Humanitární summit: Společná lidskost

24.5.2016

„Sešli jsme se, protože globální humanitární systém je pod nebývalým tlakem. Svolal jsem tento summit před čtyřmi roky kvůli rostoucím humanitárním potřebám a snižující se politické vůli je řešit. Naléhavost situace od té doby jen vzrostla,“ řekl v úvodu Světového humanitárního summitu v Istanbulu generální tajemník OSN Pan Ki-mun. Tři měsíce před zahájením summitu předložil státům hodnotící zprávu, která otevírá témata k diskusi a následné akci. Zpráva je výsledkem konzultací s více než 20 tisíci humanitárními pracovníky, odborníky, politiky, i s lidmi, kteří jsou příjemci humanitární pomoci z celkem 150 zemí světa.

Stephen O’Brien, humanitární koordinátor OSN: Proč potřebujeme Světový humanitární summit?

Po dva dny jednají v Istanbulu hlavní aktéři zainteresovaní na zlepšování globálního humanitárního systému. Do hlavního města Turecka přijelo i 65 nejvyšších představitelů států a vlád. Prioritní témata summitu jsou: prevence a ukončování konfliktů, respektování pravidel vedení války, zaměřit pozornost na všechny potřebné, snižování potřeb humanitární pomoci a zlepšení systému financování. „Jsme tu proto, abychom vytvořili novou budoucnost. Jsme jedno lidstvo a máme společnou odpovědnost,“ řekl šéf OSN.

Předseda Valného shromáždění Mogens Lykketoft ve svém úvodním projevu upozornil, že se summitem jsou spojena velká očekávání. „Je čas ukončit konflikty, z nichž pramení současná krize, zajistit dodržování mezinárodního humanitárního práva a volat k odpovědnosti ty, kdo je porušují. Je nutné zefektivnit humanitární systém.“

Úvod summitu ale patřil především těm, ke kterým humanitární pomoc míří. V emotivních projevech připomněli zkoušky, jimiž museli projít. A také své rozhodnutí pomáhat teď druhým. Jedním z nich byl Victor Ochen, bývalý dětský voják z Ugandy. Mluvil o vyrůstání v prostředí násilí. Když mu bylo 13, vybral si jinou cestu. V uprchlickém táboře, kde se ocitl, založil iniciativu pro mír a začal se angažovat v odrazování dětí a mladistvých od připojení se k ozbrojeným skupinám.

Victoria Arnaiz-Lantingová popsala svoji zkušenost z humanitární krize, kterou na Filipíny v roce 2013 přinesl tajfun Haiyan. Přes mnoho obětí na životech, množství zranění a škody na majetku se lidé dokázali z pohormy neuveřitelně rychle vzpamatovat. Podobné katastrofy postihují více než 200 miliónů lidí ročně, proto by se součástí našeho života měla stát připravenost a schopnost místních lidí a komunit se s následky takových pohrom vyrovnat.

Adeeb Ateeq se v Sýrii zapojil do vyhledávání a likvidace nášlapných min. Jeho samotného připravila mina o nohu. „Mým cílem je chránit životy nevinných lidí,“ řekl účastníkům Summitu. Ve světě zabije nebo zmrzačí miny jednoho člověka každých 20 minut. Civilisté tvoří 80 % obětí min, vojáci zbylých 20 %. Na začátku minulého století byl poměr přesně opačný.

Share on Facebook0Tweet about this on TwitterGoogle+0