, vyplývá, že vláda a džandžauídské milice nesou odpovědnost za zločiny podle mezinárodního práva. Ve své zprávě důrazně doporučuje postoupit případ Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC).

Komise došla k závěru, že vláda o genocidu neusilovala. Nicméně zjistila, že se vládní síly a milice měly podíl a dopouštěly se „nevybíravých útoků, zabíjení civilistů, mučení, vynucených zmizení, ničení vesnic, znásilňování a dalších forem sexuálního násilí, drancování a násilného přesídlování“.

Ve vyjádření k 177stránkové zprávě vyzval generální tajemník Kofi Annan Radu bezpečnosti, aby zvážila případné sankce s ohledem na to že podle vyšetřovací komise „vážné porušování mezinárodních lidských práv a humanitárního práva přerostlo ve zločiny podléhající mezinárodnímu právu.“

Pětičlenná komise objevila hodnověrné důkazy také o odpovědnosti povstaleckých sil za možné válečné zločiny, včetně zabíjení civilistů a drancování.

Od počátku roku 2003, kdy se povstalci částečně na protest proti rozdělování hospodářských zdrojů chopili zbraní, byly zabity desetitisíce lidí a až 1,85 milionů lidí se dali na útěk ze svých domovů, ať už v rámci své země nebo do sousedního Čadu. Závěr, že nešlo o cílenou politiku genocidy, nesmí nikterak zlehčovat závažnost spáchaných zločinů, uvádí komise. „Mezinárodní zločiny, ať už jsou to zločiny proti lidskosti či válečné zločiny, k nimž došlo v Dárfúru, nejsou méně závažné a ohavné, než genocida,“ vyjádřila se komise ve své zprávě. Nicméně podstatný prvek záměru genocidy komise nezjistila, alespoň co se týká centrálních vládních úřadů.

Komise doporučila vytvořit kompenzační komisi, která by zaručila odškodnění obětí zločinů, ať už byli jejich pachatelé identifikováni či nikoliv. „Komise se domnívá, že Rada bezpečnosti musí zasáhnout nejen proti pachatelům, ale také v zájmu obětí,“ uvádí zpráva.

Komise poskytla Annanovi zapečetěný seznam osob podezřelých z odpovědnosti, jež by měly být předány příslušnému žalobci. „Má podpora ICC je obecně známa,“ prohlásil Kofi Annan. „Rozhodnutí však náleží Radě bezpečnosti, nikoliv mně. Podstatné je, že těmto lidem hrozí stíhání. Tak závažné zločiny nelze páchat beztrestně.“

 

Jižní Asie:

Měsíc po tsunami

26. ledna 2005 Koordinátor humanitární pomoci OSN Jan Egeland předložil měsíc poté, co ničivá vlna tsunami zasáhla desítku zemí v Indickém oceánu, pozitivní přehled „významné, efektivní, rychlé a robustní“ mezinárodní reakce, která pomohla zachránit desítky tisíc životů před nepřízní osudu. Na tiskové konferenci v New Yorku Egeland uvedl, že při celkovém počtu mrtvých přesahujícím 200 000 mezinárodní humanitární operace koordinovaná OSN úspěšně zabránila druhé vlně obětí způsobené nemocemi. Celý proces, který obvykle trvá tři a více měsíců, tentokrát zabral jediný měsíc. Při inventarizaci uplynulého měsíce vyzdvihl především místní komunity a vlády postižených zemí. Reakci dárců označil za bezprecedentní. Z 997 milionů dolarů požadovaných v rámci humanitární výzvy OSN již bylo přislíbeno více než 775 milionů.

Jan Egeland uvedl, že v indonéském Acehu – nejvíce postižené oblasti – a v Somálsku přetrvávají velké problémy s přístupem a pomoc se zřejmě dosud nedostala ke všem potřebným. Potravinová pomoc již ale proudí k více než 1,2 milionu lidí a jejich počet se může zvýšit až na 2 miliony. Celkem pro půl milionu lidí se podařilo zajistit zásobování čistou vodou. Děti se začaly vracet do škol.

„Myslím, že vstupujeme do nové fáze, fáze obnovy a rehabilitace,“ řekl Jan Egeland. „V mnoha oblastech tato fáze již začala. V Acehu a na Sumatře to ještě nějaký čas potrvá.“ Zapojí se stovky partnerů nejen ze systému OSN, ale i Světová banka, Asijská rozvojová banka, rozvojové agentury, nevládní organizace a státní instituce.

 

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

2004


Bezpečnější svět: Naše společná odpovědnost

Jak reformovat mezinárodní systém, aby byl schopen čelit současným výzvám?

2.prosince 2004 V sídle OSN v New Yorku byla zveřejněna zpráva tzv. Panelu na vsoké úrovni (High Level Panel), nazvaná„Bezpečnější svět: Naše společná odpovědnost“. Tým uznávaných autorit pověřil před rokem generální tajemník Kofi Annan zpracováním návrhů na reformu mezinárodního systému včetně Organizace spojených národů. Cílem je posílit schopnost světa čelit současným výzvám a hrozbám.

Předseda panelu, bývalý thajský premiér Anand Panyarachun, v předmluvě 95 stránkové zprávy prezentuje novou vizi kolektivního systému bezpečnosti. Tým, který na zprávě pracoval více než rok, sestává z 16 bývalých hlav států, ministrů zahraničí a odborníků na bezpečnostní, vojenské, diplomatické i rozvojové otázky. Ve své zprávě se vyslovují pro zachování práva států na sebeobranu, včetně preventivního zásahu, pokud je možnost útoku evidentní. Zdůrazňují, že v případech současných akutních hrozeb zejména terorismu v kombinaci se zbraněmi hormadného ničení musí být Rada bezpečnosti schopna přijímat rozhodnutí dříve, rychleji a přímočařeji než tomu bylo dosud.

Změny, které jsou ve zprávě navrženy, se týkají nejzávažnějších globálních problémů, jako je např. ospravedlnitelnost vojenského zásahu nebo boj proti chudobě a nemocem. Zpráva vychází z předpokladu, že v současném světě globálního obchodu, terorismu a zbraní hromadného ničení je hrozba jakémukoli státu či národu hrozbou všem. Všechny státy proto musí spolupracovat na obraně vlastní bezpečnosti. Přes důraz na kolektivní bezpečnost zpráva konstatuje, že suverénní státy budou i nadále těmi, kdo musí na prvním místě reagovat na současná nebezpečí. Mnohé státy jsou ale příliš slabé a špatně vybavené, aby byly schopny naplňovat svou suverenitu odpovědně.

 

Svět založený na vládě zákona

Z projevu generálního tajemníka OSN Kofiho Annana
ve Všeobecné rozpravě Valného shromáždění OSN 2004

24. září 2004  Myšlenka „vlády zákona a nikoli lidí“ je téměř stejně stará jako civilizace sama. Na chodbě nedaleko zasedací síně Valného shromáždění OSN je vystavena replika zákoníku krále Chammurabiho, platného před více než třemi tisíci lety v zemi, která se dnes jmenuje Irák. Většina předpisů tohoto zákoníku se nám dnes zdá nepřijatelně tvrdá. Najdeme v něm však právní zásady, které od těch dob uznává – i když jen zřídka realizuje v plném rozsahu – téměř každá lidská společnost. Mimo jiné sem patří právní ochrana chudých, omezování silných, aby nemohli utlačovat slabé, zásada, že zákony jsou schvalovány veřejně a jsou známy všem. Tento zákoník byl mezníkem pro budování řádu, v němž mocní nevytvářejí právo, ale právo vytváří moc. Mnohé ze států zastoupených ve Valném shromáždění může hrdě poukázat na své vlastní základní dokumenty, které jsou na této jednoduché koncepci založeny. Z tohoto prostého principu vychází i Organizace spojených národů.

Vláda zákona ohrožena

Dnes je však vláda zákona ve světě ohrožena. Opakovaně jsme svědky bezostyšného přehlížení zásadních zákonů. Těch, které vyžadují respekt k životu, respekt k civilistům a osobám zranitelným, zejména dětem. Za všechny jen několik výrazných aktuálních případů:

V Iráku jsou chladnokrevně zabíjeni civilisté. Humanitární pracovníci, novináři a další civilní osoby jsou bráni jako rukojmí a barbarsky vražděni. Zároveň jsme byli i svědky nemilosrdného zneužívání iráckých vězňů.

V súdánském Dárfúru jsou stovky tisíc lidí vyháněni z domovů a jejich obydlí jsou ničena. Znásilňování žen je běžnou praktikou a záměrnou strategií. V severní Ugandě jsou mrzačeny děti a zároveň jsou nuceny účastnit se nevyslovitelně krutých akcí. V Beslanu byly děti zajaty jako rukojmí a brutálně zmasakrovány.

V Izraeli se civilisté, včetně dětí, stávají terčem bezohlednosti sebevražedných palestinských útočníků. V Palestině jsme svědky ničení domovů, zabírání půdy a zbytečných ztrát civilistů v důsledku užití nepřiměřené síly ze strany Izraele. Ve všech částech světa pak vidíme pokusy o podobé činy vyvolané propagandou, ať už namířenou proti Židům, muslimům či vůči každému, kdo se odlišuje od svého společenství.

Podobné skutky nemůže ospravedlnit žádná příčina, žádná křivda, ať už je jakkoli pravdivá. Jsou naší hanbou. Skutečnost, že se vůbec ještě vyskytují, je výsledkem našeho kolektivního selhání v respektování zákonů i svých bližních. Musíme vycházet ze zásady, že nikdo nestojí nad zákonem a nikomu nesmí být upírána zákonná ochrana. Každý stát, který prosazuje vládu zákona doma, ji musí respektovat i v zahraničí; a každý stát, který na ní trvá v zahraničí, ji musí prosazovat i doma.

Ano, vláda zákona začíná doma. Příliš často ale selhává. Stále kolem sebe vidíme nenávist, korupci, násilí a vyloučení. Zranitelní se jen těžko domáhají zastání. Mocní manipulují zákony tak, aby si udrželi moc a hromadili bohatství. Do občanských svobod zasahuje dokonce i boj proti terorismu. Ten je určitě nutný, ale ne nezbytně musí omezovat svobody.

Na mezinárodní úrovni potřebují všechny státy, slabé i silné, spravedlivé normy, které všichni musí dodržovat. Soubor takových norem již existuje. Je jedním z úspěchů OSN, že mezinárodní úmluvy a zákony řeší širokou řadu otázek, včetně vzájemného obchodu, terorismu, mořského práva, zbraní hromadného ničení a celé řady dalších. Systém mezinárodních norem má ale nadále řadu nedostatků a trhlin. Příliš často jsou uplatňovány selektivně a prosazovány svévolně. Postrádají účinná opatření, která by ze souboru právních norem učinila efektivní právní systém.

Zákony je třeba uvést do praxe

Často zaznívá názor, že orgány, které mají vynucovací pravomoci, jako například Rada bezpečnosti, ji ne vždy využívají spravedlivě či efektivně. Na druhou stranu ti, kteří se vlády zákona nejhorlivěji dovolávají napříkad v Komisi pro lidská práva, často činí jinak, než sami kážou. Ti, kteří chtějí legitimitu poskytovat, ji musejí sami ztělesňovat. Ti, kteří se dovolávají mezinárodního práva, ho musejí sami respektovat. Respekt vůči zákonům v jednotlivých zemích se zakládá na vědomí, že my všichni můžeme ovlivnit jejich vytváření a uplatňování. Totéž musí platit také v celosvětovém společenství. Žádný stát se nesmí cítit vyloučen. Všichni musejí vědět, že mezinárodní právo se vztahuje na všechny a také chrání legitimní zájmy všech.

Samotný koncept vlády zákona však nestačí. Zákony je nutné prosazovat v praxi. Proti šíření a potenciálnímu použití zbraní hromadného ničení se můžeme nejlépe bránit právě posílením a dodržováním smluv o odzbrojení a ustanovení o jejich kontrole. Dodržováním zákonů můžeme zamezit přístup teroristů k finančním zdrojům i bezpečným útočištím. To je nezbytná součást jakékoli strategie proti terorismu. Oživení vlády zákona a důvěry v jeho nestranné použití je nadějí pro obnovu společností rozvrácených konflikty. Zákony, včetně rezolucí Rady bezpečnosti, jsou nejlepším základem pro řešení dlouhotrvajících konfliktů – na Blízkém východě, v Iráku, i v jiných částech světa. Důsledným dodržováním mezinárodního práva můžeme a musíme dostát své odpovědnosti za ochranu nevinných civilistů před genocidou, zločiny proti lidskosti a válečnými zločiny. Jak jsem varoval ve Valném shromáždění již před pěti lety, nadřadíme-li státní suverenitu nad tuto odpovědnost, nebo si budeme myslet, že to není naše povinnost, historie nás velmi tvrdě odsoudí.

Dárfúr

Byl jsem vyzván Radou bezpečnosti, abych jmenoval mezinárodní komisi, která prošetří zprávy o porušování lidských práv v súdánském Dárfúru a posoudí, zda došlo ke zločinu genocidy. Urychleně tak učiním. Nesmí to však být považováno za odklad, během něhož zločiny v této devastované oblasti mohou pokračovat. Bez ohledu na právní definici zla, které se tam děje, a musí šokovat svědomí každé lidské bytosti.

Africká unie se velkoryse ujala vůdčí role a odpovědnosti za vyslání pozorovatelů a ochranných sil do Dárfúru. Činí tak i v oblasti politického urovnání, které samo o sobě může přinést mír a bezpečnost do této oblasti. Všichni však víme, že nedávno ustavená AU na vše sama nemůže stačit. Musíme jí proto poskytnout veškerou podporu. Bylo by chybou si myslet, že se Dárfúr týká pouze Afričanů. Oběťmi jsou lidské bytosti, jejichž lidská práva musejí být pro nás všechny posvátná. Všichni musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom jim pomohli, a musíme tak učinit okamžitě.

 

Odstraňování chudoby přináší pozitivní výsledky, situace v nejkritičtějších oblastech světa se ale nezlepšuje

7. září 2004 Generální tajemník OSN zveřejnil svou každoroční zprávu o naplňování rozvojových cílů, které stanovilo zvláštní zasedání OSN v roce 2000 u příležitosti vstupu do nového tisíciletí. Jejím podtitulem by mohlo být: snižuje se počet extrémně chudých, zlepšila se dostupnost vzdělání, došlo také ke zmírnění nemocnosti a hladu.

Ve východní, jižní a jihovýchodní Asii dnes žije o 200 milionů extrémně chudých lidí (těch, kdo mají na živobytí v přepočtu jeden americký dolar nebo méně na den) méně než v roce 1990. Pokrok v potírání extrémní chudoby lze zaznamenat také v severní části Afriky. Školní docházka v základních školách v Jižní Americe a Karibiku, severní Africe i v bývalých sovětských republikách přesáhla 90% dětí. Také hladovění je ve všech regionech světa na ústupu, ne však v takové míře, aby bylo možné do roku 2015 splnit vytýčený cíl snížit počet hladovějících na polovinu. Podle zprávy GT OSN se také zlepšila situace v přístupu k nezávadné vodě.

Přes zřetelně pozitivní vývoj však zpráva OSN současně upozorňuje, že situace v těch nejméně rozvinutých, nejchudších zemích se nejen nezlepšuje, ale v mnohých případech dokonce zhoršuje.

Co se týče situace v otázce míru a bezpečnosti, generální tajemník ve své zprávě upozorňuje, že počet i rozsah mírových operací OSN se dostává na historické maximum. Zlepšuje se tak naděje na řešení konfliktů, systém OSN, který disponuje s omezenými prostředky, to však značně vyčerpává. Generální tajemník upozorňuje, že nároky kladené na organizaci v oblasti udržování míru jsou nejvyšší od roku 1990.

 

Stažení z pásma Gazy je cestou k míru

Zvláštní koordinátor OSN pro Blízký východ Terje Roed-Larsen informoval Radu bezpečnosti o situaci na palestinských územích

13. července 2004 Zvláštní koordinátor pro Blízký východ a osobní zmocněnec generálního tajemníka Terje Roed-Larsen informoval Radu bezpečnosti o situaci na palestinských územích. Uvedl, že navrhované stažení Izraele z pásma Gazy, bude-li správným způsobem implementováno, je jedinečnou příležitostí pokročit na cestě k míru. Obě strany však dosud neučinily žádný hmatatelný pokrok v naplňování závazků tzv. „cestovní mapy“. V této situaci izraelský premiér Šaron oznámil významnou iniciativu předpokládající stažení izraelských ozbrojených sil z Gazy a části Západního břehu. Ukončení okupace Gazy by bylo nejvýznamnějším krokem k vzájemnému uznání mezi Izraelem a Organizací pro osvobození Palestiny (PLO).

Úspěch této iniciativy vyžaduje splnit klíčové předpoklady na obou stranách. Úkolem Izraele je úplné stažení z pásma Gazy a předání kontroly reformované a reorganizované Palestinské samosprávě, která zajistí spolehlivé bezpečnostní záruky a umožní dohled třetích stran přijatelných jak pro Izrael, tak pro Palestinskou samosprávu. Úkolem Palestinců je neprodlená reforma bezpečnostních sil na základě požadavků „cestovní mapy“, které podrobněji rozpracovává egyptská iniciativa. V sázce je věrohodnost Palestinské samosprávy, jejíž zájmy i zájmy palestinského lidu lze nejlépe hájit ráznými reformními a reorganizačními kroky, které by jí vrátily důvěru, jíž se dřív těšila, zdůraznil Roed-Larsen.

Mezinárodní společenství musí podpořit obě strany. „Připouštím, že by pro nás pro všechny bylo příjemnější navrhnout dokonalý plán, předat ho zainteresovaným stranám a jen sledovat, jak ho v dobré víře plní,“ řekl Roed-Larsen. „Takový luxus si bohužel nemůžeme dovolit. Zbývají nám jen dvě možnosti: bez ustání, trpělivě a neúnavě jednat a snažit se najít východisko z tohoto konfliktu, nebo sedět se založenýma rukama a přihlížet, jak lidé krvácejí. Rozhodnutí je na každém z nás.“

Terje Roed-Larsen řekl Radě bezpečnosti, že od poslední debaty v radě se násilí v regionu nezmírnilo: 61 Palestinců a 7 Izraelců přišlo o život a dalších 580 Palestinců a 71 Izraelců bylo zraněno. Dále uvedl, že pokud obě strany okamžitě nepřijmou kroky k zastavení krveprolití a nevyřeší své rozpory u jednacího stolu, přijde o život mnoho dalších lidí. Od září 2000 bylo zabito 3 499 Palestinců a 949 Izraelců. Více než 34 000 Palestinců a 6 000 Izraelců bylo zraněno. Pokračují demolice domů a uzavírky silnic a cest nadále ovlivňují životy statisíců Palestinců. Opatření omezující svobodu pohybu zůstávají nadále v platnosti a jen občas jsou zmírněna. Řada důležitých kontrolních stanovišť byla uzavřena, což má za následek omezení dopravy mezi palestinskými osadami a ztížení přístupu do Jeruzaléma.

Nezbytnost politického řešení

Události posledních tří let ukazují, že pouze politické řešení může zabránit krveprolití a umožní Palestincům žít normálním životem. Mezinárodní společenství proto přišlo s návrhem mírové „cestovní mapy“, kterou posvětila rezoluce Rady bezpečnosti 1515. Ta zároveň vyzývá obě strany k realizaci navrhovaných opatření. Obě strany se bohužel rozhodly tuto výzvu ignorovat. Potvrzují se tak slova historičky Barbary Tuchmanové, která poukázala na jev patrný v celém průběhu historie, že bez ohledu na dobu či místo, prosazují vlády často politiku, která je v evidentním rozporu s jejich vlastními zájmy.

Palestinská samospráva navzdory četným slibům svého vedení nedosáhla žádného pokroku při plnění klíčového úkolu zakročit proti násilí a teroru. Ani reforma a reorganizace struktury Palestinské samosprávy se neposunula vpřed. Izraelská vláda naproti tomu neučinila žádný pokrok v naplňování závazku okamžitého zrušení osad postavených od března 2001 a zmrazení veškerých osadnických aktivit.

Palestinské reformy jsou zaváděny velmi pomalu. Jediným vysvětlením může být nedostatek politické vůle. Palestinská samospráva se rozhodla letos na podzim uspořádat místní volby. Tento krok by měl vést k vytvoření demokratičtějších místních institucí a sám o sobě je tedy žádoucí. Samospráva však zatím nereagovala na opakované výzvy mezinárodního společenství, aby reformovala svůj volební systém tak, aby byl v souladu s minimálními mezinárodními standardy. Samospráva pověřila přípravou voleb a dohledem nad registrací voličů namísto existující Ústřední volební komise politický orgán. Role komise byla ohrožena rozhodnutím uspořádat paralelní registraci voličů bez nestranného dohledu.

Relativně nejúspěšnějšími reformovanými sektory jsou finance a veřejná správa. V klíčové oblasti reformy bezpečnostních složek však prezident Palestinské samosprávy projevil jen formální a částečnou podporu egyptské iniciativě namířené na reformu bezpečnostních složek v souladu s „cestovní mapou“. Egyptská iniciativa má plnou podporu diplomatického kvartetu (OSN, EU, Spojené státy a Rusko) a je nejlepší a nejspíše také poslední šancí na záchranu zbytků palestinského bezpečnostního potenciálu. Tato reforma je nezbytná k ukončení rostoucího chaosu na palestinských územích, obnovení zákonnosti a pořádku a především k nápravě pověsti Palestinské samosprávy jako důvěryhodného partnera mezinárodního společenství.

Všichni, kdo usilují o mír, opakovaně na veřejnosti i soukromě vyzývají prezidenta Arafata, aby okamžitě přijal opatření k obnově pošramocené důvěryhodnosti samosprávy. Kvartet i partneři z arabského světa se rovněž snaží přispět k realizaci nezbytných reforem: těmi jsou konsolidace všech bezpečnostních služeb do tří hlavních složek a reforma velení bezpečnostních sil spočívající v jejich podřízení jednomu výkonnému ministrovi vnitra, který bude přímo odpovědný premiérovi vybavenému odpovídajícími pravomocemi. Palestinský premiér a kabinet by měli disponovat pravomocemi, které jim umožní provádět nezbytné změny a úkoly zakotvené v palestinském základním právu. Musí být schopni nejen přijímat rozhodnutí, ale také je zavádět do praxe. Zatím bohužel nebyl zaznamenán žádný pokrok tímto směrem.

Skutečnost, že palestinský prezident je uzavřen ve svém sídle v Ramaláhu, kde pracuje za ztížených podmínek, se nesmí stát záminkou k pasivitě a nečinnosti. Pozitivní úmysly palestinského premiéra nedokáží zabránit paralýze struktur a dodržování zákonnosti a pořádku na palestinských územích se dále zhoršuje.

Izraelský přístup v citlivé oblasti osad na okupovaných územích je obdobně frustrující. Jádrem konfliktu je spor o území. Již Mitchellova komise došla k závěru, že rozšiřování osad je hlavním faktorem podkopávajícím důvěru Palestinců v mírový proces a přispívajícím k jeho hroucení. Tvůrci cestovní mapy proto kladli důraz na to, aby Izrael okamžitě zrušil všechna kontrolní stanoviště vybudovaná po březnu 2002 a vyslal tak Palestincům jednoznačný signál, že dochází k zásadní změně postoje. Na základě zlepšování bezpečnostní situace mělo dojít ke zmrazení budování osad, k čemuž však dosud nedošlo .

Roed-Larsen rovněž hovořil o nedávném poradním stanovisku Mezinárodního soudního dvora (ICJ) k výstavbě izraelské separační bariéry. Soud ji shledal nelegální. Nyní je na příslušných orgánech OSN, aby o tomto stanovisku rokovaly a rozhodly o dalších krocích.

Konflikt má dopad také na ekonomiku obou stran a životní podmínky Izraelců a Palestinců. Bolest a utrpení se tak dále prohlubují. V Izraeli dochází k hospodářské recesi, která je často popisována jako nejhorší v izraelské historii.

Naděje do budoucna

Navzdory neutěšené situaci stále existuje naděje. Většina Palestinců (72 procent) je i nadále nakloněna usmíření mezi oběma národy. Drtivá většina z nich (92 procent) podporuje důkladnou politickou reformu Palestinské samosprávy včetně snah mezinárodního společenství přimět samosprávu k přijetí hmatatelných reformních kroků.

Naděje nesvítá jen z průzkumů veřejného mínění, dokládá ji i vývoj na diplomatické scéně. Pokud budou všechny příležitosti využity, může být oživen mírový proces a dosaženo společných cílů: ukončení okupace započaté v roce 1967 a ustavení životaschopného, nezávislého palestinského státu, který může v míru existovat po boku Izraele.

Stažení Izraele

Strany nedosáhly žádného hmatatelného pokroku v naplňování požadavků „cestovní mapy“. V této situaci izraelský premiér Šaron oznámil významnou iniciativu, která předpokládá stažení izraelských ozbrojených sil z Gazy a části Západního břehu a evakuaci všech osad v pásmu Gazy a čtyř osad v severní části Západního břehu. Stažení z pásma Gazy a ukončení okupace tohoto území je v souladu s výzvami po zásadních krocích, které se ozývají již od počátku Šaronova funkčního období. Tato iniciativa je také v souladu s návrhy, které předložil loni v létě generální tajemník OSN.

Někteří Izraelci a Palestinci mají přesto námitky vůči možným dopadům této iniciativy na mírový proces. Jejich obavy sice nejsou zcela neodůvodněné, často však slouží jen jako záminka k nečinnosti. Kdyby bylo stažení správným způsobem provedeno, byla by to jedinečná příležitost nastoupit cestu k míru. Ukončení okupace Gazy by bylo vůbec nejvýznamnějším krokem k vzájemnému uznání Izraele a Oranizace pro osvobození Palestiny (PLO), zdůraznil Roed-Larsen.

Izrael & Libanon a Sýrie

K otázce vztahů mezi Izraelem a Libanonem Roed-Larsen řekl, že ačkoliv na Modré linii přetrvává atmosféra napětí a potenciální nestability, situace je od posledního jednání v Radě bezpečnosti relativně klidná. Izrael však nadále narušuje libanonský vzdušný prostor. V oblasti vztahů mezi Izraelem a Sýrií nebylo dosaženo žádného pokroku. Roed-Larasen vyjádřil naději, že obě země najdou v blízké budoucnosti vhodný způsob, jak obnovit přerušená mírová jednání. To by významnou měrou přispělo k vytvoření atmosféry příznivé pro celou oblast.

 

Válečné konflikty ohrožují 10 milonů lidí

15. června 2004 Nejvyšší představitel OSN pro humanitární pomoc varoval v Radě bezpečnosti, že je nutné zlepšit ochranu civilistů ve válečných konfilktech. V současné době je na celém světě více než10 milionů lidí ohroženo 20 probíhajícími válkami, řekl včera Radě bezpečnosti Jan Egeland, zástupce generálního tajemníka OSN pro humanitární otázky. Jan Egeland zdůraznil, že svět zatím příliš v otázce ochrany civilistů nepokročil. Humnaitárním organizacím je často znemožňován přístup do oblastí, kde se díky násilí a válkám značné množství lidí, kteří s konfliktem nemají vůbvec nic společného, ocitá v nouzi.

Válečnou zbraní zůstává sexuální násilí a řada konfliktů jde zcela mimo pozornost mezinárodních médií a vlád členských států OSN, řekl Jan Egeland. Připomněl, že 10. výročí genocidy ve Rwandě je výrazným podnětem k lepší ochraně civilního obyvatelstva v krizových oblastech. V Radě bezpečnosti vyzdvihl, že je zejména znepokojen vývojem situace v súdánském Darfuru a v severní Ugandě, upozornil ale také na neutěšenou situaci v Pobřeží slonoviny, Demokratické republice Kongo, na Haiti, v Kolumbii, Čečensku, Středoafrické republice, Afghánistánu, Iráku, na okupovaných palestinských územích a v Somálsku.

 

Multilateralismus je v zájmu nás všech

Kofi Annan

10. června 2004 Spojené národy jsou zatím naší nejlepší nadějí na dosažení stability a spravedlivého mezinárodního řádu založeného na všeobecně uznávaných pravidlech. Události minulého roku jakoby toto tvrzení několikrát zpochybnily, poslední vývoj však potvrzuje jeho pravdivost.

Systém založený na pravidlech je v zájmu všech zemí. Platí to zejména dnes, kdy se svět v důsledku globalizace výrazně zmenšil. Významným rysem většiny současných úspěšných společností se stala otevřenost. Ta ale zároveň usnadňuje přístup k vražedným zbraním a komplikuje naše snahy o potírání terorismu. Silní se proto dnes cítí být zranitelní ze strany slabých stejně tak, jako se slabí cítí být zranitelní před silnými.

Zavedení mezinárodně platných a všeobecně dodržovaných pravidel je proto v zájmu všech. Takové uspořádání však může fungovat jedině tehdy, budou-li při jejich určování brány v potaz zájmy a názory různých zemí a budou-li rozhodnutí přijímána společně. V tom tkví podstata multilateralismu a jde o jednu ze stěžejních zásad OSN.

Dnes je toto uspořádání ohroženo trojí krizí, která ohrožuje Organizaci spojených národů jako systém i USA jako vedoucí mocnost světa. V čem tato krize spočívá? Jde o krizi kolektivní bezpečnosti, krizi globální solidarity a krizi předsudků a nedůvěry.

Bezpečností krize

Bezpečnostní krize je nejvíce patrná v Severní Americe, kde se mezinárodní terorismus ukázal být výraznou hrozbou. Všichni jsme znepokojeni šířením zbraní hromadného ničení. Obáváme se, že stávající pravidla pro použití síly nám již neskýtají dostatečnou ochranu, zvláště v době, kdy hrozí propojení terorismu a zbraní hromadného ničení.

Tato krize se vyhrotila minulý rok v souvislosti s diskusí o Iráku. Na jedné straně zaznívaly názory, že vojenské síly má být užito jen jako krajního prostředku sebeobrany – ve chvíli napadení, nebo bezprostředně před ním – nebo z rozhodnutí Rady bezpečnosti. Jiní však argumentovali, že po útocích z 11. září je v některých případech nutno užít sílu preventivně, protože nelze čekat, až někdo získá zbraně hromadného ničení a použije je. To už by bylo pozdě.

Je pravdou, že kombinace globálního terorismu, zbraní hromadného ničení a existence nefunkčních a „neposlušných“ států představuje dosud nevídanou výzvu. Spojené národy nejsou a nikdy neměly být společenstvím sebevrahů. Jaký by to však byl svět, v němž by kterákoli země mohla použít vojenskou sílu bez omezení jakoukoli dohodou, jen na základě vlastního pocitu potenciálního ohrožení?

Jsem přesvědčen, že správný směr dalšího postupu je jasný, ač nebude zdaleka snadné ho v praxi naplnit. Nelze se zříci systému založeného na pravidlech, musíme ho však uzpůsobit novým podmínkám a najít odpověď na několik zásadních otázek: Za jakých podmínek smí mezinárodní společenství legitimně užít sílu formou kolektivního zákroku, aby odvrátilo nové hrozby? Kdo o tom bude rozhodovat? A jak zajistit, aby rozhodnutí byla přijata včas a byla dostatečně účinná?

V loňském roce jsem ustavil tým složený z významných osobností, které jsem pověřil, aby se zamyslely nad možným zefektivněním fungování OSN v době, kdy lidstvo potřebuje světovou organizaci více než kdy dříve. Očekávám, že do konce letošního roku předloží svá doporučení, která, jak doufám, přimějí vlády členských států přistoupit k uvážlivým rozhodnutím. Samy o sobě však takové týmy ani vlády nemohou svět změnit. Kromě dobrých nápadů je potřeba vystavit vlády států tlaku globálně smýšlejících lidí celého světa, kteří mají vize a jsou dostatečně pragmatičtí.

Nejde koneckonců jen o terorismus a zbraně hromadného ničení. Potřebujeme také lepší kritéria k zjišťování a účinnějšímu potírání zločinů proti lidskosti, abychom vyřešili častý problém příliš slabé a opožděné reakce mezinárodního společenství.

Krize solidarity

Jakkoli nahlížíme na otázku Iráku nahlížíme jakkoli, neměli bychom nikdy zapomenout na naplňování základních úkolů, jako je omezování extrémní chudoby, k nimž se členské státy zavázaly na Summitu tisíciletí před čtyřmi roky. Do roku 2015 tak má být snížen podíl obyvatel, kteří nemají přístup k nezávadné vodě, zajištěna základní školní docházka pro všechny děti, děvčata i chlapce, snížena dětska úmrtnost na polovinu a zastaveno šíření HIV/AIDS.

Samozřejmě, že ke splnění mnoha z těchto úkolů musí významnou měrou přispět vlády a obyvatelé samotných chudých zemí. Bohatší státy však musí rovněž sehrát svou nezastupitelnou úlohu. Musí se dohodnout na výši rozvojové a obchodní pomoci a způsobu oddlužení.

Krize předsudků a nedůvěry

Nesmíme připustit, abychom se nechali unést hněvem a chovali se k lidem odlišných kultur a vyznání jako k nepřátelům. Nesmíme vinit islám ani podezírat všechny muslimy, protože teroristické činy ve skutečnosti páchá jen zanedbatelné množství muslimů. Nesmíme připustit, aby se antisemitismus maskoval za projevy odporu vůči izraelské vládní politice, stejně tak nesmíme připustit, aby se jakékoli zpochybňování této politiky umlčovalo poukazem na antisemitismus. Nesmíme ani dovolit, aby se s křesťany v muslimských zemích zacházelo jako s jakousi pátou kolonou západního imperialismu.

Je nutné, abychom chránili lidská práva a vzájemnou úctu. Žijeme v době, kdy se musíme držet našich společných zásad: respektovat se vzájemně jako jedinci, kteří mají právo utvářet svou vlastní identitu a hlásit se k víře či kultuře, kterou si sami zvolí.

Náš systém tedy v prvních letech nového století stojí před třemi základními zkouškami: zkouškou kolektivní bezpečnosti, zkouškou solidarity mezi bohatými a chudými a zkouškou vzájemné úcty mezi náboženstvími a kulturami. Jsem přesvědčen, že ve všech těchto zkouškách obstojíme.

Z projevu na Harvardské univerzitě, červen 2004

 

Šéf WHO diskutoval v Praze o českém zdravotnictví i o globálních problémech

2. května  Na dvoudenní oficiální návštěvu České republiky přijel ve dnech 3. a 4. května 2004 nejvyšší představitel Světové zdravotnické organizace (WHO) I Čong-uk. Generální ředitel WHO, původem z Jižní Koreje, se během svého pobytu v ČR setkal s ministrem zadravotnictví Jozefem Kubinyim, předsedkyní sněmovního zdravotního výboru Miladou Emmerovou a bývalým prezidentem Václavem Havlem. Navštívil Poslaneckou sněmovnu, Nadaci Vize 97, národní jednotku dohledu nad TBC a Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. V pražském Karolinu převzal ocenění Purkyňovy lékařské společnosti.

„Česká republika zvládá dobře boj s tuberkulózou a mohla by být nápomocna okolním zemím, kde je situace horší. Nemoc by se tak mohla do země znovu dostat, zvláště s ohledem na vstup země do Evropské unie, kdy je pohyb obyvatelstva po Evropě mnohem volnější, řekl po setkání s ministrem zdravotnictví I Čong-uk novinářům. Na schůzce s ministrem diskutoval nejvyšší představitel WHO o spolupráci s ČR. Ministr Kubinyi vidí v rámci WHO velký prostor pro spolupráci, především pak ve společné ochraně zemí před biologickými, chemickými a nukleárními zbraněmi. Další možnosti jsou v oblasti vzdělávání odborníků ze střední a východní Evropy v ČR a v pomoci českých expertů ve východní Evropě i v jiných regionech světa, kde je to zapotřebí. Dalším námětem rozhovoru byly problémy financování zdravotnictví. Ty se podle generálního ředitele WHO I Čong-uka týkají všech zemí. Země všech kontinentů procházejí obdobím, kdy hledají rovnováhu mezi vlivem státu a občana, řekl novinářům. Ministr Kubinyi ve stručnosti seznámil šéfa WHO také se svými reformními záměry.

O situaci ve výskytu TBC v České republice informoval vedoucí národní jednotky pro dohled nad TBC Luděk Trnka a seznámil generálního ředitele WHO s výsledky pilotní studie vyhledávání TBC mezi bezdomovci. I Čong-uk si prohlédl také snímkovací autobus, který jezdí za bezdomovci. Za dva roky tak bylo ze 3000 pražských bezdomovců vyšetřeno 2500. K nemocničnímu léčení bylo přijato 45, z nich polovina měla velmi nakažlivou formu nemoci. Česká republika patří do skupiny zemí s nejmenším výskytem TBC, loni bylo hlášeno 936 případů tuberkulózy dýchacího ústrojí a 145 případů jiných orgánů, řekl vedoucí národní jednotky během setkání s generálním ředitelem WHO.

Generální ředitel WHO I Čong-uk se setkal také s bývalým prezidentem Václavem Havlem a jeho chotí Dagmar. Hovořili o rozvoji medicíny i o nových nemocech, jako jsou AIDS, SARS a další infekce. Václav Havel se podle zástupkyně WHO v ČR Aleny Šteflové zajímal také o to, jaké má WHO možnosti ovlivnit chování vlád jednotlivých zemí. I Čong-uk se svěřil, že velice ctí českého exprezidenta za jeho činnost v oblasti lidských práv, a jelikož považuje zdraví za hodnotu lidského práva, přál si s exprezidentem promluvit. Zajímal se také o projekt nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 zaměřený na včasnou diagnózu a prevenci rakoviny tlustého střeva a konečníku.

S vedoucí AIDS centra na Bulovce Marií Staňkovou hovořil šéf WHO o epidemii AIDS. Vyzdvihl programy péče o HIV pozitivní v České republice, která patří k zemím s nejnižším počtem nemocných a nakažených HIV/AIDS. Upozornil zároveň na hrozivou situaci zejména v jižní části afrického kontinentu a na prudký nárůst epidemie v Asii, Rusku a dalších zemích bývalého Sovětského svazu.

V závěrečný den své návštěvy České republiky byl generální ředitel Světové zdravotnické organizace přijat za čestného člena Purkyňovy lékařské společnosti. V pražském Karolinu při té příležitosti převzal od předsedy společnosti profesora Jaroslava Blahoše Purkyňovu medaili. Čeští lékaři tak ocenili přínos I Čong-uka v boji proti tuberkulóze, HIV/AIDS a při prosazování preventivního očkování dětí. „Jsem poctěn, toto ocenění pro mně znamená velmi mnoho,“ řekl šéf WHO.

Česká republika je dlouholetým členem WHO a nyní i členem EU a jako taková může podle generálního ředitele WHO I Čong-uka podpořit významným způsobem aktivity WHO. Z návštěvy šéfa WHO vyplývá, že existují zejména perspektivy spolupráce například v Africe, konkrétně v Namíbii a Botswaně. I Čonk-uk ocenil nabídku české vlády na vzdělávání odborníků z rozvojových zemí v ČR. Z Prahy šéf WHO odjel s nabídkou českých lékařů i institucí na spolupráci v oborech epidemiologie, kardiologie, transplantační medicíny a ve vzdělávání lékařů.

 

Genocidě musíme umět zabránit

Kofi Annan

7. dubna 2004 Nikdy nesmíme zapomenout na naše kolektivní selhání, když se nám nepodařilo ochránit více než osm set tisíc bezbranných žen, dětí a mužů, kteří byli před deseti lety zabiti ve rwandě. podobné zločiny již nelze odčinit, podobná selhání již nelze napravit. mrtvým nelze vrátit jejich životy.

Všichni musíme přijmout vlastní díl odpovědnosti. Sekretariát OSN, Rada bezpečnosti, členské státy ani mezinárodní sdělovací prostředky nevěnovaly dostatečnou pozornost sílícím signálům blížící se katastrofy. O nedostatku včasných opatření ani nemluvě.

Když si připomínáme tyto tragické události, neměli bychom otázku „Proč nikdo nezakročil?“ směřovat pouze na Organizaci spojených národů a její členské státy. Všichni tehdejší světoví aktéři by se měli zeptat sami sebe: „Co více jsem mohl/a učinit? Jak bych reagoval/a příště? Co dělám nyní pro to, aby už se příště nic podobného neopakovalo?“ Od okamžiku, kdy jsem se stal generálním tajemníkem, mi ležely právě tyto otázky na srdci více než cokoli jiného. Svým nástupcům bych proto chtěl zanechat světovou organizaci, která bude lépe vybavená k prevenci genocidy a zároveň schopná rozhodných kroků k jejímu zastavení. Mnoho kroků, které jsem ve funkci generálního tajemníka učinil, bylo motivováno právě tímto směrem. Vím však, že mé úsilí je nedostatečné. Nebezpečí genocidy je nadále děsivě reálné. Proto za jediný adekvátní způsob, jak si OSN může připomenout oběti, které v roce 1994 vlastní nečinností nechala zemřít, považuji vytvoření „Akčního plánu prevence genocidy“ pro celý systém OSN. Realizace takového plánu vychází z doporučení nezávislého vyšetřovacího týmu, který se v roce 1999 zabýval činností OSN během genocidy ve Rwandě. Akční plán systému OSN lze shrnout do pěti klíčových bodů:

1. Prevence ozbrojených konfliktů

Ke genocidě téměř vždy dochází během válečných konfliktů. V podmínkách války i zdánlivě tolerantní jedinci začnou některé ze svých spoluobčanů jednostranně vnímat jako nepřátele. Ve většině případů navíc tito jedinci akceptují, že i civilisté mohou být zabíjeni či zraňováni, a to navzdory veškerému úsilí o zamezení takzvaným „civilním škodám“. Válečné konflikty vyžadují naši zvýšenou pozornost, protože se mohou snadno proměnit ve zcela jiný svět s jinými morálními měřítky. V tomto prostředí mohou být celé komunity označeny za nepřátelské a jejich životy mohou být považovány za zcela bezcenné. Odtud už je jen krok k cílenému vyhlazování, už jen jeden krok ke genocidě.

Jedním z nejlepších způsobů, jak snížit riziko genocidy, je řešení příčin válečných konfliktů. Musíme státům pomoci posílit schopnost předcházet konfliktům na místní i celostátní úrovni. Musíme být aktivnější na regionální úrovni a předcházet tak přelévání konfliktů z jedné země do druhé. Musíme věnovat více pozornosti problémům životního prostředí a sporům o přístup k přírodním zdrojům. Ve spolupráci s mezinárodními finančními institucemi, občanskou společností a soukromým sektorem musíme mladým lidem zajistit přístup ke vzdělání a práci. Musíme hájit práva menšin, jelikož menšiny bývají nejčastějším cílem genocidy. Těmito i dalšími prostředky musíme odstraňovat kořeny násilí a genocidy: nenávist, nesnášenlivost, rasismus, tyranii.

2. Ochrana civilistů v ozbrojených konfliktech

V místech, kde se nám nepodaří zabránit konfliktu, musí být jednou z největších priorit ochrana civilistů. Znepřáteleným stranám v jakémkoli konfliktu, a to nejen státům ale i nestátním aktérům, musíme neustále připomínat jejich povinnost zakotvenou v mezinárodním humanitárním právu: chránit civilní obyvatele před násilím. Tato povinnost byla nyní schválena Radou bezpečnosti a celý systém OSN pracuje na vytvoření platformy umožňující přijímat opatření na ochranu civilistů. Praktické uplatnění této platformy však nebude snadné. Stále se zvyšuje počet konfliktů, v nichž se civilisté nestávají obětmi pouze proto, že se ocitnou uprostřed palby. Když je válka vedena proti celé společnosti, stávají se právě civilisté stále častěji přímými terči násilí a znásilňování.

Příslušníci mírových sborů OSN jsou nyní stále častěji oprávněni použít sílu také na ochranu svého mandátu. Tento mandát často explicitně zahrnuje ochranu místních civilistů. Příkladem ze současnosti může být konžská provincie Ituri, kde je možnost eskalace etnických nepokojů v genocidu evidentní. V loňském roce se situace stabilizovala díky včasnému zásahu Evropské unie s mandátem Rady bezpečnosti. V současné době jsou místní ozbrojené milice drženy pod kontrolou mírových sborů OSN.

3. Ukončení beztrestnosti

Pachatelé hrůzných zločinů genocidy nesmí zůstat na svobodě, ale musí se ze svého jednání zodpovídat. Proto je nezbytně nutné vytvořit a udržovat v chodu razantní národní i mezinárodní soudní systém, který bude schopen takové zločiny trestat.

Kromě rwandského národního soudního systému, který odsoudil mnoho osob zodpovědných za genocidu, působí paralelně také Mezinárodní trestní soud pro Rwandu (ICTR), jenž vynesl řadu klíčových rozsudků. Jsou jasným signálem pro všechny, kdo by se chtěli dopouštět genocidy v jiných zemích. ICTR je prvním mezinárodním soudem, který někoho odsoudil za spáchání zločinu genocidy; prvním soudem vůbec, který z genocidy obvinil bývalého předsedu vlády; prvním soudem, který konstatoval, že zločinu znásilnění bylo používáno jako součásti genocidy; a prvním soudem, který odhalil, že novináři podněcující obyvatelstvo ke genocidě sami nesou odpovědnost za tento zločin.

4. Včasné a jasné varování

Jedním z důvodů našeho selhání ve Rwandě byla skutečnost, že jsme si předem nebyli vědomi reálnosti hrozby genocidy. Když genocida vypukla, trvalo nám příliš dlouho, než jsme dokázali tento zločin rozpoznat a nazvat ho pravým jménem.

Pokud snahu o předcházení a zamezování zločinu genocidy myslíme vážně, pak se nesmíme nechat zviklat argumenty striktních zastánců litery zákona o tom, zda konkrétní zvěrstvo odpovídá definici genocidy či nikoliv. Často by totiž ve chvíli, kdy se o tom konečně přesvědčíme, mohlo být už pozdě. Musíme umět rozpoznat varovné signály, které jí předcházejí. Zde mohou klíčovou roli sehrát skupiny občanské společnosti, protože jejich zprávy jsou většinou prvním upozorněním na blížící se katastrofu. Příliš často se však těmto zprávám věnuje jen malá pozornost.

Systém OSN pro lidská práva má v této otázce svou zvláštní odpovědnost. Komise pro lidská práva, její smluvní orgány a úřad vysokého komisaře pro lidská práva by měly být schopny včas vysílat varovné signály. Faktem je, že zvláštní zpravodaj pro mimosoudní popravy, který byl ve Rwandě rok před vypuknutím genocidy, upozorňoval na mnoho znepokojivých příznaků. Avšak nikdo jim nevěnoval dostatečnou pozornost.

Naším úkolem je systematicky shromažďovat všechny důležité informace, abychom mohli lépe pochopit složité situace. Vytvořil jsem proto funkci zvláštního poradce pro prevenci genocidy, který bude mým prostřednictvím informovat Radu bezpečnosti, Valné shromáždění a Komisi pro lidská práva.

5. Jednat rychle a rozhodně

Často nám chybí politická vůle jednat i v takových případech, kdy máme dost varovných signálů. Kdokoliv, kdo páchá genocidu, dopouští se zločinu proti celému lidstvu. Proto musíme reagovat přijetím rázných opatření na svou obranu. Nejvhodnějším nástrojem na obranu lidstva musí být Spojené národy a zejména Rada bezpečnosti. V této souvislosti musím zmínit, že s nezávislými experty jmenovanými Komisí pro lidská práva sdílím vážné znepokojení nad zprávami o míře porušování lidských práv a o humanitární krizi v súdánském Darfuru.

Ani dnes, ani v budoucnosti si nemůžeme dovolit čekat, než dojde k nejhoršímu. Nečekejme na okamžik, kdy jedinou alternativou vojenského zákroku bude psaní zbytečných prohlášení nebo krutá lhostejnost. Berme prevenci genocidy vážně. Jedině tak uctíme památku obětí ze Rwandy. Jedině tak můžeme zachránit příští možné oběti.

 

Věda musí sloužit všem národům

Kofi Annan

26. února 2004 Svět ve 21. století staví před všechny státy světa zásadní otázky spojené s vědeckotechnickým rozvojem. Jak nejlépe stimulovat růst informační ekonomiky? Jak předcházet na globální i místní úrovni ničení životního prostředí? Jak nejefektivněji zavádět nové technologie, potírat terorismus a reagovat na šíření nových chorob? Dnes si žádný stát, který chce formulovat své politické strategie na základě znalostí a následně přijímat účinná opatření, nemůže dovolit opomíjet budování vlastních kapacit v oblasti vědy a technologií.

Na Summitu tisíciletí v září 2000 přijali vedoucí představitelé států celého světa Miléniovou deklaraci, která obsahuje soubor společných cílů týkajících se klíčových problémů současnosti. Jejich jádrem je osm tzv. rozvojových cílů milénia (www.un.org/millenniumgoals), mezi něž patří snížení počtu extrémně chudých lidí na polovinu či zastavení šíření HIV/AIDS a zajištění základního vzdělání pro všechny, vše do roku 2015. Miléniové cíle jsou jednoduchým, avšak silným apelem, jemuž může snadno porozumět každý od Nairobi až po Dillí.

Plnění těchto cílů je však zatím přinejlepším nejednoznačný. Příčin je celá řada. Patří k nim mimo jiné pomalý růst globální ekonomiky, pomalý postup reforem v rozvojových zemích a nedostatečná podpora ze strany zemí vyspělých. Je zapotřebí vytvořit funkční partnerství mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi, jehož součástí bude i spolupráce na poli vědy a technologií. Spolupráce vědeckých společností z různých zemí a regionů vytváří obrovský znalostní a expertní potenciál. Pokud budou mít všechny země k tomuto širšímu vědeckému společenství přístup, získají možnost rozvíjet vlastní vědecký výzkum. Veřejnost v těchto zemích se bude moci zapojit do otevřené diskuse o přínosu i případných rizicích nových technologií, jako jsou například genetické inženýrství či nanotechnologie. Umožní to přijímat kvalifikovaná rozhodnutí o jejich zavádění do každodenního života.

Žijeme ve věku nových příležitostí, díky nimž se mohou všechny národy účastnit velkého dobrodružství vědy a technologie. Objevují se nové modely vědeckých vzdělávacích programů. Například Program přátelé vědy (Programa Amigos de la Ciencia) v Chile (www.gener.cl/comunidad/ciencia.shtml), který umožňuje dětem z chudších vrstev učit se o vědě a podporuje jejich zájem o ni i na dalších stupních vzdělání. Jiný příklad představuje program amerického Národního centra pro vědecké zdroje (U.S. National Science Resources Center) (www.si.edu/nsrc), který je zaměřen na propojování nových poznatků s každodenním životem. Nové formy komunikace dnes umožňují vědcům i v nejméně rozvinutých zemích, aby se zapojili do projektů svých kolegů v sousedních státech, ale i na opačné straně zeměkoule. Například projekt Science and Development Network (www.SciDev.net) se sídlem v Londýně dává rozvojovému světu k dispozici aktuální informace z různých vědeckých oborů a angažuje se v budování regionálních institučních sítí.

Tyto snahy jsou povzbudivé, ale zdaleka ne dostačující. Ke splnění vytyčených cílů je třeba maximálně využít lidskou kreativitu, důvtip a vynalézavost. Nedávno vydaná zpráva „Invencí za lepší budoucnost: Strategie budování celosvětových kapacit ve vědě a technologiích“ (Inventing a Better Future) (www.interacademycouncil.net/streport) přichází s novými iniciativami na posílení vědeckého potenciálu v mnoha zemích světa a na podporu globální spolupráce. Zpráva je výsledkem práce mezinárodního týmu světově uznávaných vědců sdružených v InterAcademy Council (IAC). Tato mezinárodní vědecká síť je částečně odpovědí na mé výzvy, aby vědecké instituce pobízely nejlepší vědce k poskytování odborných informací a poznatků OSN a dalším mezinárodním organizacím. Zpráva doporučuje, aby každá země vypracovala vlastní vědecké strategie v souladu s místními prioritami, jež by zahrnovaly podporu základního výzkumu, vzdělání a školení v klíčových oborech. Navrhuje, aby rozvojové státy vyčlenily alespoň 1 až 1,5% svého HDP na oblast vědy a technologií.

Další zpráva IAC, která vyjde v létě, přinese konkrétní doporučení jak využít vědeckých poznatků k posílení zemědělské výroby v Africe. Na vypracování zprávy se podílí tým odborníků z Afriky a dalších regionů. Společně se snaží hledat řešení otázek, které mají zásadní význam pro život stovek milionů Afričanů.

Úsilí IAC je jasným důkazem toho, že myšlenka globálního partnerství je ve vědeckých společenstvích celého světa živá a těší se podpoře. Doufám, že této situace využijeme a že se globální partnerství rozšíří na všechny oblasti lidského konání.

Článek vyšel dne 13. února 2004 v časopise Science, 26. února 2004 ho v České republice otiskly HN

 

Generální tajemník OSN v Evropě

V Evropském parlamentu převzal cenu Andreje Sacharova, upozornil na potřebu lepší migrační politiky EU a ocenil letošní rozšíření EU

30. ledna 2004 Generální tajemník OSN Kofi Annan ukončil o víkendu desetidenní návštěvu evropského kontinentu a vrací se zpět do New Yorku. Jeho cesta zhrnovala Baden-Baden v Německu, švýcarskou Ženevu, Stockholm, Paříž a naposledy Brusel, kde se kromě jiného setkal s předsedou EP Patem Coxem a zavítal také do nově otevřeného – historicky prvního – regionálního informačního centra OSN (RUNIC). RUNIC Brusel nahradil dne 1. ledna 2004 devět informačních center OSN v metropolích zemí západní Evropy, která se uzavřela poslední den roku předešlého (Paříž, Brusel, Londýn, Madrid, Řím, Kodaň, Atény, Lisabon, Bonn).

Z projevu v EP

„Dnešní Evropská unie je příkladem tolerance, ochrany lidských práv a mezinárodní spolupráce. Dne 1. května bude tento příklad ještě lepší. S rozšířením EU na 25 členů vytvoří Evropa spojovník mezi východem a západem, který se ještě nedávno zdál nemožný. Rozšíření unie je nejlepším pohonem pro mír na kontinentu.“ …

„Uzavřená EU by znamenala sobečtější, chudší, slabší a starší Evropu. Otevřená Evropa bude spravedlivější, bohatší, silnější a mladší – pokud budete schopni dobře řídit migrační politiku,“ řekl mimo jiné Kofi Annan v Bruselu.

 

Evropa potřebuje přistěhovalce

Kofi Annan

29. ledna 2004 Jednou z největších zkoušek, kterým bude Evropská unie v nadcházejících letech a desetiletích čelit, je problém přistěhovalectví. Pokud se této výzvy společnosti evropských států dobře zhostí, bude pro jejich země přistěhovalectví obohacením a posilou. V opačném případě je čeká pokles životní úrovně a zvýraznění sociálních rozdílů.

O tom, že evropské státy přistěhovalce potřebují, nemůže být pochyb. Průměrná délka života zde narůstá a rodí se čím dál méně dětí. Bez přistěhovalectví se celkový počet obyvatel budoucích 25 členských států EU sníží ze současných 450 milionů na 400 milionů v roce 2050.

V této situaci se nenachází pouze Evropská unie.Také Japonsko, Rusko či Jižní Korea mají podobné neutěšené vyhlídky: nedostatek pracovních sil v některých profesích, neschopnost zajistit služby, slábnoucí ekonomika a stagnace společnosti. Přestože přistěhovalectví samo o sobě problém nevyřeší, je stěžejní součástí jakéhokoli řešení.

Je jisté, že pro obyvatele jiných kontinentů bude i nadále lákavé přijíždět do Evropy a usazovat se zde. V dnešním nevyrovnaném světě je pro mnoho Asiatů a Afričanů nemožné pozvednout vlastní život na úroveň, kterou Evropané již považují za samozřejmou. Není proto divu, že pro mnohé z nich je Evropa místem otevřených příležitostí, kde touží začít nový život. Ostatně stejným způsobem v minulosti lákala vidina Nového světa desítky milionů chudých, avšak podnikavých Evropanů.

Každá země má právo rozhodovat o tom, zda přijímat či nepřijímat přistěhovalce (na rozdíl od uprchlíků, kteří mají podle mezinárodního práva nárok na ochranu). Od Evropanů by však bylo nemoudré zavírat před přistěhovalci své brány. Nejenže by tím poškodili své dlouhodobé ekonomické a sociální vyhlídky, ale také by nutili stále více lidí k tomu, aby do Evropy pronikali zadními vrátky – prostřednictvím žádostí o politický azyl (čímž se přetěžuje systém určený pro ochranu uprchlíků, kteří utíkají ze strachu před perzekucí), či ilegálně, s pomocí pašeráků (často za cenu ohrožení života či zdraví při zoufalých pokusech o překračování hranic v lodích, nákladních autech, vlacích či letadlech).

Ilegální přistěhovalectví je skutečným problémem a členské státy musí spojit své síly, aby jej zastavily. Zejména je třeba tvrdě zasáhnout proti organizovaným skupinám pašeráků a překupníků, kteří zneužívají bezmocné oběti a podkopávají právní řád. Boj proti ilegálnímu přistěhovalectví by však měl být součástí mnohem rozsáhlejší strategie. Státy by měly vytvořit podmínky pro legální přistěhovalectví, dokázat těžit z jeho pozitiv a zároveň ručit za dodržování všech základních lidských práv přistěhovalců.

I pro chudé země může být přistěhovalectví přínosné. Například v roce 2002 poukázali přistěhovalci do rozvojových zemí více než 88 miliard USD, což je o 54 procent více než 57 miliard USD, které tyto země obdržely v podobě rozvojové pomoci.

Otázka migrace se proto týká všech zemí a vyžaduje větší mezinárodní spolupráci. Nedávno ustavená Globální komise pro mezinárodní migraci, které společně předsedají významné osobnosti ze Švédska a Jihoafrické republiky, může pomoci při tvorbě mezinárodních norem a lepších strategií řízení migrace. Jsem si jist, že komise přijde s kvalitními podněty. Doufám, že si získají podporu jak zemí, odkud přistěhovalci přicházejí, tak těch, které je přijímají.

Řízená migrace však není pouze otázkou otevření dveří a spojení sil na mezinárodní úrovni. Každá země musí také vynaložit úsilí směřující k zapojení nově příchozích do společnosti. Přistěhovalci se musí přizpůsobit nové společnosti. Přizpůsobit se však musí i společnost samotná. Mají-li přistěhovalci nové státy spíše obohatit než destabilizovat, bude nutné přijít s novými strategiemi jejich integrace.

Každá země se bude s těmito úkoly vyrovnávat v souladu s vlastními podmínkami a kulturou. Neměli bychom však zapomínat na to, že miliony přistěhovalců se již staly nesmírným přínosem pro moderní evropské společnosti. Mnoho z nich se stalo čelnými představiteli v oblasti politiky, vědy, vzdělání, sportu a umění. Jiní jsou méně známí, ale i jejich úloha je nezastupitelná. Bez nich by v mnoha zdravotních zařízeních chyběly pracovní síly, mnoho rodičů by nemělo pomocnice v domácnosti a nemohlo by se tudíž plně věnovat své práci, a mnoho pracovních míst v oblasti služeb a výroby by bylo neobsazených. Přistěhovalci jsou klíčem k řešení, nikoliv jádrem problému.

Všichni, komu leží na srdci budoucnost Evropy a lidská důstojnost, by se měli jasně vzepřít tendenci dělat z přistěhovalců obětní beránky, na které se svede vina za sociální problémy. Drtivou většinu přistěhovalců tvoří pracovití, odvážní a odhodlaní lidé. Nechtějí se nechat hostit na cizí účet. Chtějí pro sebe a své rodiny získat spravedlivou příležitost. Nejsou to zločinci ani teroristé. Řídí se zákony. Nechtějí žít vyloučeni ze společnosti. Chtějí se integrovat a přitom si ponechat svou vlastní identitu.

V 21. století přistěhovalci potřebují Evropu, ale Evropa také potřebuje přistěhovalce. Pokud se Evropa uzavře, bude čím dál tím skoupější, chudší, slabší a starší. Pokud se více otevře, bude spravedlivější, bohatší, silnější a mladší. Ovšem jen za předpokladu, že se jí podaří přistěhovalectví správně řídit.

Článek vychází z projevu, který Kofi Annan přednesl 29. ledna 2004 v Evropském parlamentu.

 

Generální tajemník OSN – Novoroční poselství 2004

Milí přátelé – obyvatelé Spojených národů,

Vaše organizace, jíž mám tu čest sloužit, právě zažila jeden z nejtěžších roků své existence.

Prošli jsme válkou v Iráku a hlubokým rozkolem mezi státy v otázce války a míru. Při bombovém útoku 19. srpna na naše bagdádské sídlo jsme ztratili několik našich nejlepších a nejmilovanějších kolegyň a kolegů.

Tyto události odvedly pozornost světových politiků od dalších hrozeb – hrozeb, které jsou pro většinu lidí bezprostřednější a skutečnější. Mám na mysli hrozby extrémní chudoby, hladu, nezabezpečené pitné vody, ničení životního prostředí a endemických a infekčních nemocí. Tato nebezpečí obcházejí celou naši planetu. Zabíjí každoročně miliony a miliony lidí. Ničí celé společnosti. A rozněcují rozkoly a zoufalství.

Po roce války a rozdělení je čas zaměřit naši energii na zdraví lidí a kvalitu jejich života. Je na čase zajistit, aby chudé země dostaly skutečnou příležitost k rozvoji. A je na čase, abychom učinili rozhodující kroky k záchraně zdrojů naší planety. Ano, musíme bojovat proti terorismu. Ano, musíme zabránit šíření smrtících zbraní.

Řekněme ale také ano rozvoji. A dejme naději těm, kdo strádají. Bez rozvoje a bez naděje nemůžeme dosáhnout míru.

Před třemi lety se na Summitu tisíciletí zavázali lídři všech států k poskytnutí takové naděje. Sami vytyčili konkrétní, časově určené cíle – rozvojové cíle nového milénia. K dosažení těchto cílů potřebujeme pouhý zlomek toho, co svět utrácí za zbraně. Navíc by to znamenalo naději pro miliony a více bezpečnosti pro nás pro všechny.

V roce 2003 jsme se ke splnění daných slibů nepřiblížili. Naopak, svět byl rozdělen válkou. Rok 2004 musí být jiný. Musí to být rok, kdy se vydáme jiným směrem.

Můžeme zvrátit vývoj epidemie AIDS, pokud se budeme držet iniciativy „3 x 5“, plánu Světové zdravotnické organizace, podle něhož by do roku 2005 měly přístup k antiretrovirální péči 3 miliony lidí.

Je to náročný cíl, ale lze ho dosáhnout, pokud se bohaté země, chudé a postižené země, vlády, občanská společnost, soukromý sektor a systém OSN spojí ve společném úsilí a pokud bude dostatečně naplněn Globální fond pro boj proti AIDS, tuberkulóze a malárii.

Můžeme uspět v boji proti hladu, pokud budeme všichni spolupracovat tak, aby se existující zásoby potravin dostaly k hladovějícím, a pomůžeme Africe, aby dokázala vyrobit více potravin, kterých se nedostává.

Můžeme také zvrátit vývoj v mezinárodním obchodu, pokud vlády dodrží své sliby a umožní, aby se současné vyjednávání stalo skutečným vyjednáváním o rozvoji.

Nepotřebujeme další sliby. Potřebujeme, aby sliby již učiněné začaly být naplňovány. To by měla být naše novoroční rezoluce.

Přeji Vám šťastný nový rok!

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

2003


Novoroční poselství 2004

Generální tajemník OSN

Milí přátelé – obyvatelé Spojených národů,

Vaše organizace, jíž mám tu čest sloužit, právě zažila jeden z nejtěžších roků své existence.

Prošli jsme válkou v Iráku a hlubokým rozkolem mezi státy v otázce války a míru. Při bombovém útoku 19. srpna na naše bagdádské sídlo jsme ztratili několik našich nejlepších a nejmilovanějších kolegyň a kolegů.

Tyto události odvedly pozornost světových politiků od dalších hrozeb – hrozeb, které jsou pro většinu lidí bezprostřednější a skutečnější.

Mám na mysli hrozby extrémní chudoby, hladu, nezabezpečené pitné vody, ničení životního prostředí a endemických a infekčních nemocí.

Tato nebezpečí obcházejí celou naši planetu.

Zabíjí každoročně miliony a miliony lidí.

Ničí celé společnosti.

A rozněcují rozkoly a zoufalství.

Po roce války a rozdělení je čas zaměřit naši energii na zdraví lidí a kvalitu jejich života.

Je na čase zajistit, aby chudé země dostaly skutečnou příležitost k rozvoji.

A je na čase, abychom učinili rozhodující kroky k záchraně zdrojů naší planety.

Ano, musíme bojovat proti terorismu. Ano, musíme zabránit šíření smrtících zbraní.

Řekněme ale také ano rozvoji. A dejme naději těm, kdo strádají.Bez rozvoje a bez naděje nemůžeme dosáhnout míru.

Před třemi lety se na Summitu tisíciletí zavázali lídři všech států k poskytnutí takové naděje. Sami vytyčili konkrétní, časově určené cíle – rozvojové cíle nového milénia. K dosažení těchto cílů potřebujeme pouhý zlomek toho, co svět utrácí za zbraně. Navíc by to znamenalo naději pro miliony a více bezpečnosti pro nás pro všechny.

V roce 2003 jsme se ke splnění daných slibů nepřiblížili. Naopak, svět byl rozdělen válkou. Rok 2004 musí být jiný. Musí to být rok, kdy se vydáme jiným směrem.

Můžeme zvrátit vývoj epidemie AIDS, pokud se budeme držet iniciativy „3 x 5“, plánu Světové zdravotnické organizace, podle něhož by do roku 2005 měly přístup k antiretrovirální péči 3 miliony lidí.

Je to náročný cíl, ale lze ho dosáhnout, pokud se bohaté země, chudé a postižené země, vlády, občanská společnost, soukromý sektor a systém OSN spojí ve společném úsilí a pokud bude dostatečně naplněn Globální fond pro boj proti AIDS, tuberkulóze a malárii.

Můžeme uspět v boji proti hladu, pokud budeme všichni spolupracovat tak, aby se existující zásoby potravin dostaly k hladovějícím, a pomůžeme Africe, aby dokázala vyrobit více potravin, kterých se nedostává.

Můžeme také zvrátit vývoj v mezinárodním obchodu, pokud vlády dodrží své sliby a umožní, aby se současné vyjednávání stalo skutečným vyjednáváním o rozvoji.

Nepotřebujeme další sliby. Potřebujeme, aby sliby již učiněné začaly být naplňovány. To by měla být naše novoroční rezoluce.

Přeji Vám šťastný nový rok!

Kofi Annan

 

OSN ocenila české dobrovolníky

Do misí a programů OSN bylo vysláno již 112 dobrovolníků z ČR

5. prosince 2003 Organizace spojených národů ocenila práci českých dobrovolníků. Na setkání v Informačním centru OSN v Praze, které zorganizovalo české Národní kontaktní místo pro dobrovolníky OSN ve spolupráci s Informačním centrem OSN, poděkoval zástupce OSN v České republice Andreas Nicklisch dobrovolníkům z České republiky, kteří se zůčastnili nebo účastní misí OSN po celém světě. Ředitelka Národního kontaktního místa pro UNV Vladislava Šplíchalová vyzdvihla, že počet českých dobrovolníků OSN vzrůstá, a že Češi patří mezi nejlépe připravené odborníky v náročných dobrovolnických programech OSN.

Misí a programů OSN se od roku 1995, kdy spolupráce mezi ČR a UNV započala, zúčastnilo 112 dobrovolníků z Česka. Jen v letošním roce bylo v misích OSN umístěno 17 českých dobrovolníků. „Spolupráce mezi ČR a UNV, která je koordinována MZV ve prospěch priorit zahraniční pomoci České republiky, je na velmi dobré úrovni,“ řekla na setkání ředitelka kontaktního místa UNV Vladislava Šplíchalová. Zároveň vyzvala přítomné dobrovolníky, aby byli aktivní, aby se připomínali, obnovovali své kontaktní informace, protože rozhodnutí o nástupu na mise se dělají často doslova „v poslední minutě“. Ocenila zájem českých dobrovolníků o účast na misích OSN i výsledky jejich práce.

Sami dobrovolníci, kteří se zúčastnili misí a programů OSN např. v Džibutsku, na Východním Timoru, v Bosně, Kosovu, Kongu, Sierra Leone, na Zanzibaru a v mnoha dalších zemích, pak mezi sebou neformálně diskutovali o svých zkušenostech.

Národní kontaktní místo pro UNV (NKM) je bezplatná služba pro českou veřejnost o projektech UNV a možnostech uplatnění českých odborníků v programech OSN. Databáze dobrovolníků NKM obsahuje na 400 záznamů. Na rozdíl od všeobecného mínění, že se jedná o mladé, nezkušené lidi, kteří se rozhodli vyplnit volný čas dobrovolnickou pomocí a získáváním zkušeností, jsou dobrovolníci OSN lidé na vysoké profesionální úrovni, velmi dobře jazykově vybavení, schopní orientovat se v cizím prostředí, s manažerskými schopnosti a zřetelnou motivací uplatnit své odborné znalosti a dovednosti ve prospěch rozvoje.

Dobrovolnická práce zůstává často mimo záběry televizních kamer, avšak téměř žádná humanitární nebo sociální činnost se neobejde bez práce aktivních lidí, kteří v zájmu druhých neváhají obětovat svůj čas, své prostředky, své znalosti a dovednosti bez nároku na honorář. V roce 1985 vyzvalo Valné shromáždění OSN členské státy, aby byl 5. prosinec připomínán jako Mezinárodní den dobrovolníků. Význam dobrovolnictví i zásluhou tohoto dne neustále roste. Rok 2001 určila Organizace spojených národů jako Mezinárodní rok dobrovolníků, aby tak vzdala hold nezištné práci milónů lidí na všech kontinentech. „Dobrovolníci se neptají: „proč?“, ale „kdy?“, „kde?“ a „jak?“. Tito odevzdaní a stateční jedinci jsou důležitými partnery pro vytvoření lepšího, spravedlivějšího a bezpečnějšího světa,“ prohlásil ve svém letošním poselství dobrovolníkům všech kontinentů generální tejemník OSN Kofi Annan. Dobrovolníci OSN (United Nations Volunteers – UNV) je organizací OSN na podporu globálního rozvoje. Operuje v rámci Rozvojového programu OSN (UNDP). Každý rok se více než 5 000 dobrovolníků OSN z více než 150 zemí podílí na humanitárních a sociálních programech celého systému OSN.

 

Mezinárodní systém nefunguje tak, jak by měl

Kofi Annan

13. září 2003 Generální tajemník OSN každoročně podává zprávu o pokroku v naplňování globálních cílů vytyčených v Miléniové deklaraci v oblasti míru a bezpečnosti, lidských práv a udržitelného rozvoje. Deklarace byla v září roku 2000 schválena na Summitu tisíciletí všemi členskými státy OSN. Ve své zprávě za rok 2003 generální tajemník Kofi Annan zmiňuje následující body ve vztahu k rozvojovým cílům:

  • Rychlý postup v některých oblastech naznačuje, že rozvojové cíle jsou sice ambiciózní, ale rozhodně splnitelné pro téměř všechny státy světa.
  • Rostoucí politická a finanční podpora v prioritních rozvojových oblastech – jako například boj proti AIDS – je důkazem existujícího potenciálu pro rychlou mobilizaci zdrojů nutných pro řešení globálních problémů.
  • Z určitých současných trendů však vyplývá, že podstatné části světa riskují, že se naplnění rozvojových cílů ani zdaleka nepřiblíží.
  • Je naléhavě nutné, aby političtí vůdci obnovili své závazky k zpřístupnění trhů, zvýšení pomoci a odpuštění dluhů rozvojovým zemím s cílem dosáhnout snížení extrémní chudoby.

Zpráva generálního tajemníka OSN

Předložil jsem Valnému shromáždění výroční zprávu o naplňování Miléniové deklarace, jež každoročně tuto zprávu vyžaduje proto, aby bylo zřejmé, jak si členské státy vedou při naplňování závazků, které učinily na Summitu tisíciletí před třemi lety. Mezi tyto závazky patří rozvojové cíle milénia, i celá řada dalších otázek, včetně otázek míru, bezpečnosti a odzbrojení.

Co se týče rozvojových cílů, zaznamenali jsme jisté pozitivní výsledky. Od roku 2000 se podařilo dosáhnout lepší shody v tom, co je třeba dělat. Pokud udržíme a případně ještě posílíme směr a rychlost vývoje uplynulých tří let, bude možné do roku 2015 naplnit stanovené cíle. Závisí to však na odhodlání členských států naplňovat závazky, které učinily. Setkání WTO v Cancúnu bude velmi důležitou zkouškou.

V otázkách míru a bezpečnosti jsem však usoudil, že pouhá zpráva o vývoji by nebyla dostačující. Došlo totiž k událostem, které otřásly celým mezinárodním systémem. Nejsem si dokonce jist, zda konsensus a vize vyjádřené v Miléniové deklaraci ještě stále platí. Mezi členskými státy došlo k ostrým rozporům v několika nejzásadnějších otázkách, které byla OSN nucena řešit.

Všichni se shodneme na tom, že máme co do činění s novými hrozbami, lépe řečeno se starými problémy, které nyní vyplouvají na povrch v nové vyostřené podobě. Na čem se shodnout, zdá se, nedokážeme, je otázka, co tyto hrozby vlastně znamenají a jak je řešit. Shodnout se nedokážeme dokonce ani na tom, zda by jejich řešení mělo být společné. Kromě toho Spojené národy minulý měsíc v Bagdádu zažily nejpřímější a nejničivější útok v celé své historii.

To vše je samo o sobě už tak dost zlé. Mám ale navíc ještě nepříjemný pocit, že celý systém nefunguje tak, jak by měl. Proto jsem naléhavě vyzval nejvyšší představitele států a vlád, aby osobně přijeli na jednání Valného shromáždění, kde se bude ve všeobecné rozpravě diskutovat o tom, jak by mohl systém OSN fungovat lépe. Vyzval jsem je, aby s sebou přivezli kvalitní a praktické návrhy.

V této zprávě předkládám svou analýzu chyb a několik návrhů potřebných kroků. Mám za to, že by si členské státy měly být více vědomy globálních vztahů a zároveň i názorů a zájmů ostatních států. Musí klást větší důraz na hledání společných východisek a kolektivních strategií a zdržovat se jednání na vlastní pěst. A pokud se jim nelíbí, když někdo jedná na vlastní pěst, musí být také schopni prokázat, jak může multilaterální systém řešit problémy, které druhé znepokojují.

Dále navrhuji, abychom kriticky zhodnotili naše vlastní instituce, zejména ústřední orgány OSN, Radu bezpečnosti, Valné shromáždění, Ekonomickou a sociální radu a možná i Poručenskou radu. Pokud mají znovu získat potřebnou autoritu, budou patrně muset projít radikální reformou.

Moje zpráva obsahuje také mnoho otázek. Byl to můj záměr. Mým úmyslem je zahájit debatu, nikoli ji ukončit. Věřím však, že je to debata nezbytná a že povede ke skutečné změně postojů, s nimiž přistupujeme ke svým úkolům.

Osm rozvojových cílů milénia, které stanoví Miléniová deklarace, zavazují státy k většímu a společnému úsilí v boji proti chudobě, negramotnosti, hladu, nedostatku vzdělání, nerovnosti pohlaví, dětské a mateřské úmrtnosti, nemocem a zhoršování životního prostředí. Osmý cíl, opětovně ztvrzený na konferencích v Monterrey a Johannesburgu, vyzývá bohaté státy k odpuštění dluhů chudým zemím, ke zvýšení pomoci těmto zemím a k tomu, aby pro ně otevřely své trhy a zpřístupnily technologie. Rozvojové cíle milénia jsou zkouškou politické vůle k budování pevnějších partnerství. Rozvojové země naproti tomu mají za úkol provést správní reformy a podnítit produktivní potenciál svého obyvatelstva. Vytyčených cílů však nemohou dosáhnout samy, bez nových závazků k pomoci ze strany vyspělých států, bez rovných pravidel obchodu a bez odpuštění dluhů. Rozvojové cíle jsou prostředkem, jak urychlit rozvojový proces a dosáhnout kvantifikovatelných výsledků.

 

 

Proč se boj s terorismem nedaří?

Gareth Evans,
International Herald Tribune, 11. září 2003

11. září 2003 Globální válka proti terorismu, která je vedena od útoků z 11. září 2001, nepokračuje zrovna nejúspěšněji. Usáma bin Ládin je stále naživu, Al Kajdá je oslabena ale ne odstraněna, a její odnože a spojenecké organizace v jihovýchodní Asii i jinde jsou narušeny ale rozhodně ne zničeny.

V Iráku, kde byl terorismus nejméně pádným důvodem k zahájení války, je právě terorismus jejím nejpalčivějším důsledkem. Nikdo si nikde nemůže být jist tím, že takzvaná „jediná rána“ – útok, zosnovaný s důmyslností a nelítostností událostí z 11. září avšak s použitím jaderných, chemických či biologických zbraní – je něčím zcela vyloučeným.

Ze všech dosavadních událostí si můžeme odnést nejméně dvě poučení. Za prvé to, že snaha halit za každou cenu vše do rétoriky „války proti terorismu“ či „boje proti zlu“ příliš neprospívá jasnému a praktickému uvažování. Válka proti zlu je něčím ze své podstaty téměř neomezeným a nekonečným. Je to koncept, který nám příliš nepomáhá při identifikaci toho, s čím je třeba začít, a už vůbec neskýtá žádnou jednoznačnou strategii ukončení.

Použijeme-li známou dichotomii Isaiah Berlina o ježcích a liškách, pak když přijde na globální bezpečnostní otázky, je tu místo pro ježky: ti, kteří jsou zaujati jedinou velkou myšlenkou; ale za skutečně produktivní prací většinou stojí lišky: tedy ti, kteří toho mnoho znají a chápou nutnost nekonečně různých přístupů k vyřešení neustále se proměňujících problémů.

Je velice riskantní přehlížet problémy, které nelze snadno zahalit do pláštíku války proti teroru. Patrně ještě riskantnější je do stejného pláště halit bezpečnostní otázky – jako otázky týkající se Iráku, Íránu a Severní Koreje – které spolu souvisí pouze okrajově.

Druhým poučením je to, jak málo se od 11. září změnily zásadní charakteristiky konfliktů. Velké nebezpečí představují politické problémy s často ekonomickým či sociálním pozadím, které jsou nedořešeny, neřešeny, řešeny nekompetentně či kontraproduktivně nebo dokonce úmyslně ponechávány tak, aby se prohlubovaly a vyostřovaly až do okamžiku, kdy explodují.

Jedním z důsledků takových explozí může být i terorismus, včetně terorismu mezinárodního, ale samotný terorismus není sám od sebe samohybným konceptem ani samotným „nepřítelem“. Dokonce to není ani ideologie, jako například anarchismus v 19. století. Je to spíše nástroj či taktika, k níž se uchylují téměř výlučně slabí v boji proti silným – slabí jednotlivci, slabé skupiny, slabé státy.

Jelikož se rozložení sil ve světě změnilo do té míry, že je ve srovnání s Amerikou téměř každý slabý, a protože útoky z 11. září ukázaly cestu, existuje dnes podstatně větší riziko, že kdokoli, kdo má vážné rozpory s Washingtonem a potažmo s jeho spojenci, použije teror jako způsob kompenzace své slabosti.

Ale základní problémy tkví v politických otázkách. Vojenská síla je součástí reakce a její použití bylo zcela legitimní v případě Afghánistánu za účelem potrestání, odvety a sebeobrany. Nicméně vojenská síla, ať už v rukou Spojených států, Izraele či kohokoliv jiného, nemůže nikdy účinně nahradit tradiční tvrdou práci při řešení oněch základních problémů.

Správná strategie řešení globálního terorismu se musí odehrávat na pěti různých úrovních zároveň. Jsou to: 1. obrana vlastního území; 2. stíhání a potrestání identifikovaných pachatelů; 3. – nejpodstatnější bod – vybudování obranného systému první linie přímo v zemích, odkud teroristické skupiny pocházejí, a to posilováním kapacit a ochoty těchto zemí jednat jak interně tak ve spolupráci s širokým mezinárodním společenstvím; 4. řešení politických problémů, které vyvolávají nespokojenost a hněv; 5. řešení zásadních společenských, ekonomických a kulturních otázek, které jsou příčinou nespravedlnosti a nespokojenosti.

Skutečným cílem řešení politických a ekonomických otázek, které terorismus údajně zapříčiňují, není odstranit motivaci každého jednotlivého teroristy. Všichni víme, že pachatelé útoků z 11. září nebyli ani chudí, ani jim nijak nezáleželo na osudu Palestinců. Cílem těchto snah je spíše neutralizovat podporu, která se teroristům dostává od společnosti, v níž žijí, a především vytvořit u pří-slušných vlád a úřadů vůli a schopnost jednat proti terorismu. A právě tento úkol neplníme ani trochu dobře.

Autor je prezidentem Mezinárodní krizové skupiny, mezinárodní organizace, která se zabývá prevencí a řešením konfliktů.

V souvislosti se smrtícím útokem na sídlo OSN v Bagdádu, který byl pro nás šokující a smutnou ztrátou našich kolegů, potvrzuje Informační centrum OSN odhodlání světové organizace pokračovat v práci pro stabilní a demokratický Irák. Jak řekl generální tajemník Kofi Annan, „pokračujeme, nenecháme se zastrašit, vytrváme“.

 

OSN v Iráku zůstává

Annan: Útok na OSN v Bagdádu je útokem nejen proti OSN, ale proti samotnému Iráku

19. srpna 2003 Zvláštní představitel generálního tajemníka OSN v Iráku, Sergio Vieira de Mello, podlehl zraněním po teroristickém útoku na sídlo OSN v Bagdádu. Zahynulo nejméně 17 lidí, více než 100 bylo zraněno. Záchranné práce v Bagdádu pokračovaly celou noc.

Generální tajemník OSN Kofi Annan útok odsoudil jako neomluvitelný „akt ničím nevyprovokovaného vražedného násilí“ a vyjádřil hlubokou lítost nad smrtí svého představitele v Iráku. Zároveň prohlásil, že OSN v Bagdádu zůstává a bude pokračovat v úsilí o dosažení stability a demokracie v Iráku.

Kofi Annan včera okamžitě přerušil dovolenou v severní Evropě a vrací se zpět do sídla OSN v New Yorku. Rada bezpečnosti se hned po útoku sešla ke konzultační schůzce a vydala prohlášení, ve kterém ostře odsoudila „teroristický útok“ a přislíbila, že ještě zintenzivní úsilí na pomoc iráckému lidu.

Sergio Vieira de Mello (Brazílie), vysoký komisař OSN pro lidská práva, prošel za 30 let činnosti v OSN řadou mírových operací na Balkáně, Východním Timoru i v Africe. Po výbuchu byl zavalen v troskách bagdádského hotelu Canal, který byl sídlem OSN v Iráku. Bylo mu 55 let.

„Je to těžká ztráta pro OSN i pro mě osobně,“ prohlásil Kofi Annan. „Ti, kteří ho zabili, zaútočili nejen na OSN, ale na samotný Irák“. Je těžké vyrovnat se se smrtí kteréhokoli z kolegů, ale neumím si představit, že bychom mohli postrádat někoho v celém systému OSN více, než Sergia“, dodal Annan. „Po celý svůj život byl vyjímečným poslem lidskosti, hluboce oddaným práci ve prospěch potřebných v oblastech konfliktů a válkou zničených společností.“

 

Postavení ČR v žebříčku indexu lidského rozvoje (HDI)

7. července 2003 HDI je výsledkem celé řady kritérií, ukazatelů a dat. Mimo jiné bere v úvahu HDP, státní výdaje na vzdělání, na zdravotnictví, předpokládanou délku života, dětskou úmrtnost, úmrtnost matek, účast žen na politickém životě v zemi, rovnoprávnost pohlaví v ekonomických aktivitách, ve vzdělání, kriminalitu, uprchlictví, obchodování zemí s konvenčními zbraněmi, stav životního prostředí, využívání energií, nezaměstanost, strukturu obchodu, rozvojovou pomoc (přijímanou i poskytovanou), využívání nových technologií, a další.

Česká republika si v mnohých ukazatelích vede ve srovnání s jinými zeměmi dobře. Samozřejmě ve vztahu ke třem skandinávským zemím (Norsko, Island a Švédsko), které se seřadily na čele zebříčku kvality života podle HDI, zaostavá ČR zejména v ekonomických ukazatelích, ale ve značné části dalších, které mají vliv na kvalitu života, se jim blíží, nebo se jim dokonce vyrovnává.

Některé příklady:

Ženy v politice

ČR má oproti skandinávským zemím nízký počet poslankyň v parlamentu, avšak nevybočuje z evropského průměru v počtu vysoce postavených žen ve státní správě a managementu.

Kriminalita

Praha podle HDR vykazuje poměrně vysoký počet majetkových trestných činů.

Nezaměstanost

V ČR je vysoký podíl dlouhodobé nezaměstnanosti.

Veřejné výdaje na zdravotnictví

V Česku a ve skandinávských zemích na přiblizně stejné úrovni (Norsko, Island, Švédsko – 6,5-7,5% HDP, ČR – 6,5% HDP v roce 2000).

Výdaje na vzdělání

Nejvyspělejší země podle žebříčku HDI (Norsko, Island, Švédsko) například vydaly v letech 1998-2000 15-16% všech výdajů států na vzdělání. V Česku to bylo za stejné období 9,7% všech výdajů státu (resp. 7-8 % HDP v uvedených skandinávských zemích v letech 1998-2000 a 4,4% HDP v ČR)¨.

Výzkum

Počet vědců a vyzkumných pracovníků (1996-2000):
* ČR – 1349 na 1 milion obyvatel
* Norsko, Island, Švédsko: 4000 – 6000 na 1 milon obyvatel.

Předpokládaná délka života

Ta se v období 2000-2005 pohybuje ve třech skandinávských zemích na úrovni 78 – 80 let, v ČR je to 75,4. Navic je v Česku podstatně nižší předpokládaná délka života u mužů!

Dětská úmrtnost

ČR je na úrovni Skandinávie (nejnižší dětská úmrtnost na světě!).

Nerovnosti v příjmech a spotřebě

Uvedené skandinávské země a ČR vykazuji podobné rozložení podílu na spotřebě nejduchudších a nejbohatších lidí.

Nové technologie

ČR si vede velmi dobře v počtu pozemních telefonních linek, ale zejména v počtu uživatelů mobilních telefonů, nadále však zaostává ve využívání internetu: 146,7 uživatele na 1000 obyvatel v r. 2001, Norsko, Island, Švédsko: 500-600 uživatelů na 1000 obyvatel ve stejném roce.

 

Válka musí být vždy krajním řešením

Kofi Annan

11. března 2003 Otázka odzbrojení Iráku nebezpečně rozdělila mezinárodní společenství. Všechny národy dnes chápou, jaké ohrožení představují zbraně hromadného ničení. Jde o nesmírně závažný problém, který se v žádném případě netýká pouze Iráku. Mezinárodní společenství musí postupovat jednotně, aby se zamezilo šíření těchto hrůzných zbraní, ať je to kdekoli.

Úsilí Rady bezpečnosti o odzbrojení Iráku představuje velice naléhavý úkol. Irák již v minulosti zbraně hromadného ničení použil a dvakrát se dopustil agrese proti svým sousedům. Proto Rada bezpečnosti od roku 1991 schválila řadu rezolucí požadujících po Iráku, aby odzbrojil. V tomto bodě neexistují žádné spory či pochybnosti a není třeba o něm více debatovat či s ním váhat.

Lidé na celém světě si však přejí, aby se irácká krize vyřešila mírovou cestou. Panují značné obavy z dlouhodobého dopadu, který by válečný konflikt měl na boj proti terorismu, na mírový proces na Blízkém východě a také na schopnost světa v budoucnu společně řešit problémy pokud dnes dojde k rozdělení národů a lidí různého vyznání.

Nelze si opravdu dělat iluze o tom, co válka znamená. Za jistých okolností může být užití síly nutné k zajištění trvalého míru. Skutečností však zůstává, že následkem je veliké lidské utrpení, ať dlouhodobé či krátkodobé. Válka může vést k vytvoření nestability v oblasti a k ekonomické krizi. Jako již vícekrát v minulosti by válka mohla mít další nepředvídatelné důsledky v podobě nových hrozeb a nebezpečí.

Válka musí být vždy krajním řešením – použito by mělo být jen pokud všechny ostatní rozumné cesty k ozbrojení Iráku byly vyčerpány. Povinností OSN – organizace vytvořené k tomu, aby ochránila budoucí generace před hrůzami války – je hledat do posledního okamžiku mírové řešení konfliktů.

Členové Rady bezpečnosti stojí před těžkou volbou. Nedohodnou-li se na společném postoji a dojde-li k zásahu bez schválení Rady bezpečnosti, legitimita a podpora jakéhokoli takového zásahu bude vážně ohrožena. Jestliže se jim na druhé straně podaří se spojit a společně postavit tomuto nebezpečí a zajistit plnění předchozích rezolucí, bude autorita Rady posílena a svět se stane bezpečnějším.

Irák se nenachází ve vakuu.To, co se stane tam, bude mít vliv, ať negativní či pozitivní, na jiné závažné problémy v oblasti a na celém světě. Čím širší bude konsensus o Iráku, tím lepší šanci budeme mít pro společný postup a účinnější řešení dalších palčivých problémů světa, počínaje izraelsko-palestinskou otázkou. Jen spravedlivé řešení tohoto konfliktu může přinést naději na trvalejší stabilitu v této oblasti.

Úspěch či neúspěch mezinárodního společenství při řešení problematiky Iráku bude mít vliv i mimo oblast Blízkého východu a ovlivní naši schopnost poradit si s vážnou situací, která se vyvíjí na Korejském poloostrově a také s konflikty, v nichž se zmítá Afrika od Pobřeží slonoviny po Konžskou demokratickou republiku, kde se naděje na stabilitu a rozvoj vzdaluje.

Vedle válek sužují svět i další rány. Státy by měly spolupracovat také na poli ochrany proti terorismu, potírání chudoby, nevědomosti a nemocí. Tato spolupráce je možná právě prostřednictvím Spojených národů. Ať bude řešení konfliktu jakékoli, důležitost OSN zůstane stejná jako dnes.

V posledních měsících jsme byli svědky toho, jak velký význam státy a národy připisují legitimitě Rady bezpečnosti a celé OSN jako záruky míru. Členové Rady bezpečnosti by toto měli mít na paměti a prokázat, že jsou hodni důvěry, kterou v ně lidé na celém světě vkládají.

 

Jedině společným a odhodlaným úsilím lze prosadit změnu

Kofi Annan, generální tajemník OSN

4. ledna 2003 Na prahu jedenadvacátého století stojíme před paradoxním úkazem: čím víc toho víme o věcech a o sobě navzájem, tím víc se k sobě chováme, jako bychom si byli cizí.

Všichni žijeme na stejné planetě, jsme vystaveni týmž vlivům a proudům změn. Avšak místo abychom se drželi toho, co nás spojuje, a chránili se před společným nebezpečím, dovolujeme, aby dál zela propast mezi bohatými a chudými, svobodnými a zotročenými, privilegovanými a ponižovanými; mezi těmi, kdo z globalizace mají užitek, a těmi, kdo jsou z ní vyloučeni.

Tato propast uráží lidskou důstojnost. Oslabuje společnost a ohrožuje bezpečí každého z nás. Je třeba ji překlenout novým předivem solidarity.

Mnohé nitky spolupráce a vzájemného porozumění již existují. Posláním OSN je tyto nitky propojit. A to nejen pomocí programů na podporu rozvoje, které jsou životně důležité, ale také poskytnutím prostoru pro vzájemný dialog. Chceme působit na chování jednotlivců i celých národů zdůrazňováním obecně platných hodnot jako jsou tolerance, svoboda, spravedlnost a rovnoprávnost, hodnot které neznají hranic ani kulturních rozdílů.

Namísto reálpolitiky chceme posilovat vládu zákona. Chceme vybudovat systém kolektivní bezpečnosti, který zajistí, že bude nadcházející století lepší než to, které přineslo dvě světové války, holocaust a genocidu. Ve světě nadnárodních problémů budeme podporovat hodnoty, které přesahují úzce národní zájmy.

Největším nebezpečím ohrožujícím tyto snahy je ozbrojený konflikt. Válka, více než cokoli jiného, nutí lidi stavět zdi a opevňovat se za nimi. Odčerpává zdroje, které by mohly být produktivně investovány. Narušuje obchod a vyvolává nedostatek. Znemožňuje uniknout bídě a bere tak chudým naději.

Do války jsou zatahovány i děti, kterým válka bere nejen životy, ale i zdraví a rodiče. A nejen to. Mnozí chlapci se z donucení stávají vojáky s puškami téměř tak velikými jako jsou sami, děvčata jsou ve válkách často sexuálně zneužívána.

Avšak i kdyby všechny konflikty světa byly urovnány, znamenalo by to jen uvolnění prostoru pro další dlouhodobou práci: při potírání bídy se všemi jejími průvodními jevy, jako jsou nemoci, negramotnost či zamořené životní prostředí, pro boj za demokracii a lidská práva; a úsilí o rozvoj ve všech podobách.

V tomto úsilí se včerejší odpůrci musí stát našimi spojenci. Je třeba posunout geografické hranice našeho myšlení a pochopit, že nyní, jako nikdy dříve, jsou globální zájmy zároveň zájmy národními.

Jsme si vědomi toho, že i ty nejstřízlivější scénáře růstu populace si vyžádají prudké zvýšení nároků na sociální služby a na životní prostředí � zejména ve městech rozvojového světa, kde bude podle očekávání tento růst nejvýraznější. Víme také, že i když se nám podaří splnit dohodnuté limity snižování emisí skleníkových plynů, bude globální oteplení způsobovat extrémní výkyvy počasí a další neblahé jevy, kterých se ještě my můžeme dožít.

Ale konečný scénář není ještě dopsán. Ještě je čas předat našim dětem svět svobodné volby, nikoliv nátlaku. Domnívám se, že už máme program pro nové století, v němž všichni lidé dokáží rozpoznat své vlastní potřeby a cíle. Tím programem je Miléniová deklarace, na které se shodli vedoucí představitelé světa, když se předloni sešli na summitu pořádaném u příležitosti konce tisíciletí. Je to celkové shrnutí závěrů hlavních světových konferencí konaných v de-vadesátých letech.

Bezprostřední a nejnaléhavější součástí Deklarace je stanovení cílů pro rozvoj v novém tisíciletí, program nazvaný Miléniové rozvojové cíle. Je to řada jasně stanovených hlavních úkolů zaměřených na snížení extrémní chudoby, zavedení všeobecného základního vzdělání a zamezení šíření AIDS, malárie a dalších smrtelných chorob. Jsou to minimální a dosažitelné cíle, jejichž uskutečnění je stanoveno na rok 2015 � tedy jen za 12 let. Lze jich dosáhnout ve všech zemích, kde se lidé spojí ke společnému dílu.

Dne 10. prosince jsme oslavili Den lidských práv. V tento den činíme závazky, že budeme respektovat práva, s nimiž se rodí každá lidská bytost. Avšak jedinci nemají jen práva. Mají také obrovskou moc, jestliže se spojí k práci na společné věci.

Opakovaně jsme v minulých letech byli svědky toho, jak se vlády, obchodní společnosti či jiné mocné organizace musely znovu zamýšlet a měnit své postoje pod tlakem občanských hnutí. Upustilo se od staveb přehrad, odklonily se trasy dálnic, uchránily se celé čtvrti. Dluhy některých chudých zemí byly zrušeny či odloženy. Byla přijata úmluva proti užívání nášlapných min. V platnost vstoupil statut Mezinárodního trestního soudu. Farmaceutické společnosti přistoupily na snížení cen svých výrobků, aby si i v chudých zemích mohli lidé infikovaní virem HIV nebo trpící AIDS dovolit léčbu. Dokonce jsme zaznamenali, že některé ropné společnosti dávají peníze na zlepšení kvality životního prostředí a zajištění sociálních služeb pro komunity žijící v blíz-kosti jejich ropných zařízení.

Nic z toho by se však nestalo, kdyby se tisíce a tisíce lidí, často v různých částech světa, nesešly, nepřihlásily se o svá práva a nepožadovaly změnu. Právě takových hnutí je zapotřebí k dosažení cílů, které jsme si v Miléniových cílech vytyčili: hnutí, v nichž se budou aktivně a plně angažovat lidé celého světa.

Z přenášky pro rozhlasovou stanici BBC. New York, 10. prosince

 

Potřeba multilaterálního přístupu a vymýcení mezinárodního terorismu

Valné shromáždění ukončilo za českého předsednictví hlavní část 57. zasedání

Jedním ze stěžejních témat diskuse bylo posílení činnosti OSN. V přijatém návrhu rezoluce se Valné shromáždiní vyjádřilo k tomu, jakým směrem by se měl proces reforem dále ubírat. Většina navrhovaných kroků míří k posílení činnosti OSN, zejména v oblasti ekonomické a sociální, na základě revize programového rozpočtu na období 2004 až 2005 tak, aby lépe odpovídal novým prioritám, a také racionalizací činnosti a informačních služeb, zefektivniním řízení a upřesněním náplně a odpovědnosti v oblasti poskytování technické pomoci.“
Jan Kavan, předseda Valného shromáždění OSN

3. ledna 2003 V době, kdy si mezinárodní společenství připomínalo tragické události z 11. září 2001, bylo Valné shromáždění (VS) vzhledem k pokračující teroristické činnosti a novým útokům v některých částech světa nuceno se i nadále zabývat tím, jak se hrozbě mezinárodního terorismu bránit. Tato otázka si po celou dobu zasedání udržela přednostní postavení mezi 168 body jednání o celé řadě problémů. Všechny země bez výjimky terorismus odsoudily a požadovaly, aby se teroristickým útokům efektivně předcházelo mezinárodní spoluprací v této oblasti.

Předseda Valného shromáždění Jan Kavan v zahajovacím projevu nastínil závažné otázky dotýkající se všech členských států. Jednalo se zejména o problematiku odstranění chudoby, boje proti HIV/AIDS a o problematiku udržitelného rozvoje ve zrychlujícím se procesu globalizace. Tyto otázky byly zkoumány se zaměřením na africký kontinent, zejména jeho subsaharskou část.

Potřeba multilaterálního přístupu získala všeobecnou podporu členských států. Generální tajemník Kofi Annan ve svém projevu vyjádřil podporu mnohostrannému řešení problémů, které nejlépe odpovídá tradicím, zásadám, Chartě a celkové roli OSN. Jeho postoj vyjadřoval i stanoviska ostatních členských států.

VS zakončilo práci přijetím rezoluce stanovující další postup organizační reformy OSN.Většina navrhovaných kroků míří k po-sílení dopadu činnosti OSN, zejména ve sféře ekonomické a sociální, a to především na základě revize programového rozpočtu pro období 2004-2005, který by lépe obrážel nové priority, a na základě racionalizace činnosti a informačních služeb, zefektivnění řízení a upřesnění náplně a zodpovědnosti v oblasti technické pomoci.

Plenární zasedání

Kromě otázek spojených s bojem proti mezinárodnímu terorismu se 57. Valné shromáždění zabývalo možností válečného zásahu, který by zbavil Irák zbraní hromadného ničení. Zanícené hlasy volající po okamžitém zásahu, který by vedl k rychlému řešení problému, se setkaly s kritickým postojem ze strany Rady bezpečnosti i generálního tajemníka.

V době, kdy si mezinárodní společenství připomínalo tragické události z 11. září, bylo Valné shromáždění vzhledem k pokračující teroristické činnosti a novým útokům v některých částech světa nuceno se i nadále zabývat tím, jak eliminovat hrozbu mezinárodního terorismu. Tento bod zůstal po celou dobu zasedání prioritou mezi 168 body jednání o řadě problémů. Všechny země bez výjimky terorismus odsoudily a požadovaly, aby se teroristickým útokům efektivně předcházelo mezinárodní spoluprací v této oblasti.

Projev prezidenta Spojených států amerických upozornil na odmítavý postoj Iráku vůči rezolucím OSN. Označil irácký režim za vážnou a dále narůstající hrozbu. Je nutno přinutit Irák, aby uposlechl rezolucí Rady bezpečnosti a poskytl záruky míru a bezpečnosti, jinak bude zásah nezbytný, varoval americký prezident.

K zamezení nebezpečí války vyzvaly členské země Irák, aby se podřídil všem rezolucím, zejména rezoluci Rady bezpečnosti č. 1441, která vyzývá Irák k dobrovolnému odzbrojení. Tento moment byl znovu zdůrazněn během diskuse o problematice Palestiny a situace na Blízkém východě. Většina členských zemí vyjádřila názor, že součástí mírového procesu na Blízkém východě bude nutně i odchod Izraele z okupovaných palestinských území a ze syrských Golanských výšin. Členské země vyjádřily také podporu činnosti „diplomatického kvartetu“ (EU, USA, Rusko a OSN), který je pověřen dozorem nad posilováním mírového procesu v této oblasti.

Předseda Valného shromáždění v zahajovacím projevu nastínil závažné otázky týkající se všech členských zemí. Zejména jde o problematiku chudoby, boje proti HIV/AIDS a problematiku udržitelného rozvoje ve zrychlujícím se procesu globalizace. Tyto otázky byly projednávány se zaměřením na africký kontinent, zejména jeho subsaharskou část.

Mezinárodní společenství vyjádřilo plnou podporu Novému partnerství pro rozvoj Afriky (NEPAD), které je čistě africkou iniciativou k řešení dlouhodobých problémů nahromaděných z minulosti a bránících dalšímu rozvoji kontinentu. Spolu s místním obyvatelstvem tak mezinárodní společenství ukázalo, že si uvědomuje svou důležitou roli při pomoci africkým státům v jejich snaze překonat překážky bránící jejich rozvoji.

Potřeba mnohostranného přístupu získala všeobecnou podporu členských států. Generální tajemník Kofi Annan se sám ve svém projevu postavil za mnohostranné řešení problémů. Takové řešení totiž odpovídá tradicím, zásadám, Chartě a celkové roli OSN. Jeho postoj vyjadřoval i stanoviska ostatních členských států.

Generální tajemník konstatoval, že se nikdo z přítomných ani v jednom bodu programu nevyjádřil ve smyslu, že by se jednotlivé země měly starat samy o sebe. I ty nejmocnější země si uvědomují, že chtějí-li dosáhnout svých cílů, musí spolupracovat s ostatními v rámci multilaterálních organizací.

Další otázkou, kterou se Valné shromáždění zabývalo, byla nutnost reformy Valného shromáždění a Rady bezpečnosti. Pouze menšina států si myslí, že Rada bezpečnosti nepotřebuje zásadní změnu podmínek členství. Značné obavy naproti tomu vzbuzuje nereprezentativní složení stálých členů Rady s ohledem na změny ve složení Valného shromáždění. Byly vzneseny návrhy na rozšíření Rady bezpečnosti o stálé zástupce z Jižní Ameriky, Afriky a Blízkého východu a dalšího zástupce z Asie.

VS bylo zakončeno přijetím rezoluce o dalším směřování organizační reformy. Většina navrhovaných kroků by měla posílit dopad činnosti OSN, a to zejména ve sféře ekonomické a sociální. Prostředkem k tomu by se měla stát revize programového rozpočtu na období 2004-2005 tak, aby by lépe obrážel nové priority, dále racionalizací činnosti a informační služeb, zefektivněním řízení a upřesněním role a zodpovědností OSN v oblasti technické pomoci.

Jak konstatoval předseda Valného shromáždění, přijetí rezoluce se stalo významným krokem pro další práci a otevřelo cestu novým návrhům v rámci procesu organizačních reforem.

V úvodu zasedání přibylo do „rodiny národů“ Švýcarsko. Členství Švýcarska je dalším zvýrazněním univerzálního charakteru Organizace spojených národů. Přijetím dalšího člena, Východního Timoru, vzrostl v průběhu zasedání celkový počet členských zemí na 191.

V souladu s ozdravnými kroky doporučenými rezolucí č. 56/509 z 8. července 2002 zvolilo Valné shromáždění svého předsedu a 21 místopředsedů s předstihem dvou měsíců. Tato procedura bude aplikována i v budoucnu. Předsedou byl zvolen Jan Kavan, poslanec Parlamentu České republiky. Zvolení místopředsedové jsou z Rakouska, Bahrainu, Barbadosu, Čadu, Číny, Ekvádoru, Egypta, Etiopie, Francie, Gambie, Indonésie, Kazachstánu, Mexika, Portugalska, Kataru, Ruské Federace, Svazijska, Toga, Velké Británie, USA a Vietnamu.

Jednání 1. výboru

Zástupce generálního tajemníka pro otázky odzbrojení Džajantha Dhanapala vyzval k zamyšlení nad konkrétními kroky, které by mohly zhoršovat nebezpečí zbraní hromadného ničení, které svět ohrožují víc než kdy dříve. V rámci projednávání rozsáhlého programu schválil Výbor pro odzbrojení a mezinárodní bezpečnost 53 nových i tradičních dokumentů k jednotlivým bodům. Hlasování ukázalo širokou jednotu postojů v zásadních otázkách týkajících se odzbrojení a zákazu šíření zbraní, zvláště pokud jde o nutnost uchránit lidstvo před nebezpečím zbraní hromadného ničení. Nejednotnost názorů se projevila v otázce, jakým způsobem této ochrany dosáhnou.

Jednání 2. výboru

Delegáti Hospodářského a finančního výboru se v průběhu roku zabývali kroky vedoucími k tomu, aby hospodářsky vyspělé státy dostály slibům, které v nedávné minulosti učinily na klíčových světových konferencích, aby otevřely své trhy, zvýšily zahraniční pomoc, snížily státní dotace a snížily daňové zatížení chudých zemí. Velkou pozornost věnoval výbor umělým překážkám rozvoje jako jsou nákladné služby v dopravě, korupce, rozšiřování pouští, živelné pohromy, technologické nedostatky a nedostatek financí na provoz různých orgánů OSN. Bylo schváleno na 43 návrhů rezolucí týkajících se nejrůznějších hospodářských priorit rozvojových zemí, životního prostředí a implementace závěrů oficiálních jednání.

Jednání 3. výboru

Práce Výboru pro sociální, humanitární a kulturní otázky se v uplynulém roce vyznačovala silnou podporou úsilí o zajištění lidských práv zakotvených ve Všeobecné deklaraci lidských práv, především práva na život, svobodu a bezpečí, ochranu před týráním a protiprávním zadržováním.

Členové výboru schválili dodatečný protokol k úmluvě proti týrání a jiným formám krutého zacházení, nelidskosti a ponižování, jímž se zavede preventivní systém inspekcí ve vazebních institucích na posílení ochrany osob zbavených svobody před mučením a nelidským zacházením. Na základě doporučení výboru bylo na zasedáních schváleno 75 návrhů rezolucí a 12 návrhů rozhodnutí, včetně prohlášení o procesech s Rudými Khméry a o ochraně lidských práv při potírání terorismu.

Jednání 4. výboru

Druhé půli zasedání Výboru pro politické otázky a dekolonizaci dominoval problém prohlubující se krize humanitární a politické situace palestinských uprchlíků. Výbor sledoval činnost Agentury OSN pro pomoc palestinským uprchlíkům (UNRWA) a izraelské postupy, které narušují lidská práva palestinského lidu. Na do-poručení výboru schválilo VS rezoluci odsuzující nedávné události v uprchlickém táboře Džanín, způsobené ztráty na životech, zranění a vysídlování obyvatelstva.

Pozitivním vývojem na poli dekolonizace je získání nezávislosti Východního Timoru (Timor Leste) a úspěch zaznamenala také mise v Tokelau. Tyto události byly projednávány při zahájení diskusí výboru. Dalšími diskutovanými tématy byla pokračující revize práce Odboru OSN pro poskytování informací veřejnosti, otázky ochrany míru, mírového využití vesmírného prostoru a problematika účinků jaderné radiace.

Jednání 5. výboru

K hlavním výsledkům činnosti Administrativního a rozpočtového výboru patří pohotový postup v otázce návrhu na přestavbu sídla OSN v New Yorku. V říjnu 2004 má začít výstavba nové budovy s celkovým rozměrem vnitřních ploch 244 000 metrů čtverečních, přičemž navrhovaný stavební rozpočet se má pohybovat kolem 1,05 miliardy dolarů (s možností 10 procentní odchylky v závislosti na délce trvání stavby). Do té doby budou probíhat opravy dosavadního komplexu.

Během probíhajícího zasedání dospěl Výbor k předběžnému rozpracování rozpočtu na další dvouleté období 2004-2005, kdy se počítá s výdaji ve výši 2,9 miliardy dolarů.

Jednání 6. výboru

Výbor pro právní otázky doporučil Valnému shromáždění ke schválení 21 rozhodnutí a rezolucí týkajících se právních aspektů otázek jako jsou lidské klonování, Mezinárodní trestní soud, terorismus, urovnávání sporů mezi státy, ochrana diplomatických a mírových misí, obchodní vyrovnání a udělení statutu pozorovatele ve Valném shromáždění čtyřem mezivládním organizacím. Velkým úspěchem činnosti výboru se stalo ustavení Mezinárodního trestního soudu, který podle Římského statutu zahájil v červenci 2002 svou činnost.

 

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

2002


Irácká krize a legitimní užití síly

Za jakých podmínek jsou státy oprávněny zvažovat válku? Jaké okolnosti legitimizují užití síly? To jsou hlavní otázky současné diskuse o možné intervenci proti Iráku. Nezaznívají přitom zdaleka poprvé. Již před čtyřmi lety byly přesvědčivě zodpovězeny ve zprávě, kterou si nechal vypracovat australský parlament. Následující dokument z roku 1998 definuje mezinárodněprávní rámec užití síly.

Tři výchozí body

  1. v průběhu uplynulého století vypracovalo mezinárodní společenství právní zásady upravující možnost užití síly v mezinárodních vztazích. Jejich smyslem bylo zabránit užívání násilí jako prostředku zahraniční politiky. Nejvýznamnější kodifikací těchto zásad se stala Charta OSN z roku 1944.
  2. základním principem Charty je „uchránit příští generace před hrůzami války“ prostřednictvím „zachování mezinárodního míru a bezpečnosti“ pomocí „udržování mezinárodního míru a bezpečnosti“. Proto zastřešujícím principem Charty OSN je, že spory mají být řešeny mírovými prostředky.
  3. všeobecný zákaz užití síly připouští dvě výjimky: síly může být použito, když je zákrok schválen Radou bezpečnosti OSN. Státům kromě toho přísluší právo na vlastní obranu při napadení.

Řešení sporů mírovými prostředky

V článku 2(4) Charty se uvádí, že všechny členské státy se „v mezinárodních vztazích zdrží hrozby užití síly namířené proti územní celistvosti či politické nezávislosti jakéhokoli státu a nebudou jednat způsobem neslučitelným s posláním Spojených národů“. Mezinárodní soudní dvůr povýšil tento všeobecný zákaz na normu zvykového mezinárodního práva (1).

Někteří komentátoři tvrdí, že článek 2(4) připouští užití síly, pokud nevede k anexi nebo dlouhodobé ztrátě nezávislosti. Tato interpretace však byla v roce 1974 jednomyslně zamítnuta Valným shromážděním v rezoluci o agresi. Rezoluce pojímá agresi v širším slova smyslu a řadí k ní kromě vojenského útoku také bombardování a blokádu. I když rezoluce Valného shromáždění nejsou závazné pro Radu bezpečnosti, Rada se na tuto definici často v pozitivním smyslu odvolávala.

Pokud tedy není užití síly spojeno s rozhodnutím Rady bezpečnosti nebo se sebeobranou, jedná se vždy o porušení smluvních závazků stvrzených podpisem Charty a také o porušení zvykového mezinárodního práva. Tyto závazky porušují i státy, které hrozbu agrese jen podporují.

Rada bezpečnosti a užití síly

V souladu s filozofií kolektivní bezpečnosti umožňuje kapitola VII Charty OSN užití síly za specifických okolností s výslovnou autorizací ze strany devíti členů Rady bezpečnosti včetně všech pěti stálých členů (Čína, Francie, Rusko, Velká Británie, Spojené státy).

Rada bezpečnosti je oprávněna identifikovat porušení nebo ohrožení míru. Z kapitoly VII vyplývá, že je možné reagovat na takové porušování postupně. Článek 40 umožňuje Radě bezpečnosti, aby vyzvala příslušné strany ke splnění dočasných požadavků. Článek 41 zmocňuje Radu bezpečnosti k přijetí rozhodnutí nezahrnujících užití síly. A konečně článek 42 stanoví, že když Rada bezpečnosti rozhodne, že kroky učiněné v rámci článku 41 jsou nedostatečné, může být za účelem udržení či obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti použito vojenské síly.

V praxi Rada bezpečnosti užívá postupného přístupu ke krizi, přičemž užití síly je až poslední možností. Například v průběhu krize v Perském zálivu v roce 1990 byla první rezoluce schválena 2. srpna 1990 a po deseti dalších stále přísnějších rezolucích byla 29. listopadu přijata rezoluce, která oprávnila státy k užití „všech nezbytných prostředků ke zvrácení irácké anexe Kuvajtu“.

Individuální a kolektivní sebeobrana

V rámci zvykového mezinárodního práva mají státy přirozené právo na individuální či kolektivní sebeobranu. Článek 51 Charty OSN je zárukou toho, že nic, co Charta zakotvuje, není v rozporu s právem na sebeobranu v případě vojenského napadení členského státu OSN.

Kritéria definující právo na sebeobranu jsou však problematická, neboť jak uvedl jeden mezinárodní právník, „koncept sebeobrany často slouží jen jako pláštík agresivního a vypočítavého jednání“. (2)

Klasické stanovisko k této otázce najdeme v tzv. případu „Caroline“ z roku 1837(4). Podle něj právo na sebeobranu vzniká pouze v důsledku naprosté nezbytnosti, kdy žádné jiné řešení neexistuje a vojenský zásah musí být přiměřený hrozbě. Z této definice vyplývá, že práva na sebeobranu se lze dovolávat pouze v případě, kdy hrozí bezprostřední napadení země, což je širší interpretace než jaká je obsažena v článku 51, který pojednává o případu, kdy již ozbrojený útok nastal. Neexistuje však shoda v tom, která z těchto definic je z právního hlediska správnější.

Argumenty podporující užší definici článku 51 říkají, že vzhledem k takřka všeobecné podpoře, jíž se Charta OSN těší, by mělo být zvoleno jednoznačnější řešení oproti výkladu z první poloviny 19. století a preventivní údery by tudíž měly být vyloučeny. Argumenty proti tomuto restriktivnímu přístupu se dělí na užší a širší pojetí preventivní sebeobrany. Verze užší tvrdí, že vzhledem ke stavu současných vojenských technologií by definice „ozbrojeného útoku“ měla zahrnovat i kroky k útoku směřující (např. technické zacílení zbraní na cíl) a že sebeobrana je v těchto případech ospravedlnitelná, je-li přiměřená velikosti hrozby. Širší náhled zase vychází z toho, že k preventivní sebeobraně může dojít, když nepřátelský stát provede jakoukoli potenciální vojenskou akci. V této otázce zatím neexistuje žádné precedenční právo. Tohoto práva se dovolával pouze Izrael, když v roce 1981 bombardoval irácký jaderný reaktor. Rada bezpečnosti izraelský útok jednomyslně odsoudila a označila ho za jasné porušení článku 2 (3).

Právní aspekty současné irácké krize

Dohoda o příměří mezi Irákem a Spojenými národy, kterou Irák podepsal v roce 1991, je formulována rezolucí Rady bezpečnosti podle kapitoly VII (rezoluce 687). Její klíčovou podmínkou bylo, aby Irák bezpodmínečně zničil a odstranil všechny své chemické a biologické zbraně a některé druhy balistických střel. Následně Rada bezpečnosti schválila řadu rezolucí odsuzujících soustavné irácké obstrukce zbrojních inspektorů OSN. I když tyto rezoluce mohly hrozit užitím síly, všechny povolují pouze nenásilná opatření proti Iráku v souladu s článkem 41. Žádná rezoluce specificky nepovoluje užití síly proti Iráku v souvislosti s jeho zbrojním programem.

Austrálie, podobně jako Spojené státy, argumentuje tím, že bez ohledu na konkrétní znění rezolucí má Rada bezpečnosti právo schválit užití vojenské síly, a to ze dvou důvodů. Za prvé, Irák soustavně brání zbrojním inspekcím a opovrhuje příslušnými rezolucemi. Tím zásadně porušuje i rezoluci 687 o uzavření příměří. Toto příměří tím pádem není platné. Naopak, platnost rezoluce 678 z roku 1990 opravňující k užití síly proti Iráku v souvislost s jeho invazí do Kuvajtu je tak znovu aktivována. Alternativním argumentem je, že Irák soustavně ignoroval celou řadu rezolucí podle Kapitoly VII opravňujících k užití nenásilných prostředků na vynucení zbrojních inspekcí. Úhrn všech těchto rezolucí, včetně rezoluce o příměří, podle tohoto názoru zakládá právo na užití síly.

Neexistuje dosud žádný precedent takovéto „konstruktivní autorizace“. Protiargumenty naopak říkají, že tento přístup je v rozporu s literou i duchem Charty OSN. Kapitola VII jasně stanoví, že užití síly musí být autorizováno nejméně devíti členy Rady bezpečnosti ve vztahu ke konkrétnímu porušení mezinárodního míru a bezpečnosti. Rezoluce 678 specificky opravňuje k užití síly pouze ve vztahu k požadavku Rady bezpečnosti, aby se Irák stáhl z Kuvajtu. Žádná následná rezoluce včetně rezoluce 678 neopravňuje k užití síly ve vztahu k otázce zbrojních inspekcí. Pokud přijmeme argumentaci „konstruktivní autorizace“, pak jakékoli porušení dohody o příměří by umožnilo jakémukoli státu kdykoli vojensky zakročit proti Iráku. Taková interpretace je v přímém rozporu se základní zásadou Charty OSN, že státy smí jednostranně použít sílu pouze při uplatňování práva na sebeobranu.

Druhá část argumentu vychází z preventivní sebeobrany. Vzhledem k tomu, že Irák odmítá odzbrojit v souladu s rezolucí 687, zabránil by vojenský zásah tomu, aby se Irák stal „hrozbou bezpečnosti na Blízkém východě i v celém světě“ (5). Argumentem proti tomuto názoru však je, že vzhledem k jejímu spornému charakteru je preventivní sebeobrana myslitelná jen v případě, že byla striktně splněna kritéria nutnosti a přiměřenosti. To je požadavek, který by například země od Iráku tak vzdálená jak Austrálie mohla stěží obhájit.

A konečně, australská vláda zdůraznila i morální prvek – vojenský zákrok by směřoval k vynucení implementace rezolucí a tím by zároveň posiloval autoritu OSN. Protiargumentem však je, že nerespektováním řádného postupu, jímž může Rada bezpečnosti autorizovat užití síly, by navrhovaná vojenská operace měla opačný účinek. Mohla by se stát „těžkou ranou autoritě OSN“ a předznamenat její rychlý úpadek (6).

 

Bosna je modelovým příkladem řešení konfliktů

Paddy Ashdown, The New York Times, 4. listopadu 2002

Po desetiletém působení opouští koncem tohoto roku Bosnu a Hercegovinu mise Organizace spojených národů. Činnost agentur a programů OSN zůstane zachována, ale odpovědnost za činnosti policie převezme Evropská unie.

Z historického pohledu bude naše působení v Bosně posuzováno jako na první nesmělý krůček na cestě do mezinárodní společnosti. Bosna bude považována za nový model pro mezinárodní intervenci – model vytvořený ne k prosazování úzkých národních zájmů, ale k předcházení konfliktům, prosazování lidských práv a na obnovu válkou zničených společností. To, co jsme se v Bosně naučili, už teď využíváme v Kosovu, na Východním Timoru a v Afghánistánu. Možná, že bude potřeba je využiít i v Iráku.

Neznamená to ale, že jsme neudělali žádné chyby. Udělali. Ty nám ale mohou pomoci vytvořit ještě efektivnější strategie na pomoc jiným zemím při přeměně autoritativních režimů na demokratické a přechodu z války v mír.

V Bosně jsme si například mysleli, že tou nejvyšší prioritou je demokracie, a vlastní úspěch jsme měřili počtem zorganizovaných voleb. O sedm let později se ukazuje, že výsledkem je hlavně to, že lidé v Bosně už jsou chozením k volbám unaveni. Koncentrace pozornosti na volby navíc způsobila zpomalení našich snah o vypořádání se s organizovaným zločinem a korupcí. To vedlo k ohrožení kvality života lidí a odradilo zahraniční investory.

Když se ohlédneme zpět, uvědomíme si, že jsme na první místo měli dát zavedení právního řádu, protože na tom závisí všechno ostatní: fungující ekonomika, svobodný a spravedlivý politický systém, rozvoj občanské společnosti, důvěra veřejnosti v policii a soudy. Rozhodně bychom toto měli vzít v úvahu při formulaci plánů pro Afghánistán a možná i Irák.

Stejně ale bylo působení Organizace spojených národů v Bosně jedním z neopěvovaných úspěchů éry po studené válce. Po podepsání Daytonských dohod přece cynikové říkali, že se uprchlíci domů nikdy nevrátí. Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky ve spolupráci s jinými mezinárodními agenturami v Bosně ale dokázal, že neměli pravdu. Více než čtvrt milionu uprchlíků (v zemi s počtem obyvatel pouhých 3,7 milionů), se vrátilo do svých domovů, z kterých je vyhnal teror.

Organizace spojených národů také v Bosně pomohla vytvořit profesionální policejní sbor. Na počátku devadesátých let byla policie v Bosně nástrojem teroru, manipulována bosenskou, srbskou a chorvatskou mašinérií války. Dnes pracuje na prevenci zločinnosti, která sužuje všechny společnosti. Když nyní Evropská unie přebírá policejní misi, může tak činit s vědomím, že velká část přípravných prací byla již udělána.

Jedna z nejdůležitějších lekcí které se nyní můžeme naučit, je důstojný a uvážený odchod OSN z Bosny. Intervence je vždycky snazší než to, co přijde potom: snaha o stabilizaci poválečné společnosti a v první řadě zajištění toho, že problémy, které intervenci vyvolaly, se nevrátí. OSN zůstala, aby pomohla Bosně se vzpamatovat. Náš úspěch je připomínkou toho, že opravdová práce nekončí, když odejdou vojáci, ale teprve začíná.

Předání odpovědnosti OSN do rukou EU neznamená úplný konec našeho působení zde, ale určitý přechod. Břemeno je ve správný čas a po právu převzato Evropany. Evropská unie dnes dává v Bosně k dispozici více než 9 000 vojáků, trh pro export z Bosny a desítky milionů eur podpory každý rok.

To představuje značnou pomoc. Nemělo by to nicméně zastřít fakt, že Bosna nemůže být závislá jen na Evropě samotné. Vojenská přítomnost USA se sice snížila na pouze něco málo přes 2000 vojáků, ale finanční a politická podpora Spojených států zůstane zásadní pro dlouhodobý úspěch obnovy země.

Říká se, že poslední celostátní volby, které se konaly 5. října, byly pro Bosnu krokem zpět. Že byly zvoleny nacionalistické strany, které válku začaly a to znamená, že strategie mezinárodního společenství v Bosně byla neúspěšná.

Já s tím nesouhlasím. Byla to volba proti nevýkonným stranám u moci, ne volba nacionalismu. Dvě ze tří nacionalistických stran zaznamenaly nižší počet hlasů než v předchozích volbách. A strana, která získala největší nárůst hlasů, byla opoziční nenacionalistická strana.

Neocitli jsme se zpět v roce 1990. Příští měsíc tomu bude přesně sedm let co válka v Bosně skončila. V době podpisu Daytonských dohod bylo ve zbrani 430 000 lidí, dnes je to 22 000. Pevný základ prosperující demokracie je vytvořen.

Nynějším úkolem je vytvořit efektivní vládu, stabilní instituce a poctivé vedení.

Mnoho lidí si myslelo, že Daytonské dohody budou neúspěšné. Konečně, žádná z mírových iniciativ po celou dobu tři a půl letého strašného konfliktu nebyla úspěšná. Mír, jakkoli křehký, přesto přišel.

Evropa může začít své nové působení v Bosně s jistotou, že OSN svůj úkol splnila.

Autor je vysokým představitelem mezinárodního společenství v Bosně a Hercegovině

 

Globalizace přístupná všem

Kofi Annan, generální tajemník OSN

Musíme pomoci těm, kteří se dostali v globalizovaném světě do role outsiderů, ať už proto, že pochopíme, že je to naší morální povinností, nebo že je to v našem vlastním zájmu. Jinak k tomu budeme donuceni, až se jejich problémy stanou i našimi.

Existuje bezpočet způsobů, jak se mohou státy tímto imperativem v praxi řídit: například zpřístupněním svých trhů výrobkům z rozvojových zemí nebo zvýšováním rozsahu rozvojové pomoci (v tomto směru byla slibným odrazovým můstkem konference Spojených národů v Monterrey), podporou odpovědných a transparentních způsobů vládnutí, podporou boje proti nemocem a ekologickým problémům, které se vyspělému světu (zatím) vyhýbají, dodržováním závazků při poskytování azylu, podporou efektivnější integrace emigrantů a dodržováním politického pluralismu jako základní priority každého státu.

Uvažovat globálně, neustrnout jen u domácích problémů a mít při rozhodování na úrovni vlád, ale i podniků a jiných organizací na zřeteli i mezinárodní otázky, k tomu v dnešní době již nestačí držet se jen uniformních způsobů myšlení a přístupů. Existuje totiž celá řada rozmanitých způsobů, s jejichž pomocí můžeme globálně myslet a jednat a zároveň posilovat globální rozmanitost.

V tomto smyslu není místní/lokální přístup v protikladu ke globálnímu. Spíše se dá říci, že lokální přístup je obohacován globálními podněty a vlivy. Klíčem k pochopení této nové reality je rozvoj dialogu mezi národy a kulturami založeného na společných hodnotách a zájmech.

Společné hodnoty

Organizace spojených národů byla založena ve víře, že dialog může zvítězit nad neporozuměním, že rozmanitost je všeobecně pozitivní a že sdílený osud všech lidí vzájemně mnohem více sbližuje, než samostatná identita rozděluje. Tento dialog musí mezi národy probíhat neustále každý den, ať už uvnitř jednoho civilizačního okruhu nebo mezi různými civilizacemi, kulturami a skupinami. Musí však vycházet z upřímně sdílených hodnot. Bez společných hodnot vycházejících z Charty OSN a ze Všeobecné deklarace lidských práv nemůže být dosaženo trvalého míru a prosperity. Přehlížet tuto zásadu může být jen škodlivé.

Může se zdát, že mluvit o „globalizaci založené na sdílených hodnotách“ je poněkud vágní, vzdálené. Ale vize světa, k jejímuž naplnění takto pojatá globalizace směřuje, je zcela jasná a konkrétní.

Bude to svět založený na solidaritě a vzájemném pochopení, toleranci vůči odlišným názorům, schopnosti ocenit kulturní odlišnost a dodržování všech základních, všeobecných lidských práv. Svět, ve kterém převládá přesvědčení, že všichni lidé mají právo vyjadřovat se k tomu, jak jim má být vládnuto, svět vyznačující se důvěrou v to, že kulturní rozmanitost je přínosem, nikoli hrozbou.

Tato vize pramení z pochopení, že jsme vzešli z mnoha různých kulturních prostředí a že naše síla tkví ve schopnosti obohatit co je nám důvěrně známé tím, co je pro nás nové. To neznamená, že nebudeme právem hrdi na své vlastní vyznání a kulturu. Naopak. Zavádějící a nebezpečná je pouze představa, že naše vyznání a dědictví jsou nevyhnutelně v konfliktu s přesvědčením a dědictvím druhých. Tato mylná domněnka byla odjakživa zdrojem nevraživosti a agresivity a vedla lidstvo k páchání těch nejstrašnějších zločinů ve jménu vyšší moci.

Přitom tomu tak nemusí být. Lidé všech přesvědčení a nejrozličnějších kultur dokáží žít vedle sebe téměř všude na světě. Většina z nás má navíc smíšenou identitu, která nás pojí s více než jednou kulturou. Dokážeme milovat to, čím jsme, aniž bychom museli zároveň nenávidět, čím nejsme. Můžeme si zakládat na vlastní tradici a přitom se učit od druhých a mít úctu k tomu, co nás učí.

Svět po 11. září

Po hrůzném 11. září vidíme jasněji a dohlédneme dál. Můžeme si konečně lépe uvědomit, že lidstvo je nedílným celkem. Nové hrozby nečiní rozdílů mezi rasami, národy ani regiony. Do mysli lidí se vkrádá nový pocit nejistoty, která se dotýká všech bez ohledu na hmotné zajištění či společenské postavení. Lidé všech věkových kategorií jsou si nyní lépe vědomi toho, co je spojuje.

Tváří v tvář tomuto vědomí můžeme stěží dopustit, aby proces globalizace pokračoval stejným způsobem jako dosud. Musí být usměrněn tak, aby prospíval i lidem na okraji společnosti, chudým i privilegovaným, zotročeným i svobodným.

Celosvětová odezva na útoky z 11. září by nám měla dodat sílu a naději, že v tomto boji uspějeme. Pohled na lidi všech náboženských vyznání, kteří se v mnoha částech světa shromažďují, aby vyjádřili účast občanům USA je výmluvným důkazem toho, že terorismus se nemusí stát problémem, který lidstvo rozdělí, ale který ho naopak spojí.

Tím nechci říci, že tyto útoky – a v obecnější rovině dopady globalizace – byly jen jednoznačně prospěšné rozvoji tolerance a pokojného soužití. V posledním roce jsme svědky velkého vzestupu antisemitismu v Evropě i jinde na světě a zároveň i podezíravosti, nesnášenlivosti a útoků proti muslimům nejen v USA.

Takové úzkoprsé a nevědomé jednání je jedním z důsledků vylučující a diskriminující globalizace. Globalizace přístupná všem musí být schopná vyrovnat se i s těmito zly.

Mezi obětmi útoků z 11. září byli především nevinní občané a jejich rodiny za ně teď truchlí. Teroristické útoky však poškodily také mír, toleranci, vzájemnou úctu, lidská práva, zákonnost a globální ekonomiku.

Bude zapotřebí značného úsilí, aby se podařilo opravit všechny trhliny, které tyto útoky v jemném předivu mezinárodních vztahů způsobily a došlo k obnovení důvěry mezi národy a kulturami. Ale tak jako může společný mezinárodní zásah velice ztížit činnost teroristů, měl by pocit jednoty vzešlý z této tragédie sjednotit všechny národy v obraně základního práva – práva na život v míru a bezpečí. Globalizace přístupná všem bude při naplňování tohoto práva hrát klíčovou úlohu.

Z projevu generálního tajemníka na Yale University, 2. října 2002

 

Globální zájem je národním zájmem

Kofi Annan, generální tajemník OSN

Dnes před vás předstupuji jako multilateralista. Multilateralista z podstaty, principu, jak mi předpisuje Charta a jak je mým posláním. Věřím, že každá vláda, která se závazala hájit vládu zákona ve své domovské zemi, ji musí hájit i v cizině. Jasným zájmem i odpovědností všech států je podpora mezinárodního práva a zachování mezinárodního pořádku.

Naši zakladatelé, státníci, kteří v roce 1945 ustavili Organizaci spojených národů, si toho byli vědomi po hořké zkušenosti dvou světových válek a hluboké hospodářské krize.

Věděli, že mezinárodní bezpečnost není pouhá hra. Mír, bezpečnost a svoboda není zbožím jako je půda, ropa nebo zlato, a které může jeden stát nabývat na úkor druhého. Věděli také, že čím více některý stát užívá míru, bezpečnosti a svobody, tím pravděpodobnější je, že tomu tak bude i v sousedních státech.

Došli tak k závěru, že pokud se shodnou na společném vykonávání suverenity, mohli by lépe ovládat problémy, které by je porazily, pokud by jednali samostatně.

Jestliže toto bylo zřejmé v roce 1945, nemělo by to tak být ještě více dnes, ve věku globalizace?

Ze žádné položky agendy tohoto Valného shromáždění nelze usuzovat, že kterýkoliv národ se může starat jen sám o sebe. I nejmocnější země vědí, že musí spolupracovat s ostatními v multilaterálních institucích, aby dosáhly svých cílů.

Jedině multilaterálním přístupem můžeme zajistit, aby otevřený trh poskytoval výhody a příležistosti pro všechny.

Jedině multilaterální přístup může dát lidem v nejméně rozvinutých zemích šanci uniknout mizérii chudoby, nevědomosti a nemocí.

Jedině multilaterální přístup nás může ochránit před kyselými dešti či globálním oteplováním, šířením AIDS a jedině tak můžeme čelit nelegálnímu obchodování s drogami či odpornému obchodu s lidskými bytostmi.

Ještě více to platí v případě prevence proti terorismu. Každý stát se může sám za sebe bránit tím, že zpětně udeří na teroristické skupiny a země, které za nimi stojí nebo je podporují. Ale jedině společná bdělost a spolupráce mezi všemi státy postavená na systematické výměně informací, nabízí reálnou naději znemožnit teroristům možnost zaútočit.

Ve všech těchto případech nesmí být pro žádný stát (ať velký nebo malý) rozhodnutí zda následovat nebo odmítnout multilaterální cestu pouze věcí politické vhodnosti. Dopady takového rozhodnutí jsou mnohem dalekosáhlejší než jen v aktuálním kontextu.

Pokud země spolupracují v multilaterálních institucích a v jejich rámci rozvíjejí, respektují a v případě nutnosti uplatňují mezinárodní právo, vyvíjí se zároveň mezi nimi vzájemná důvěra a efektivnější spolupráce i v jiných otázkách.

Čím více určitý stát využívá multilaterální instituce a respektuje tak společné hodnoty a přijímá závazky a omezení, které v sobě tyto hodnoty nesou, tím více mu budou ostatní věřit a respektovat ho. O to silnější je také šance, že může být uplatňováno skutečné vůdcovství. Mezi multilaterálními institucemi má zvláštní postavení naše univerzální organizace.

Pokud se jakýkoliv stát stane terčem útoku, má podle článku 51 Charty OSN přirozené právo na sebeobranu. Jestliže se však rozhodne použít sílu k vypořádání se se širšími hrozbami mezinárodnímu míru a bezpečnosti, je oprávnění, které může poskytnout pouze OSN, nenahraditelné.

Členské státy přikládají takové legitimitě a mezinárodní vládě zákona zásadní význam. Ukázaly, a to zejména v akci za osvobození Kuvajtu před dvanácti lety, že s oprávněním Rady bezpečnosti jsou ochotny provádět akce, které by bez takového oprávnění nepodnikly.

Existence účinného mezinárodního bezpečnostního systému závisí na pravomocných rozhodnutích Rady bezpečnosti a na politické vůli jednat i v těch nejsložitějších případech, kdy se na počátku může zdát, že shoda je nedosažitelná. Hlavním kritériem pro předkládání problémů na program jednání Rady bezpečnosti nemůže být ochota stran ke spolupráci, nýbrž existence závažné hrozby světovému míru.

Z projevu Kofiho Annana při Všeobecné rozpravě Valného shromáždění OSN, 12. září 2002

 

Fórum pro multilaterální jednání

 

57. Valné shromáždění zahájilo za předsednictví Jana Kavana

„Ačkoliv jsem si jistý, že neexistuje žádná přímá příčinná souvislost mezi chudobou a terorismem, jsem na druhou stranu přesvědčen, že extrémní chudoba je jednou z důležitých ingrediencí, která spolu s dalšími, jako jsou nevyřešené dlouhodobé politické konflikty, může produkovat potenciální explosivní koktejl. Ve výsledku může vést k pocitům bezmoci, frustrace a zloby, které spoluvytvářejí živnou půdu pro fundamentalismus, radikalismus a dokonce i terorismus. Proto je implementování Rozvojových cílů Summitu tisíciletí a boj s chudobou pro nás nejen morální a humanitární povinností, ale zároveň je to i integrální součást boje proti terorismu a extrémní intoleranci všeho druhu, je to součást našeho boje za stabilní, bezpečný a spravedlivější svět.Jan Kavan

Za předsednictví bývalého ministra zahraničí České republiky Jana Kavana začalo dne 10. září v newyorském sídle OSN 57. Valné shromáždění Organizace spojených národů. Zasedání delegací všech členských států, vedených ve většině případů předsedy vlád nebo ministry zahraničí, se zabývá řadou ožehavých mezinárodních problémů, například situací na Blízkém východě, obnovou Afghánistánu, otázkou sankcí proti Kubě, návratu zbrojních inspektroů do Iráku či založení Mezinárodního trestního soudu. Valné shromáždění se zabývá i dlouhodobými strategickými otázkami, jako jsou dopady klimatických změn na život na Zemi, pomoc při likvidaci následků přírodních katastrof, potírání chudoby či výzvy globalizace.

Fórum členských států OSN

Valné shromáždění bylo ustaveno v roce 1945 podle Charty Spojených národů a je hlavním poradním orgánem OSN, který slouží jako fórum pro multilaterální jednání o široké škále mezinárodních témat vymezených Chartou OSN. Valné shromáždění je tvořeno zástupci všech členských států, kteří se každoročně od září do prosince scházejí na pravidelném zasedání a ve zbývající části funkčního roku podle momentální potřeby.

Funkce a pravomoci Valného shromáždění

Podle Charty Spojených národů přísluší Valnému shromáždění následující funkce a pravomoci:

  • Zvažovat a předkládat doporučení týkající se obecných zásad spolupráce při udržování mezinárodního míru a bezpečnosti včetně odzbrojení;
  • Diskutovat jakékoli otázky týkající se mezinárodního míru a bezpečnosti s výjimkou situací či sporů právě diskutovaných Radou bezpečnosti a předkládat doporučení na řešení těchto situací;
  • Diskutovat a předkládat doporučení týkající se výkladu Charty OSN nebo těch, které souvisejí s pravomocemi a funkcemi kteréhokoli orgánu OSN, opět s výjimkou záležitostí projednávaných Radou bezpečnosti;
  • Iniciovat studie a předkládat doporučení na podporu mezinárodní politické spolupráce, rozvoje a kodifikace mezinárodního práva, naplňování lidských práv a základních svobod a prohlubování mezinárodní spolupráce v hospodářské, sociální, humanitární, vzdělávací a zdravotní oblasti;
  • Předkládat doporučení k mírovému urovnání situací, které by jinak mohly poškodit přátelské vztahy mezi národy;
  • Přebírat a posuzovat zprávy od Rady bezpečnosti a dalších orgánů OSN;
  • Posuzovat a schvalovat rozpočet OSN a vyměřovat příspěvky členských států;
  • Volit nestálé členy Rady bezpečnosti a členy dalších orgánů a rad OSN a na doporučení Rady bezpečnosti jmenovat generálního tajemníka světové organizace.

V souladu s rezolucí „Sjednoceni v míru“ (Uniting for Peace) z listopadu 1950 může Valné shromáždění jednat a přijímat opatření v případě, že tak nemůže učinit Rada bezpečnosti z důvodu negativního hlasování jednoho ze stálých členů, a je ohrožen nebo přerušen mír či hrozí akt agrese. Valné shromáždění může celou záležitost posoudit okamžitě za účelem poskytnutí takových doporučení členským státům, která povedou k obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti.

Valné shromáždění sice může poskytovat státům v mezinárodních záležitostech pouze právně nezávazná doporučení, dokáže však iniciovat politické, ekonomické, humanitární, sociální i právní kroky, které mají dopad na životy milionů lidí celého světa.

Hledání konsenzu

Každý členský stát disponuje ve Valném shromáždění jedním hlasem. Při hlasování o důležitých otázkách, jako například doporučení týkající se míru a bezpečnosti či volba členů Rady bezpečnosti, je ke schválení zapotřebí dvoutřetinová většina hlasů členských států. Další otázky jsou rozhodovány prostou většinou.

V poslední době je vynakládáno mimořádné úsilí na dosahování konsenzu tak, aby nebylo nutné přistupovat k formálnímu hlasování. Tak by bylo možné zvýšit váhu rozhodnutí Valného shromáždění. Předseda vede konzultace s delegáty aby zjistil, zda jsou ochotni vyslovit se pro přijetí dané rezoluce bez hlasování. Pokud ano, může navrhnout, aby byla rezoluce přijata.

Neformální schůzky

V průběhu svého 52. zasedání iniciovalo Valné shromáždění nový způsob dosahování konsenzu. O otázkách refomy OSN se jednalo na neformálních plenárních zasedáních. Tato praxe pokračovala i při následujících zasedáních a uplatnila se především při diskuzích na Summitu tisíciletí OSN (Millennium Summit), během mimořádného zasedání OSN o AIDS a při jednáních o způsobu revitalizace Valného shromáždění.

Volba předsedy Valného shromáždění

Na rozdíl od předchozích zvyklostí a v rámci revitalizace činnosti zvolilo Valné shromáždění předsedu 57. zasedání o dva měsíce dříve než je obvyklé. V červenci 2002 se v souladu s rezolucí 56/509 z 8. července 2002 stal prvním předsedou zvoleným na základě těchto nových ustanovení Jan Kavan. Pro příští (58.) zasedání ukládá rezoluce 56/509 Valnému shromáždění zvolit předsedu a 21 místopředsedů nejméně tři měsíce před zahájením.

Šest hlavních výborů

Po uzavření Všeobecné rozpravy (ta letošní začíná 12. září) začne Valné shromáždění zvažovat jednotlivé body rozsáhlé agendy. Vzhledem k jejich velkému množství (například v průběhu 56. zasedání to bylo 177 samostatných položek) přiděluje Valné shromáždění jednání o mnohých otázkách jednomu ze svých šesti hlavních výborů. Výbory pak otázky projednají a přezkoumají, jak je lze harmonizovat s postoji jednotlivých států. Poté předloží plenárnímu zasedání návrhy rezolucí. Výbor pro odzbrojení a mezinárodní bezpečnost (První výbor) se zabývá otázkami odzbrojení a mezinárodní bezpečnosti. Zvláštní výbor pro politické otázky a dekolonizaci (Čtvrtý výbor) se zabývá politickými tématy, která nespadají pod pravomoci Prvního výboru a dále problematikou dekolonizace. Ekonomický a finanční výbor (Druhý výbor) odpovídá za ekonomické otázky. Sociání, humanitární a kulturní výbor (Třetí výbor) se zabývá sociálními a humanitárními otázkami. Administrativní a rozpočtový výbor (Pátý výbor) řeší správu a rozpočet OSN, a konečně Právní výbor (Šestý výbor) se zabývá otázkami mezinárodního práva.

Regionální skupiny

V rámci Valného shromáždění se v průběhu let zformovala regionální uskupení, což usnadňuje procedurální postupy. Regionální skupiny jsou uspořádány takto: africké státy, asijské státy, státy východoevropské, státy Latinské Ameriky a karibské oblasti, západoevropské státy a ostatní. Turecko, které je při hlasování řazeno do skupiny západoevropských států, je zároveň členem skupiny států asijských. Post předsedy Valného shromáždění rotuje mezi jednotlivými regionálními skupinami. Pro padesáté sedmé zasedání byl předsedou zvolen Jan Kavan (Česká republika), představitel skupiny východoevropských států.

 

Jan Kavan zvolen předsedou 57. zasedání Valného shromáždění OSN

 

Valné shromáždění zvolilo v pondělí 8. července 2002 předsedu svého 57. zasedání. Volba následovala po přijetí rezoluce, jíž se pozměnil termín volby přesedy. Z iniciativy několika členských zemí, mezi nimi i České republiky, bude nyní nejvyšší představitel VS volen tři měsíce před zahájemním zasedání. Umožní to lepší přípravu na výkon funkce, které se nový předseda ujímá na roční období při zahajovací schůzi VS. Zasedání VS každoročně začíná druhé úterý v září (letošní volba dva měsíce před zahájením příštího zasedání je výjimkou). Jan Kavan se funkce ujme 10. září 2002.

Valné shromáždění je hlavním jednacím orgánem OSN. Skládá se ze zástupců všech členských států, z nichž každý má jeden hlas. K přijetí rozhodnutí o důležitých otázkách, jako o míru a bezpečnosti, o přijetí nových členů a o rozpočtu, je nutná dvoutřetinová většina hlasů. Při rozhodování o ostatních otázkách stačí prostá většina.

K zajištění rovnoměrného geografického zastoupení rotuje předsednictví každoročně mezi pěti skupinami států: afrických, asijských, východoevropských, latinsko-amerických a karibských států a západoevropských a ostatních států.

Nově zvolený předseda VS Jan Kavan se narodil 17. října 1946 v Londýně, kde jeho otec sloužil ve funkci diplomata. Vystudoval žurnalistiku na pražské Univerzitě Karlově, mezinárodní vztahy a politologii na London School of Economics a politologii a historii na univerzitách v Readingu a Oxfordu. Vyučoval politologii a historii na několika amerických univerzitách. Po návratu do Prahy v roce 1989 vstoupil na politickou dráhu ve funkcích poslance, vice-premiéra a ministra zahraničních věcí (1998 – 2002). V červnu 2002 byl zvolen poslancem do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Ve svém vystoupení po zvolení Jan Kavan ve Valném shromáždění řekl, že bude klást důraz na naplňování zejména Miléniové deklarace OSN, závěrů Konference o financování rozvoje v Monterrey a výsledků nadcházejícího Světového summitu o trvale udržitelném rozvoji. Řekl, že bude věnovat zvláštní pozornost nejdůležitejším úkolům OSN, zejména udržování míru a bezpečnosti, včetně prevence konfliktů a boje proti mezinárodnmímu terorismu. Uvedl, že bude usilovat o to, aby se práce VS stala dynamičtější, aby se více zaměřovala na konkrétní výsledky, bude podporovat pokračující proces reformy OSN a zaměří se na lepší soudržnost celého sytému OSN.

Zástupci jednotlivých členských zemí OSN a celých regionů vyslovili Janu Kavanovi ve funkci předsedy VS podporu.

 

Afghánistán: Obnova společenské smlouvy mezi obyvateli a vládou

 

Ministři předních dárcovských zemí se minulý měsíc setkali v japonském Tokiu, aby učinili závazky k obnově válkou zdevastovaného Afghánistánu

Při jednáních vycházeli z dokumentu nazvaného „Předběžný posudek potřeb pro oživení a obnovu Afghánistánu pro období 2002-2006“, který odhaduje náklady na obnovu Afghánistánu v průběhu příštího desetiletí na zhruba 15 miliard USD. V rámci vedlejšího programu této konference Spojené národy zveřejnily „Okamžitý program pomoci pro Afghánistán v období transformace“ pro rok 2002, který byl vyhotoven po konzultacích s afghánskou dočasnou vládou a partnery z řad nevládních organizací. Všeobecně se věří, že tento program umožní mezinárodnímu společenství, aby rychle zahájilo obnovu Afghánistánu a zajistilo plynulý a okamžitě účinný přechod od humanitární pomoci k obnově.

Afghánci čelí obrovské výzvě: většina infrastruktury země je zničená, síly a zkušenosti potřebné k její obnově jsou rozptýlené v důsledku dvaceti let bojů a přírodních katastrof a bankovní trezory zejí prázdnotou. Tváří v tvář této zkáze vyzývá analýza naléhavých potřeb všechny dárce, aby se zavázali shromáždit kolem 5 miliard USD na období prvních dvou a půl let. Do toho není započítána krátkodobá humanitární pomoc, která je financována samostatně.

Dokument je společným dílem Rozvojového programu OSN (UNDP), Světové banky a Asijské rozvojové banky. Nejedná se o podrobný program zaměřený na jednotlivé projekty. Jeho smyslem je vytvořit rámec pro zajištění nejnutnějších finančních prostředků pro všechny oblasti afghánského hospodářství, přičemž o jejich konkrétním určení by měli rozhodovat samotní Afghánci. Iniciativa by měla rovněž zajistit dodržování dlouhodobých závazků ze strany dárců a vůbec by se měla stát zárukou zájmu a angažovanosti mezinárodního společenství v příštích letech.

Řídící skupina pro obnovu Afghánistánu sestávající z Japonska, Saudské Arábie, USA a přidružených členských států Evropské unie, požádala tým rozvojových organizací a finančních institucí, aby provedl nezbytné předběžné posouzení nejnaléhavějších potřeb. Posudek, který byl předložen v Tokiu, je výsledkem konzultací s příslušníky afghánské občanské společnosti a s dočasnou afgánskou vládou v Kábulu a mezinárodními rozvojovými partnery.

Vedoucí představitel UNDP Mark Malloch Brown řekl, že naplněním potřeb Afghánistánu může mezinárodní společenství přispět k dosažení jednoho z ústředních cílů celého procesu budování míru v zemi, zajištění toho, aby občané mohli konečně svou zemi vnímat jako zdroj bezpečí a stability.

Vzhledem k tomu, že polovina obyvatel Afghánistánu je mladší dvaceti let, nepamatuje si většina obyvatel období funkční ústřední vlády, která by byla schopná efektivně realizovat vzdělávací programy, poskytovat základní zdravotní péči, zajistit národní bezpečnost a umožnit místní správu. Malloch Brown prohlásil, že klíčem k dosažení dlouhodobé stability a životaschopnosti afghánského státu je proto obnova úmluvy mezi lidmi a jejich vládou. Pokud mezinárodní společenství opravdu věří, že afghánský lid má sám rozhodovat o své budoucnosti, musí mu k tomu dát do rukou účinné prostředky.

Posudek zdůrazňuje, že krátkodobé a střednědobé investice do obnovy Afghánistánu by měly ve všech fázích počítat se zapojením všech afghánských žen a mužů. Dokument poznamenává, že tyto nástroje by měly být podmíněné dostatečným strategickým a institucionálním zázemím a měly by podporovat lidská práva a zapojení všech složek společnosti včetně podpory a ochrany žen a dalších zranitelných skupin. Program obnovy by měl rovněž přispět k odstranění ekologických škod v zemědělských oblastech a umožnit zapojení soukromého sektoru do procesu hospodářské obnovy. Počítá se i s mimořádnými opatřeními na podporu návratu uprchlíků a vysídlených osob.

Dokument rovněž stanoví odhadované potřeby jednotlivých rozvojových sektorů. Například pro první rok obnovy se počítá s částkou 1,7 miliardy dolarů. Z této částky je kolem 270 milionů vyčleněno na obnovení bezpečnosti, 260 milionů USD na státní a hospodářskou správu, 260 milionů na odvětví vzdělávání a sociálních služeb, 170 milionů na rozvoj infrastruktury, 70 milionů na zemědělství a 100 milionů USD na všeobecnou technickou pomoc a zvyšování potenciálu. Posudek se soustředí na oblasti, které mnoho Afghánců samo označuje za prioritní pro návrat k normálnímu životu po letech strádání a masového přesídlování. Za tímto účelem je kladen důraz na zajištění dostatečné bezpečnosti, zdrojů na vyplacení dlouho zadržovaných platů, podporu budoucího postavení afghánských žen, na kontrolu drog a pokračování programů na odstraňování min.

Protože posudek potřeb nepředstavuje podrobně rozpracovaný program, může následný proces, který je potřeba ke krystalizaci závazků učiněných v Tokiu, zpomalit okamžité financování naléhavých prioritních potřeb. Pro urychlení financování urgentních akcí proto Spojené národy hodlají po skončení konference neformálně jednat o svém „Okamžitém a prozatímním programu pomoci pro Afghánistán 2002“ s dárcovskými státy. Bude tak zjištěna výše částky požadované OSN pro zajištění okamžitých potřeb a poskytnutí naléhavé pomoci Afgháncům doma i v okolních zemích v průběhu roku 2002. Tato částka se bude nejspíš pohybovat kolem 1,33 miliardy USD. Předběžný posudek potřeb pro oživení a obnovu Afghánistánu byl společně vyhotoven Rozvojovým programem OSN (UNDP), Světovou bankou a Asijskou rozvojovou bankou na žádost dárcovských vlád.

Předběžný posudek potřeb pro obnovu Afghánistánu

Práce na dokumentu začala ještě před vznikem afghánské dočasné vlády, ale byla s ní později konzultována. Zpráva je zaměřená na posouzení krátkodobých a střednědobých cílů v jednotlivých odvětvích a měla pomoci účastníkům konference ministrů v Tokiu správně určit potřebný rozsah zahraniční pomoci při obnově Afghánistánu. Konference se netýkala očekávaných soukromých investic.

Finanční potřeby pro desetileté období, které bere dokument v potaz, by se měly odhadem pohybovat kolem 14,6 miliardy USD, z čehož 1,7 miliardy je určeno pro první rok. Výdaje za prvních pět let by měly dosáhnout kolem 10,2 miliardy USD, do nichž je zahrnuto 4,9 miliardy pro počáteční období dvou a půl let.

Posudek rovněž poskytuje minimální a maximální odhad výdajů pro každé zvažované období. Odhad pro desetileté období se tak pohybuje mezi 11,4 a 18,1 miliardy USD a částka potřebná pro první rok se pohybuje v rozmezí 1,4 až 2,1 miliardy USD. Pravidelně se opakující náklady, zejména platy učitelů, zdravotníků a dalších nepostradatelných státních zaměstnanců, jsou uváděny pro každé odvětví zvlášť.

Odhady pro jednotlivá odvětví pro celé desetileté období jsou následující:

  • Bezpečnost:včetně bezpečnostních sil a policie, odstraňování min a kontroly drog: 270 milionů za první rok, 1,2 až 1,7 miliardy celkem.
  • Státní a hospodářská správa:spadá sem státní a veřejná správa, místní správa a komunitní rozvoj, rozvoj soukromého sektoru, otázka postavení žen, životního prostředí a kulturního dědictví: 260 milionů USD za první rok; 1,2 až 1,9 miliardy celkem.
  • Sociální ochrana, zdravotnictví a vzdělávání:260 milionů za první rok; 2,2 až 2,6 miliardy celkem.
  • Infrastruktura:včetně dopravy, civilního letectví, vody a sanitace, energie, telekomunikací, městského rozvoje, služeb a bydlení: 170 milionů za první rok; 2,9 až 6,8 miliardy celkem.
  • Zemědělství a přírodní zdroje:70 milionů za první rok; 1,4 miliardy celkem.
  • Celková částka na rozvoj: 1 miliarda za první rok; 8,9 až 14,4 miliardy celkem.
  • Celková částka na periodicky se opakující výdaje:700 milionů za první rok; 2,5 až 3,7 miliardy celkem.
  • Celková suma:1,7 miliardy za první rok; 11,4 až 18,1 miliardy celkem.

Obnova se zaměří na následující klíčové oblasti: ustavení rozvojového rámce; zajištění bezpečnosti; spravedlnost a lidská práva; zajištění sociální ochrany zranitelných skupin; zdravotní a vzdělávací služby; zajištění kvalitní státní a hospodářské správy; zajištění sociální ochrany zranitelných skupin; zdravotnictví a vzdělávání; obnova válkou zničené infrastruktury; podpora zemědělského systému, zajištění zásobování potravinami a zkvalitnění managementu přírodních zdrojů.

Posudek pohlíží na obnovu jako na součást širšího procesu posilování afghánské společnosti. Dokument zdůrazňuje potřebu transparentnosti, odpovědnosti a šíření informovanosti, mimo jiné i formou pravidelných finančních zpráv – přičemž hlavním nástrojem určování priorit by měl být vládní rozpočet. Je rovněž nutné klást důraz na nápravu ekologických škod v zemědělství a zajistit, aby byla ochrana životního prostředí zohledňována v projektech spadajících do ostatních odvětví.

Mezi další zásady patří například omezení sociální marginalizace, znovuzapojení afghánských žen do všech oblastí afghánské společnosti a hospodářství a obnova základních služeb, zvláště kvality vzdělávání. Patří sem i potřeba vytvořit podmínky pro transformaci Afghánistánu v moderní tržní hospodářství s dynamickým soukromým sektorem a podporovat aktivní účast soukromého sektoru na hospodářské obnově.

Zpráva uvádí následující konkrétní činnosti:

  • boj proti minám:spadá sem jejich odstraňování i zvyšování veřejné informovanosti
  • bezpečnost:vybavení bezpečnostních sil a policie
  • ochrana zranitelných osob:zaměstnávání lidí na veřejných pracích; odborné vzdělávání; pomoc pro postižené osoby; podpora žen; rozvoj podnikání
  • zdraví: obnova nemocnic, zdravotních center a ženských klinik
  • vzdělávání:investice do základních, středních i vyšších škol
  • zemědělství a přírodní zdroje:přírodní zdroje a správa lesů; zavlažovací systémy; množení a distribuce semen; technická pomoc
  • bydlení a městské služby:zazimovací vybavení; vozidla na odvoz pevného odpadu; městské silnice a kanalizace; městský management/opravy budov
  • silnice:obnova a rozvoj silniční sítě; výstavba přístupových cest do vesnic a venkovských oblastí; zkvalitnění dvouproudých silnic.
  • civilní letectví:obnova osmi hlavních, šesti regionálních a 14 malých letišť; centra pro pilotní výcvik a civilní letectví
  • energie:kapitálové investice a technická pomoc pro zajištění produkce elektřiny, ropy, zemního plynu, uhlí a nových a obnovitelných energií.
  • státní a veřejná správa:podpora vytváření právního rámce na podporu zákonnosti, transparentnosti, odpovědnosti a hospodářského managementu; obnova budov ústředních, krajských a místních orgánů, pošt, zařízení (počítače, nábytek); školení zaměstnanců
  • telekomunikace:nejvíce investic by mělo vzejít ze soukromého sektoru; v oblastech s nízkou návratností přichází v úvahu dárcovská pomoc na přilákání soukromých investic
  • voda a sanitace:městské vodovody, kanalizace, sanitační a hygienická zařízení pro 27 měst; vodovody a sanitární/hygienická zařízení pro venkov
  • otázka gender(většinou začleněno do dalších programových kategorií): zkvalitnění práce ministerstva pro ženské záležitosti a jeho kanceláří ve všech 33 provinciích; rehabilitace Asociace žen; programy v jednotlivých provinciích
  • kulturní dědictví:pořízení inventáře národních kulturních zdrojů; obnova historických památek, Kábulského muzea a regionálních muzeí
  • životní prostředí(většinou začleněno do dalších programových kategorií): programy obnovy stavu životního prostředí včetně zalesňování, správy povodí řek, rozvoje obnovitelných energií, zkvalitňování zdraví obyvatel; budování institucí
  • místní správa, komunitní rozvoj:rozvoj programů vedených OSN či nevládními organizacemi; školení vládních úředníků
  • rozvoj soukromého sektoru:krátkodobé iniciativy na začátku procesu obnovy; patří sem mimo jiné například podpora legislativy a rozvoj institucí
  • kontrola drog:ustavení kontrolní protidrogové komise v Kábulu, založení pěti jednotek na kontrolu drog v klíčových provinciích; investice do oblasti vynucování protidrogových opatření, právní rámec; monitorování nezákonného pěstování opia; veřejná informovanost, strategie alternativních činností na obživu, a pomoc provinciím s výskytem pěstování opia.

 

Spojené národy budou stavět na pokroku dosaženém v roce 2001

Kofi Annan, generální tajemník OSN

Uplynulý rok byl velmi výjimečným rokem – byl výjimečný pro Organizaci spojených národů, pro New York, pro Spojené státy a pro většinu světa. Avšak pro některé části světa byl tento rok až příliš obyčejný. Když jsem ve svém projevu u příležitosti předávání Nobelovy ceny prohlásil, že jsme do třetího tisíciletí vstoupili ohnivou branou, měl jsem samozřejmě na mysli události 11. září.

Ale pro Afghánce, Izraelce, Palestince nebo pro mnoho dalších národů trpících válečnými konflikty a chudobou měla má slova zcela jiný význam. A na světě je také mnoho lidí, pro které má slova nemají žádný zvláštní smysl, protože jejich rok 2001 se nijak nelišil od roku 2000 nebo 1999. Byl to jen další rok života s nákazou HIV/AIDS, další rok v uprchlickém táboře, další rok politického útlaku či drtivé chudoby; nebo další rok, v němž je úroda stále slabší a děti mají stále větší hlad zatímco se globální životní prostředí ocitá ve stále větším ohrožení. To je realita, na kterou nesmíme zapomínat ani ve světle nové inspirace pramenící z pocty, která nám byla udělena Nobelovým výborem. A musíme ji mít na paměti i uprostřed mobilizace sil a odhodlání k celosvětovému boji proti terorismu.

V Afghánistánu nás čekají skličující vyhlídky a potřebujeme globální podporu, které se nám v případě této nešťastné země skutečně dostává. Obyvatelé Afghánistánu mají nyní bezprecedentní příležitost začít od základů a vybudovat stát, který bude chránit jejich práva a zájmy. Stále sice čelíme vážné humanitární krizi a naléhavým bezpečnostním problémům, které musí být řešeny. Je tu však také nová vláda široké koalice a nová snaha rehabilitovat zemi a uvést ji na cestu rozvoje. Tuto příležitost nesmí promarnit Afghánci, jejich sousedi ani mezinárodní společenství.

Situace na Blízkém východě vypadá v současné chvíli mnohem méně nadějně. Je jasné, že zúčastněné strany nejsou schopny samy problém vyřešit. Je zapotřebí koordinovaného mezinárodního úsilí, aby se svářící strany opět vrátily k jednacímu stolu, a to neprodleně. A přitom nesmíme ztratit ze zřetele širší problémy ovlivňující situaci v regionu.

Musíme pokračovat v úsilí řešit konflikty v Africe, Latinské Americe a všude tam, kde vzájemné spory stojí v cestě důležité práci pro ekonomický a sociální rozvoj.

Musíme pokračovat v boji proti HIV/AIDS a stavět na pokroku dosaženém v roce 2001 v podobě vytvoření jednotné globální strategie, posílení informovanosti a mobilizace zdrojů. A přitom musíme mít neustále na paměti naše Miléniové rozvojové cíle. V roce 2002 se budou konat dvě konference, které představují jedinečnou příležitost pro rozvoj: Konference o financování rozvoje v Monterey a Konference o udržitelném rozvoji v Johanesburgu.

Organizace spojených národů samozřejmě potřebuje dostatečné zdroje k tomu, aby mohla dostát všem závazkům a výzvám, které před ní stojí. Apeluji na členské státy, aby překonaly vzájemné neshody a poskytly Organizaci prostředky nezbytné pro efektivní práci, kterou od nás svět očekává.

 

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0

2001


Úvaha nad novým globálním nebezpečím jaderného terorismu

Ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) prohlásil, že krutost útoků z 11. září zalarmovala světovou pozornost vůči hrozbě jaderného terorismu. Po zářijových událostech se totiž zdá být „mnohem pravděpodobnější“, že by teroristé mohli zaútočit na jaderná zařízení, materiál a radioaktivní zdroje kdekoliv na světě.

Experti z celého světa se sešli na začátku listopadu v sídle IAEA, aby diskutovali o míře jaderného zabezpečení, kontroly a bezpečnosti. Zvláštní jednání bylo věnováno otázce boje proti jadernému terorismu.

„To, že jsou teroristé ochotni obětovat vlastní život, aby dosáhli svých zlovolných záměrů, vnáší do boje proti terorismu novou dimenzi,“ prohlásil generální ředitel IAEA Mohamed ElBaradei, jehož agentura určuje světové standardy nukleární bezpečnosti. „Nestojíme pouze před možností, že vlády mohou používat svůj nukleární materiál ve svých zatajovaných zbrojních programech. Nyní se musíme navíc mít na pozoru i před možností teroristických útoků na jaderná zařízení a radioaktivní materiál s cílem vyvolávat paniku, kontaminovat majetek a dokonce způsobovat zranění a úmrtí v řadách civilního obyvatelstva.“

„Na výjimečnou hrozbu je třeba reagovat výjimečným způsobem. Celý svět se musí spojit, aby zajistil bezpečnost jaderného materiálu,“ prohlásil Mohamed ElBaradei. „Protože radiace nezná hranice, je nutné, aby si státy uvědomily, že bezpečnost jaderného materiálu je oprávněnou starostí všech států. Státy musí ukázat nejen svým obyvatelům, ale i svým sousedům a celému světu, že disponují efektivními bezpečnostními systémy. Skutečnost, že teroristé jsou ochotni v zájmu svých zlovolných cílů spáchat sebevraždu, činí hrozbu nukleárního terorismu mnohem reálnější, než byla před 11. zářím.“

IAEA, která má v rámci OSN monitorovací funkci v oblasti jaderné bezpečnosti, pomáhá státům na celém světě předcházet, zachycovat a reagovat na teroristické útoky a další narušení jaderné bezpečnosti. Agentura IAEA disponuje jednotným mezinárodním systémem, který by byl schopen okamžité reakce a pomoci v případě radiologické krize způsobené jaderným teroristickým útokem.

Přestože dosud teroristé žádnou atomovou zbraň nepoužili, zprávy o tom, že některé teroristické skupiny, zejména Al-Kajdá, se pokusily získat nukleární materiál, jsou důvodem ke značnému znepokojení.

Podle informací IAEA se od roku 1993 vyskytlo 175 případů ilegálního obchodu s nukleárním materiálem a 201 případů překupnictví dalších radioaktivních látek (lékařských, průmyslových). Nicméně pouze v osmnácti z těchto případů šlo skutečně o malé množství vysoce obohaceného uranu a plutonia, což jsou materiály potřebné k výrobě atomové bomby. Podle expertů IAEA jde však o příliš malé množství těchto látek, které by nestačilo na výrobu výbušného atomového zařízení. „Přesto je skutečnost, že jsou tyto materiály předmětem ilegálního obchodu a že se mohou dostat do rukou teroristů, vysoce znepokojivá,“ prohlásil Mohamed ElBaradei.

Od roku 1970 množství štěpného materiálu používaného v rámci mírových programů na celém světě vzrostlo na šestinásobek. Podle údajů IAEA na celém světě existuje 438 jaderných reaktorů; 651 výzkumných reaktorů (284 z nich je momentálně v provozu) a 250 elektráren s palivovým cyklem, včetně továren na zpracování uranu a továren, kde se konvertuje, obohacuje, skladuje a druhotně zpracovává jaderný materiál. Kromě toho se desítek tisíc radioaktivních látek užívá v lékařství, průmyslu, zemědělství a výzkumu.

Úroveň kontroly v jaderných zařízeních je sice považována za poměrně vysokou, u zdravotních a průmyslových zdrojů radiace je však naopak míra kontroly nízká, zvláště v některých zemích. „Stupeň kontroly štěpného materiálu a radioaktivních zdrojů je velice variabilní. Vzhledem k tomu, že celková bezpečnost je na takovém stupni, jako její nejslabší článek, představuje volně dostupný jaderný materiál v jakékoli zemi potenciální hrozbu pro celý svět,“ řekl ElBaradei.

Hlavní rizika
Odborníci IAEA hodnotili rizika jaderného terorismu v rámci tří kategorií:

Jaderná zařízení: Odborníci IAEA jsou přesvědčeni, že primárním rizikem souvisejícím s jadernými zařízeními je hrozba odcizení či odklonění štěpného materiálu ze zařízení, popřípadě fyzický útok či akt sabotáže, jehož cílem je vyvolání nekontrolovaného úniku radiace do okolního prostředí.

Jaderný průmysl si je od svého počátku vědom nebezpečí, že se by se jaderný materiál mohl dostat do rukou teroristů. Na úrovni provozní, státní i mezinárodní existuje komplexní infrastruktura zajišťující zabezpečení jaderného materiálu před možností jeho zcizení či sabotáží.

Ročně jsou vydávány miliardy dolarů na ochranu a obranu jaderných zařízení. Dokonce lze říci, že žádný jiný obor nemá tak vyspělé bezpečnostní zajištění. Jaderná zařízení jsou chráněna dobře vycvičenými bezpečnostními silami a jsou zkonstruována tak, aby přestála například zemětřesení, tornádo či náhodný pád menšího letadla. I když ne každý útok by nutně musel vést k úniku radioaktivity, jedná se přeci jen o průmyslová zařízení, která nejsou odolná natolik, aby mohla odolat skutečnému vojenskému útoku.

K určení rozsahu škod, které by mohla způsobit záměrná kolize velkého, palivem naplněného letadla s objektem obsahujícím jaderný reaktor či jiné jaderné zařízení, bychom museli přistoupit k odborné analýze. Konstrukce jaderných zařízení se v jednotlivých zemí liší a studie musí brát v potaz konkrétní případ. „Po jedenáctém září jsme si uvědomili, že jaderná zařízení, stejně jako přehrady, rafinérie, chemické továrny či mrakodrapy – mají svá zranitelná místa.“ uvedl ElBaradei. „Neexistuje již žádná bezpečná zóna.“

Země celého světa disponující jadernými zařízeními, zesílily po 11. září jejich zabezpečení a provádí analýzy bezpečnosti jejich systémů. IAEA má v plánu uzpůsobit současná bezpečnostní opatření novým hrozbám terorismu a pomoci zemím zvýšit zabezpečení jaderných zařízení.

Štěpný materiál: Podle odborníků IAEA by nejhorší možností vývoje bylo, kdyby se teroristům podařilo získat štěpný materiál. „Nemůžeme sice vyloučit, že se teroristům podaří získat určité množství štěpného materiálu,“ uvádí ElBaradei, „je však vysoce nepravděpodobné, že by dokázali vyrobit a úspěšně odpálit jadernou nálož. Přesto žádný scénář není možné vyloučit stoprocentně.“

K vyrobení vlastní jaderné bomby nestačí jen překonat překážku sehnání dostatečného množství použitelného materiálu (vědci odhadují, že by bylo zapotřebí minimálně 25 kg vysoce obohaceného uranu, nebo 8 kg plutonia), ale ani samotná výroba není zdaleka jednoduchá. Bylo by nezbytné získat potřebné znalosti a přístup k vyspělému technickému vybavení. Po skončení studené války však byly tisíce odborně zdatných vědců a inženýrů, kteří se předtím podíleli na sovětském zbrojním programu, propuštěny, nebo jim byl drasticky snížen plat. Dalším důsledkem studené války jsou znepokojující, ač nepotvrzené zprávy, že se některé jaderné zbraně ztratily.

Jaderný materiál tradičně podléhá rozsáhlým bezpečnostním opatřením. Aby se zabránilo krádeži štěpného materiálu, užívají jaderná zařízení širokou škálu ochranných prostředků včetně bezpečnostních sil na ochranu objektu, přístupových kontrol, prověřování zaměstnanců a koordinaci s místními a národními bezpečnostními orgány. V některých státech jistí bezpečnost těchto zařízení i národní bezpečnostní síly. IAEA nabízí zemím po celém světě rady a hodnocení týkající se fyzického zabezpečení. Agentura rovněž disponuje databází případů výskytu pašování jaderného materiálu, ačkoli IAEA považuje informace o jednotlivých případech a jejich vyústění dodávané státy za nedostačující.

V bezjaderných státech IAEA provádí šetření s cílem zjistit, zda nedošlo ke zneužití štěpného materiálu k jiným než mírovým cílům. Tato bezpečnostní opatření, která představují verifikační nástroj vytvořený v roce 1970 na základě smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT), plní významnou roli také při snižování rizika, že by teroristé mohli získat jaderný materiál, aniž by to bylo odhaleno. V době, kdy vznikla NPT však nebyl jaderný terorismus považován za významnější hrozbu.

Bezpečnostní kritéria však vyžadují, aby státy měly přehled o veškerém jaderném materiálu na svém území a slouží tak jako „poplašné zařízení“ proti teroristům. Dobře koncipovaný systém rovněž dokáže určit původ chybějícího materiálu, identifikovat jedince, kteří k němu měli přístup a umožnit jeho opětné nalezení.

Bezpečnostní opatření IAEA se nevztahují na jaderné programy pěti jaderných velmocí (Číny, Francie, Ruské federace, Velké Británie a Spojených států) a na programy Indie, Pákistánu a Izraele – tří nečlenů NPT provozujících vlastní jaderné programy. „Přestože jsem si vědom, že jaderné programy těchto zemí provází přísná bezpečnostní opatření, doufám, že všechny tyto státy nyní vyhodnocují spolehlivost zabezpečení svých jaderných zbraní,“ řekl ElBaradei.

„Svět již zažil dva jaderné šoky: černobylskou havárii a odhalení tajného iráckého jaderného programu,“ řekl ElBaradej. „Musíme učinit vše, co je v našich silách, abychom předešli třetímu.“

IAEA má v plánu výrazně rozšířit rozsah svých poradenských služeb a pomoci, kterou poskytuje státům při ochraně jejich jaderných materiálů.

Zdroje radiace: Odborníci IAEA se obávají možnosti, že by teroristé mohli vyvinout primitivní radiologické zbraně schopné rozptylovat radioaktivní materiál s pomocí běžně užívaných radioaktivních zdrojů. Počet zdrojů radioaktivity je značný: jen zdrojů užívaných k radioterapii jsou řádově desítky tisíc. Ještě více je jich užíváno v průmyslu, například při testování chybných svárů či prasklin v budovách, potrubích a dalších strukturách. Jsou také užívány ke konzervaci potravin. Existuje značný počet nezamýšlených zdrojů radiace, z nichž některé byly opuštěny a jiné nejsou podrobeny jakémukoli dohledu.

Zbraně tohoto druhu, někdy nazývané „špinavé bomby“, mohou být vyrobeny obložením radioaktivního zdroje konvenčními výbušninami, i když přiblížení se k těmto zdrojům může být smrtelné.

„Úroveň zabezpečení radioaktivních materiálů je tradičně poměrně nízká,“ uvedl vedoucí odboru IAEA pro otázky radiace a zabezpečení odpadu Abel Gonzalez. Existuje jen málo bezpečnostních pojistek ve vztahu k radiologickému vybavení a i velký zdroj by mohl být zcizen poměrně snadno, zvláště za předpokladu, že ti, kdo by to prováděli, by nebrali ohled na vlastní zdraví. V mnoha zemích je navíc dohled nad zdroji radiace slabý. V důsledku toho existuje blíže neurčený počet radioaktivních zdrojů, které jsou bez kontroly a jejichž přesná poloha není známa.

„Následky exploze špinavé bomby by samozřejmě nevedly k obrovským ztrátám na životech,“ říká Abel Gonzáles. „Ale kontaminace by i v malém rozsahu mohla mít zdrcující psychické a ekonomické důsledky.“

Náhodná kontaminace významného brazilského města Goiania radiací ze zdravotního zařízení je dokladem toho, jakou spoušť by mohli teroristé způsobit radiologickým útokem v centru města. K incidentu došlo v září 1987, kdy se hledači starého železa vloupali do opuštěné radiologické kliniky, zcizili vysoce radioaktivní cesium 137 a přesunuli ho na skládku s cílem prodat ho do šrotu. Několik dělníků poté rozbilo ochranný obal zařízení a rozdělilo dvacetigramovou kapsli cesia 137 na kousky. Hodnotně vyhlížející kousky pak rozdali přátelům a příbuzným po městě. V důsledku toho bylo 14 lidí vystaveno nadměrnému ozáření a 249 dalších kontaminováno. Čtyři lidé na následky ozáření zemřeli a více než 110 000 lidí musí být průběžně sledováno. V rámci dekontaminace oblasti bylo 125 000 sudů a 1470 kontejnerů naplněno kontaminovaným ošacením, nábytkem, zeminou a dalšími materiály a 85 domů muselo být srovnáno se zemí.

„Od 11. září hrajeme podle zcela nových pravidel,“ řekl Abel Gonzalez. „Tito teroristé prokázali, že pohrdají i vlastním životem. Smrtelné nebezpečí při zacházení s radioaktivními materiály již proto nemůže být považováno za dostatečné odstrašení.“

IAEA navrhuje celou řadu nových iniciativ včetně posílení hraničních kontrol, pomoci státům při likvidaci opuštěných zdrojů radiace a posilování možností Centra IAEA pro nouzovou pomoc reagovat na mimořádné radiologické incidenty.

„Události 11. září nás staví před jasnou a aktuální globální hrozbu, která si žádá globální odpověď,“ uvedl Mohamed ElBaradej. „Mnoho z našich programů se přímo týká boje s terorismem, ale musíme též aktivně posílit standardy, rozšířit mechanismy na boj s pašováním jaderného materiálu a zlepšit úroveň našich bezpečnostních a zpravodajských služeb.“

„Přinejmenším by měl být vznesen požadavek vypracování národních posudků bezpečnostní infrastruktury. Země mohou jen získat tím, že umožní provedení mezinárodních posudků a prokáží tak, že jsou schopny se svým štěpným materiálem bezpečně nakládat,“ dodal ElBaradej.

V krátkodobém horizontu bude podle odhadů IAEA zapotřebí minimálně 30-50 milionů USD ročně k posílení a rozšíření programů souvisejících z teroristickou hrozbou.

Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) se sídlem ve Vídni má 132 členských států. Zaměstnává 2200 lidí a její roční rozpočet činí kolem 330 milionů USD. IAEA je orgánem OSN, který plní roli světového mezivládního fóra pro vědeckou a technickou spolupráci na poli mírového využití jaderné energie. Je také mezinárodním inspekčním orgánem pro dohled nad dodržováním jaderných verifikačních opatření na zajištění mírové povahy jaderných programů.

 

Společně proti terorismu

Generální tajemník OSN Kofi Annan

„Tato událost je neklamnou známkou toho, že terorismus je skutečnou globální zhoubou. Jsem přesvědčen, že Spojené národy jsou přirozeným fórem, na kterém se státy mohou setkávat a spolupracovat při koordinaci pádné odpovědi. A jsem též přesvědčen, že OSN svými dvěmi rezolucemi náležitou odpověď učinila.“

„…bojujeme proti terorismu a v tomto boji můžeme zvítězit jedině tehdy, pokud se nám podaří prosadit širokou a trvalou mezinárodní spolupráci. Boj proti terorismu musí být veden na všech úrovních. Státy musí spolupracovat v souladu s vyjádřením Rady bezpečnosti – odmítat poskytování útočiště teroristům, blokovat jejich finanční zdroje a utnout jejich logistickou podporu … Opatření přijatá Radou bezpečnosti a Valným shromážděním tvoří pevný základ mezinárodní činnosti a spolupráce.“

„Myslím, že ve vztahu k leteckým operacím a bombardování jsem dal jasně najevo, že čím dříve bude zásah skončen, abychom mohli pokračovat v humanitární činnosti, tím lépe – Rada bezpečnosti ve svých rezolucích prohlásila, že by do boje proti terorismu měly být nasazeny všechny dostupné prostředky. Rada rovněž naznačila, že pachatelé útoku z 11. září musí být postaveni před soud. Potvrdila rovněž právo kolektivní a individuální sebeobrany podle článku 51 Charty OSN. A země, které se v současnosti podílí na vojenském zásahu v Afghánistánu činí právě v tomto kontextu.“

 

 

Organizace spojených národů a její generální tajemník Kofi Annan a se stali laureáty Nobelovy ceny míru za rok 2001

„Je to skvělý pocit a obrovský stimul pro mě i pro celou Organizaci, pro práci, kterou jsme vykonali,“ řekl Kofi Annan novinářům v časných ranních hodinách, když se dozvěděl o udělení letošní Nobelovy ceny za mír.

Kofi Annan současně poznamenal, že s ohledm na nedávné teroristické útoky proti Spojeným státům je toto ocenění velkým závazkem, ale současně „nás posiluje v úsilí o dosažení míru“. Kofi Annan nezpomněl zdůraznit, že to není jen ocenění jeho osoby, ale ocenění všech zaměstnanců OSN.

Nobelův výbor ocenil práci OSN pro mír na celém světě. Výbor poznamenal, že Kofi Annan „vnesl nový duch a život do Spojených národů“ a vyzdvihl jeho úsilí v boji proti AIDS a proti mezinárodnímu terorismu.

 

Generální tajemník OSN: Všechny národy se musí spojit a dopanout pachatele teroristických útoků

Generální tajemník v reakci na „chladnokrevné zlo“ včerejších teroristických útoků ve Spojených státech vyjádřil šok a zhnusení a vyzval všechny státy světa, aby se spojily na dopadení viníků.

„Všechny národy světa musí spolupracovat na dopadení odpovědných a přivést je ke spravelnosti,“ prohlásil Kofi Annan na schůzce Rady bezpečnosti, která se podle jeho slov konala za „výjimečně hrozné situace“.

„Naše hostitelská země a toto město se staly cílem teroristického útoku, který ohrožuje nás všechny,“ řekl generální tajemník. „Zatím neznáme celý rozměr ztrát a škod, ale zdá se jisté, že o život přišly tisíce lidí a mnoho dalších utrpělo velmi vážná zranění.“

Generální tajemník zdůraznil, že „teroristický útok na jednu zemi je útokem na celé lidstvo.“

Kofi Annan naprosto odsoudil útok a ty, kteří ho připravili a vyjádřil „naši nejhlubší účast“ obětem, jejich nejbližším a lidu a vládě USA. „Musíme vyjádřit naši solidaritu s vládou a lidmi v této těžké zkoušce,“ řekl.

Rada bezpečnosti poté uctila památku obětí minutou ticha.

Valné shromáždění OSN by mělo ve 3 hodiny odpoledne newyorského času (21 hodin SELČ) zahájit své každoroční zasedání, které bylo posunuto ze včerejška kvůli evakuaci budovy OSN během útoků na New York.

 

Prohlášení generálního tajemníka OSN

Generální tajemník odsuzuje teroristické útoky na Spojené státy.

Tato strašná tragédie traumatizuje nás všechny. Zatím nevíme, kolik lidí zahynulo nebo bylo zraněno, ale konečné číslo bude jistě vysoké. Musíme tedy především myslet a modlit se za ně a za jejich rodiny. Rád bych vyjádřil svou nejupřímnější soustrast postiženým rodinám i americkému lidu a vládě USA.

Není žádných pochyb o tom, že se jedná o úmyslné teroristické útoky, velmi pečlivě plánované a koordinované – a jako takové je absolutně odsuzuji. S terorismem musíme bojovat rázně kdekoli se objeví.

V těchto okamžicích je více než jindy naprosto nezbytné uvážlivé zhodnocení s chladnou hlavou. Dosud nevíme kdo je za těmito činy ani jaké cíle sledují. Víme ale, že žádné spravedlivé věci nelze dosáhnout terorem.

 

5. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů očima České republiky

Klíčová témata všeobecné rozpravy 55. zasedání VS OSN vycházela z předcházejících všeobecných rozprav; jejich konkrétní pojetí však bylo znatelně ovlivněno Závěrečnou deklarací Summitu tisíciletí OSN, definující závazky a cíle členských států v následujících oblastech: hodnoty a zásady světa na přelomu tisíciletí; mír, bezpečnost a odzbrojení; rozvoj a odstranění chudoby; ochrana společného životního prostředí; lidská práva, demokracie a dobrá správa věcí veřejných; ochrana nejvíce zranitelných; speciální potřeby Afriky; posílení OSN.

Ve dnech 5. září – 23. prosince 2000 proběhla v sídle OSN v New Yorku hlavní (podzimní) část 55. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů (VS OSN), které bylo označeno jako „Shromáždění tisíciletí.“ Jeho součástí byl i tzv. Summit tisíciletí, který se uskutečnil od 6. do 8. září 2000 na úrovni hlav států a vlád (viz samostatná informace, která byla vládou ČR vzata na vědomí dne 4. října 2000). Předsedou 55. VS OSN byl zvolen bývalý finský premiér Harri Holkeri. Na programu zasedání bylo 183 bodů, které byly projednávány v plénu VS a v jeho šesti výborech.
Klíčová témata všeobecné rozpravy 55. zasedání VS OSN vycházela z předcházejících všeobecných rozprav; jejich konkrétní pojetí však bylo znatelně ovlivněno Závěrečnou deklarací Summitu tisíciletí OSN, definující závazky a cíle členských států v následujících oblastech: hodnoty a zásady světa na přelomu tisíciletí; mír, bezpečnost a odzbrojení; rozvoj a odstranění chudoby; ochrana společného životního prostředí; lidská práva, demokracie a dobrá správa věcí veřejných; ochrana nejvíce zranitelných; speciální potřeby Afriky; posílení OSN.
Za nejdůležitější aspekt úlohy OSN je považováno zajištění míru a bezpečnosti. V této souvislosti byla ve všeobecné rozpravě pozitivně přijata tzv. Brahimiho zpráva obsahující zhodnocení současného stavu a navržení kroků k posílení akceschopnosti mírových operací OSN. Často zmiňovaným tématem byla problematika odzbrojení. Řada řečníků podmiňovala vytvoření trvalého míru odstraněním zbraní hromadného ničení a potlačením nelegálního obchodu s ručními a lehkými zbraněmi. Mezi nejčastější témata se zařadila globalizace s jejími přínosy i negativními dopady, které byly spojovány se stále se zvětšujícími rozdíly mezi bohatými a chudými zeměmi. Některé státy (mj. ČR) vyzvaly k přehodnocení uplatňování ekonomických sankcí, jejich zefektivnění a lepšímu zaměření. Z regionálních otázek státy reagovaly na úspěšný vývoj dialogu mezi KLDR a Korejskou republikou, na mírový proces na Blízkém východě a na situaci v Africe. Také na tomto zasedání byla značná pozornost věnována efektivnímu fungování systému OSN, včetně reformy Rady bezpečnosti, a jeho financování.
Ve všeobecné rozpravě vystoupil 16. září 2000 vedoucí delegace ČR, místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Jan Kavan, který vyjádřil postoje ČR k hlavním otázkám mezinárodního vývoje a zahraničně-politickým problémům.
Plénum projednávalo několik aspektů reformy OSN. Předseda H. Holkeri navrhl přehodnotit jednací body VS OSN z hlediska stanovení priorit a tomu přizpůsobit periodicitu jejich projednávání. Diskuse o reformě Rady Bezpečnosti (RB) nepřinesla mnoho nového a víceméně potvrdila stávající rozložení sil mezi stoupenci a odpůrci různých reformních návrhů. Summit tisíciletí nevytvořil nové proreformní klima, přispěl však ke zvýšení pozornosti, která je této otázce věnována. Jasná většina členských států podporuje rozšíření RB v obou kategoriích, tedy stálých i nestálých členů. Snad všechny země s výjimkou stálých členů se vyslovily pro omezení či zrušení práva “veto”. Jednotlivé aspekty reformy OSN budou věcně projednány na obnovených zasedáních VS v průběhu letošního roku.
Z politických otázek se napjatá situace na Blízkém východě neprojevila v žádných nových iniciativách. Ve vystoupeních byla znatelná frustrace z komplikací kolem mírového procesu. Zejména v přístupech islámských zemí se projevovala absence snahy dosáhnout kompromisu a v předkládaných návrzích převládl spíše konfrontační duch.
VS OSN se věnovalo rovněž situaci v Bosně a Hercegovině, Východním Timoru, Afghánistánu, Střední Americe a také spolupráci s řadou regionálních či odborných mezinárodních organizací. Přijalo 16 rezolucí o poskytnutí humanitární pomoci, projednávána byla bezpečnost humanitárních pracovníků a pracovníků OSN a koordinace humanitární pomoci.
VS odsoudilo uplatňování národní legislativy na extrateritoriálním základě – přijalo rezoluci o nezbytnosti ukončení embarga USA vůči Kubě a obecně formulovanou rezoluci odsuzující ekonomická donucovací opatření jako prostředek politického nátlaku. Zasedání znovu potvrdilo odsuzující stanovisko většiny vlád k uplatňování jednostranných sankcí USA vůči Kubě; USA zůstávají ve své obhajobě embarga stále výrazněji osamoceny. Některé země zdůvodnily podporu rezoluce tím, že jednostranné sankce jsou v rozporu s principy mezinárodního práva. Téměř všichni řečníci ovšem vyjádřili nesouhlas se stavem lidských práv na Kubě.
V průběhu zasedání proběhly volby do některých orgánů OSN. Nestálými členy Rady bezpečnosti na období 2001-2003 byly zvoleny Irsko, Kolumbie, Norsko, Mauricius a Singapur. Při volbách do Hospodářské a sociální rady bylo zvoleno 18 nových členů. ČR na 55. VS OSN nepředkládala žádnou kandidaturu.
Během rozpravy v 1. výboru (pro odzbrojení a mezinárodní bezpečnost) zazněla výzva k nalezení potřebné vůle k realizaci řady bodů agendy v oblasti odzbrojení. Jednalo se především o vstup Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (CTBT) v platnost, sjednání Verifikačního protokolu Úmluvy o zákazu biologických a toxinových zbraní (BWC), přístup k dodatkovému protokolu MAAE, nutnost zahájit jednání o zákazu výroby štěpných materiálů pro vojenské účely (FMCT), vytvoření orgánu Konference pro odzbrojení (CD) s mandátem jednat o jaderném odzbrojení, obnovení stagnujících jednání v rámci procesu START, o ukončení ratifikace zón bez jaderných zbraní a vytváření nových, dosažení univerzality Úmluvy o zákazu chemických zbraní (CWC) a Ottawské úmluvy o zákazu protipěchotních min. Kritizována byla nedostatečná transparentnost v oblasti vlastnictví jaderných zbraní a procedurální průtahy brzdící přípravu Konference OSN k malým ručním a lehkým zbraním.
Příčiny neschopnosti obnovit věcná jednání ženevské Konference o odzbrojení (CD), časté ignorování práce Komise OSN pro odzbrojení a nedostatečné plnění většiny odzbrojovacích rezolucí viděly některé země v tom, že nynější odzbrojovací mechanismy vytvořené již před 22 lety neodpovídají současným potřebám. Mluví se o potřebě znovu přehodnotit existující instituce, mechanismy a členství, finanční implikace a metody práce. K nejzajímavějším a zároveň nejproblémovějším patřily rezoluce k Smlouvě o protiraketové obraně (ABM), tzv. nové agendě v jaderném odzbrojení, k riziku šíření jaderných zbraní na Blízkém východě, k eliminaci jaderných zbraní, FMCT, íránské rezoluci k raketám a k bezpečnosti a spolupráci v jihovýchodní Evropě. Naopak úspěchem bylo stažení běloruského návrhu rezoluce k zóně bez jaderných zbraní ve střední a východní Evropě.

Delegace ČR vystoupila v souladu s prioritami zahraniční politiky ČR se samostatnými stanovisky k řadě bodů, projednávaných v plénu nebo v jednotlivých výborech. Úzce spolupracovala s delegacemi zemí EU a USA.

V rozpravě 2. výboru (hospodářského a finančního) byly hlavními tématy globalizace, zadluženost nejméně vyvinutých zemí, problémy liberalizace světového obchodu a finančních trhů, reforma mezinárodní finanční architektury, výzvy vědeckotechnického rozvoje a informačních technologií, rozvojová pomoc, životní prostředí a udržitelný rozvoj. Přes převládající pozitivní znaky vývoje světové ekonomiky v uplynulém roce přetrvávají některé negativní aspekty, které mohou být zdrojem budoucích problémů, např. polarizace příjmů, nedostatečný příliv zahraničního kapitálu do rozvojových zemí, pokles příjmů veřejných financí v rozvojových zemí, pokles mezinárodní rozvojové pomoci a krátkodobá finanční nestabilita. 2. výbor zaujal v přijatých rezolucích, mimo jiné, stanoviska k otázkám obchodu a rozvoje, snížení zadluženosti, průmyslové spolupráce, financování pro rozvoj, podnikání a rozvoje, udržitelného rozvoje a globalizace a vzájemné závislosti.
V obsahově různorodém jednání 3. výboru (sociální, humanitární a kulturní) se objevilo několik nových iniciativ. Velkou pozornost vzbudila Nizozemím předložená rezoluce zaměřená na zločiny ve jménu cti páchané na ženách. Naopak diskuse o problematice postavení žen a sociálním rozvoji zůstala ve stínu jednání zvláštních zasedání VS OSN v průběhu roku (Peking+5, Kodaň+5). Tradičně živá a bohatá byla diskuse k lidskoprávním otázkám. Výrazně politicky podbarvená debata se vedla o novém rumunském návrhu o lidských právech a demokracii. Pozornost se výrazně soustředila na jednání o situacích v jednotlivých zemích (Irák, Írán, Konžská demokratická republika, Rwanda, Súdán, Haiti, Myanmar, bývalá Jugoslávie a Kosovo, Afghánistán). Dále výbor projednával práva dětí, otázky rasismu a rasové diskriminace, zneužívání drog a předcházení zločinnosti a problematiku ochrany uprchlíků.
Ve 3. výboru vystoupil náměstek ministra zahraničí M. Palouš, který upozornil mj. na to, že v nedávné době Česká republika následovala příkladu Kanady a Norska a poskytla stálé pozvání pro tematické procedury Komise OSN pro lidská práva. Apeloval na všechny státy, které tak ještě neučinily, aby vyjádřily svůj vstřícný postoj a důvěru v mechanismy Komise právě takovým stálým pozváním.
Jednání 4. výboru (pro politické otázky a dekolonizaci) se zabývala problematikou palestinských uprchlíků a jejich nezadatelného práva na okupovaná území, mírového využívání kosmického prostoru, zkoumání účinků atomového záření, mírových operací či dekolonizace. V diskusi k mírovým operacím se dostalo značné pozornosti již zmíněné Brahimiho zprávě; v diskusi se projevila různorodost stanovisek na možnost realizace jejích doporučení.
Nejožehavějšími a nejvíce diskutovanými body jednání 5. výboru (administrativního a rozpočtového) byly reforma metodologie příspěvkové stupnice pro financování řádného rozpočtu, reforma metodologie financování mírových operací a realizace doporučení obsažených v Brahimiho zprávě.
Po velmi tvrdých dvouměsíčních jednáních bylo nakonec dosaženo konsensu v otázce, která se stala prioritou v jednáních delegace USA, tj. financování činnosti OSN. Změněná metodologie příspěvkové stupnice řádného rozpočtu vychází vstříc delegaci USA snížením horního stropu z 25 na 22 procent a přebytek rozděluje především na vyspělé členské státy, vč. ČR, jejíž roční příspěvek do řádného rozpočtu OSN se zvyšuje dvojnásobně, a to i s ohledem k rostoucímu podílu ČR na světovém HDP. Tento nárůst by však měl být postupný, rozfázovaný do tří let. Nová metodologie pro rozdělení úhrad na financování mírových operací OSN, která začne platit od 1. července 2001, rozděluje členské státy do 10 skupin podle jejich HDP na obyvatele. ČR spadá do kategorie garantující 80%-ní slevu, dobrovolně se však přihlásila do vyšší kategorie, v níž bude mít 70%-ní slevu. Podle staré příspěvkové stupnice pro mírové operace ČR na základě dobrovolného závazku hradila 100%-ní část svého příspěvku. Příspěvek ČR na mírové operace se tak nehledě na celkový nárůst sníží.
Stěžejním produktem práce 6. výboru (právního) se stala rezoluce o přijetí Deklarace právních zásad ve věci nabývání a pozbývání státního občanství při sukcesi států. Přijatý dokument stanoví obecné zásady při nabývání a pozbývání státního občanství při státní sukcesi a obsahuje partikulární normy vztahující se ke každému typu územních změn zvlášť (sloučení států, rozdělení státu, secese území). Bylo rovněž rozhodnuto, že počátkem roku 2002 bude ustaven ad hoc výbor pro dopracování článků o jurisdikčních imunitách států s výhledem možného přijetí univerzální úmluvy v této věci. Účelem kodifikované úpravy je sjednotit postup států při výkonu soudní pravomoci vůči orgánům cizích států. Tradiční pozornosti se těšila Zpráva Komise pro mezinárodní právo, a to mj. i s ohledem na její záměr dokončit v r. 2001 projednávání návrhu článků k tématu “Státní odpovědnost”. Diskutována byla rovněž další témata Komise, např. diplomatická ochrana, jednostranné akty států a výhrady ke smlouvám.
Delegace ČR vystoupila v souladu s prioritami zahraniční politiky ČR se samostatnými stanovisky k řadě bodů, projednávaných v plénu nebo v jednotlivých výborech. Úzce spolupracovala s delegacemi zemí EU a USA. Spolupráce s delegacemi států EU vedla k prohloubení koordinace zahraničně-politických stanovisek k nejdůležitějším projednávaným problémům. ČR podporovala mnohé negociační cíle EU, stala se spolupředkladatelem řady rezolucí a připojila se k většině společných vystoupení EU. Vedoucí delegace ČR Jan Kavan využil své přítomnosti na zasedání k bilaterálním jednání s partnery z Řecka, USA, Rakouska, ČLR, Makedonie, Libye a Organizace pro osvobození Palestiny. Zúčastnil se rovněž ministerské schůzky Programu OSN pro rozvoj (UNDP), jehož Výkonné radě ČR v roce 2000 předsedala.

 

 

 

 

Mírové operace OSN k 1.6.2004

Počty příslušníků mírových misí OSN
Celkový počet mírových operací OSN od roku 1948: 59 Probíhající mírové operace OSN: 16

Počty příslušníků mírových misí OSN

Vojenský personál a příslušníci policie v misích OSN (k 31.5.2004) 55 457
Počet zemí, které poskytují vojenský a policejní personál (k 31.5.2004) 97
Mezinárodní civilní personál (k 31.5.2004) 3 405
Místní civilní personál (k 31.5.2004) 6 508
Počet případů úmrtí ve službách misí OSN od roku 1948 (k 31.5.2004) 1 870

Finanční náklady mírových operací OSN

Finanční náklady mírových operací OSN
Odhad nákladů na mírové operace od 1.7.2004 do 30.6.2005 (bez nákladů na operace UNOCI, MINUSTAH a ONUB) cca 2,65 mld. USD
Schválený rozpočet na mírové operace od 1.7.2003 do 30.6.2004 cca 2,82 mld. USD
Odhad celkových nákladů na mírové operace od r. 1948 do 30.6.2004 cca 31,54 mld. USD
Nezaplacené příspěvky na mírové operace k 31.5.2004 cca 1,19 mld. USD

 

Poznámka:
Vojenský personál představuje vojenské pozorovatele a/nebo příslušníky vojenských jednotek. Údaje o počtu zabitých zahrnují vojáky, policisty a civilní pracovníky mezinárodního aparátu a místní personál.

Probíhající mírové operace OSN

UNTSO od května 1948
United Nations Truce Supervision Organization
Mise OSN pro dohled nad příměřím
Počet vojenského personálu: 153
Počet mezinárodního civilního personálu: 93
Počet místního civilního personálu: 112
Počet případů úmrtí: 39
Přibližné náklady na rok 2004: 27,69 mil. USD (hrubý)

 

UNMOGIP od ledna 1949
United Nations Military Observer Group in India and Pakistan
Skupina vojenských pozorovatelů OSN v Indii a Pákistánu
Počet vojenského personálu: 44
Počet mezinárodního civilního personálu: 22
Počet místního civilního personálu: 43
Počet případů úmrtí: 9
Přibližné náklady na rok 2004: 7,25 mil. USD (hrubý)

 

UNFICYP od března 1964
United Nations Peacekeeping Force in Cyprus
Mírový sbor OSN na Kypru
Počet vojenského personálu: 1 202
Počet příslušníků policie: 45
Počet mezinárodního civilního personálu: 41
Počet místního civilního personálu: 106
Počet případů úmrtí: 172
Schválený rozpočet (07/03-06/04): 45,77 mil. USD (hrubý)
(včetně dobrovolného příspěvku Kypru 14,57 mil. USD a Řecka 6,5 mil. USD)

 

UNDOF od června 1974
United Nations Disengagement Observer Force
Pozorovatelská mise OSN pro uvolňování napětí
Počet vojenského personálu: 1 029
Počet mezinárodního civilního personálu: 38
Počet místního civilního personálu: 91
Počet případů úmrtí: 40
Schválený rozpočet (07/03-06/04): 41,81 mil.USD (hrubý)

 

UNIFIL od března 1978
United Nations Interim Force in Lebanon
Dočasná mise OSN v Libanonu
Počet vojenského personálu: 1 994
Počet mezinárodního civilního personálu: 112
Počet místního civilního personálu: 295
Počet případů úmrtí: 249
Schválený rozpočet (07/03-06/04): 94,06 mil.USD (hrubý)

 

MINURSO od dubna 1991
UN Mission for the Referendum in Western Sahara
Mise OSN pro referendum v Západní Sahaře
Počet vojenského personálu: 230
Počet civilní policie: 4
Počet mezinárodního civilního personálu: 135
Počet místního civilního personálu: 107
Počet případů úmrtí: 10
Schválený rozpočet (07/03-06/04): 43,4 mil.USD (hrubý)

 

UNOMIG od srpna 1993
United Nations Observer Mission in Georgia
Pozorovatelská mise OSN v Gruzii
Počet vojenského personálu: 118
Počet civilní policie: 11
Počet mezinárodního civilního personálu: 102
Počet místního civilního personálu: 176
Počet případů úmrtí: 7
Schválený rozpočet (07/03-06/04): 32,1 mil.USD (hrubý)

 

UNMIK od června 1999
United Nations Administration Mission in Kosovo
Správní mise OSN v Kosovu
Počet civilní policie: 3 510
Počet vojenského personálu: 36
Počet mezinárodního civilního personálu: 820
Počet místního civilního personálu: 2 737
Počet případů úmrtí: 29
Schválený rozpočet (07/03-06/04): 329,74 mil. USD (hrubý)

 

UNAMSIL od října 1999
United Nations Mission in Sierra Leone
Mise OSN v Sierra Leone
Počet vojenského personálu: 11 539
Počet civilní policie: 116
Počet mezinárodního civilního personálu: 305
Počet místního civilního personálu: 526
Počet případů úmrtí: 137
Schválený rozpočet (07/03-06/04): 543,49 mil. USD (hrubý)

 

MONUC od listopadu 1999
United Nations Observer Mission in the Democratic Republic of the Congo
Pozorovatelská mise OSN v Konžské demokratické republice
Počet vojenského personálu: 10 576
Počet civilní policie: 139
Počet mezinárodního civilního personálu: 692
Počet místního civilního personálu: 940
Počet případů úmrtí: 40
Schválený rozpočet (07/03-06/04): 667,27 mil. USD (hrubý)

 

UNMEE od července 2000
United Nations Mission in Ethiopia and Eritrea
Mise OSN v Etiopii a Eritrei
Počet vojenského personálu: 4 006
Počet mezinárodního civilního personálu: 241
Počet místního civilního personálu: 256
Počet případů úmrtí: 8
Schválený rozpočet (07/03-06/04): 196,89 mil. USD (hrubý)

 

UNMISET od 20. května 2002
United Nations Mission of Support in East Timor
Podpůrná mise OSN na Východním Timoru
Počet vojenského personálu: 1 609
Počet civilních policistů: 129
Počet mezinárodního civilního personálu: 265
Počet místního civilního personálu: 629
Počet případů úmrtí: 13
Schválený rozpočet (07/03-06/04): 217,16 mil. USD (hrubý)

 

UNMIL od září 2003
United Nations Mission in Liberia
Mise OSN v Libérii
Počet vojenského personálu: 14 833
Počet civilních policistů: 791
Počet mezinárodního civilního personálu: 361
Počet místního civilního personálu: 435
Počet případů úmrtí: 15
Schválený rozpočet (08/03-06/04): 564,49 mil. USD (hrubý)

 

UNOCI od dubna 2004
United NationsOperation in Côte d’Ivoire
Operace OSN v Côte d’Ivoire
Schválené počty personálu:
Vojenský:
(včetně 200 vojenských pozorovatelů)
6 240
Civilní policie: 350
Mezinárodní civilní personál: 435
Místní civilní personál: 529
Aktuální počty:
Vojenský personál: 3 036
Civilní policie: 60
Mezinárodní civilní personál: 93
Místní civilní personál: 17
Předpokládaný rozpočet (04/04 – 06/05): 502,35 mil.USD

 

MINUSTAH 1. června 2004
United Nations Stabilization Mission in Haiti
Stabilizační mise OSN na Haiti
Schválené počty:
Vojenský: 6 700
Civilní policie: 1 622
Aktuální počty:
Vojenský personál: 240
Civilní policie: 7
Mezinárodní civilní personál: 85
Místní civilní personál: 38
Rozpočet je rozpracován.

 

ONUB 1. června 2004
United Nations Operation in Burundi
Operace OSN v Burundi
Schválené počty:
Vojenský: 5 650
Civilní policie: 120
Rozpočet je rozpracován.

Více o mírových operacích OSN (anglicky)

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0